Čtyři kvalifikace

Terminologie a co jsme probrali minule

V každém oboru lidského konání máme určité termíny, terminologii, které obvykle používáme. A je potřeba je znát, abychom si rozuměli. A když je vytrhneme z kontextu, budou působit směšně. Například velké vápno ve fotbale. Kdybychom to přeložili doslova, třeba do angličtiny nebo do němčiny, myslím si, že by to udělalo dost zmatku.

A podobně i ve Vedāntě jakožto filozofii, která se zabývá člověkem, světem a pravdou, si potřebujeme vybudovat určitou terminologii, abychom si spolu mohli povídat a abychom mohli společně přemýšlet. Pro Vedāntu jsou totiž nástrojem poznání slova, a proto jim potřebujeme perfektně rozumět.

Dnes se podíváme na velice praktickou věc. Dnešní téma se jmenuje sādhana-catuṣṭayam neboli čtyřnásobná kvalifikace. Než se na něj vrhnu, shrnul bych, možná dneska pro změnu trochu stručněji, co všechno už jsme si řekli. Předpokládám, že všechny přednášky jste slyšeli, protože se k nim budu tu a tam lehce vracet a budu pracovat právě s jednotlivými termíny.

Povídali jsme si nejprve o čtyřech lidských cílech, takzvaných puruṣārthách. Povídali jsme si o tom, že zdrojem poznání a zároveň nástrojem, který nám umožňuje těchto cílů dosáhnout, jsou Védy. Řekli jsme si, že poslední částí Véd je takzvaná Vedānta, složenina slov veda a anta. Povídali jsme si také o čtyřech různých fázích života a o třech guṇách: sattva, rajas a tamas.

A pak jsme si také povídali o třech yogách. O karma-yoze. Povídali jsme si o upāsana-yoze jako o schopnosti, o disciplíně, která nám umožňuje integrovat, kultivovat naši osobnost. A povídali jsme si o jñāna-yoze jako o yoze moudrosti, která nás učí rozlišovat mezi tím, co je trvalé a co je pomíjivé.

A tuším, že naposledy jsme hovořili o bhakti, o bhakti jakožto o lásce, o zbožnosti, o oddanosti. Povídali jsme si o bhakti z různých úhlů pohledu. Jako o postoji, v sanskrtu bhāvanā, jako o atmosféře, ve které provádím všechny ty tři ostatní yogy, které jsme studovali. A taky jako o lásce a postoji k Bohu. A k tomu bylo potřeba si k Bohu něco málo říci, protože, jak jste jistě porozuměli, není možné milovat něco, co vůbec neznám.

Proč hovoříme o kvalifikaci

A to nás přivádí k dnešnímu tématu, ke kvalifikaci pro dosažení svobody. Možná si položíte otázku, proč vůbec hovoříme o kvalifikaci, protože přece každý má právo na svobodu. Dnes žijeme v době, kdy si každý z nás myslí, že má právo na spoustu věcí.

A jak se říká, zkusím si vzpomenout anglicky a pak doplním český překlad: „A society which is built on duties flourishes. A society which is built on rights perishes.“ To znamená, že jakákoliv společnost, jakékoliv společenství, a tím se myslí třeba i národ nebo rodina nebo firma, společnost, která je postavená na povinnostech, vzkvétá. A jakákoliv společnost, která se zabývá jenom právy každého, tím, co můžu, a ne tím, co bych měl, zaniká.

A proto, i když to zní trošku nedemokraticky, člověk, který chce dosáhnout vnitřní svobody, ať už v relativní formě, nebo v absolutní formě, potřebuje naplnit určité předpoklady, určité kvalifikace. Tak jako když se český student rozhodne přihlásit na americkou univerzitu, bude mimo jiné muset udělat nějaký test, pravděpodobně TOEFL test. Bude muset mít ukončenou střední školu s určitým prospěchem a pravděpodobně napsat motivační dopis nebo uspět na pohovoru. Jsou tady určité předpoklady. A my si dnes budeme povídat o předpokladech studenta Vedānty.

Jak říkal Svāmījī ve Vedanta Academy, i kdyby se studenti za tři roky pobytu naučili jednu jedinou věc, bude spokojený. A tou jednou jedinou věcí je „I don’t know“. To znamená „nevím“ jako opak intelektuální arogance.

Čtyři kvalifikace

Kvalifikace studenta Vedānty jsou v zásadě čtyři, nebo čtyři hlavní, proto sādhana-catuṣṭayam. Řeknu vám je v sanskrtu, pak vám je povím i anglicky, protože se to dobře pamatuje. Hned sami uvidíte proč. A pak vám k nim doplním český překlad a postupně si je vysvětlíme. První je viveka, druhá je vairāgyam, třetí je mumukṣutvam a čtvrtou kvalifikací je śamādi-ṣaṭka-sampatti.

Anglicky bychom řekli discrimination, dispassion, desire and discipline. Český překlad je rozlišování, to si podrobně vysvětlíme. Druhý termín by byl odstup nebo objektivita. Třetí je touha a čtvrtá je vnitřní disciplína, v tomto případě šestinásobná vnitřní disciplína.

Student Vedānty, který tyto čtyři předpoklady má v hojné míře, ne v kompletní míře, ale v hojné míře, se nazývá adhikārī. A pokud takový člověk slyší filozofii vysvětlenou od zkušeného učitele, od gurua, velice rychle chápe, co se mu učitel snaží říct, a jeho osobnost se velice rychle mění a kultivuje. Tak jako květina, která má perfektní podnebí, perfektní půdu a je dobře zalévaná.

Naopak člověku, který není připraven, který tyto čtyři kvalifikace nesplňuje nebo je naplňuje ve velmi malé míře, se může zdát, že to, o čem Vedānta hovoří, je teoretické, nesrozumitelné, divné, nepraktické, složité. Ten první student naopak vidí přímou vazbu mezi tím, co slyší, co si budeme například povídat dneska, a praktickým každodenním životem.

Viveka: rozlišování

První je viveka neboli discrimination neboli rozlišování. Když se zamyslíte nad schopností intelektu rozlišovat, je to schopnost odlišit jedno od druhého. A od B. Kravičku od pejska. To znamená, že k tomu, abychom mohli rozlišovat, potřebujeme dvě věci. V sanskrtu se pro definici viveky používá slovní spojení nitya-anitya-vastu-viveka.

V tomto případě se jedná o schopnost rozlišit svět od toho, co se nemění. Od pravdy, od podstaty. Protože když se zamyslíte nad světem, nad vesmírem, nad člověkem i nad tím, jak svět, vesmír a člověka zkoumá věda, svět je v zásadě determinován časem, prostorem a kauzalitou.

To je velice podstatné a já se zaměřím specificky na aspekt času, protože všechny objekty kolem nás, včetně nás samotných, jsou nestálé, pomíjivé a mají omezenou trvanlivost. Tak jako když si koupíme mléko nebo šunku a dáme je do ledničky, každý výrobek, každá potravina má omezenou trvanlivost. A zrovna tak všechno na tomto světě má ve skutečnosti omezenou trvanlivost. To znamená, že věci mají omezenou trvanlivost, tam je to jednoduché. V dnešní stále se zrychlující společnosti stále kratší trvanlivost. Vztahy mají omezenou trvanlivost. Situace. Krásná chvíle s vaším přítelem nebo přítelkyní u moře při západu slunce má bohužel omezenou trvanlivost. A i my jako lidé jsme pomíjiví. To znamená, že tak, jak jsme na svět přišli, tak jednou odejdeme.

Z toho vyplývá podstatná věc, velice důležitá, základní a praktická věc, že esencí světa, jeho podstatou, je změna. To jsme studovali a četli i v populárních manažerských kurzech, ve firmách se pořád něco mění a tak dále. Tam už to do jisté míry pochopili. Vedānta to pochopila už před tisíci a tisíci lety, ještě předtím, než se objevily nějaké firmy, že esencí světa je změna. A to je důležité proto, že svět nám nemůže dát to, co v něm většina z nás hledá.

Protože každý z nás ve skutečnosti hledá bezpečí, jistotu, oporu. A tyto věci hledáme ve světě kolem. Hledáme bezpečí a jistotu ve věcech, v našem domě, v kusu půdy, ve vztazích, v rodině, v určitých situacích a očekáváme bezpečí a oporu od lidí kolem nás. To znamená, že já očekávám jistotu a oporu od světa, od něčeho, co se samo mění. A pokud se já sám měním, asi není potřeba zabíhat do detailů, jak se každý z nás mění. Ale měníme se nejenom fyzicky, ale především se mění naše jemné tělo, naše nálady, naše mysl, náš intelekt. Pokud tedy já jako měnící se Petr očekávám jistotu od okolního měnícího se světa objektů, nevyhnutelně si zadělávám na velké zklamání.

To neznamená, že bychom říkali, že svět je k ničemu, že je špatný, že bychom ho měli nenávidět, že bychom ho měli ignorovat. Naopak, svět je nádherně uspořádaný vesmír, uspořádaný kosmos. Ale je potřeba si uvědomit a očekávat od světa to, co nám dát může. A co my můžeme dát světu.

Co nám svět může dát

A to, co nám svět může dát, jsou v zásadě čtyři hlavní věci. Může nám dát zábavu a potěšení, což se možná děje stále intenzivněji v souvislosti s internetem a digitálním světem. A řada z nás může strávit zábavou a potěšením podstatnou část života. Ne vždycky to tak v historii lidstva bylo. Svět nám tedy může dát zábavu a potěšení v různé kvalitě. Může nám dát také poučení a vzdělání. Pak nám může dát příležitost sloužit a příležitost milovat a růst. Svět nám tedy může dát spoustu skvělých věcí, ale zároveň nám nemůže dát úplně to, co od něj hledáme nebo co od něj čekáme. To znamená jistotu a oporu.

Než půjdu na otázku, uvedu vám ještě jeden příklad. Představte si, že jdete po ulici, třeba v Brně, jdete kolem výkladní skříně obchodu s nábytkem a vidíte tam krásné židle. A jedna z těch židlí se vám opravdu zalíbí. Díváte se na ni a rozhodnete se, že se podíváte blíž. Otevřete dveře, jdete do obchodu, přistoupíte k té židli a dotknete se jí. Sáhnete si na ni a zjistíte: „Aha, ona je z kartonu.“ Je to jenom prototyp. Je nádherná, má krásný tvar, krásný design, ale je z kartonu.

Co to znamená? Znamená to, že přestože je lákavá a krásná, nemůžete se o ni opřít, nemůžete si na ni sednout, protože když se o ni jenom opřete, pravděpodobně ji zlomíte, a když si na ni sednete, pravděpodobně si zlomíte něco vy. To znamená, že svět je podobně do jisté míry jako krásná židle z kartonu. K lecčemu se hodí, ale nemůže nám poskytnout úplnou jistotu a oporu.

Měli bychom si tedy položit otázku, jestli existuje něco, a pokud něco takového existuje, co nám tu trvalou jistotu a oporu může poskytnout. Co je ta pravda, která se nemění, která vždycky byla, je a bude? A to je předmětem našeho studia. Viveka je právě ona zmíněná schopnost rozlišovat mezi trvalým a pomíjivým. A je to první klíčová kvalifikace pro studenta Vedānty.

Upaniṣady jsou téměř vždycky ve formě dialogu mezi žákem a učitelem. V jedné Upaniṣadě přichází za učitelem, za guruem muž a v úvodních verších Upaniṣady se uvádí jako takzvaný famous householder. Volně přeloženo si ho můžete představit jako člověka, který je bohatý, úspěšný, slavný, mladý, oblíbený, má několik vysokých škol a zkrátka dosáhl všech možných úspěchů, kterých lze na světě dosáhnout. A paradoxně tenhleten člověk je v kontextu viveky kvalifikován pro diskuzi s učitelem, protože tím, že to dosáhl, tím, že to získal, pochopil, že cokoliv v životě získal a dostal, mu neposkytlo tu jistotu a pevnou oporu, kterou hledá.

Vairāgya: odstup

Druhou kvalifikací je vairāgya neboli také vairāgyam. Česky bychom řekli odstup, objektivita. Anglický překlad začíná opět na D, dispassion, a je to slovo, které je dobré si rozložit, protože doslova znamená nevášeň, absenci vášně, absenci přílišného zaujetí světem. Slovo vairāgya pochází ze slova virāga. Rāga je připoutanost nebo vášeň a vi je v tom slově virāga negativní předpona, odtud vairāgyam.

A je to přímý důsledek, který se dostaví. Je to efekt u člověka, který má silně rozvinutou schopnost rozlišování.

Můžete si to představit například tak. Možná řeknu dva příklady. Jako když půjdete hrát s malými dětmi Monopoly, ne s dospívajícími dětmi, protože ty už k tomu přistoupí jako ke hře, ale s menšími dětmi. Možná jste to někdy zažili, případně u jiné hry, a pocítíte, že všechno, co se tam odehrává, berou děti smrtelně vážně. Peníze jsou skutečné peníze. Ulice jsou skutečné ulice a domy a hotely jsou skutečné domy a hotely. Dá se říci, že člověk, u něhož je rozvinutá ta druhá kvalifikace, o které hovoříme, vairāgya, objektivita, bude ke světu, třeba ke svému podnikání, přistupovat obdobně, jako možná vy přistupujete ke hře, k nějaké stolní hře s vašimi dětmi.

To znamená, že i když bude třeba realitním developerem a bude akvírovat pozemky, domlouvat generální dodavatele pro stavby svých projektů a pak následně prodávat byty nebo sklady nebo jiné nemovitosti, bude mít k dané věci podobný postoj, jako my máme ke hře Monopoly, kterou hrajeme s dětmi. Všimněte si, že to neznamená, že by se takový člověk nesnažil, že by se dané věci nevěnoval, že by na ni nebyl soustředěný nebo že by ji podceňoval. Naopak, objektivita a odstup jsou základním předpokladem toho, abychom tu danou věc, kterou děláme, dělali skutečně dobře.

Pokud nám chybí, ať už děláme, co děláme, nedaří se nám. Pokud byste se například podívali na statistiku servisu v klíčových momentech utkání, zjistíte, že průměrní hráči dělají mnohem více dvojchyb, než obvykle dělají. Mají horší úspěšnost prvního servisu, než obvykle mívají. A jedna z věcí, která odlišuje výjimečné hráče od těch průměrných, je právě schopnost odstupu a schopnost objektivity.

Psychologie nám pomáhá řešit naše problémy. Vedānta žádné problémy nemá. A když budete v průběhu dneška na tyhle dvě věty myslet, troufám si říci, že do jisté míry pochopíte, proč to tak je.

Takže jsme probrali viveku jako schopnost rozlišovat a z ní vyplývající vairāgyu jako objektivitu, odstup, absenci přílišné vášně nebo přílišného zaujetí pro věc.

Mumukṣutvam: touha po svobodě

A teď se podíváme na třetí kvalifikaci, která se ze sanskrtu nazývá mumukṣutvam neboli touha po svobodě. Otázka je, o jaké svobodě zde hovoříme. Myslím, že už vám je jasné, že nehovoříme o obvyklých občanských svobodách, svobodě projevu a náboženského vyznání a pohybu a dalších, ale hovoříme o svobodě od problémů, které jsou způsobeny naší závislostí na vnějším světě. Je to svoboda, vnitřní svoboda od problémů, které jsou způsobeny mou závislostí na světě okolo mne.

Protože ta závislost na světě, a zde patří například i naše fyzické tělo, vede k celé řadě, celé škále větších nebo menších, více nebo méně intenzivních psychických poruch. Vede k nejistotě, vede k obavám, vede ke strachu, vede ke zklamání, vede ke vzteku, k závisti, nenávisti, lakotě a celé řadě mentálních nečistot, řečeno s Vedāntou, případně mentálních poruch, ať už jemných, nebo velmi výrazných.

Když se zastavím například u nejistoty, řada z nás trpí různě silnou, vědomou či podvědomou formou nejistoty. Jak mě přijmou moji kamarádi? Jak budou reagovat na video, které jsem někde postoval? Co udělá inflace s mými úsporami? Co když mi nebude sloužit zdraví? To znamená, že nejistota vědomě nebo podvědomě trápí každého nebo skoro každého člověka. A jsou mezi námi lidé, kteří pochopili, že od tohoto dlouhodobého, někdy možná i spalujícího pocitu nejistoty se lze buď částečně, nebo úplně osvobodit.

Jsou to lidé, kteří pochopili, že je chybné očekávat trvalou jistotu od světa, který se neustále mění. A tomuhle chybnému očekávání se také říká saṃsāra. Nebo také zapletení se. A touha osvobodit se od saṃsāry je mumukṣutvam.

Většina lidí na to nepřišla. Možná většina lidí na to nikdy nepřijde. A tak vlastně tráví život tím, že se snaží uspořádat svět kolem sebe tak, aby se cítili spokojení, šťastní a bezpeční. Aspoň relativně. To znamená, že neustále přenastavujeme věci, měníme věci a přebíháme od jednoho pomíjivého k druhému. Z jedné dovolené na druhou dovolenou. Od jednoho šéfa, na kterého jsem cítil vztek, do druhého zaměstnání. Od jednoho manžela k druhému manželovi, k třetímu manželovi. To znamená, že naprostá většina z nás se vydá tou cestou, že uspořádáváme svět kolem sebe. A když se nám to na chvilku podaří, a řadě z nás se to na chvilku podaří, oddechneme si a cítíme klid a pohodu.

Jenže jak jsme si vysvětlili, když jsme diskutovali viveku jakožto první kvalifikaci, schopnost rozlišovat, víme, že svět kolem nás se neustále mění a i my se neustále měníme. A pokud dáte dohromady dvě věci, které se neustále mění, a to nejenom v jednom aspektu, ale v nesčíslném množství aspektů, vede to k větším nebo menším problémům.

Šestinásobná disciplína

Čtvrtou kvalifikací je ṣaṭka-sampatti neboli šestinásobná disciplína. Anglicky discipline. Takže řekli jsme si, první byla discrimination, rozlišování, druhá byla dispassion neboli nevášeň. Třetí byla desire, touha po svobodě, mumukṣutvam. A teď jsme u čtvrté, u šestinásobné disciplíny. Šestinásobná znamená, jak nám napovídá, disciplína v šesti aspektech.

Prvním aspektem je śama neboli kontrola, ovládnutí naší mysli. Je to schopnost regulovat naši mentální energii. Podobně jako když přehradíte řeku, vytvoříte pevné břehy a hráz, voda, která se v přehradě nashromáždí, může být využitá na zavlažování zemědělské půdy kolem, na výrobu elektřiny a na další věci. Pokud necháme řeku volně plynout, může se stát, že přijdou povodně a všechno smetou. Tak jako se to v naší mysli občas utrhne, promění se ve velkou povodeň a záplavu a všechno smete, například i naše vztahy. Takže to je první disciplína, śama neboli schopnost ovládání naší mysli.

Druhá disciplína se nazývá dama a je to kontrola našich smyslových orgánů. Víte, že máme pět základních smyslových orgánů. Zrak, sluch, čich, hmat a chuť. A některým z nás se stává, že jeden nebo všechny tyto smyslové orgány, pokud je nemáme pod kontrolou, mají schopnost nám uškodit, ublížit, případně kvůli nim ublížíme my někomu dalšímu. V extrémním případě nás mají schopnost i zabít.

A to mi připomíná definici cigarety a z toho vyplývající definici kuřáka od George Bernarda Shawa, který definoval cigaretu jako „Little bit of tobacco rolled in a piece of paper with a fire on one end and fool on the other end.“ To znamená troška tabáku zabalená v kousku papírku. Na jednom konci je oheň a na druhém konci je trouba nebo hlupák. A kuřák je člověk, který je ovládán svými smyslovými orgány.

V jednom prastarém textu, který se jmenuje Vivekacūḍāmaṇi, se uvádí příklad několika živých tvorů, kdy jedna slabost má schopnost daného živého tvora připravit o život. První příklad je příklad můry, která vidí svíčku, plamen svíčky, přiletí k ní, chce se podívat zblízka a plamen ji sežehne. Slabost pro zrak. Druhý příklad je příklad včeličky, která přiletí na květinu, ale v tomto případě se jedná o masožravou květinu. Květina udělá cvak a včelička přijde o život kvůli vůni, v tomto případě kvůli čichu. Třetí příklad je příklad rybáře a ryby. Spíše té ryby. Tak jak vidíte kapříky v českých rybnících, jak neustále otvírají a zavírají pusu, rybář nalíčí návnadu na háček a ryba, protože má chuť na to, na co má chuť, třeba na žížalu, se chytne a skončí na talíři.

Čtvrtý příklad je příklad slona, protože Vedānta má počátky v Indii. Slon je v době páření divoký, dalo by se říct jako splašený, a v tu dobu stačí na správných místech vyhloubit veliké jámy, ty jámy zakrýt a slon se do jámy chytí. A poslední příklad je příklad jelena, který v době říje také reaguje na zvuk, tak jak to znají i čeští myslivci. Dá se navábit na vábničku, nalákat a pak ho lovec uloví. Takže vidíte na těchhle pěti příkladech, že stačí slabost pro jeden smyslový orgán a daná živá bytost přišla o život.

My jako lidé to máme mnohem horší, komplikovanější, zvláště v současném světě, protože řada z nás má slabost pro víc než jeden smyslový orgán, někteří dokonce pro všech pět. Otázka tedy je, jakou máme šanci na klidný život.

Uparama, titikṣā, śraddhā a samādhāna

Jsme u šestinásobné disciplíny. Řekli jsme si kontrolu mysli, to byla śama. Druhá disciplína je dama neboli kontrola smyslových orgánů. A tuším, že třetí je uparama neboli schopnost odstupu, jistého odstupu, ne primárně fyzického, ale především mentálního od vnějšího rychlého světa. Protože skuteční extroverti mezi námi se pořád honí za vnějším světem, aniž by si uvědomili, že ztratili vnitřní svobodu. A k tomu, abychom mohli studovat, abychom se mohli posunout, potřebujeme něco, co bychom mohli nazvat kvalitním časem. A kvalitní čas je ten, kdy je mysl soustředěná, klidná a kdy se nemusím neustále dívat na hodinky, kde musím být za dvacet minut nebo za patnáct minut, a zvedat mobilní telefon. To znamená, že třetí kvalifikací je jistý odstup od objektů, od světa, kterému se říká uparama.

Čtvrtou kvalifikací je kvalifikace, které se říká titikṣā. Je to krásná kvalita, kterou lze získat. A já bych ji česky přeložil cosi jako mentální otužilost. Tak jako máme fyzickou otužilost, která je, řekl bych, posledních pár let mnohem populárnější, než byla dřív, v tomto případě se jedná o mentální otužilost, chcete-li mentální odolnost nebo trpělivost. To je schopnost vyrovnat se s fyzickým, ale v tomto případě především psychickým stresem. A ta se dá trénovat. Dá se například trénovat půstem, dá se trénovat poutí a putováním na vzdálená místa, dá se trénovat například tak, že se člověk rozhodne po jistou dobu nemluvit nebo méně mluvit, a dá se trénovat celou řadou dalších způsobů. Takže čtvrtou složkou vnitřní disciplíny je titikṣā.

Pátou je něco, co se nazývá śraddhā. Cosi jako víra. Ale v tomto kontextu je to kvalifikovaná víra, důvěra. A pokud hovoříme o filozofii, o filozofii Vedānty, je to víra v učení a víra v učitele. Mimochodem víru v učitele nebo víru v trenéra potřebujeme vždycky. Pokud se má daný sportovec zlepšit nebo výrazně zlepšit, je nutné, aby věřil svému trenérovi. Pokud svému trenérovi věřit nebude, ke zlepšení nebo ke zlepšení v takové míře nedojde.

V případě Vedānty jde o to, že zejména na počátku potřebujeme otevřenost a víru v to, že přestože ještě nemám celý obraz a přestože jsou některé výroky nebo koncepty, které mi učitel představil, těžko pochopitelné nebo mi připadají jako divné a můj intelekt s nimi nesouhlasí, mám tu schopnost je odložit, takzvaně zaparkovat, dát je stranou. Buď s tím, že předpokládám, že postupně, jak budu naslouchat a přemýšlet, jak budu provádět śravaṇam a mananam, se mi ty věci projasní, anebo s tím, že budu mít možnost se učitele zeptat.

Pokud si vzpomenete na dobu, kdy jste skládali takzvaný puzzle neboli puzzles, často jste skládali veliký obrázek z mnoha malých kousíčků a měli jste jich už spoustu pohromadě, ale celý obraz ještě nebyl vidět. A podobně je to s Vedāntou. Už jste viděli, slyšeli spoustu malých kousíčků, ale celý obraz ještě chybí. A proto je śraddhā jistá víra, kvalifikovaná, nikoliv slepá víra, která předpokládá, že se obraz po určité době složí a já pochopím celek.

A poslední složkou té šestinásobné disciplíny je takzvaná samādhāna neboli schopnost koncentrace. Česky máme k dispozici krásné slovo soustředivost, schopnost se soustředit, a to jak krátkodobě, tak dlouhodobě. To znamená, že pokud poslouchám například hodinu učení Vedānty, nesestavuju si u toho nákupní seznam nebo nespím. A to je krátkodobá soustředivost. Dlouhodobá soustředivost znamená, že jsem schopen po určitou dlouhou dobu, roky, desítky let, celý život jít za daným konkrétním cílem.

Takže to je šestinásobná kvalifikace. Abyste viděli celek, ještě to zopakuji. Śama neboli kontrola mysli, dama, kontrola našich smyslových orgánů, aby ony sloužily mně, nikoliv já jim. Třetí je uparama neboli jistý odstup, jisté poodstoupení od rychlého světa tam venku. Čtvrtá byla titikṣā neboli mentální otužilost, mentální odolnost. Pátá byla śraddhā jako kvalifikovaná víra ve slova Vedānty a v to, co říká učitel. I jakožto opak intelektuální arogance. Protože člověk, který je přesvědčen, že ví, nemá šanci se nic naučit a dozvědět. A poslední je samādhāna neboli koncentrace.

Jak kvalifikace získat

Je pravda, že jsme si popsali čtyři kvalifikace studenta Vedānty, ale neřekli jsme si nic o tom, jak je získat. Můžeme je získat tak, že karma-yoga, kterou jsme společně studovali, vede k získání těch prvních tří. To znamená, že díky karma-yoze získá člověk kvalifikaci viveka, vairāgya a mumukṣutvam. A díky upāsana-yoze, kterou jsme také studovali, získá šestinásobnou vnitřní disciplínu.