Tři stavy a pět obalů

Dvě témata

Dneska navrhuju, abychom probrali dvě témata s tím, že vynecháme obvyklé shrnutí, protože už jsem shrnoval mockrát a věřím, že si všechno aspoň trochu pamatujete. Ta dvě témata jsou za prvé tři stavy lidského prožitku. V sanskrtu se tomu říká avasthātrayam. A tím druhým tématem je cosi, co se nazývá pañca kośāḥ. Zní to složitě, ale není to tak složité. Neboli pět obalů já. Takže první téma tři stavy našeho prožívání a druhé téma pět obalů naší osobnosti.

Bdělý stav

Když hovořím o třech stavech prožitku, tak mám na mysli bdělý stav, stav snů a stav hlubokého spánku. A my se na každý z těch tří stavů podíváme podrobně, jednotlivě a u každého z nich se podíváme zvlášť na stav mysli, na povahu, jakou ten daný stav prožíváme, a také na dominantní médium nebo prostředek prožívání toho daného stavu. Předpokládám, že vy i já jsme momentálně v bdělém stavu. A když se zamyslíme nad bdělým stavem, v sanskrtu se mu říká jāgrat-avasthā neboli bdělý stav, tak v tomto bdělém stavu je naše mysl plně funkční.

Tím mám na mysli všechny čtyři aspekty našeho vnitřního orgánu. To je něco, co jsme už probírali, v sanskrtu se nazývá antaḥkaraṇa a patří sem mysl, intelekt, paměť a ego. Všechny tyto čtyři části, nebo chcete-li spíše funkce tohoto našeho vnitřního orgánu, jsou plně funkční. To znamená, že mysl prožívá emoce. Intelekt je schopen racionálně, logicky uvažovat, obvykle, nebo alespoň by měl. Máme k dispozici paměť, která uchovává to, co prožíváme, a je schopna si to vybavovat. A také vnímáme naši oddělenou osobnost jako já, bytost odlišnou od tebe nebo od vás.

Druhým aspektem, na který se podíváme, je, jak v bdělém stavu vnímáme vnější svět. Všichni to znáte, tak já to jenom shrnu konkrétněji. Možná jste se nad tím takhle nikdy nezamýšleli. Především vnější svět vnímáme jako konkrétní hmotný svět. Můžeme si na něj sáhnout, můžeme ho ochutnat, vnímáme barvy, tvary, zvuky a tak dále. A co víc, vnější svět vnímáme nejenom my, ale i ostatní lidé kolem nás.

To znamená, že ten svět je jednak vnější, jednak je hmotný. Pak je také objektivní, protože vy vidíte obvykle alespoň přibližně to, co vidím já. A tento vnější svět prožíváme prostřednictvím našich smyslových orgánů. Pak je dobré si také uvědomit, že během bdělého stavu dochází k transakcím mezi mnou jako bdělým a vnějším světem. Chcete-li jinak nebo po anglicku, je zde nějaký input a output. Něco dostávám a naopak něco vydávám nebo předávám navenek.

To, co nám zprostředkovává kontakt s vnějším světem, jsou naše smyslové orgány. Z toho vyplývá, že k tomu, abychom byli schopni prožívat vnější svět, potřebujeme naše fyzické tělo, ve kterém našich pět smyslových orgánů sídlí. Těmto smyslovým orgánům v našem fyzickém těle se v sanskrtu říká golakam neboli fyzické smyslové orgány. Tyto smyslové orgány jsou součástí hrubého těla a jejich prostřednictvím jsme schopni vnímat a prožívat objektivní svět kolem nás.

Takže ve bdělém stavu prožíváme svět prostřednictvím smyslových orgánů. Dalo by se říci, že vnější svět stojí a padá se schopností našich smyslových orgánů vnímat. A proto jsme v bdělém stavu tolik orientováni na fyzické tělo. Až se za okamžik přesuneme ke stavu snů nebo ke stavu hlubokého spánku, uvidíte, jaký je mezi nimi zásadní rozdíl.

Stav snů

Teď se podíváme na druhý stav prožívání. Říkáme mu svapna-avasthā neboli stav snů. Když se podíváte na ten vnitřní orgán, kterému jsme říkali antaḥkaraṇa, tak během snů z těch čtyř složek, z těch čtyř funkcí, funguje pouze paměť. Tady už to začíná být zajímavější a hlubší. To znamená, že během snů neprožíváme nové emoce, které jsme nikdy neprožili. Nemáme ani schopnost racionálně přemýšlet, a dokonce ego není plně funkční, nebo tak funkční jako v bdělém stavu.

Stav snu funguje tak, že naše paměť, která je k dispozici během bdělého stavu, zaznamenává všechno, co do ní přichází prostřednictvím našich smyslových orgánů, včetně našich myšlenek. Funguje, dalo by se říci, jako kamera, která právě teď nahrává mě. A během stavu snů naopak všechno, co prožíváme, vychází z paměťového záznamu v této paměti. Ale na rozdíl od kamery nezaznamenává pouze obraz a zvuk, ale i spoustu dalších věcí, jako vůně, chutě a další smyslové vjemy. A zaznamenává i naše emoce, naši radost, náš hněv, náš žal, naši bolest, a i naše racionální úvahy.

To znamená, že jak už jsem říkal, ve snu nevytváříme čerstvé emoce. I intelekt funguje velice omezeně a i ego má pouze formu paměťového ega. Nefunguje zde ego jako takové. Takže pokud bychom porovnali stav snů s bdělým stavem, tak ten náš vnitřní orgán, zkráceně mu říkáme mysl, v sanskrtu antaḥkaraṇa, o kterém víme, že obsahuje všechny čtyři složky, je v bdělém stavu, dalo by se říci, v plném rozkvětu, kdežto ve stavu snů je pouze ve stavu poupátka, protože funguje pouze jeden aspekt, a to je paměť.

To znamená, že cokoliv prožíváme ve stavu snů, vesmír, hvězdy, lidi, stromy, jídlo a tak dále, je vnitřní svět, který je tvořen pouze našimi myšlenkami. A celý tento vnitřní svět pochází z toho, co si naše paměť zapamatovala, nebo chcete-li zaznamenala, v bdělém stavu. Co je na tom nesmírně zajímavé a co pro nás do budoucna bude velmi důležité, a dneska to rozebírat nebudu, ale přesto to zmíním, abyste nad tím mohli přemýšlet: ten, kdo se nachází ve stavu snů, v době, kdy sní, vůbec nepochybuje o tom, že všechno, co prožívá ve snu, je skutečné. Podobně jako vy teď, když jste v bdělém stavu, pravděpodobně nemáte příliš pochybností nad tím, že to, co prožíváte, je skutečné.

A to znamená, že celý vnitřní svět, který vytváří moje mysl z dat uložených v paměti, je pouze utkán z myšlenek, které paměť zaznamenala v bdělém stavu. Říká se mu také vāsanāmaya-prapañca. To znamená, že je vnitřní. Není hmotný, je abstraktní. Nemůžu si na něj sáhnout a je také subjektivní.

To znamená, že pokud se mi něco zdá a vedle mě bude ležet moje žena, tak já můžu být v Himálajích a ona může být třeba na Vysočině. A i když se mi to zdá, ve skutečnosti ji tam nemůžu vzít s sebou. To znamená, že dva lidi, přestože jsou vedle sebe, mohou snít zcela odlišné sny. Takže ještě jednou shrnu. Je to vnitřní, abstraktní a subjektivní vesmír, který je utkán z našich myšlenek, ze záznamů v naší paměti.

Podivné sny a předtuchy

Nastává otázka. Možná se chcete zeptat: A co podivné sny, které se mi zdají, kde vidím něco, co jsem v bdělém stavu nikdy neviděl? Například můžu vidět lva s lidskou hlavou. To, k čemu dochází, je to, že naše paměť je schopná kombinovat různé objekty, které jsme zaznamenali v bdělém stavu, všelijak je slepit, chcete-li splácat dohromady, a ve stavu snů z nich vytvořit úplně jiné obrazy. Dalo by se říct, že z nich vytvoříme míchanici. Takže pokud jsem byl v zoo a viděl jsem lva a také jsem tam viděl nějakou dívku, je dost dobře možné, že ve snu uvidím například lva s dívčí hlavou, nebo něco úplně jiného.

A potom je také potřeba si uvědomit, že pokud si v bdělém stavu něco představuji, nebo čtu například v knihách, nebo filmy, na které se dívám, nebo mám nějaké vlastní představy, tak tohle všechno naše paměť zaznamenává a je schopna si pro to sáhnout ve stavu snů. Například se může stát, že mě v bdělém stavu někdo naštve, a tak mám takovou představu, může to být třeba můj šéf, že bych ho nejraději praštil pořádně do nosu. V bdělém stavu to z pochopitelných důvodů neudělám. Nicméně o pár dní později se mi může zdát, že vidím svého nadřízeného s pořádnou bambulí na nose. Takto je propojen bdělý stav se stavem snů.

A občas studenti kladou otázku, jestli bychom se neměli zabývat tím, co se nám zdá, jestli bychom se měli pokusit interpretovat naše sny, jestli z našich snů něco nevyplyne pro naši budoucnost a tak podobně. Odpověď na tuhle otázku je asi taková, že s výjimkou snů, které se nám neustále opakují, bychom se sny neměli vůbec zabývat a nechat je takzvaně u ledu.

Další otázkou může být například to, že jsou mezi námi lidé, kteří jsou schopni mít ve snu předtuchy. Zdá se jim, co se stane. Někomu se zdá třeba, že druhý den se stane cosi někomu z jeho blízkých, a ono se to skutečně stane. A někomu jinému se zdá, jakou otázku si vytáhne u maturitní zkoušky, a ono se to stane. A tohle Vedānta odděluje. Tyto předtuchy už nenazývá sny, protože z definice, z védántské definice snů vyplývá, že sny se opírají čistě o to, co naše paměť zaznamenala během bdělého stavu.

Takže v tomto případě se jedná o jakési předtuchy a o schopnost, kterou někteří lidé v nějaké míře mají. Někteří jiní lidé ji mají pouze ojediněle, možná jednou, dvakrát za život, a většina ostatních vůbec. A Vedānta by řekla, že nadcházející události mají schopnost házet svůj stín ještě předtím, než nastanou. Jinými slovy, naše sny se opírají, mají kořeny v minulosti, a nikoli v budoucnosti. A stav snů se odvíjí od naší mysli, to znamená od našeho jemného těla. Jak jsme si říkali minule, jemné tělo nazýváme sūkṣma-śarīra. Takže tolik stav snů.

Hluboký spánek

Dneska jsme už probrali bdělý stav a stav snů a teď nás čeká nejblaženější stav, nebo blažený stav, suṣupti-avasthā neboli stav hlubokého spánku. Krátce řečeno stav spánku nebo stav bezesného spánku. Otázka je, jak v tomto stavu funguje náš vnitřní orgán antaḥkaraṇa, naše mysl. A zde bychom mohli říci, že nefunguje skoro vůbec. Neprožíváme emoce a nemáme k dispozici racionální uvažování. Nemáme k dispozici paměť ani naše ego. To znamená, že všechny tyto funkce našeho jemného vnitřního orgánu jsou spící. Nefunguje prakticky nic. To, co prožíváme, by se dalo přirovnat k prázdnotě, anebo také ke stavu blažené nevědomosti.

A všimněte si, že když se zamyslíte nad stavem hlubokého spánku, tak během něj neprožíváme pocit „já spím“. Pouze poté, co jsme se probudili, prohlásíme: „To jsem se ale pěkně vyspal“, nebo „To jsem se dneska zrovna moc nevyspal.“ A to znamená, že cosi v nás je přítomno během všech tří stavů, včetně stavu hlubokého spánku. A toto cosi v nás nikdy nespí.

Na stavu hlubokého spánku je ještě zajímavé to, že jak jsem řekl, je to stav blaženosti, blažené nevědomosti, protože nevnímáme ani sebe, ani nic kolem sebe. A všimněte si, že to je stav, dalo by se anglicky říci, objectless bliss nebo objectless happiness, neboli štěstí bez přítomnosti jakéhokoliv vnějšího objektu. To znamená, není to pocit štěstí proto, že mi právě teď někdo přinesl zmrzlinový pohár. Ale je to pocit štěstí, který vychází z nás.

Tak jako v případě bdělého stavu dominuje hrubé tělo a v případě stavu snů dominuje jemné tělo, tak v případě hlubokého spánku dominuje kauzální tělo.

Tři stavy a otázka, kdo jsem

To byl stav hlubokého spánku, suṣupti-avasthā. Každý z nás prochází všemi třemi stavy, které jsem zmínil. Ještě to jednou shrnu. Když prožívám vnější svět neboli jāgrat-avasthā, česky bychom řekli, že jsem bdělý. V sanskrtu se tento stav nazývá viśva ve smyslu plný. To znamená, že můj vnitřní orgán, jak jsme si popsali, plně funguje, je plně rozvinutý.

Pokud prožívám vnitřní svět neboli svapna-avasthā, jsem ve stavu snícím neboli snící. A to Vedānta nazývá sanskrtským slovem taijasa neboli vnitřně zářivý. To znamená, že můj vnitřní orgán, moje paměť, prostřednictvím vnitřní záře vytváří celý snový svět, včetně mě a dalších lidí v něm a veškerých událostí. A konečně, když neprožívám nic, když existuje pouze, anglicky bychom řekli, blankness, prázdnota, tak jsem ve stavu suṣupti-avasthā neboli ve stavu spícím. A to Vedānta nazývá slovem prājña neboli blaženě nevědomý.

Vedānta s těmito třemi stavy pracuje a bude nadále pracovat. Dneska jsme se s nimi jenom seznámili, později si budeme klást otázky, kdo jsem tedy doopravdy já a co je ten skutečný svět kolem mě. Protože se zdá, že já prožívám všechny tyto světy, tři světy, chcete-li tři stavy, a prožívám je velmi odlišně a u všech tří jsem já. Jednou jsem bdělý, jsem tady v bdělém světě a působím prostřednictvím smyslových orgánů. Pak jsem ve stavu snů, o kterém, když jsem v něm, ani na okamžik nepochybuju, že je skutečný. A pak najednou přeskočím do stavu absolutní prázdnoty.

Pět obalů

Pojďme na druhé téma dnešního povídání, které se v sanskrtu nazývá pañca kośāḥ. Pañca znamená pět. Vidíte, že sanskrt a čeština mají tu a tam k sobě blízko. Pañca znamená pět a kośa znamená obal, nebo také pochva na meč nebo na dýku.

A tento pohled nám umožňuje podívat se na sebe trošku z jiného pohledu. Na člověka jsme se už dívali z pohledu tří těl. Možná si vzpomenete: hrubé tělo, jemné tělo, kauzální tělo. To jsme se dívali na tělo z pohledu hmoty, z pohledu hrubé hmoty, jemné hmoty, kde jsme hovořili o mysli, intelektu a tak dále, a potom takzvané příčinné hmoty, kterou nejsme schopni vnímat našimi smysly. A teď se na osobnost člověka podíváme trošku jinak. Pokusíme se ji rozvrstvit, jako kdybychom ji řezali na jednotlivé díly z hlediska funkce. Těch částí je pět, a proto je nazýváme tím sanskrtským termínem pañca kośāḥ.

Na začátku těch pět obalů zkusím vyjmenovat a pak každý z nich jednotlivě vysvětlím. První z nich se nazývá potravinový obal neboli annamaya-kośa. Druhý se nazývá, česky bychom řekli, obal vitálního dechu neboli prāṇamaya-kośa. Třetí je mentální obal, manomaya-kośa. Čtvrtý je obal intelektu nebo intelektuální obal, vijñānamaya-kośa, a pátý je obal blaženosti neboli ānandamaya-kośa.

Ta první vrstva, potravinový obal, v zásadě odpovídá našemu fyzickému tělu. Anna v sanskrtu znamená potrava, proto se mu říká annamaya-kośa. Je tvořen potravou a ve finále jednou opět bude potravou pro zvířata, bakterie, mikroby, rostliny. Je to anatomická část našeho těla a pro jednoduchost můžeme o této vrstvě uvažovat jako o našem hrubém těle.

Obaly jemného těla

Teď se přesuneme do jemného těla. Jak vidíte na obrázku, jemnému tělu odpovídají tři obaly. Je to právě ta zmíněná prāṇamaya-kośa, obal vitálního dechu, manomaya-kośa, mentální obal, a vijñānamaya-kośa neboli intelektuální obal. A jak si možná pamatujete, v momentě smrti jemné tělo člověka opouští tělo hrubé. Tak jako my, když například přijdeme z kanceláře domů, odkládáme šaty a převlékáme se, odkládáme jedny šaty a měníme je za šaty druhé.

Prāṇamaya-kośa, to jsou naše fyziologické funkce. Nazývá se to prāṇamaya-kośa, protože to především souvisí s dechem. Ve chvíli, kdy opouští naše fyzické tělo, fyzické tělo takzvaně umírá. A to je ten moment, kdy například člověk má veškeré orgány zdánlivě funkční, ale srdce netluče, přestože je zdánlivě zdravé. Je to ten moment, kdy jemné tělo opustilo hrubé tělo.

Pojďme na třetí obal. Možná si vzpomenete, manomaya-kośa, mentální obal. De facto odpovídá naší psychologické části osobnosti. To znamená, že sem patří veškeré emoce, pochybnosti a patří sem také touha, která je předstupněm k jakékoliv akci. A patří sem mysl, manas, a pět smyslových orgánů poznání.

Čtvrtý obal neboli intelektuální obal, vijñānamaya-kośa, zahrnuje náš intelekt a pět smyslových orgánů poznání neboli jñānendriyāṇi.

Od vāsany k činu

Co je zajímavé a co je důležité, abychom všichni pochopili, protože se k tomu budeme vracet, je cosi, co se nazývá chronologie akce, jakékoliv akce, jak ji Vedānta vysvětluje. A myslím si, že to už po několika našich setkáních budete chápat. Před každou akcí je touha, před každou touhou je myšlenka a před každou myšlenkou je cosi, čemu říkáme vāsanā, neboli hodně volně řečeno záznam v naší paměti. Anglicky v obráceném pořadí bychom řekli, že platí sekvence, souslednost vāsanā, thought, desire, action. Česky nebo skoro česky vāsanā, myšlenka, touha, akce.

A to souvisí s tím, že abychom po něčem mohli toužit, musíme to něco znát. To znamená, že nejjemnější je vrstva intelektuální. To je ta vrstva, která zná a kde sídlí naše poznání. A to je naše schopnost poznávat, jñāna-śakti. Z té teprve následně v mentálním obalu může vycházet síla naší touhy neboli icchā-śakti a z té teprve vychází naše schopnost akce neboli kriyā-śakti. Takže je dobré vědět, a zase se k tomu budeme vracet a v budoucnu to budeme používat, že můžeme toužit jenom po něčem, co známe.

Takže pokud jste nikdy nejedli například panýr, možná jste ho jedli, ale pokud jste ho nejedli a nikdy jste o něm neslyšeli, nestane se vám, že dneska večer budete mít chuť na panýr. A děláme jen to, po čem toužíme, nebo se naopak vyhýbáme tomu, čemu se snažíme stůj co stůj vyhnout, což je skoro totéž. Dělání a vyhýbání se něčemu jsou pouze dvě strany jedné a téže mince.

Takže tohle je sekvence. Ještě jednou ji shrnu: vāsanā, thought, desire, action, vāsanā, myšlenka, touha, činnost. A tato sekvence je postavená právě na jednotlivých obalech, jinak řečeno také na jednotlivých složkách lidské osobnosti.

Obal blaženosti

Posledním obalem je takzvaná ānandamaya-kośa, česky volně bychom řekli obal blaženosti, který je de facto identický s naším kauzálním tělem. Můžeme ho přirovnat nebo přiřadit k našemu podvědomí. To znamená k té části naší osobnosti, ke které nemáme vědomý přístup, jejíž obsah neznáme, ale o které víme, že tam někde je. A víme, že je důležitá.

Do jisté míry se to dá připodobnit k pojistkám, které máme třeba doma, případně v autě. Pokud dojde k jistému přetížení rozvodu nebo systému, takzvaně vyhodí pojistka a tím chrání spotřebiče, které máme. Podobně v životě nastávají určité obtížné situace, do kterých se dostáváme, a v těch daných situacích nemáme z nějakého důvodu možnost vyjádřit naše emoce nebo to, co cítíme. Takže někdy můžeme cítit velký žal a z nějakého důvodu se domníváme, že nemůžeme plakat. V jiné situaci můžeme cítit velkou nespravedlnost a hněv a rozhodneme se, že nebudeme křičet ani někoho bít klackem nebo čímkoliv, co máme po ruce.

V takových situacích se ty dané emoce nemohou uvolnit, dostat se, lidově řečeno, ven, a někde se ukládají a někde se hromadí. A důkazem toho, že takové nahromaděné emoce v sobě máme, je to, že v určitých situacích dochází k nesouladu mezi spouštěčem, tou danou situací, a emocionálním vyjádřením, které třeba já nebo někdo z vás provede. To znamená, že ten impuls je poměrně malý. Stačí třeba slůvko nebo jedna věta a řekněme, že já zareaguju nečekaně silně. Třeba se rozpláču nebo začnu na někoho křičet. A to je ten moment, kdy papiňák povolí a nahromaděné emoce se vyvalí z podvědomí ven.

A proto se také této vrstvě, té podvědomé vrstvě, říká ānandamaya-kośa, protože je to vrstva osobnosti, která je nám zakrytá, a je to jakási blažená nevědomost neboli blissful ignorance.

Proč tento rozbor

To bylo pět obalů neboli pañca kośāḥ. Ještě jednou je zopakuju. Potravinový obal neboli naše fyzické tělo. Ten můžeme trošku odbýt, řekneme si, to je jednoduché. Pak jsou další tři obaly, které dohromady tvoří naše jemné tělo. To byl obal vitálního dechu, mentální obal a intelektuální obal. A potom byl ten poslední, který jsme probírali nakonec, a to byl obal blaženosti, který odpovídá našemu kauzálnímu neboli příčinnému tělu. Obal, který odpovídá našemu podvědomí.

Otázkou je, možná si ji položíte, proč se díváme na lidské tělo takhle podrobně a zkoumáme ho z pohledu hrubého, jemného a kauzálního těla, z pohledu tří stavů vědomí: bdělý, snící, spící. A pak ještě dokonce toho samého člověka vezmeme, chudáka, a rozřežeme ho na pět obalů. Děláme to proto, že si připravujeme materiál, nástroje, terminologii, pochopení, abychom si mohli klást otázku: Kdo jsem opravdu já?

A co jsem skutečně já? Jestli jsem tahle ruka, nebo jestli jsem ten snící nebo ten bdící. Jestli jsem to, co myslí a uvažuje, nebo jestli jsou to především moje emoce a to, co cítím. A je to zásadní téma Vedānty, protože veškeré mylné postoje, názory, pohledy na svět se odvíjejí od toho, že špatně rozumím tomu, kdo jsem já. Proto jsme tuhle diskusi měli. A příště, mám za to, budeme diskutovat, kdo jsem opravdu já. Vedānta Já, self, nazývá ātmā.