Procvičování, téma 12

Rozlišení poznávajícího a poznávaného

podle knihy Základy Védánty v otázkách a odpovědích

1. Co znamená dṛg-dṛśya-viveka?

   Rozlišení poznávajícího (dṛg) a poznávaného (dṛśya). Co je poznávané, nemůže být konečným poznávajícím, zkoumání tak odlišuje ātmā od všeho, co lze poznat jako objekt. Označení poznávající neznamená, že ātmā vykonává činnost poznávání.

2. Co všechno patří do kategorie poznávaného (dṛśya)?

   Nejen vnější objekty, ale i tělo, smysly a všechny stavy mysli včetně pocitu „já něco poznávám“. Objekt je cokoli, co se může stát obsahem poznání, a patří k anātmā.

3. Kdo je pramātā?

   Empirický poznávající („vidím“, „myslím“, „nevím“), který poznává pomocí těla, smyslů a mysli. I tento pocit poznávajícího je znám jako stav nebo role v mysli, proto patří k anātmā a není ātmā.

4. Co znamená pojem sākṣī?

   „Svědek“: označení ātmā jako Vědomí, díky kterému jsou známy vjemy, myšlenky, emoce i další stavy mysli. Není to vnitřní pozorovatel ani činnost pozorování, sākṣī sám nic nedělá.

5. Proč ātmā nemůže být poznáno jako objekt?

   Každý objekt je poznávaný, ātmā je Vědomí, díky kterému je známa přítomnost i nepřítomnost objektů. Kdyby bylo ātmā objektem, muselo by je poznávat ještě jiné Vědomí. Není to neznámý objekt, který je třeba objevit.

6. Jak probíhá základní rozlišení mezi poznávajícím a poznávaným?

   Vnější objekt poznáváme smyslovým orgánem, stav orgánu zná mysl a známé jsou i změny mysli. Zkoumání končí u Vědomí, díky kterému je to vše známé a které samo není objektem poznání.

7. Proč není mysl konečným poznávajícím (dṛg)?

   Sama je poznávaná: víme, zda je klidná, rozrušená či zmatená, její stavy vznikají, mění se a zanikají a jsou známy, proto je z konečného hlediska dṛśya.

8. Jaký je rozdíl mezi empirickým poznávajícím (pramātā) a svědkem (sākṣī)?

   Pramātā poznává objekty pomocí smyslů, mysli a prostředku poznání, může vědět, pochybovat i se mýlit. Sākṣī objekty nepoznává, je Vědomím, díky kterému jsou známé objekty, mysl i sám pramātā s poznatky a omyly.

9. Proč není sākṣī „někdo uvnitř“, kdo sleduje mysl?

   Vnitřní pozorovatel by měl vlastnosti a mohl by se stát objektem poznání. Sākṣī není druhá mysl ani jemnější ego, ale Vědomí, díky kterému je znám i pocit „já pozoruji svou mysl“.

10. Znamená rozlišení dṛg a dṛśya, že tělo a mysl neexistují?

    Ne, tělo, smysly i mysl existují, ale patří k ne-Já (anātmā): jsou poznávané a mění se, proto nemohou být pravým Já (ātmā).

11. Jak uplatnit dṛg-dṛśya-viveka při silné emoci?

    O strachu nebo hněvu víme, je to tedy poznávaný stav mysli, dṛśya. Nejde o potlačování emoce, ale o pochopení, že měnící se stav mysli není skutečnou povahou ātmā.

12. Je správné neustále se snažit „zůstávat jako pozorovatel“?

    Ne, snaha udržovat pozorující odstup je stále činnost mysli, která začíná a končí a je sama poznávaná. Sākṣī není činnost ani stav mysli, ale Vědomí, díky kterému je známé i samotné pozorování.

13. Znamená „být sākṣī“ odtažitost a život bez emocí?

    Ne, sākṣī není osobnostní vlastnost ani duševní odstup, emoce patří k mysli a jsou známy. Poznání ātmā se neměří mírou emočního odstupu.

14. Proč nestačí říci „nejsem tělo ani mysl“?

    Je třeba chápat důvod (tělo a mysl jsou proměnlivé a poznávané) i to, čím ātmā je: není to prázdné nic, ale Vědomí, díky kterému je známo vše, co patří k anātmā.

15. Jaký omyl vzniká, když se sākṣī chápe jako zvláštní prožitek?

    Člověk se snaží vyvolat stav ticha nebo čistého pozorování a považuje jej za ātmā. Každý takový stav je prožitek, který vzniká a zaniká, tedy dṛśya, a ātmā není obsah prožitku.

Zpět na témata