Plody poznání a zákon karmy

Původní a odražené Vědomí

Na minulém setkání jsme se dostali k jádru našeho studia, a sice k jednotě mezi jednotlivcem a celkem. Přesněji řečeno k jednotě mezi pravou podstatou jednotlivce a celku. V sanskrtu jsme to nazývali jīvātma-paramātma-aikyam. A tam jsme pochopili, že ve skutečnosti nejsem takzvané odražené Vědomí, které jsem schopen vnímat svými smysly nebo myšlenkami, ale jsem původním jedním Vědomím.

Můžete si to představit tak, jako když jedno jediné sluníčko svítí a jeho paprsky jsou, relativně řečeno, všudypřítomné, a podle toho, na jaké odrazové médium dopadají, dochází k různému odrazu a obrazu. Paprsek dopadající na kapku rosy vytváří jeden odraz, dopadající na okno automobilu jiný odraz, na skleničku další a třeba na křivé zrcadlo zase úplně jiný. Přestože vidíme různé odrazy, to původní vše osvěcující slunce je jenom jedno.

A podobně my jsme ve skutečnosti jedním neměnným Vědomím nezávislým na hmotě. A to, co tady vnímáme kolem sebe, jsou různé odrazy, obrazy, objekty, které mají takzvanou zdánlivou, nebo také bychom mohli říci empirickou, částečnou realitu.

Dvojí přínos poznání

Dnes si budeme povídat o něčem velmi praktickém, a sice o zákonu karmy. A než se k němu dostanu, myslím si, že by stálo za to chvilku se zastavit u tématu, k čemu je to všechno studium, které jsme tady spolu v posledních deseti, dvanácti setkáních absolvovali. K čemu je to dobré? Jestli to není jenom nějaké teoretické komplikované studium něčeho, co se mi v běžném životě nehodí.

Vedānta by řekla, a já vám to za chvilku ukážu, že přínos poznání je dvojí. Jeden je okamžitý, během našeho života. Tomu se říká jīvanmukti, osvobození během života. A tomu druhému se říká videhamukti, neboli trvalé věčné osvobození po úmrtí tohoto těla.

V té praktické rovině, v současném životě, dneska a tady díky poznání pochopím, že nejsem ego. Ego je myšlenka, falešná myšlenka, pokřivená myšlenka, která říká: „Jsem tohle tělo.“ Případně: „Jsem tohle tělo a tyhle myšlenky.“ A tělo jako takové je omezené, nedokonalé, zranitelné. Bojím se o něj se všemi svými slabinami, případně silnými stránkami. Vědomí oproti tomu je neomezené, mimo čas a prostor, trvalé a v klidu.

Ten člověk, který prostřednictvím poznání dosáhne absolutní svobody, kterému říkáme jīvanmukta, je osvobozen od všech psychických problémů. Možná jsem kdysi na začátku, na nějaké hodině, řekl, že psychologie, a koneckonců my všichni, se snažíme řešit naše životní problémy. Vedānta žádné problémy nemá.

Smyslem tohoto tvrzení není arogance nebo udělat dojem, ale ukázat, že člověk, který se ztotožnil se svým Vědomím, netrpí takovými problémy, jako je pocit nejistoty, strach, hněv a vztek, žárlivost, závist, pocit nedostatečnosti. Protože ví, že všechny tyto pocity se mohou týkat pouze té individuální osobnosti, které Vedānta říká jīva. Pocitu, že já jsem tady tenhle člověk, který před vámi sedí, to znamená ega.

A takový člověk chápe, že veškeré problémy a výzvy se týkají pouze hmoty, chcete-li také odraženého Vědomí jednotlivce, pouze ega jako takového. A pokud já nejsem ego, nejsem jednotlivec, se mě ve skutečnosti netýkají.

Jako by nebyly

Abychom se na to podívali ještě o stupeň jemněji, aby nedošlo k mýlce, k mému špatnému vysvětlení nebo vašemu nepřesnému pochopení: to, co se vám snažím říct, je, že veškeré takzvané problémy života ztratí na významu, ztratí na síle. Angličtina říká as good as not there. Jako by nebyly. Což není úplně to samé, jako kdyby vůbec nebyly.

Myslím si, že to může hezky vysvětlit příklad. Relativní příklad. Když si vzpomenete na některé výjimečné lidi v našich dějinách, například na Nelsona Mandelu nebo Mahátmu Gándhího a určitě na našeho Václava Havla a další disidenty, tito lidé se ztotožnili s vyšším ideálem, svobodou, samostatnou nezávislou Indií, svobodnou republikou, v našem případě tenkrát svobodným Československem.

Byli vězněni, byli týráni, někteří byli vězněni velice, velice dlouho. Byli v obrovském nepohodlí. Nemohli dělat a tvořit věci, pro které studovali. Nemohli být se svojí rodinou. Ale protože se ztotožnili s vyšším ideálem, ty problémy a výzvy, třeba to, že bylo málo jídla nebo měli zaražené vycházky, se jim ve skutečnosti pravděpodobně do jisté míry, nebo možná obvykle, také jak komu, jak kdy, jevily jako nedůležité, jako nevýznamné. Anglicky bychom řekli as good as not there. Zkrátka nebyly podstatné.

Uvedu ještě jeden příklad. Určitě jste to zažili, řekněme někdy na jaře nebo na podzim, když vstáváte do práce nebo děti do školy a potřebujete si rozsvítit, protože se už rozednívá později. Možná chystáte snídani a svítíte, taky abyste se probudili, aby se vám dobře vstávalo, všechno ráno dobře dělalo. A pak odcházíte a najednou vidíte, že v místnosti je spousta světla, a musíte se podívat ke stropu, protože vám do oken svítí sluníčko, silné ranní sluníčko. Pokoj se rozzářil a najednou se zdá, jako kdyby to světlo nesvítilo, protože ono ve skutečnosti není potřeba.

Takže světlo v místnosti pořád svítí tak, jak jste ho rozsvítili třeba před dvěma hodinami, ale ve skutečnosti nemá vůbec žádný význam, protože to světlo, které vstupuje oknem do místnosti, ponechá ten lustr, lampu nebo žárovku úplně bezvýznamnou.

Podobně člověk, který pochopil svoji pravou podstatu, takzvaný jīvanmukta, má perfektní absolutní imunitu, svobodu od toho, co se všude kolem něj děje. A díky tomu se stává objektivní. Ale určitě víte, že pouze člověk, který je objektivní, může v dané situaci reagovat, nebo spíše jednat, opravdu dobře. Protože opakem slova objektivní je člověk, který je vtažený do události, vtažený do situace. Anglicky bychom řekli objective, involved. A pokud jsem vtažený do situace, mám svoje partikulární zájmy, dotýká se mě to, nejednám dobře.

Takže to byl první benefit, první část ovoce poznání. Sanskrt tomu říká krásně jñāna-phala. Jñāna je poznání, phala je ovoce, a to je absolutní svoboda během našeho života. Protože to, co ve skutečnosti chceme, je být svobodní. Proto nemáme jako děti tak rádi, když nám rodiče říkají, co máme dělat. Učitelé nám říkají, co máme dělat. Politici nám říkají, co máme dělat. Později nám zaměstnavatel říká, co máme dělat. A nakonec nám partner nebo partnerka říká, co máme dělat. Ve skutečnosti chceme být svobodní.

Viditelný a neviditelný výsledek

A teď jdu k druhé části, k něčemu, co se nazývá videhamukti, neboli svoboda od všech dalších zrození. A k tomu, abychom tomuhle tématu porozuměli, si potřebujeme vysvětlit zákon karmy.

Základem zákona karmy je to, že každá příčina má i svůj následek. Každý čin vede k nějakému efektu. Důležité je si připomenout, že z pohledu karmického, z pohledu filozofického za čin považujeme myšlenku, slovo i fyzický čin. Zejména i naše myšlenky a naše slova jsou z pohledu zákona karmy jednáním neboli činem.

A každé naše jednání, každý náš čin přináší dva druhy výsledků. Ten první je viditelný, zřetelný, takzvaný dṛṣṭa-phala. Phala je opět ovoce, ovoce našeho jednání. A ten druhý je neviditelný, nezřetelný, nejsem schopen ho obsáhnout, takzvaný adṛṣṭa-phala.

Příklad? Můžu se dopustit nějaké zpronevěry. Můžu něco ukradnout nebo uloupit. Viditelným výsledkem může být například to, že mám více peněz na bankovním účtu nebo v hotovosti, nebo v nějaké jiné formě. Ale může se mi dokonce podařit uniknout, takže na mě nepřijdou, že mě nechytí. Ale ve skutečnosti má tohle jednání nějaký neviditelný výsledek, nebo možná i neviditelné výsledky, důsledky, následky.

Budu se teď zabývat tou neviditelnou komponentou. Ten neviditelný důsledek má opět dva druhy. První je dobrý a druhý je špatný. To znamená, že každý náš čin přináší viditelný výsledek a potom část, kterou nejsem schopen pozorovat, která může být buď dobrá, nebo špatná.

Tomu dobrému se říká puṇyam, anglicky merit, cosi jako zásluha. Česky bychom mohli říci kladné body. A tomu zápornému, neviditelnému výsledku říkáme pāpam. Volně řečeno sin, volně řečeno hřích, lidově řečeno minusové body. Takže puṇyam a pāpam.

Takže to byl první princip zákona karmy: každý záměrný čin vede ke dvěma formám výsledku. Důležité je ještě dodat, zastavit se u toho slova záměrný. To znamená ten, který dělám z vlastního rozhodnutí, z vlastní svobodné vůle. Mimochodem i naše právo pracuje třeba s termínem pokus o trestný čin. To znamená, že už pouhý pokus, pouhé pletichy, záměr se za jistých okolností může stát i z právního pohledu, z pohledu právního řádu, trestným činem. Podobně i z pohledu zákona karmy. Ovšem jak z pohledu toho kladného, pozitivního, tak z pohledu toho záporného.

Písmo a záměr

Druhým principem nebo druhou otázkou je, co produkuje puṇyam, co produkuje pāpam, co produkuje ty kladné body a co produkuje ty záporné body? Na to je odpověď jednoduchá. Pokud jednám v souladu se slovy písma, v souladu s Védami, nepochybně i v souladu s křesťanským písmem nebo v souladu s Bhagavadgítou, tyto činy mají za následek puṇyam neboli kladné ovoce. Pokud jednám v rozporu s písmem, třeba s Desaterem, střádám pāpam neboli negativní body.

Pokud samozřejmě písmo některé situace nepopisuje, protože společnost se posouvá a tenkrát neexistovaly telefony a noviny a další věci, tak druhým pohledem, který posuzuje, jestli se jedná o dobrý nebo špatný čin, je náš záměr. Pokud je náš záměr dobrý, nesobecký, ten daný čin vede k puṇyam, a obráceně k pāpam neboli k záporným bodům.

A třetím principem je, že každý ten puṇyam nebo pāpam dříve či později povede k naší radosti nebo bolesti. Ne nutně k bolesti ve fyzické podobě, ale i k bolesti v emocionální podobě. Česky bychom řekli hodně volně: „Boží mlýny melou pomalu.“ Nebo bychom mohli říci: „Dříve nebo později tě to doběhne.“ Nebo: „Ono ho to nakonec dohoní.“ A tak podobně.

Kdy k tomu dojde? Nevíme. Může k tomu dojít velmi rychle, velmi záhy, anebo taky mnohem později, nebo dokonce v příštích životech. Podobně jako když máme hrst semínek: některé semínko vzklíčí ihned, některé za pár dní a některé může vzklíčit třeba za pár let. Ale každopádně dříve či později poneseme následky svých záměrných činů.

Znovuzrození

Právě na základě zákona karmy stojí teorie reinkarnace, které se jenom dotknu, protože to je samostatná kapitola a není to předmětem našeho dnešního setkání. Ale esencí je asi to, že v momentě, kdy člověk umírá, Bhagavadgītā by řekla: „Odkládá tohle tělo.“ Tak jako my každý den večer, když jdeme spát, odkládáme naše šaty.

Ve chvíli, kdy člověk umírá, má ještě spoustu tužeb, přání, plánů. A tyhle tužby, přání, plány, představy jsou jistou formou energie. A my víme, že energie se neztrácí. A také jsme studovali, že jemné tělo a kauzální tělo pokračují, mají mnohem delší dobu životnosti než naše hrubé tělo, a proto si jemné tělo dříve či později nalezne hrubé tělo, ve kterém může pokračovat na své pouti životem.

Je možné, že pokud děláme dobré nebo špatné věci, jsme schopni utéci trestu nebo právnímu řádu. Jsou lidé, kteří třeba i ze zoufalství spáchají sebevraždu. Ale před zákonem karmy ve skutečnosti nikdo z nás neuteče.

Co zákon karmy vysvětluje

A z toho vyplývá pár důležitých věcí, které si teď řekneme, protože zákon karmy umí odpovědět na některé otázky, na které bychom jinak jen těžko hledali odpověď. A také, jak si ukážeme, přijetí a pochopení zákona karmy, přijetí za vlastní, vede k přirozenému udržení základních morálních principů ve společnosti.

Za prvé nám zákon karmy vysvětluje, proč se každý člověk, každá živá bytost rodí jinak, v jiném prostředí. Odpovídá na otázku, proč se někdo rodí do bohatého, bezpečného prostředí a je zdravý a má hezké dětství, hezký život, dobré školy, a někdo jiný se narodí do bídy, špíny, války. Anebo se třeba už od narození a od útlého věku potýká s různými příkořími nebo nemocemi. A pokud necháme zákon karmy stranou, řekneme si: náhoda. Případně si řekneme: nevíme.

Nicméně pokud se podíváme na svět kolem nás a vesmír kolem nás, ať už se podíváme na jakýkoliv jeho aspekt, vidíme, že celé stvoření má perfektní řád, že svět a vesmír, ve kterém se pohybujeme, je kosmos, a žádný chaos. Takže prvním přínosem porozumění zákonu karmy je, že chápeme, proč se každý člověk, a nejenom člověk, každá bytost, rodí jinak a do jiných podmínek.

Druhým přínosem je, že pochopení zákona karmy nám umožňuje přijmout velké utrpení. Rány osudu. Když se nám daří, třeba že bychom vyhráli v loterii, nebudeme se většinou tak intenzivně ptát: „Proč já?“ Nebo když mám to štěstí a potkám krásnou dívku a ona se stane mou ženou, taky si možná nebudu říkat: „Proč zrovna já?“ Ale když zasáhne nehoda, nemoc nebo jiné neštěstí, si tu otázku klademe.

A člověk, který pochopil zákon karmy, že všechno, co se děje, má svoji příčinu, už na nikoho nic nehází a přijímá věci a život tak, jak přichází, a ví, že zkrátka některé věci si takzvaně musíme odžít, abychom mohli pokračovat dál.

Třetí důležitý přínos spočívá v tom, že pokud chápu zákon příčiny a následku, jsem schopen přijmout odpovědnost nejenom za svoji současnou situaci, ale především za svoji budoucnost. Je to opak fatalismu, protože chápu, že moje současná situace je daná souhrnem, výsledkem všech předchozích činů, které jsem v minulosti učinil. Nejenom v tomhle životě, ale i v minulých životech. Nejenom činů, které si pamatuji, ale i těch, které si nepamatuji. A podobně jsem připraven přijmout odpovědnost za budoucnost.

Mimochodem Vedānta by definovala budoucnost jako kontinuitu minulosti modifikovanou v současné době. Anglicky bychom řekli future is a continuity of the past modified in the present. Protože to je to jediné, co můžu. Minulost nezměním, dokonce ani současnou situaci nezměním. Teď už tady sedím a povídám s vámi, respektive povídám na kameru. Ale co jsem schopen? Jsem schopen změnit budoucnost díky tomu, jak jednám. To znamená, že jsem schopen vzít osud do vlastních rukou. To je další přínos pochopení zákona karmy.

A v neposlední řadě jsem schopen odpovědět na otázku, jak je možné, že někteří takzvaní darebové, mafiáni, korupčníci, zloduchové, které známe hlavně z médií, se obvykle mají dobře, jsou zdraví a mají se krásně. A někteří dobří lidé, mezi něž většina z nás řadí sama sebe, musí čelit různým výzvám, starostem, nemocem a podobně.

A odpověď asi tušíte. Je jednoduchá. Pokud někdo v současné době nebo poslední dobou koná velmi špatné věci, ještě to neznamená, že v minulosti neudělal velmi dobré věci nebo fantastické věci. A také pravděpodobně známe jenom jednu stranu, jednu fasetu, jeden aspekt jeho života, a ne život jako celek. A je dost dobře možné, že kromě špatných věcí, kterých se dopouští nebo o kterých si myslíme, že se jich dopouští, dělá mnoho dobrého anebo dělal mnoho dobrého. Ale každopádně pravidlo je, že ať už je můj čin jakýkoliv, dříve nebo později mi přinese radost, potěšení, štěstí, anebo naopak, podle toho, jaká byla jeho povaha.

Jak už jsem zmiňoval, a myslím si, že teď po chvilce povídání to doceníte trošku lépe: pochopení zákona karmy přináší do společnosti přirozený automatický morální řád. Protože vím, že pokud budu dobře jednat, dobře myslet, jednat s dobrým úmyslem, s dobrým úmyslem hovořit a dobrým, laskavým, nesobeckým, neubližujícím způsobem jednat, dobře bude. A pokud se na to dívá každý z nás nebo většina z nás, je nebo bude dobře nám všem společně.

Tři druhy karmy

To mě přivádí k tomu, kvůli čemu si to celé povídáme. Samozřejmě jsme se dotkli zákona karmy, protože je to jeden ze základních pohledů, návodů. Je to základní optika, podle které můžu žít. Ale zároveň má zákon karmy tu sílu vysvětlit nám ten fenomén, kterému se říká videhamukti, neboli osvobození po smrti.

Ještě to zopakuju, už jsem to říkal před chvilkou: člověk, který nalezne, objeví svoji pravou podstatu, své pravé Já, zažívá absolutní svobodu jak během života, tak i poté. A to právě souvisí se zákonem karmy.

Rozlišujeme tři typy karmy. Tím prvním typem je takzvaná sañcita-karma. Slovo sañcita znamená nakumulovaná, nebo také, chcete-li, nahromaděná karma. A je to právě nahromaděná dobrá i špatná karma z tohoto i ze všech minulých životů. Můžete si to představit jako peníze na vašem bankovním účtu, případně na všech bankovních účtech, do kterých se promítlo všechno, co jste kdy vydělali, i všechno, co jste kdy spotřebovali. Tak to je sañcita-karma.

Druhým typem karmy je karma, která se nazývá prārabdha-karma. A slovem prārabdha míníme něco, co bychom česky nazvali uzrálá karma. Naše jemné tělo si s sebou nese veškerou karmu, dobrou i špatnou, z veškerých předcházejících životů. A při novém zrození se jakoby odloupne kousek, kousek té sañcity, kousek toho celku. A tomu se právě říká prārabdha. A tuhle prārabdhu si musíme, tak říkajíc, odžít.

A proto, tak jak jsem o tom před chvilkou mluvil v jiné souvislosti, se narodíme těm rodičům, kterým jsme se narodili. Na vesnici nebo ve městě, jako chlapeček nebo jako holčička, případně jako zvíře. Jsme šikovní na matematiku, nebo jsme šikovní třeba na plavání nebo na kreslení a tak dále. A tahle prārabdha má zásadní vliv na náš život.

Třetím typem karmy je takzvaná āgāmi-karma, kterou bychom mohli nazvat čerstvá karma. A ta je dobrá nebo špatná. Je to karma, kterou vytvářím během tohoto života. Pokud jednám s dobrým úmyslem, vytvářím dobrou karmu, dobrou āgāmi. Pokud jednám se sobeckým nebo zlým, nepřátelským motivem, vytvářím špatnou karmu.

U běžného člověka to celé probíhá asi tak, že se narodí na základě své prārabdha-karmy, žije běžný život tak, jak ho vy i já dobře známe, a nabere novou dobrou a špatnou karmu. To je ta āgāmi. A dokud se nevyčerpala takzvaná prārabdha, ta uzrálá karma, je tady mezi námi. Proto někdo umírá v pokročilém věku, v požehnaném věku, a někdo třeba mnohem, mnohem dříve.

Osvobození po smrti

V případě osvíceného člověka, v případě člověka, který má úplné poznání, má toto poznání, kterému říkáme jñānam, možná si pamatujete, tu schopnost, že zničí, spálí, zlikviduje veškerý ten obrovský balík, pytel té sañcita-karmy z veškerých zrození, z předcházejících životů.

Proč tomu tak je? Protože takový člověk nemá žádné ego. Je naprosto oproštěn od něčeho, čemu bychom ve zkratce mohli říci BMI. Body, mind, intelekt. Chcete-li od tří těl, chcete-li od fyzického těla nebo od své mysli. A v každém okamžiku ví, že je původní neměnné Vědomí.

Proto Gītā, Védy a další texty říkají, že takový člověk nejedná. A přestože k němu přijdete na návštěvu a on vám nabídne čaj nebo kávu, uvaří vám čaj nebo kávu, on nejedná. Protože on ve skutečnosti kávu nebo čaj nevaří. To pouze jeho fyzické tělo nebo jemné tělo navenek vykonává to, co vy jste schopni vnímat.

Toto poznání má tu sílu, schopnost zlikvidovat veškerou sañcitu. A když není sañcita-karma, ten balík té karmy, nemůže být další zrození.

Zároveň je takový člověk mezi námi. A navenek na něm ani nemusíme poznat, že je osvícený. Může mu spadnout na hlavu hruška, může onemocnět, jeho děti můžou přinést ze školy jedničku nebo pětku. A on tady s námi bude, to znamená bude naživu, do té doby, dokud se jeho prārabdha nevyčerpá.

Můžete si to představit tak, jako když jedete autem na dálnici. Jedete rychle, předpokládejme sto třicet, a najednou vám dojde palivo. Zhasne motor, ale auto ze setrvačnosti, zvlášť když jste na rovince nebo jedete trošku z kopce, ještě chvilku i s vypnutým motorem pojede dál. Podobně tenhle člověk, osvícený člověk, tato osvícená bytost, už nevytváří žádnou další karmu. To znamená, netvoří další āgāmi tak, jak jsme si ji popsali, a bude tady do té doby, dokud se prārabdha nevyčerpá.

Takže v případě osvíceného člověka je po osvícení sañcita pryč. Prārabdha-karma se dříve či později spotřebuje a āgāmi-karma, ta nová karma, se už znovu nevytváří. To znamená, že takový člověk byl svobodný jak za života, od všech starostí, trápení, strachů, nejistoty, hněvu, vzteku, žárlivosti, závisti a dalších negativních emocí, tak po své smrti. Už se znovu nerodí a zůstává jako bytí, Vědomí, existence.

Podobně jako řeka, ať už je to Labe nebo Amazonka, nebo Nil nebo Ganga, poté, co se vlije do moře, ztratí svoji identitu. Nicméně se stává součástí celku. Stává se součástí oceánu a z relativního pohledu, z pohledu oceánu, je relativně nekonečná a je tady navždycky.