Pravé Já

Co jsme probrali minule

Doposud jsme se zabývali mimo jiné čtyřmi kvalifikacemi. Nazývali jsme je v sanskrtu sādhana-catuṣṭaya. Pak jsme se dívali na člověka, na lidskou osobnost z různých úhlů pohledu. Jednak jsme se na osobnost dívali z pohledu tří těl. Zmiňovali jsme hrubé tělo, jemné tělo a kauzální tělo. V sanskrtu jim říkáme dohromady śarīra-trayam, tři těla.

Pak jsme se na tutéž osobnost dívali z pohledu takzvaných kośāḥ. Česky bychom mohli říct obalů, z pohledu pěti obalů. A poté jsme se na osobnost také dívali z pohledu tří stavů vědomí neboli avasthātrayam. Stav bdělý, stav hlubokého spánku a stav snu.

Dneska přistoupíme ke klíčovému tématu Vedānty. Budeme si povídat o něčem, čemu Vedānta říká ātmā, což bychom česky mohli volně přeložit jako pravé Já. Volněji duše, anglicky spirit anebo také Self s velkým S.

Tři těla jsou hmota

Z předchozího studia si možná pamatujete, aspoň doufám, že si pamatujete, že naše tři těla se skládají z hmoty. Řekli jsme si, že hrubé tělo neboli sthūla-śarīram se skládá z pěti hrubých elementů. Říkali jsme si, že písmo pracuje s pěti elementy, anglicky five elements. Současná věda pracuje se širokou škálou chemických prvků. Ať už je to pět elementů z pohledu písma, nebo prvky Mendělejevovy tabulky, každopádně se jedná o hmotu. To znamená, že naše hrubé tělo, ruka, na kterou se teď díváte v případě Petra, se skládá z hmoty.

Podobně i naše jemné tělo, které jsme si popisovali. Patří tam zejména mysl. Mysl s velkým M, to znamená mysl, intelekt, paměť a ego, se skládá z takzvaných pěti jemných elementů. Jemné nebo hrubé, stále jsou to elementy. I jemné tělo je opět hmota. A konečně kauzální tělo je opět forma hmoty. Nejjemnější forma hmoty. Je to cosi jako semínko naší osobnosti, semínko, ze kterého bylo generováno naše jemné a hrubé tělo. To znamená, že všechna tři těla jsou hmota a nic jiného než hmota.

To, že jsem zmínil, že naše tělo nebo těla nejsou nic jiného než hmota, je podstatné, protože Vedānta hmotu definuje jako inertní, to znamená neživou. Což má dva důsledky. Za prvé, že hmota jako taková nemá Vědomí a ani nemá schopnost Vědomí vytvořit. Takže dva aspekty. Ještě je zopakuju, protože jsou oba důležité. Hmota jako taková, socha na Karlově mostě například, nemá Vědomí a Vědomí ani nevytváří. V sanskrtu se hmota mimochodem řekne jaḍam.

To znamená, že naše tři těla jsou sama o sobě neživá, inertní, nevnímající povahy. A zdůraznil jsem tři. To znamená nejenom tělo jako takové, ale i mysl. Ze své podstaty je sama o sobě pouze neživá hmota.

A to nás samozřejmě vede k otázce. Pokud vám Vedānta teď ústy Petra říká, že naše tři těla jsou neživá, jak to, že vnímáme naše tělo jako živé? Jak to, že se cítíme být živí? Tenhle zdánlivý rozpor si dneska zkusíme vysvětlit.

Já i vy, každý z nás vnímá naše tělo jako živé. Občas nás můžou bolet záda, potřebujeme si poposednout nebo nás štípne komár. Prožívám své tělo, prožívám emoce, prožívám myšlenky. To znamená, že z hlediska prožitku vnímám tělo nebo těla jako živá, ale zároveň logicky chápu, a doufám, že vy už teď spolu se mnou, že tělo je hmota a hmota je neživá. Tenhle zdánlivý rozpor zkusím vysvětlit a možná vám ho nejlépe znázorním na příkladu.

Vypůjčené Vědomí

Představte si třeba svatbu. Představte si svatbu chudých svatebčanů. Protože se jedná o velký a krásný moment v životě mladých zamilovaných lidí, nevěsta chce být ten den, tak jako každá dívka, co nejkrásnější a navždycky nejkrásnější. Vy přijdete na tu svatbu a znáte ji. Je to vaše známá, je to vaše kamarádka, a vidíte, že má na sobě nádherné, možná drahé svatební šaty. Má na sobě krásné šperky, má krásné lodičky a i její nastávající má smoking a motýlka. Oba vypadají jako hollywoodské hvězdy. A vy si v tu chvíli řeknete: „No jasně, nevěsta si půjčila opravdu krásné šaty.“

Podobný je i vztah mezi naším tělem a Vědomím. My bychom řekli, že tělo má vypůjčené Vědomí, že nemá vlastní Vědomí. Vědomí se v sanskrtu řekne caitanyam a to vlastní Vědomí je svābhāvika-caitanyam. Svabhāva je cosi jako vlastní povaha, vlastní nátura. A to vypůjčené Vědomí nazývá sanskrt āgantuka-caitanyam. To znamená, že to, že se nám naše tři těla jeví jako živá, nebo, když to řeknu jednodušeji, že naše tělo vnímáme jako živé, znamená, že má vypůjčené Vědomí.

Což nás vede k další logické otázce. Asi tušíte, od koho si tohle Vědomí vypůjčuje. Odpověď na tuhle otázku, od koho si naše tělo propůjčuje Vědomí, zní: od ātmā. Pokud jsme si řekli, že máme tři těla, už je nebudu zmiňovat, tak zde existuje jakýsi čtvrtý tajemný faktor. Možná i hlavní hrdina našeho seriálu nebo našeho pořadu. A to je ātmā neboli bytí, Vědomí, které jakýmsi způsobem, zatím možná pro nás trochu záhadným, má schopnost oživit hmotu, oživit naše tělo. Chcete-li, také ho rozzářit, rozsvítit, ozářit Vědomím.

Elektřina a žárovka

Jedním z modernějších příkladů, který se v této souvislosti uvádí, je elektřina a světlo, respektive elektřina a žárovka. Každý z nás ví, že když vezmeme klasickou žárovku, sama o sobě nesvítí. Přestože je funkční, sama o sobě svítit nemůže. Víme, že k tomu, aby svítila, potřebujeme elektřinu, a zároveň víme, že elektřina je neviditelná. Nikdo z nás elektřinu neviděl. To, co jsme viděli, jsou projevy elektrické energie, ale elektřinu jako takovou jsme neviděli. A tato jedna elektřina má schopnost oživovat, chcete-li rozsvěcovat žárovky a zářivky všech tvarů, velikostí, výrobců, barev a výkonů.

V tomhle příkladu jsou tři podobnosti mezi žárovkou a tělem, respektive elektřinou a tím čtvrtým faktorem, který jsem nazval ātmā. Žárovka sama o sobě nesvítí, nezáří. Elektřinu, která ji oživuje a rozsvěcuje, nevidíme. A zároveň jedna a tatáž elektřina má schopnost rozsvítit, oživit, rozžehnout žárovky a zářivky všech tvarů a velikostí. Podobně je to i v případě živých bytostí, nejenom lidí. To, co dává živým bytostem zářivý projev života, je Vědomí a ātmā.

Řekli jsme si, co oživuje hmotu. Je to ātmā, podobně, nikoliv stejně, jako elektřina umí rozsvítit žárovky a oživit spoustu jiných elektrických a elektronických zařízení.

Šest charakteristik ātmā

Teď bychom mohli přistoupit k tomu a říci, co je ten tajemný čtvrtý faktor, ātmā, vlastně zač. Protože ātmā není objekt, ale subjekt, to znamená, je to Vědomí, je to Já ve mně, ve vás a v každé lidské bytosti, nemůžeme ho uchopit naším intelektem tak, jako jsme schopni naším intelektem uchopit třeba tuhle láhev nebo květinu. Co ale můžeme, je popsat ho, abychom si dovedli poměrně dobře představit, co je ātmā vlastně zač. Řeknu vám šest takových charakteristik, které vám dohromady vytvoří poměrně dobrý obrázek, o čem se tady vlastně bavíme.

Je to podobné, jestli si pamatujete, já si to mlhavě pamatuju, v matematice, když jsme se snažili nalézt nějaký bod na papíru. Věděli jsme, že je vzdálený pět centimetrů od bodu A a třeba sedm centimetrů od bodu B, tak jsme kreslili kružnice. Ony se někde protly a tam byl ten hledaný bod. Podobně vám nastíním, jaké ātmā je, co je zač, a ve vaší mysli, nebo spíše ve vašem intelektu, si vytvoříte, řekl bych, poměrně dobrou představu, jak ātmā vypadá.

Caitanya-svarūpa a svatantra

Zaprvé bych řekl, že ātmā je caitanya-svarūpa, neboli česky má povahu Vědomí. To znamená, že je to nehmotný princip. Jednodušeji řečeno, je to Vědomí, tudíž to není hmota. A co je ještě důležitější, ātmā je původní, originální propůjčovatel Vědomí.

Proč to zmiňuju? Představte si, jak to funguje v dnešním finančním světě. Když půjdete do banky a budete žádat hypotéku a banka vám půjčí, tak ty peníze, které vám půjčí, si předtím od někoho půjčila. Pravděpodobně od jiných střadatelů nebo od jiné banky a tak dále. A ve většině zemí funguje cosi jako centrální banka, která už si od nikoho nepůjčuje. Podobně i ātmā je původní, originální propůjčovatel Vědomí. A to znamená, že toto Vědomí nepochází z hmoty. Takže to je první princip.

Druhým principem je to, že ātmā je svatantra, neboli naprosto nezávislý princip, nezávislý na hmotě, ať už pro svoji existenci, tak pro svůj vznik. Je to důležité. Nejsem si jistý, jestli dneska, myslím, že dneska tolik ne, ale v budoucích hodinách, například až si budeme povídat o zákonu karmy, tak to, že ātmā, naše Já, naše esenciální bytí, Vědomí, je nezávislý princip, má, pokud to domyslíte do důsledků, na náš život, možná by se dalo říci na naši životní pohodu a klid, obrovský vliv. Takže za druhé ātmā je svatantra, neboli nezávislý princip.

Nirguṇa a nitya

Za třetí ātmā je nirguṇa. Možná si vzpomenete, že pár hodin zpátky jsme diskutovali guṇy, neboli vlastnosti, atributy hmoty, sattva, rajas, tamas. My víme, že vlastnosti, jakékoli vlastnosti, náleží pouze hmotě. Hmota má barvu a formu, jsme schopni ji nahmatat, ochutnat, jsme schopni si k ní čichnout. Zkrátka jsme schopni ji vnímat našimi smysly. A Vědomí, které není hmotou, je bez jakýchkoliv vlastností a nejsme ho schopni vnímat našimi smysly. Proto říkáme, že ātmā je nirguṇa, neboli bez vlastností, bez atributů.

Za čtvrté ātmā, naše pravé Já, Vědomí v nás, je nitya. Anglicky bychom řekli eternal, česky věčné. Nicméně možná lepší termín než slovo věčné je říci, že stojí mimo čas. Protože když řeknu, že ātmā je věčné, představíme si, že je tady velmi dlouho. Ale ve skutečnosti ātmā stojí mimo čas.

To znamená, že pokud se hmota zhroutí a rozpadne, Vědomí tu stále je. Nicméně se neprojevuje. Podobně jako když praskne žárovka, příklad, který jsem před chvilkou použil, elektřina tu stále je. Poznali bychom to tak, kdybychom nešikovně strčili prsty do zásuvky. To znamená, že i když zemřeme a naše tělo nebo naše těla se rozpadnou, naše bytí, naše esenciální bytí, naše Vědomí tady stále existuje, nicméně se neprojevuje. Řekli bychom také, že se nemanifestuje, ale to neznamená, že neexistuje.

To znamená, že ātmā stojí mimo prostor a čas. Stojí mimo tři prostorové dimenze vesmíru i mimo čtvrtou dimenzi, to znamená mimo čas. Kromě toho, že sanskrt říká, že je nitya, věčné, bychom také mohli říct, že je bez času. V sanskrtu kālātīta. Kāla znamená čas. Proto možná český mystik Eduard Tomáš, možná jeho žena, teď si nejsem jist, kdo je tím autorem, jestli Eduard Tomáš, nebo jeho žena Míla, napsal, nebo možná společně napsali knížku Za čas a prostor.

Sarvagata a advaita

Ještě bych vám dal dvě indicie. Tou pátou je sarvagata, neboli všeprostupující. To znamená, že ātmā je nejenom v tomto těle nebo v těchto třech tělech, ve vašem těle, ale je i mimo tato těla. Asi tak, jako bychom řekli, že vlna je v oceánu, ale oceán není ve vlně. Bhagavadgītā, tuším, říká: „Jste ve mně, ale já nejsem ve vás.“ A z toho vyplývá podstatná věc. Pokud je ātmā za všemi těly, za všemi živými těly, a pokud je to Vědomí, je věčné a všeprostupující, také bychom mohli říci nekonečné, tak musí být jenom jedno.

Pro české slovo jedno má sanskrt termín ekam, jeden. Nicméně když Vedānta používá slovo ekam, ekam ātmā, tak rovnou dodává advaita nebo advaitam, neboli neduální. To znamená, že ātmā, ten oživující vědomý princip, kterým jste ve skutečnosti vy, kterým jsem já a kterým jsou všechny živé bytosti, je pouze jeden. Vědomí je pouze jedno, jediné, nedvojné neboli neduální.

Tři citáty

Protože Vědomí je možná ta největší záhada vůbec, snaží se k němu samozřejmě přiblížit současná i minulá věda. A tak jsem tady pro vás vybral tři citáty. Všechny jsou od laureátů Nobelovy ceny. Abychom tady nasadili trochu těžší váhu, přečtu vám je s dovolením anglicky. Předpokládám, že je uvidíte i na obrazovce, a pak se je pokusím jednoduše přeložit.

Takže první, tuším fyzik, matematik Erwin Schrödinger, řekl: „Consciousness is never experienced in the plural.“ Vědomí nikdy neprožíváme jako mnohé, v jeho mnohosti. „Only in the singular of which the plural is unknown.“ Pouze jako jedno, protože mnohost vědomí nebo více vědomí neznáme. „There is only one thing, and that is what seems to be a plurality. And it is merely a series of different aspects of this one thing produced by deception. The Indian Maya.“

To, co se nám zdá jako pluralita, jako mnohost, mnohost objektů, protože svět je tvořen nekonečným, nebo chcete-li obrovským množstvím objektů, všechny tyto objekty jsou pouze různé aspekty, projevy té jedné jediné věci. A celé je to deception. Volně přeloženo cosi jako mámení nebo klam. Indové nebo Vedānta tomu říká Māyā. Takže tolik Erwin Schrödinger.

Možná ještě známější vědec Max Planck říká: „Consciousness I regard as fundamental.“ Vědomí považuju za základ všeho. „I regard matter as derivative of consciousness.“ Hmotu vnímám pouze jako odvozenou od vědomí. „We cannot get behind consciousness. Everything that we talk about, everything that we regard as existing, postulates consciousness.“ Takže říká: „Hmotu považuji za odvozenou od vědomí. Nejsme schopni přijít vědomí na kobylku. Všechno, o čem hovoříme, všechno, co považujeme za existující, předpokládá existenci vědomí.“

A poslední. George Wald, další nobelista, říká: „Though consciousness is the essential condition of all science, science cannot deal with it. Consciousness itself lies outside the parameters of space and time.“ Takže přestože vědomí je základní podmínkou pro to, aby mohla věda existovat, věda není schopná se vědomím vůbec zabývat, protože vědomí samo o sobě se nachází mimo prostor a mimo čas. Jak jsme si řekli, Vědomí se nachází za časem a prostorem a jako takové nemá lokaci. Nejde ho lokalizovat ani v prostoru, ani v čase.

Ātmā a anātmā

Když jsme probrali čtyři faktory, tři těla plus čtvrtý faktor ātmā, zdá se z toho, že každý z nás je směsicí hmoty a Vědomí. Možná si vzpomenete, že Vedānta nazývá Vědomí ātmā. To víte. A všechno ostatní nazývá anātmā. Předpona an je negace. Takže česky bychom řekli ne-ātmā, to, co není ātmā. Schopnost rozlišovat mezi ātmā a anātmā, schopnost rozlišovat se v sanskrtu nazývá viveka, je základní kvalifikací, základním předpokladem pro další studium Vedānty.

To znamená, že mé pravé Já je ve skutečnosti mimo čas a prostor. A mé zdánlivé já, které se jeví, které vnímám já a částečně ho vnímáte vy, protože vnímáte moje hrubé tělo neboli anātmā, je samozřejmě předmětem působení času, hmoty a prostoru.

A řekl bych, že v jednoduchosti celá duchovní cesta spočívá v tom, abychom přijali svou pravou, skutečnou identitu. A to samozřejmě předpokládá nějaký trénink, nějakou přípravu, abychom se vzdali představy, že jsme náhodné dočasné seskupení hmoty nebo náhodné dočasné seskupení chemických prvků s omezenou životností. Tato změna identifikace je to, o co nám v průběhu duchovní praxe ve skutečnosti jde. Duchovní praxe se nazývá sādhana.

Kdo jsem

Když se vás někdo zeptá, přijde k vám a řekne: „A vy jste kdo?“, obvykle řeknete: „Jmenuji se tak a tak. Narodil jsem se tehdy a tehdy, tam a tam. Dělám to a to a mám rád červené víno.“ Třeba. To jsou vaše biodata. Váš životopis, který vám nebo nikomu jinému nikdo nebere. Je to něco, co je užitečné pro naše transakce se světem. Nicméně moje skutečná biodata, moje skutečná esence je ātmā. A to je něco, co bych měl mít v každém okamžiku na paměti.

Měl bych mít na paměti, že ve skutečnosti jsem Vědomí, které oživuje hmotné tělo. Že Vědomí je naprosto nezávislé na tom, co se děje v naší zemi, v naší firmě nebo v naší domácnosti. Že je to nezávislá entita, nezávislé bytí. Že je bez atributů, tudíž nepopsatelné, neuchopitelné. Že je věčné, že je všudypřítomné, že je všude a že je neduální, neboli jenom jedno. A to jsem já. A to bych měl nejenom pochopit, ale doopravdy si to uvědomit.

Otázka je, jak na to. Anglicky se tomu říká paradigm shift, což je změna paradigmatu. Což pořád zní trochu složitě. Naprosto odlišný pohled na svět a bytí člověk nezíská hned. A Vedānta samozřejmě dává nástroje, jak tohoto posunu dosáhnout. A sice tak, že člověk neguje, a nikoliv v běžném slova smyslu dobré, špatné, ale neguje to, co je hmota, neboli to, co je anātmā.

U některých věcí je to jednoduché. Když se podívám tady na tu lahev, řeknu: ano, to je moje lahev. Případně můžu říct: to je Petrova lahev. A v žádném případě jsem si nikdy nemyslel, že já jsem ta lahev. Ale samozřejmě u našeho těla a zejména u našich myšlenek a emocí je to už obtížnější.

Dvě pravidla

Vedānta k tomu proto používá dva teorémy. První je, že já jakožto subjekt jsem odlišný od všeho, co jsem schopen vnímat. To znamená, že všechno, co jsem schopen vnímat, je objekt, a tudíž to nejsem já. A protože tělo jsem schopen vnímat, nejsem to já. Myšlenky naštěstí zatím jsem schopen vnímat. Nejsem to já. Emoce, nálady jsem schopen vnímat. Nejsem to já. Ego, mylnou představu, že já jsem tohle tělo, jsem také schopen vnímat. Nejsem to já.

A druhý teorém je ten, že já jakožto pozorovatel jsem nezávislý na tom, co se se všemi pozorovanými objekty děje. To znamená, že pokud se něco stane s touhle lahví, mně se ve skutečnosti nic nestane. Zní to možná úsměvně, ale představte si jenom o trošku jinou situaci. Kdybych tady měl kávu a seděl na pěkném koberci u vás doma. Teď jsem do ní strčil a vylil jsem kávu na pěkný koberec. Skvrna na koberci se v tu chvíli může stát skvrnou ve vaší mysli. A v tu chvíli, na okamžik, není příliš velký rozdíl mezi kobercem a vámi nebo kobercem a tím člověkem, kterému jsem polil koberec.

To znamená, že já jsem odlišný a naprosto nezávislý na veškerých objektech, nejenom na téhle lahvi, kávě, stole, mobilu, domě, vlastní firmě, ale i na svém těle a na svých myšlenkách. To znamená dvě pravidla, chcete-li dva teorémy. První je ten, že já jakožto subjekt jsem odlišný od všech objektů, od všeho, co jsem schopen vnímat a prožívat. A zadruhé, cokoli se s těmito objekty děje, na mě nemá žádný vliv.

Ve skutečnosti moje pravá povaha je ta, že jsem bytí, Vědomí, že jsem naprosto oddělený, že jsem bez vlastností, bez atributů, tak jak je běžně známe. Věčný, to znamená stojící mimo čas, všeprostupující a ve skutečnosti pouze jeden, jedna, jedno. Můžete si dát jakýkoliv rod chcete. A neduální. Máte-li chuť, můžete o tom třeba týden přemýšlet a zkoušet to týden trénovat. Hodně štěstí.