Shrnutí kurzu

Pět témat kurzu

Při minulých setkáních jsme se dívali na Vedāntu z ptačí perspektivy. A dneska uděláme takové malé shrnutí ze shrnutí. Anglicky bychom řekli summary of the summary.

Je vhodné zmínit, že text, ze kterého jsem vycházel, se nazývá Tattvabodha. Je to jeden ze základních úvodních textů, se kterým se student Vedānty setká. A vycházel jsem z učení svámího Parthasarathyho a v případě tohohle textu konkrétně z přednášek svámího Paramárthánandy.

Probrali jsme spolu takových pět základních témat. Tím prvním tématem byly kvalifikace studenta. Poté jsme se podívali na jednotlivce. Pak jsme se podívali na celek, na svět a vesmír. Poté jsme přistoupili k jádru zápletky, k jádru příběhu, a to znamená k základní jednotě jednotlivce a celku. A pak jsme si povídali o tom, jak tento vhled, tohle poznání, tenhle náhled získat a k čemu je to všechno.

Kvalifikace studenta se nazývají adhikāritvam, protože student se nazývá adhikārī. A to druhé téma, analýza jedince, se nazývá vyaṣṭi-vicāra. Jedinec se řekne vyaṣṭi. Naopak analýza celku se nazývá samaṣṭi-vicāra. A konečně ta jednota jednotlivce a celku se nazývá samaṣṭi-vyaṣṭi-svarūpa-aikyam, neboli celek, jednotlivec a svarūpa.

To slovo svarūpa, proto to zmiňuji v sanskrtu, naznačuje podstatu, náturu, esenci čehokoliv. Pokud bychom se podívali třeba na cukr, řekli bychom, že základní vlastností cukru je sladkost. Ať už je cukr krystalický, nebo v kostičkách, nebo hnědý, nebo rafinovaný, svarūpa cukru je sladkost. Podobně v tomto kontextu svarūpa, esence jednotlivce a celku, je jedna a tatáž.

A konečně tím pátým tématem, jak jsem zmiňoval, byla aikya-jñānam. To znamená, jak toto poznání jednoty získat. A aikya-jñāna-phalam: jaké ovoce, to znamená užitek, nám toto poznání přináší.

Čtyři kvalifikace

Pojďme se jako první podívat na kvalifikace pro duchovní hledání, chcete-li kvalifikace studenta. Možná si vzpomenete, nazývali jsme je sādhana-catuṣṭayam neboli čtverá, čtyřnásobná kvalifikace. A patřilo sem rozlišování, odpoutanost, odstup neboli objektivita, to byla ta druhá. Třetí byla disciplína a čtvrtou kvalifikací byla touha po svobodě. Anglicky se to trošku lépe pamatuje, protože ty čtyři kvalifikace začínají vždycky písmenem D: discrimination, dispassion, discipline and desire.

Ta první, discrimination, se nazývá viveka a je to schopnost rozlišovat. V absolutním pojetí je to schopnost rozlišovat mezi skutečným a zdánlivým, mezi věčným a pomíjivým nebo, chcete-li, mezi trvalým a dočasným. Nicméně z pohledu studenta, který přistupuje k Vedāntě, se na discrimination, na schopnost rozlišovat, na viveku spíše můžeme dívat jako na schopnost odlišit to, o co ve skutečnosti v životě jde, od toho, co se nám jenom zdá být důležité. To znamená odlišit skutečný cíl života od zdánlivých a lákavých cílů.

Možná si vzpomenete, že na jedné straně byla mokṣa neboli svoboda, absolutní vnitřní svoboda, a na druhé straně byly ty tři relativní, zdánlivé, pomíjivé cíle, kam patřila artha, kāma a dharma. A tato schopnost rozlišit mezi tím skutečným cílem a dočasnými pomíjivými cíli se nazývá viveka neboli rozlišování.

A z této první kvalifikace, z této první schopnosti automaticky vyplývá ta druhá. A té se právě anglicky říká dispassion, v sanskrtu vairāgya neboli odpoutanost, chcete-li odstup. To znamená, že takový člověk se na arthu, kāmu a dharmu, na ty ostatní cíle, dívá nikoli jako na životní cíle, ale pouze jako na prostředky. A pokud se na ně dívá jako na prostředky, dává jim přiměřenou důležitost. Nevysmívá se jim, neignoruje je, ale zároveň například bohatství nebo potěšení nepokládá za středobod a cíl svého života.

Takže jsme si řekli rozlišování, odpoutanost. Jako třetí můžeme vzít touhu. A tím mám na mysli touhu po svobodě, nejen po fyzické svobodě, po svobodě slova, ale především po vnitřní svobodě od všech strachů, starostí, tužeb, vzteku, hněvu a tak podobně.

A čtvrtou kvalifikací byla disciplína. Teď mám na mysli celkovou disciplínu naší osobnosti. Diskutovali jsme to poměrně důkladně, to znamená disciplínu na úrovni smyslových orgánů, disciplínu na úrovni fyzického těla, disciplínu mysli, zkrátka celkové sladění osobnosti tak, aby naše osobnost táhla za jeden provaz jedním směrem. A tak to byla čtvrtá kvalifikace, disciplína, anglicky discipline.

Protože hovoříme o kvalifikacích: každý z nás, každý student má tyhle kvalifikace v nějaké relativní míře. Nikdo nemá sto procent a nikdo nemá ani nula procent. A otázka je, co když tyto kvalifikace v podstatné míře chybí?

Pokud někomu tyto kvalifikace v podstatné míře chybí, na jednu stranu se mu může zdát, že Vedānta je teoretická, složitá, abstraktní, nezajímavá. Anebo pokud je to intelektuálně zaměřený člověk a přestože mu kvalifikace chybí, objeví, řekl bych, intelektuální krásu Vedānty, může se stát, že studuje, studuje, možná i nastuduje, a jeho studium je něco, co bych nazval akademickým studiem. To znamená, že nahromadí informace. Může si s vámi o Vedāntě, o filozofii povídat, může třeba přednášet tak, jako to teď dělá Petr. Ale výsledkem není změna osobnosti.

To, o co nám totiž jde, není akademické studium pro studium jako takové, ale jde nám o změnu osobnosti. Anglicky se to pěkně rýmuje, tak to s dovolením zmíním: cílem není to gather information, ale cílem je spiritual personal transformation. Tak o to nám tady jde.

Také jsme se zabývali tím, jak tyto kvalifikace získat nebo posílit, a řekli jsme si, že k tomu nám slouží dvě základní yogy. Ta první se jmenovala karma-yoga neboli správné jednání se správným postojem. A karma-yoga nám pomůže získat tři kvalifikace: rozlišování, odpoutanost a touhu po svobodě. A druhou yogou, druhým nástrojem, je takzvaná upāsana-yoga. Také se nazývá aṣṭāṅga-yoga nebo samādhi-yoga. My jsme používali termín upāsana-yoga a tato yoga má tu schopnost, že se naše osobnost postupně, po určité době stane disciplinovaná.

A tyto dvě yogy nám pomohou získat kvalifikace. Tento způsob života nás vlastně připraví na studium a poté nastupuje jñāna-yoga, tedy yoga moudrosti, yoga poznání. A díky této yoze získáme moudrost a onen vhled, pohled na člověka, svět, pravdu takové, jaké skutečně jsou.

Pohled na jednotlivce

Tolik první téma, kvalifikace, které jsme probírali, a jak je získat. A teď přistoupíme k druhému tématu, a to je pohled na člověka neboli na jednotlivce. Nazývali jsme to vyaṣṭi-vicāra. A my jsme se na osobnost, na člověka dívali z různých úhlů pohledu.

Nejprve jsme si řekli, že každý člověk má materiální složku, hmotnou složku, a duchovní, spirituální složku. Tak to byl jeden pohled. Poté jsme se na člověka podívali z pohledu jemnosti hmoty a řekli jsme si, že každý z nás má cosi, co nazýváme hrubým tělem. A potom má jemné tělo a nakonec kauzální tělo. Tak to byl jeden pohled.

A potom jsme se na člověka ještě z dalšího úhlu podívali z pohledu jednotlivých částí, takzvaných obalů neboli kośāḥ. A protože jsou to obaly, slovo obal naznačuje, že obal by obvykle měl něco skrývat, aby to nebyl prázdný obal. A těchto obalů bylo pět. Prvním obalem byla anatomická část. To je ta část, kterou dobře vidíme. Pod ní byla další vrstva, fyziologická část, pod ní psychologická neboli emocionální složka osobnosti. Dále jsme šli jemněji k intelektuální složce a ještě jemněji k podvědomí, chcete-li nevědomí. A tak jsme se podívali na člověka z pohledu pañca kośāḥ neboli pěti obalů.

To znamená, že toto všechno byly pohledy na materiální část naší osobnosti. A pak jsme si řekli, že druhou složkou je spirituální část neboli Vědomí. V sanskrtu ho nazýváme caitanya nebo také sākṣī. To slovo sākṣī je krásné slovo, které bychom mohli přibližně přeložit jako svědek, anglicky witness. Cosi, co je neustále přítomno všemu, co se odehrává.

A řekli jsme si, že toto Vědomí není ani částí těla, ani produktem těla, že je to naprosto odlišná entita, a cokoli, co se děje na úrovni hmoty, na úrovni materiální, v našem hrubém těle nebo s naším hrubým tělem, s naším jemným tělem, s naším kauzálním tělem, na tuto duchovní složku nemá vůbec žádný vliv a dopad. A také jsme si řekli, že té materiální složce říkáme anātmā a spirituální, duchovní složku, Vědomí, nazýváme také slovem ātmā. Z pohledu jednotlivce ātmā, z pohledu celku Brahman, a to je to naše pravé Já.

Pohled na celek

Takže máme za sebou čtyři kvalifikace. Jsme kvalifikovaní studenti Vedānty. Analyzovali jsme jednotlivce neboli člověka z různých úhlů pohledu. A teď se krátce z nadhledu podíváme na analýzu celku, kterou nazýváme samaṣṭi-vicāra. Samaṣṭi ve smyslu makro, ve smyslu celek, nebo také jagat-vicāra. Jagat znamená svět. Podobně jako v ekonomii máme mikroekonomii a makroekonomii. Teď jsme v té makro části.

A to nejdůležitější, co bych byl rád, abyste pochopili, a co mě samotného před lety překvapilo a zaujalo, je to, že vesmír, svět, jedinec, ale teď nám jde o vesmír a o svět: vesmír nebyl nikdy stvořen. Protože ve skutečnosti nic nemůže být stvořeno. Jak říká král Lear: „Nothing comes out of nothing.“ A už ve Védách je jasně formulován princip zachování hmoty a energie. To znamená, že hmota nemůže být stvořena z ničeho.

A zrovna tak otázky, které jste možná někdy slyšeli nebo jste si je sami položili, proč vznikl vesmír, kdy vznikl vesmír, odkud se vzal vesmír, jak byl stvořen vesmír, jsou otázky, na které se ve skutečnosti nemůžeme ptát. Nemůžeme se ptát ne proto, že by kdokoli chtěl zasahovat do svobody druhých lidí, ale protože ty otázky nedávají logický smysl. Protože otázka proč souvisí s časem. Otázka, odkud se vzal vesmír, souvisí s prostorem. Otázka, jak byl stvořen vesmír, souvisí s kauzalitou. A myslím si, že dobře víme, že prostor, čas a kauzalita neboli příčina a následek jsou základní stavební kameny vesmíru tak, jak ho známe. To znamená, že vesmír nebyl nikdy stvořen v tom smyslu created.

Ale vesmír tu vždycky byl, je tu i teď a vždycky tu bude. Ovšem nebyl vždycky ve stejné formě. Podobně jako jednotlivec má hrubé tělo, jemné tělo, kauzální tělo, vesmír se postupně vyvinul z kauzálního neboli příčinného vesmíru přes stádium jemného vesmíru až do stádia hrubého vesmíru. Kauzální vesmír se nazývá také Māyā a je to vesmír, který je v dřímající, spící podobě. To znamená, že je neprojevený. Angličtina pro to má hezké slovo unmanifest neboli nemanifestovaný.

Můžeme si to představit podobně jako vodu. Pokud jste byli v Himálajích, dívali jste se kolem na ty obrovské hory a ledovce. Tak podobně i voda dřímá, spí, mimo jiné se nehýbe nebo se hýbe velmi pomalu, v podobě ledu v himálajských ledovcích. A v určitém okamžiku se díky sluníčku přemění na vodu a stéká dolů do plání, až na subkontinent, až do Indického oceánu. A podobně i ten současný hrubý vesmír na počátku dřímal v té podobě kauzálního vesmíru a pak prošel dvěma stádii, přes jemný až po současný hrubý vesmír.

A ten jemný vesmír si můžeme také představit jako rozhraní mezi nocí a dnem, jako svítání. Angličtina pro to má krásné slovo twilight, protože je to část dne, kdy už není noc a ještě není den. A možná, když vidíte fotografii, není tak úplně jasné, jestli je to východ sluníčka nebo západ sluníčka. Je to tak něco mezi.

A podobně i v našem životě procházíme obdobím, kdy už nejsme ani děti a ještě nejsme ani dospělí. To je to období dospívání. Anglicky bychom řekli adolescent age nebo taky teenage. A to období je zajímavé tím, že je těžké říct, jestli dcera nebo syn jsou ještě děti, nebo už jsou dospělí. A samozřejmě rodiče si obvykle myslí, že jsou to ještě děti. Tak jim radí a říkají jim, co mají dělat. A naopak dospívající už cítí, že nejsou děti. Cítí se být dospělí, nechtějí poslouchat, co jim rodiče říkají, a chtějí svobodu.

A tyhle mezistavy jsou obvykle trošku problematické, jak na úrovni našeho dospívání, tak i když se podíváme kolem sebe. Když se něco vyrábí, tak už tady nemáme ani ty suroviny a hrubý materiál a ještě tady nemáme hotový výrobek. To znamená, není to ani ryba, ani rak, ani tady, ani tam. A podobně i vesmír procházel touhle evolucí od kauzálního vesmíru neboli Māyi, přes jemný až po současný hrubý vesmír. Takže jemný vesmír je jakýmsi svítáním, úsvitem hrubého vesmíru. Podobně dospívání je, mohli bychom říct, úsvitem dospělosti.

Když se podíváme na současnou vědu, a obecně když si mezi sebou povídáme o vědách a technologiích, jsme často fascinováni tím, co všechno už umíme, co všechno už víme. A jak se říká, ta špičková věda nebo špičkové výrobky jsou de facto jako magie. Vy se na mě díváte a já ve skutečnosti jsem a nejsem s vámi. Nicméně podobný pocit možná už lidi měli v době vynálezu páry. Jsem celkem přesvědčen o tom, že už za pár desítek let, natož za pár set let, se lidé budou z pohledu technologií dívat na jedenadvacáté století nebo začátek jedenadvacátého století jako na technologicky primitivní společnost.

Z pohledu historického, přestože věda, objektivní věda je fantastická a důležitá, lze s jistou nadsázkou říci, že věda je stále ještě primitivní. Angličtina pro to má trošku zdvořilejší slovo. Řekla by, že science is rudimentary. To znamená, že věda se jenom tak dotýká hrubého vesmíru a vůbec se nezabývá jemným vesmírem, kauzálním vesmírem ani tou pravdou, Vědomím, Brahmanem za tím vším.

A to zřejmě tušil nebo vnímal Sir Isaac Newton, když ho chválili a on říkal: „Víte, to je tak, jako kdybych stál na břehu oceánu a pohrával si s oblázky na pláži, zatímco ta skutečná pravda se rozprostírá přede mnou jako ten nekonečný a hluboký oceán.“ Takže takhle on se asi cítil.

A z pohledu vesmíru dochází k čemusi, co bychom mohli nazvat pulsováním. To znamená, že vesmír je v kauzální formě, jde přes jemnou formu po hrubou formu a potom opět vstoupí do té kauzální formy. Podobně jako my každý den jdeme spát, sníme, probouzíme se, jsme aktivní, opět jdeme spát. Taková ta expanze, kontrakce probíhá jak na úrovni vesmíru, tak na úrovni jednotlivce. Mohli bychom říci, že vesmír se probudí, chvilku tančí jako dívka a pak opět jde spát. Tolik pohled na takzvaný vznik vesmíru.

Jednota jednotlivce a celku

A teď nastává hlavní zápletka, cosi, co nazýváme jīvātma-paramātma-aikyam. Klíčové téma Vedānty neboli esenciální základní jednota mezi jednotlivcem a celkem. Řekli jsme si, že člověk, jednotlivec, se skládá ze tří těl, ze tří vrstev, plus Vědomí. A podobně i vesmír prochází třemi stádii. A za tím vším je Vědomí. A my obvykle zapomínáme na to nejdůležitější, co není vidět, na Vědomí neboli ātmā neboli Brahman.

Hmota totiž z definice má tu vlastnost, že nemá Vědomí a ani Vědomí neprodukuje. Nicméně hmota má tu schopnost, že funguje jako médium, prostřednictvím kterého se Vědomí projevuje. Možná si vzpomenete na příklad, který jsem uváděl, se sluníčkem a různými odrazovými médii, chcete-li zrcadly. Ale nemusí to být jenom zrcadlo v klasickém slova smyslu. Může to být třeba i kaluž. Může to být jezero, může to být kapka rosy nebo sklenička. Světlo sluníčka je, řekněme pro účely naší diskuse, všudypřítomné a v těchto všech odrazových médiích se odráží. Ten odraz, který my vidíme, je vždycky zkreslen, zabarven tím daným odrazovým médiem.

Podobně i žárovka, dneska spíš zářivka, má tu úžasnou schopnost, že funguje jako médium, prostřednictvím kterého se projevuje elektřina. Protože elektřina jako taková není našim smyslům dostupná. My ji nevidíme, nemůžeme si na ni sáhnout, respektive bychom na ni neměli sahat, a projevuje se prostřednictvím žárovek. A podle toho, jaká je žárovka, jak je silná, slabá, světlá, tmavá, malá, velká, kulatá, hranatá, se elektřina projevuje různým způsobem. Můžeme říci, že žárovka má tu výjimečnou schopnost: umožňuje elektřině, aby se projevila.

A podobně i Vědomí, které ve skutečnosti je jenom jedno, je všeprostupující, nezávislé, má tu schopnost se prostřednictvím médií projevit. A projevuje se jak prostřednictvím makra neboli světa, vesmíru kolem nás, tak prostřednictvím jedince, to znamená každého z nás.

A řekli jsme si také, že Vědomí je nirguṇa neboli bez vlastností. Proto se nám mimo jiné o něm také tak těžko povídá. To znamená, že to Vědomí prostřednictvím média neboli odrazového média vnímáme už jako odražené zkreslené médium.

Mimochodem, Vedānta má pro slovo médium ještě mnohem lepší termín, který čeština ani angličtina moc nemá. Používá termín upādhi, což bychom mohli nazvat cosi jako přívěsek, jako něco, co je blízko, ale ve skutečnosti se té dané věci nedotýká.

A pěkným příkladem je, když byste si představili malou skleněnou vázu s vodou a v té váze byste si představili červenou květinu, třeba růži. Pokud na tu vázu a růži a vodu ve váze bude svítit sluníčko, tak se vám bude jevit ta váza, když se budeme dívat ze správného úhlu, jako červená, případně jako zelená a červená, protože růže dole může být dozelena. A my vidíme zelenou a červenou vodu nebo vázu, minimálně částečně zelenou, částečně červenou. A přitom dobře víme, že ta váza i voda je čirá. A to právě dělá to odrazové médium, v tomto případě váza s vodou.

A to znamená, že z pohledu odraženého Vědomí vidíme ty všechny rozdíly. Vidíme rozdíly mezi námi, mezi vámi a mnou, mezi vnějším světem a mnou, podobně jako bychom viděli svůj odraz odlišně v různých zrcadlech. V konkávním zrcadle bychom viděli jeden a v konvexním druhý. V jednom bychom se viděli jako tyčky a ve druhém bychom byli pěkně bachratí, pěkně při těle, ale ve skutečnosti ta naše figura, silueta je jedna a tatáž.

To znamená, že klíčem k pochopení je schopnost oddělit, ale nikoli fyzicky, pouze intelektuálně, v mém vnímání všechna tato zkreslení jako dočasná a pomíjivá, a pochopit, že ve skutečnosti nejsem nic jiného než věčné, jediné, všeprostupující, nezávislé Vědomí, nikoli hmota, ať už jemná, nebo hrubá, kterou jsem schopen vnímat.

A tato část Véd, která se zabývá jednotou, je formulována prostřednictvím takzvaných velkých výroků, kterým se říká mahāvākyāni. Vākya je výrok, mahā je velký. A tyto mahāvākyāni jsou rozesety ve Védách. Tím nejznámějším je možná tat tvam asi. Ty jsi To. Nebo také ahaṃ brahmāsmi. Já jsem Brahman.

A teď je dobré si uvědomit, že nám nestačí intelektuální pochopení této jednoty. Tak jako pravděpodobně nikdo z vás nepochybuje o tom, že je Daniela, Tomáš nebo Lucie, narozený, narozená tam a tam. Maminka nebo otec nebo dcera. Někde pracujeme, někde bydlíme, nějak se jmenujeme. Tak jako máme tuto identitu a v zásadě nikdo z vás, předpokládám, o této identitě příliš nepochyboval, tak jde o to, abychom se stejnou neochvějnou jistotou pochopili naši skutečnou podstatu.

A k pochopení této podstaty nám slouží jñāna-yoga, ke které bychom měli přistoupit poté, co jsme kvalifikováni. A na jñāna-yogu a na přínosy poznání plynoucí z jñāna-yogy se podíváme teď na závěr.

Tři části jñāna-yogy

Jñāna-yoga má tři části. Možná si je budete pamatovat, protože si myslím, že se to pamatuje celkem dobře: śravaṇam, mananam a nididhyāsanam. Můžou se částečně překrývat, ale přesto jsou oddělené.

Śravaṇam znamená česky naslouchání, protože kdysi dávno Védy už tady byly, ale písmo tady ještě nebylo. Takže Védy se předávaly po tisíce a tisíce let z učitele na žáka. Říká se tomu guru-śiṣya-paramparā neboli linie učitel-žák prostřednictvím ústního předávání. To znamená, že śravaṇam je systematické, konzistentní studium písma neboli Véd po určitou dobu pod vedením kompetentního učitele. O tom všem jsme mluvili podrobně, tak se do toho nebudu s dovolením pouštět.

A druhou fází je něco, čemu se říká mananam. A to je velmi důležitá fáze, protože pokud naslouchám učení Véd, můj intelekt má otázky, má pochybnosti, protože něčemu třeba nerozumím anebo v něčem vidím zdánlivé rozpory, nebo mi některé části nedávají smysl. A to je to období, kdy bychom měli klást otázky. Měli bychom klást otázky sami sobě, měli bychom mít možnost diskutovat s dalšími studenty anebo bychom měli mít možnost se ptát učitele.

Mimochodem, pokud student neumí klást otázky, dobrý učitel ho naučí správně se ptát, protože Vedānta není otázkou víry a rozhodně není otázkou slepé víry, ale je to záležitost pochopení a porozumění. A výsledkem této fáze je odstranění všech a jakýchkoliv pochybností, které jsem měl nebo mám. To znamená, že výsledkem je úplné intelektuální přesvědčení, že moje pravá podstata je Vědomí a ahaṃ brahmāsmi.

Ale ani to ještě nestačí. A je potřeba učinit ještě třetí krok. A asi si pamatujete ten termín, nididhyāsanam, který bychom mohli přeložit jako asimilace, uvlastnění, transformace.

Je to podobné jako s jídlem. Jídlo si můžeme připravit, pak ho můžeme zkonzumovat, ale ve chvíli, kdy ho zkonzumujeme, ještě z něho nemáme prospěch. Často je to i naopak. Někteří z nás by si nejradši šli zdřímnout. Takže jídlo, které jsme spořádali, které jsme snědli, potřebujeme strávit. A podobně jde o to, abychom nejprve naslouchali, poté pochopili a potom opravdu změnili svoji vlastní osobnost prostřednictvím odstranění, odnaučení, přeučení se starých, především myšlenkových zvyků, které máme nasbírané za dlouhé roky v našem myšlení.

Možná si pamatujete, spíš ti starší z vás, asi ne úplně všichni, když byly ještě telefonní budky anebo jsme měli doma pevnou telefonní linku, tak byl ten přístroj, k tomu vedla šňůra a na konci bylo sluchátko. Ne utržené sluchátko z Macha a Šebestové, ale sluchátko na šňůře. A ta šňůra byla zavinutá mockrát. A možná si taky pamatujete, že někteří z nás, zvlášť v situaci, kdy třeba někdo na té druhé straně povídal něco, co nás až tak úplně nebavilo nebo nezajímalo, jsme si hráli s tou šňůrou.

A když si představíte tu zkroucenou šňůru a chtěli byste ji narovnat a ona bude mít třeba padesát nebo sto závitů, tak potřebujeme udělat těch padesát nebo sto pohybů tím druhým směrem, abychom ji jakžtakž narovnali. A i když to uděláme, ona ještě pořád bude trošku zvlněná.

A podobně je to tak, že jsme neustále hypnotizováni okolním světem a máme pevné, zakořeněné představy, které jsou ze své podstaty mylné. Já zmíním takovou jednodušší: jsme neustále, celý život odmalička hypnotizováni, že štěstí je v objektech, ve věcech, které si můžeme koupit. V místech, kam můžeme cestovat. Ve filmech, na které se můžeme dívat. Nebo jsme celý život odmalička hypnotizováni tím, že si za peníze můžeme koupit všechny tyto objekty. A když si koupíme tyto objekty, budeme spokojení a šťastní. A podobně jsme celý život přesvědčeni o tom, že jsme tohle tělo, v lepším případě tato naše emocionální osobnost. A když získáme to, po čem toužíme, budeme šťastní a spokojení.

To znamená, že tato fáze, nididhyāsanam, může trvat relativně dlouhou dobu. A dokud jí neprojdeme, ovšem až poté, co jsme pochopili nebo téměř pochopili, tak navzdory tomu, že jsme studovali Vedāntu a intelektuálně jsme ji pochopili zcela nebo téměř, pořád budeme mít pocit nejistoty, úzkosti, strachu, smutku, obav, deprese, potřebu, aby nás někdo chválil, validoval, ocenil, abychom měli nějaký statut a lajky bůhví na jakých sítích, do kterých jsme se chytili.

A touto fází, kterou jsem nazval nididhyāsanam, procházíme tak, že jsme dlouhodobě a průběžně v kontaktu s učením Vedānty prostřednictvím poslouchání, čtení, psaní si poznámek, diskuzí nebo učení. Taky bychom mohli říci, a anglicky to zní krásně, nevím vůbec, kdo to řekl: „Eternal vigilance is the price of peace.“ To znamená: neustálá bdělost je cena, kterou platíme za náš klid. A já bych dodal: za naši svobodu.

Člověk ukotvený v pravdě

A výsledkem tohoto úsilí, které jsem nazval nididhyāsanam, je úplná transformace naší osobnosti, které se říká jñāna-niṣṭhā. Slovo transformace, v angličtině transformation, má pěknou konotaci, protože je to trans form, neboli člověk se dostane za svoji fyzickou formu tak, jak ji tady vidíme. Sanskrt tomu říká nāma-rūpa, protože to všechno, co tady kolem sebe vidíte, to, co vidím já, je ve skutečnosti pouze nāma-rūpa, jméno a forma. Ve skutečnosti to má základní esenci a o tu nám tady jde.

Člověk, který tohoto poznání, této transformace osobnosti dosáhne, se nazývá jñāna-niṣṭha nebo také sthira-prajña. Je to člověk, který je v každém okamžiku pevně ukotven v pravdě. A takový člověk vidí svět, vnímá svět kolem sebe tak jako vy nebo já. Ale to, co předtím pro něj nebo pro řadu z nás je břemenem, je pro něj sport nebo zábava.

Představte si, kdybychom teď třeba spolu byli skutečně dohromady na jednom místě a já jsem vám podal dvacetikilový batoh, a měli jsme někam jít a řekl jsem vám: „Hele, vem to, prosím tě, s sebou.“ Pro vás by to bylo pravděpodobně břemeno. Ale zároveň řada z nás může jít trénovat do fitka a tam dobrovolně hodinu zvedat mnohem těžší závaží. A děláme to s lehkostí, protože pro nás je to sport.

Podobně takový člověk prožívá všechny ty věci, které prožíváme i my. Může být nemocný, může žít v prostředí, kde je inflace. Jeho děti můžou přijít domů s rozbitým kolenem anebo vůbec domů nepřijít. Pokud jsou v té fázi svítání dospělosti, twilight, tak se třeba z mejdanu vrátí až druhý den ráno. Ale on se na to všechno dívá jinak.

A možná si vzpomenete, že úplně na závěr našeho povídání před tímhle shrnutím veškerého shrnutí jsme diskutovali zákon karmy, a v souvislosti s tím jsme si řekli, že i tenhle svobodný člověk si musí odžít něco, čemu říkáme prārabdha-karma. To je ta karma, se kterou se narodil. A poté, co si ji odžije, projde už životem jako zcela svobodný člověk, odchází a dosahuje absolutní svobody, kterou Vedānta nazývá videhamukti. To znamená, že tento člověk dosáhl absolutní svobody za života. A ať už umře kdykoli, kdekoli, jakkoli, dosáhne i poté absolutní svobody.

Tolik Vedānta v kostce. Tolik úvodní shrnutí a konečně na závěr shrnutí tohoto úvodního shrnutí. A myslím, že se vám to bude hodit. Pokud budete chtít jít dále, základní témata a terminologie, kterou jsme si společně probrali, vám bude užitečná, protože další texty, které třeba budete studovat, se vám budou studovat mnohem lépe a snáze. Tak ať se vám daří.