Procvičování, téma 1

Čtyři lidské cíle

podle knihy Základy Védánty v otázkách a odpovědích

1. Puruṣārtha znamená lidský cíl. Kolik a jakých základních cílů tradičně rozlišujeme?

   Čtyři: dharma, artha, kāma a mokṣa. Mokṣa je svoboda od pocitu omezenosti, ne výsledek jednání jako ostatní tři.

2. Co je artha?

   Prostředky bezpečí a stability jako peníze, majetek či zdraví. Jsou potřebné, ale nemohou poskytnout trvalé bezpečí, protože samy podléhají změně.

3. Co je kāma?

   Potěšení a příjemné prožitky, oprávněný cíl, pokud je v souladu s dharmou. Žádný prožitek však nepřináší trvalé naplnění, protože vzniká, nějakou dobu trvá a končí.

4. Co je dharma jako jeden z lidských cílů?

   Příznivý neviditelný výsledek správného jednání (puṇyam). V obratu „jednat v souladu s dharmou“ slovo označuje měřítko správného jednání. Správné jednání také připravuje mysl na Sebe-poznání, které je přímým prostředkem k mokṣe.

5. Co je mokṣa?

   Svoboda od saṃsāry, která je skutečnou povahou pravého Já (ātmā). Není třeba ji nově vytvořit ani získat, Sebe-poznání odstraňuje nevědomost, kvůli které o ní člověk neví.

6. Co mají artha, kāma a dharma společného?

   Všech tří člověk dosahuje jednáním, jejich výsledky závisejí na okolnostech, podléhají změně a nejsou trvalé. Vedānta je přesto nepovažuje za špatné.

7. V čem se mokṣa zásadně liší od ostatních tří cílů?

   Artha, kāma a dharma jsou výsledky, které je třeba získat jednáním, mokṣa není výsledek, který má teprve vzniknout: pravé Já (ātmā) je svobodné již nyní a přímým prostředkem k mokṣe je Sebe-poznání.

8. Proč omezené cíle nemohou přinést neomezené naplnění?

   Jsou výsledky jednání a mají tři vady: jsou smíšené s bolestí (duḥkha-miśritatvam, bolest při získávání, udržování i ztrátě), neuspokojují trvale (atṛpti-karatvam) a spoutávají závislostí (bandhakatvam). Proto z nich nemůže vzniknout bezpodmínečná svoboda.

9. Znamená hledání mokṣi, že máme odmítnout arthu, kāmu a dharmu?

   Ne, o arthu a kāmu má člověk usilovat v souladu s dharmou a ujasnit si, jak jsou pro něj důležité. Problém vzniká, jen když od omezených cílů očekává trvalé bezpečí, naplnění nebo svobodu.

10. Jak spolu souvisejí všechny čtyři puruṣārthy?

    Člověk hledá hlavně arthu a kāmu. Dharma jako měřítko usměrňuje, jak o ně usiluje, a jako samostatný cíl je příznivým výsledkem správného jednání. Když člověk pochopí, že všechny tři jsou omezené, stává se pro něj mokṣa nejvyšším lidským cílem (parama-puruṣārtha).

11. Co znamená rozlišení preyas a śreyas?

    Preyas je příjemné, bezprostředně láká a zahrnuje dharmu, arthu i kāmu, to, co jimi člověk získá, je omezené a dočasné. Śreyas je trvale prospěšné a je jím jen mokṣa (Kaṭha-Upaniṣad 1.2.1–2).

12. Proč se mokṣa nazývá nejvyšší lidský cíl (parama-puruṣārtha)?

    „Nejvyšší“ neznamená největší ze srovnatelných výsledků. Mokṣa není omezeným výsledkem jednání, nepodléhá jeho vadám a jako jediná ze čtyř puruṣārth je śreyas, tedy trvale prospěšná.

13. Jaké podoby mají artha a kāma v běžném životě?

    Artha: snaha o bezpečí a stabilitu (peníze, kariéra, zdraví, rezervy). Kāma: hledání potěšení (cestování, jídlo, kultura, vztahy).

14. Jaké podoby mají dharma a mokṣa v běžném životě?

    Dharma: snaha jednat správně a získávat tak příznivý neviditelný výsledek (puṇyam). Mokṣa: hledání trvalé svobody od pocitu omezenosti a neúplnosti.

15. Co rozhoduje, ke které puruṣārthě činnost patří?

    To, co v ní člověk hledá. Jednotlivé oblasti se mohou překrývat.

16. V čem spočívá omyl, když člověk hledá trvalé naplnění v arthě nebo kāmě?

    Omyl není v hledání arthy nebo kāmy, ale v očekávání, že omezený a podmíněný výsledek trvale odstraní pocit omezenosti a neúplnosti. Radost z dosaženého cíle netrvá a objeví se další přání.

17. Proč mokṣa nemůže vzniknout jednáním?

    Jednání vytváří jen nový výsledek s počátkem, a co má počátek, má i konec. Pravé Já (ātmā) je svobodné již nyní, jednání tuto svobodu nevytváří, jen připravuje mysl na poznání.

18. Je mokṣa nějaký zvláštní prožitek blaženosti?

    Ne, každý prožitek vzniká, trvá a končí. Mokṣa není druh prožitku, ale svoboda, která je skutečnou povahou Já (ātmā) a nezávisí na stavu mysli.

19. Co znamená tvrzení, že základním problémem člověka je Sebe-nevědomost?

    Je to nevědomost o tom, kým člověk ve skutečnosti je: omezení těla, mysli a osobnosti připisuje sobě a pokládá se za neúplného jedince. Tato omezení nepatří pravému Já (ātmā) a Sebe-poznání tento omyl odstraňuje.

Zpět na témata