Projevení vesmíru

Od jedince k celku

Tématem dnešního setkání je něco, co se v sanskrtu nazývá slovem sṛṣṭi, neboli také stvoření. Ukážeme si ale, že stvoření nebo vznik možná není nejlepší termín. Zkrátka kosmologie podle Véd.

Budete si pamatovat, že jsme v minulých hodinách probrali některé základní termíny a základní témata. To proto, abychom si rozuměli a mohli si povídat dál. Mluvili jsme mimo jiné o čtyřech kvalifikacích člověka na duchovní cestě. Říkali jsme si, že se nazývají viveka, rozlišování, vairāgya, odpoutanost, šestinásobná disciplína a konečně čtvrtou kvalifikací bylo takzvané mumukṣutvam, neboli touha po svobodě.

Pak jsme se také dívali na člověka, na individuální osobnost, z různých stran. Osobnost se v sanskrtu nazývá jīva. Dívali jsme se na tuto osobnost optikou tří těl, pěti obalů a také tří stavů prožitku. Tím mám na mysli bdělý stav, stav snů a stav hlubokého spánku. A sečteno a podtrženo jsme dospěli k závěru, že toto všechno je anātmā, neboli ne-Já.

Otázka zní, kdo nebo co jsem tedy já? Co jsem vlastně zač? A my jsme si řekli, že moje pravá podstata, neměnná esence, se nazývá ātmā a že ātmā má povahu Vědomí. Je to nezávislý princip. Tím mám na mysli, že je to princip nezávislý na hmotě. To znamená, že hmota nemá Vědomí a ani Vědomí nevytváří.

Řekli jsme si, že mé pravé Já je věčné. To znamená, že stojí mimo čas. Je bez vlastností, nirguṇa. Je všeprostupující, všudypřítomné. Jinými slovy je mimo prostor, mimo hranice prostoru, a je jedno, jinými slovy neduální. A to jsem já. To jste vy. To jsme my všichni.

Doposud jsme se tedy především zabývali jedincem. Mohli bychom také říci pohledem mikrokosmickým, říkáme tomu vyaṣṭi. A teď se přesuneme k tématu dnešního povídání, které nazýváme samaṣṭi nebo celek, makrokosmos. Budeme si klást takové otázky: Jak vznikl vesmír? Kde se tady vlastně vzal?

Proč nic nemůže být stvořeno

Asi jste si někdy položili otázku, kde se vzal vesmír? Kdy se tady objevil? Proč vlastně vznikl? Z čeho vznikl? A je to zajímavé, protože když se nad těmihle otázkami zamyslíme, dojdeme k závěru, že jsou to špatně položené otázky. Tím mám na mysli, že jsou to otázky, které bychom neměli klást. Ne proto, že bych vám nebo komukoliv jinému v tom chtěl bránit, ale protože, jak vám zkusím ukázat během chviličky, tyhle otázky, přestože se zdají logické a zajímavé, nedávají vůbec smysl.

Prvním důvodem je to, že pokud se zeptáme, kde se vzal vesmír, kdy vznikl, proč se tady objevil, klademe před vznik vesmíru atribut místa, odkud, atribut času, kdy, a atribut kauzality, proč a jak vznikl. A myslím si, že vy i já chápeme, že atributy času, prostoru a příčiny a následku jsou základní stavební kameny vesmíru, světa, ve kterém se pohybujeme. To znamená, že pokud tyhle otázky klademe před vznik vesmíru nebo před vznik kosmu, nedávají smysl.

Druhý důvod, proč otázka, jak byl stvořen vesmír a proč byl stvořen, nedává smysl, je ten, že ve skutečnosti nic nemůže být stvořeno. Stvořeno v pravém slova smyslu. A proč? Protože platí zákon zachování hmoty a energie. Pokud půjdete až na dřeň, pochopíte, že ve skutečnosti nic nemůže být stvořeno. Dost možná nám to chtěl říct i Shakespeare slovy krále Leara, když říká: „Nothing comes out of nothing.“ Z ničeho nemůže nic vzniknout.

To znamená, že slovo stvoření vytváří pouze problémy a nedorozumění. Vedānta se tedy na stvoření dívá jinak. Používá trošku jiný termín, který není úplně jiný, ale je mírně jiný než stvoření nebo vznik, a na ten se teď podíváme. Už Gauḍapāda ve svém slavném komentáři, který se jmenuje Kārikā, k Upaniṣadě, která se jmenuje Māṇḍūkya, říká: „Nic nemůže být stvořeno.“ Z toho vyplývá i to, že ve skutečnosti nic nemůže být ani zcela zničeno.

Místo slova stvoření používáme termín manifestace, česky bychom řekli projevení se. To znamená, že tady cosi existovalo v neprojevené formě, to znamená v námi nevnímatelné formě, a to se v určitém okamžiku projevilo. Něco potenciálně existovalo v kauzální formě a pak se vyjevilo.

Příklad úplně takový běžný, i když dneska možná už méně běžný, než býval, je například máslo v mléce. Kdybychom se zeptali, z čeho se vyrábí máslo, řekli bychom, každé dítě to ví, z mléka. Ale ono to není tak docela pravda. Máslo nemůže být jen tak stvořeno. Máslo v mléce již existuje ve své pro nás neviditelné a z hlediska másla také nepoužitelné formě. Na chleba si ho nenamažeme, ale přesto v této potenciální formě v mléce už existuje.

To znamená, že písmo už tisíce let předtím, než jsme objevili zákon zachování hmoty a energie, sebevědomě deklarovalo, že vesmír, tak jak ho známe, už předtím musel existovat v neprojevené, nemanifestované formě. Existoval ve formě takzvané kauzální hmoty. To, co tu existovalo před vznikem vesmíru, to, co nazýváme kauzální hmotou, písmo nazývá Māyā. A můžete si Māyu představit jako zdroj veškeré energie, všech forem energie, veškeré hmoty. A z této Māyi se zrodil vesmír.

Ātmā a Māyā

Nicméně nebyla tu jenom Māyā, bylo tu ještě něco. A možná, pokud jste slyšeli minulé povídání, víte co. Bylo tady něco, co vždycky existovalo, existuje a bude existovat. Něco, co stojí mimo čas a prostor. Už asi víte. Vždycky tady bylo ātmā, to znamená princip Vědomí. Před vznikem vesmíru to tedy byly dvě věci, věci v uvozovkách. Té jedné říkáme Māyā a té druhé říkáme ātmā.

Zastavím se jenom krátce u termínu, který používáme v souvislosti se slovem ātmā nebo se slovem Vědomí. Tak jako někteří z nás mají různá jména, různé přezdívky. Někdy nám říkají tati, někdy nám říkají synu nebo synku a někdy nás oslovují jménem. Podobně máme pro Vědomí několik termínů. V souvislosti s naší dnešní diskuzí budeme používat dva. První je ātmā, to je spíše pohled jednotlivce, a tím druhým termínem je Brahman, což je spíše makro pohled. Obojí je ve finále jedno a totéž.

Když si tedy povídáme o vzniku vesmíru, o kosmologii, měli bychom se podívat, co mají ātmā a Māyā společného. Oba mají společné to, že jsou bez počátku. Anglicky tomu říkáme beginningless principles. To znamená, že nemají původ. Podobně, nad tím se možná budete potřebovat trošku zamyslet, jako naše nevědomost nemá počátek. Možná to zní zvláštně, ale podobně jako Māyā i naše nevědomost ve skutečnosti nemá žádný počátek.

To tedy mají Māyā a ātmā společné, ale mnohem více je mezi nimi rozdílů. Ty základní rozdíly jsou asi ty, že Brahman neboli Vědomí je nehmotný princip. To už jsme si říkali. Kdežto Māyā reprezentuje materiální princip, hmotu a energii. Tím, že je Brahman nehmotný princip, je to Vědomí, je bez vlastností. O tom už jsme také mluvili. A Māyā má všechny možné potenciální vlastnosti.

Tím, že Vědomí je nehmotné a bez vlastností, je neměnné, protože to, co nemá vlastnosti, se nemůže měnit. Māyā je jako tančící žena, neustále se nám mění před očima. A Vědomí, ātmā, je nedělitelné, je jenom jedno, a Māyā je předmětem násobení, multiplikace, anebo dělení. Mezi nimi je tedy celá řada rozdílů. To, co mají společného, je to, že jsou bez počátku.

Jak jsme si už řekli, vesmír nebyl stvořen ani nevznikl. Pouze, v uvozovkách, se manifestoval, projevil z nějakého semínka, z nějakého zárodku, který tady vždycky byl. A tímto zdrojem, počátkem je právě Māyā. Proto byl vesmír od určitého okamžiku manifestovaný, to znamená stal se k dispozici pro naše vnímání.

Tři stádia vesmíru

Vesmír, čili svět, prošel určitým vývojem. Možná si vzpomenete, že když jsme mluvili o jednotlivci, hovořili jsme o kauzálním neboli příčinném těle, jemném těle a hrubém těle. Podobně i vesmír prošel těmito třemi stádii, od kauzálního vesmíru přes jemný vesmír až do hrubého vesmíru, který jsme schopni vnímat. Podobně jako máme semínko, výhonek, rostlinu.

Rozdíl mezi jemným a hrubým vesmírem si můžete představit podobně jako rozdíl mezi myslí a hrubým tělem. Hrubé tělo jsme schopni vnímat, nejenom to své, ale i ostatních živých bytostí. Naopak mysl, přestože je hmotou, je takzvanou jemnou hmotou, a u ostatních kolem nás ji nejsme schopni vnímat. Proto říkáme, že mysl je jemně hmotná neboli jemná hmota.

Kauzální vesmír tady vždycky byl. Je bez počátku a je jím právě zmíněná Māyā. Oproti tomu jemný a hrubý vesmír mají počátek a konec. To znamená, že celé stvoření ve smyslu vesmíru se nám vyjevuje, manifestuje a potom se v určitých cyklech opět rozpadá. Dochází ke kolapsu, zhuštění. A tento kosmický cyklus probíhá znovu, znovu a znovu. To znamená, že vesmír tu vždycky byl. Vždycky tu bude, protože hmota a energie ani nemizí, ani nevznikají.

A náš problém je, že klademe příliš velký důraz na formu a tvar ve všech aspektech. Vedānta tomu říká nāma-rūpa, name and form, jméno a tvar. I v případě našeho fyzického těla se nejprve snažíme vytvořit formu, pak udržet formu, pak formu ztrácíme. A když umíráme, dojde k úplnému rozpadu formy. Pro nás studenty Vedānty, kteří se snaží soustředit na to podstatné, na to neměnné, je důležité neztratit ze zřetele podstatu toho všeho. To, co je za tím. Tak tolik ke kosmologii.

Pět jemných elementů a tři guṇy

Nyní se na vznik vesmíru podíváme ještě trošku ve větším detailu. Podíváme se na to, jak vznikl ten zmíněný takzvaný jemný vesmír z Māyi neboli z kauzálního vesmíru. A sice tak, že z kauzálního vesmíru se zrodilo pět základních jemných elementů. Už jsme o nich hovořili. Je to prostor, vzduch, oheň, voda a země neboli ākāśa, vāyu, agni, jalam a pṛthivī.

Je důležité si říci, že tyto elementy jsou v jemné formě, proto hovoříme o jemném vesmíru. To znamená, že opět nejsou k dispozici pro naše vnímání a nejsou ani k dispozici pro naše transakce. Nepostavíme z nich stůl a jemné vody se nenapijeme. Spíše bychom se na ně mohli dívat jako na hmotu ve formě pevné, plynné, tekuté, ve formě plazmatu, případně na prostor.

Zajímavé je zmínit, že vlastnosti produktu, jakéhokoliv produktu, třeba i výrobku, který se vyrábí v továrně, jsou závislé na vlastnostech příčiny nebo příčin, ze kterých ten daný produkt vznikl. V našem případě, v případě vzniku vesmíru, to znamená, že vlastnosti Māyi, kauzálního vesmíru, musí být logicky, nezbytně nutně obsaženy i v jemném vesmíru. Teď se tedy podíváme na vlastnosti Māyi a na to, jak se projevují v jemném vesmíru.

Když se podíváte na svět kolem sebe trošku jinýma očima, než jak jste zvyklí, a podíváte se hlouběji, uvidíte, že všude se objevují tři takové základní rysy. A sice něco, co nazýváme jñāna-śakti, schopnost vnímat, schopnost poznávat, protože bez této schopnosti vnímat a poznávat bychom na tom byli stejně jako ty sochy na Karlově mostě. Kromě této schopnosti, které se říká jñāna-śakti, můžeme kolem sebe a v sobě pozorovat také něco, čemu se říká kriyā-śakti, neboli schopnost jednat. A konečně, pokud jsou oba tyto aspekty vypnuty nebo ve zdřímající podobě, projevuje se ve vesmíru a ve světě něco, čemu říkáme dravya-śakti, neboli inertnost.

Tyhle tři aspekty, schopnost vnímat, jednat a inertnost, odpovídají třem guṇám, které jsme pár hodin zpátky diskutovali: sattva, rajas, tamas. A právě tyto tři aspekty, tyto tři guṇy, jsou součástí Māyi. Když se podíváte kolem sebe nebo na sebe samotné, teď možná posloucháte a díváte se. To znamená, že se projevuje sattva-guṇa, neboli také jñāna-śakti, schopnost poznávat. A možná za chvilku nasednete do auta nebo budete pracovat. V tu chvíli se zaktivuje kriyā-śakti, neboli rajo-guṇa, vaše schopnost jednat. Anebo vás možná, protože dnešní téma je trošku složitější, přemohla guṇa, která se nazývá tamo-guṇa, aspekt tamas, a možná jste na chvilku usnuli.

Tyto guṇy často překládáme termínem vlastnosti. Tu a tam někdo může říct třeba, že to je sattvická barva, radžasická barva a tak dále. Ale v kontextu Māyi bychom spíše použili termín složky nebo komponenty Māyi. Māyu, připomínám, že je to kauzální vesmír, semínko, ze kterého se zrodil jemný a hrubý vesmír, si tedy můžeme představit jako pomlázku upletenou ze tří proutků, ze tří strun, ze tří guṇ. Ono se to i pěkně rýmuje: sattva, rajas a tamas.

Paradoxně, neuvěřitelně, tak jako se v současné době vědci dále a dále zabývají teorií strun, která dokáže do značné míry vysvětlit, jak vesmír vznikl, podobně mají písma Véd prostřednictvím Māyi teorii strun. Tří guṇ, ze kterých je Māyā stvořená a utkaná.

Jak vzniklo jemné tělo

Když hovořím o třech guṇách, možná si vzpomenete, že před chvílí jsem hovořil o pěti jemných elementech. Každá z těchto tří guṇ se projevuje ve všech pěti jemných elementech. Připomínám, že z pěti jemných elementů se manifestoval jemný vesmír a spolu s ním i naše jemná těla. To znamená, že ve skutečnosti zde máme patnáct různých modifikací. Máme radžasickou formu vody, sattvickou formu vody a tamasickou formu vody.

A právě Védy říkají, že ze sattvického aspektu těch zmiňovaných pěti jemných elementů vzniklo jednak našich pět orgánů poznání, pañca jñānendriyāṇi, a zároveň z jemných elementů vznikla i naše mysl. Naše mysl s velkým M, kterou jsme si nazývali také jinak, jako vnitřní orgán, antaḥkaraṇa, která je nezbytná k tomu, aby našich pět smyslů, složitěji řečeno pět orgánů poznávání, fungovalo.

Protože pokud je má mysl nepřítomná, třeba si čtu knížku nebo noviny a žena mě zavolá k večeři, možná bude muset zavolat dvakrát nebo třikrát, abych ji vůbec slyšel. To znamená, že naše smysly, naše orgány poznání, mohou fungovat pouze tehdy, pokud mají podporu mysli, antaḥkaraṇa. A jak orgány poznání, tak mysl vznikly z pěti jemných elementů. Tak to byl sattvický aspekt jemných elementů.

Z radžasického aspektu pěti jemných elementů naopak vznikly naše orgány činnosti, prostřednictvím nichž jednáme, a také systém pěti prāṇ, který nám dává životní sílu a podporuje naši schopnost jednat. Mezi orgány činnosti patří řeč, ruce, nohy, evakuační orgány a rozmnožovací orgány. A všechny tyto orgány činnosti jsou podporovány pěti prāṇami. To znamená, že celé jemné tělo se skládá ze sattvické části jemných elementů a naopak naše hrubé tělo se skládá z tamasické části pěti elementů.

Hrubý vesmír a cyklus projevení

Nyní pomalu přistupujeme ke třetí fázi projevení, volně řečeno ke třetí fázi stvoření, i když víme, že se nejedná o stvoření v pravém slova smyslu. A možná si říkáte, co se děje s tou tamasickou částí pěti elementů, protože jsme ji doposud nepoužili. Právě z tamasické části pěti základních elementů, z jejich mixu, byl stvořen hrubý vesmír včetně našich hrubých těl.

Tady došlo k zajímavému procesu, a sice k tomu, že se ty jemné prvky smíchaly v určitých poměrech. Anglicky se tomu říká grossification, česky bychom asi řekli zhrubnutí. Můžete si to představit tak, jako kdybyste dělali ovocný salát a měli jste, řekněme, papáju, banán, mango, hrušku a jablko. Nejprve máte všech pět druhů ovoce v čisté formě. Můžete si dát samotnou papáju nebo samotné mango, samotné jablko, ale pokud se rozhodnete udělat ovocný salát, smícháte je.

A tady byly ty prvky smíchány v takovém poměru, že došlo k jejich spojení postupně tak, že ve výsledku vždycky zůstal jeden dominantní prvek. Ten při procesu zhrubnutí reprezentuje padesát procent a zbytek tvoří ty čtyři zbývající, každý dvanáct a půl procenta. To znamená, že například jalam, voda ve své hrubé podobě, voda, kterou jsme schopni pít a ve které jsme schopni se koupat, obsahuje padesát procent jemného prvku vody. Zároveň ale obsahuje všechny čtyři další prvky, každý malým kouskem, přesně dvanácti a půl procenty.

A takto vznikl hrubý vesmír, hrubá těla. Je to třetí fáze stvoření a je to právě ten vesmír, svět kolem nás, který vnímáme. Takže celá sekvence zní: Na počátku byla Māyā, která je bez počátku, a ta postupně umožnila manifestaci jemného vesmíru a potom hrubého vesmíru.

Občas narazíte na otázku, jak dlouho tady svět a vesmír bude, jak dlouho bude svět existovat. Myslím si, že se shodneme na tom, že ještě pro nás dost dlouho, nemusíme si s tím dělat starosti. V určitém okamžiku dojde ke kolapsu vesmíru tak, jak ho známe. Do čeho se rozpadne? Rozpadne se opět do Māyi a poté opět vznikne. To znamená vznikne, manifestuje se, projeví se, bude vnímatelný.

Proto jste možná už někdy slyšeli, že je to cosi jako pulsování. Manifestace, kolaps, manifestace, kolaps. To, co zůstává vždycky, to, co bylo, je a bude, je Vědomí. A právě toto Vědomí a ātmā se, pokud jsou vhodné podmínky, projevuje ve formě života. A když vhodné podmínky nejsou, DNA, RNA, buňky, živé organismy se nemanifestují. Tolik védská kosmologie.