Správné jednání se správným postojem

Co jsme probrali minule

Na mých prvních dvou hodinách jsme si povídali mimo jiné o lidských cílech. Řekli jsme si, že přestože lidé usilují o spoustu různých věcí, všechny ty věci se dají sdružit do čtyř základních skupin. Říkali jsme si, že se jmenují dharma, artha, kāma a mokṣa. Jinými slovy snaha dělat dobré a správné věci, působit dobro. Snaha o materiální zabezpečení, bohatství a bezpečí, to byla artha. Třetí skupinou byly cíle, které nás vedou k tomu, abychom si užili života. V sanskrtu se jim říká kāma. Posledním cílem byla snaha o svobodu. V tomto kontextu mám na mysli absolutní svobodu od toho, abych byl jako člověk v zajetí, v područí objektů, lidí, věcí, situací, počasí, toho, kdo vyhraje volby nebo hokejové utkání. Abych byl svobodný a nezávislý. Tomu jsme říkali mokṣa.

Potom jsme si povídali o tom, že to, co studujeme, se nazývá Vedānta, tedy veda a anta, konečné vědění. Pochází z poslední části Véd, které se říká také Upaniṣady. Řekli jsme si něco o Védách jako o primárním zdroji poznání a také něco málo o literatuře, která je od Véd odvozená. Povídali jsme si také o unikátním konceptu, se kterým kdysi Vedānta přišla, o konceptu guṇ.

Říkali jsme, že slovo guṇa se těžko překládá. Česky bychom mohli říci, že je to něco jako textura nebo kvalita, kvalita hmoty, lidské osobnosti nebo naší mysli. Řekli jsme si, že guṇy jsou tři, sattva, rajas a tamas, a že v každém z nás jsou zastoupené všechny tři. Podle toho, v jakém poměru jsou zastoupené, jsme například více sattvičtí.

Tím mám na mysli, že jsme klidní, přemýšliví a spokojení jako hladina jezera, na kterou nefouká vítr. Pokud u nás převažuje rajas, jsme aktivní, snažíme se toho spoustu stihnout, máme spoustu telefonátů, e-mailů, pochůzek a schůzek a snadno se rozčílíme. Je to ta kvalita v nás, která nás pohání k činnosti. Poslední se nazývala tamas, nebo také tamo-guṇa. Je to ospalost, letargie, únava, nedbalost a otupělost. Tato kvalita nám mimo jiné umožňuje odpočívat a spát, takže je v jisté proporci nezbytná.

Řekli jsme si také, že na základě těchto guṇ jsou ve společnosti přirozeně čtyři skupiny lidí. Nejen v tradiční indické společnosti, ale vlastně v každé, ať je to svobodná společnost, ve které žijeme u nás, nebo společnost někde v Africe, v Americe nebo v Číně. Říkali jsme jim brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové, do toho už nebudu zabíhat.

Končili jsme, tuším, tím, že se Védy dívají na lidský život jako na neustálý postup vzhůru, k výšinám, chcete-li. Trochu optimističtěji, než se na život možná díváme my na Západě. U nás po určitém vrcholu, kdy člověk pracuje a má rodinu, přichází stáří, nemoc a smrt. Védy se na to dívají optimističtěji a mluví o jednotlivých stádiích života. Člověk životem prochází, studuje, pracuje, slouží, zakládá rodinu, ale v určité fázi se ze života jemně stáhne, aby mohl přemýšlet a posunout se uvnitř sebe sama k té svobodě.

Tři yogy a co je karma-yoga

Dnes se podíváme na první duchovní disciplínu, která se jmenuje karma-yoga. Mimochodem, ve třech lekcích za sebou budeme probírat tři disciplíny, karma-yogu, upāsana-yogu a jñāna-yogu. Takže už víte, o čem budeme mluvit příště a přespříště. Karma-yoga znamená správné jednání se správným postojem.

Když jsem zmínil karma-yogu, upāsana-yogu a jñāna-yogu, neměl bych zapomenout zdůraznit, že tyto tři duchovní praktiky následují jedna po druhé. Jako když stoupáme nahoru. Nejdřív jdeme do prvního výškového tábora, potom do druhého a potom do třetího. První výškový tábor těžko můžeme přeskočit. Za jistých okolností ho můžeme vynechat, ale o tom si dnes povídat nebudeme. Yogy tedy logicky následují jedna po druhé.

Pokud bychom měli karma-yogu definovat jednou větou, řekli bychom, že je to správné jednání se správným postojem. Ještě jednou to zopakuji: správné jednání se správným postojem. Slovo karma znamená v sanskrtu akci, jednání nebo činnost. Slovo yoga má kořen v sanskrtském slově yuj, což by se dalo přeložit jako spojit, sloučit, slepit dohromady. Cílem karma-yogy je ve finále pomoci nám najít cestu k sobě samým. V případě karma-yogy to děláme prostřednictvím akce, chcete-li prostřednictvím služby nebo činnosti.

Tři druhy jednání

Ne každá činnost, ne každá karma, je tedy karma-yogou. Vedānta rozeznává, a myslím, že to bude velmi jednoduché a srozumitelné, tři typy činnosti, tři kvality činnosti podle toho, co přinášejí našemu duchovnímu rozvoji. Na činnost se totiž můžeme podívat z různých úhlů. Co nám přináší materiálně, co společensky, jaký má dopad třeba na životní prostředí. My se teď na jednání díváme čistě z duchovního pohledu.

Když jednám já nebo když jednáte vy, jaký to má vliv na váš duchovní rozvoj? Posouvá vás nebo mě to vzhůru, nebo nás daná činnost naopak sráží zpátky dolů? Teď vám pomůže, že jsme už diskutovali tři guṇy, možná si vzpomenete, sattva, rajas a tamas. Podobně je to i s naším jednáním. Nejkvalitnější činnost je sattvická, takzvaná sāttvika-karma. Ta prostřední, kvalitativně prostřední nebo neutrální, se nazývá rājasa-karma, radžasické jednání. Kvalitativně nejhorší jednání se nazývá tamasické jednání.

Pět velkých činností

Začněme sattvickou činností, sattvickou karmou. Jeden z možných pohledů je, že to, co dělám, je duchovně prospěšné, pokud to prospívá co největšímu počtu lidí, případně živých bytostí. Čím širší okruh, tím lépe. Nejen pro ty, kterým to něco přináší, ale i pro toho, kdo danou činnost vykonává.

Když se nad tím zamyslíte, vede to k tomu, že člověk, který takto přemýšlí a jedná, má mysl nastavenou dávat, nikoli brát. Je to možná obrácený, nebo skoro obrácený pohled na život, postoj k životu a ve finále i jednání, než na jaké jsme zvyklí z čistě kapitalistického, možná i povrchně kapitalistického pohledu. Nejjednodušší kritérium tedy je, že pokud to, co dělám, prospívá širokému okolí, je to ze spirituálního pohledu kvalitnější akce. Nejen mým dětem nebo mé manželce. To není široké okolí, to je úzké okolí.

Anglicky se říká, že naše rodina má být středem naší lásky, ne její hranicí. Védy mimo jiné doporučují pět konkrétních činností nebo oblastí činnosti, které spadají mezi sattvickou karmu. Vyjmenuji je poměrně stručně. Jsou to takzvané pañca-mahā-yajña. Pañca znamená pět a mahā velký. Yajña je slovo, které asi nemá český překlad, takže bych s dovolením ponechal slovo yajña. Védy tedy doporučují pañca-mahā-yajña, neboli volně řečeno pět velkých činností.

První z nich je něco, na co většina z nás asi není zvyklá, a to je deva-yajña, neboli modlitba. Pokud se člověk upřímně modlí, v jakémkoli jazyce, a je to správná modlitba, není omezená na jednu osobu ani na jedno místo. Na to, aby dcera udělala zkoušku a syna přijali do zaměstnání. To není žádná modlitba, to je žebrota. Opravdická modlitba je odevzdání se Bohu, chcete-li vyššímu principu. Když se takto modlím, vysílám ji všem živým bytostem a celému vesmíru. To je tedy první z pěti, jmenuje se deva-yajña a je to modlitba.

Druhou činnost bychom mohli volně nazvat úctou k předkům. V sanskrtu se nazývá pitṛ-yajña. Přiznám se, že když jsem na to před lety poprvé narazil, bylo to pro mě velmi zajímavé. Nemyslí se tím totiž jen naši rodiče, naši biologičtí rodiče, ale všichni předkové, i ti, kteří třeba neměli děti nebo na které se zapomnělo, zkrátka všichni, kteří tu byli před námi. Když se rozhlédnete kolem sebe, podíváte se z okna nebo si představíte město, ve kterém se pohybujete, nebo naši zemi, všechno už tu de facto je. Máme tu školy, univerzity, nemocnice a parky, historii, literaturu, hudbu, kulturu a jazyk.

Vděčnost je základní kvalita. Pokud ji cítíme, projevuje se velmi kladně na našem duchovním rozvoji i na našem vnitřním klidu. Druhou sattvickou karmou je tedy pitṛ-yajña, úcta k našim předkům.

Třetí sattvickou karmou, tedy činností, která nás duchovně povznáší a kultivuje, je takzvaná brahma-yajña. Je to vděk těm, kteří kdysi dávno s Védami a s filozofií Vedānty přišli. Může se projevovat tak, že Védy nebo Vedāntu studuji, anebo že ji učím. Tady je dobrá příležitost říci si, jak se liší učení od poučování. Když se nad tím zamyslíte, poučování je de facto soubor náhodných rad, příběhů, nápadů a postřehů, které dávám tak, jak mi přijdou na mysl nebo na jazyk. Jako rodiče dětem, i když už jsou děti dospělé, nebo jeden partner druhému. Jsou to témata, která spolu nesouvisejí. Myslím, že s tím máme všichni zkušenost a víme, jaký to má efekt.

Učení, teď mám na mysli učení filozofie, v tomto případě Vedānty, ale platí to o jakémkoli učení, má naproti tomu určitou strukturu. Má obvykle formu přednášek, diskusí a hodin, určitou pravidelnost, postupuje od jednoduchého ke složitějšímu, má svou logiku a tvoří jeden celek. Můžete si to představit třeba takto. Poučování je, jako kdybych k vám přijel na zahradu a vyklopil vám tam na hromadu náklaďák cihel. Cihly jsou samozřejmě užitečný materiál, a pokud to umíte, můžete z nich postavit dům. Samy o sobě nám ale cihly na hromadě k ničemu moc nejsou. Učení je naproti tomu skládání jednotlivých cihel, myšlenek, do určité struktury, do určitého celku.

K tomu potřebujete plán, ideálně architekta, což jsou v našem případě Védy. A také zedníka, který to umí. To je učitel, v sanskrtu guru, který umí jednotlivé cihly poskládat tak, aby z nich vytvořil příbytek, ve kterém se dá bydlet. Třetí dobrou, pro nás možná až posvátnou činností je tedy studium nebo učení, nikoli poučování. Poučování je jako vysypat cihly na cizí dvorek, protože dům tvoří jen správně sestavené a poskládané cihly.

Čtvrtou skupinou je, tuším, něco, co se nazývá manuṣya-yajña. Mohli bychom to nazvat charitou, filantropií, pomáháním nebo sociální prací. Je to to, co kolem sebe vidíme nejvíc. V naší společnosti je to na rozdíl od prvních tří celkem obvyklé. Občas máme tendenci si myslet, že když budeme dělat filantropii, dávat svůj čas nebo pracovat v nějaké charitativní organizaci, je to možná to nejvznešenější, co můžeme udělat. Paradoxně tomu tak není. I tato bohulibá činnost, která také patří mezi sattvickou činnost, nemá pro náš duchovní rozvoj takovou sílu jako první tři.

Poslední, pátá základní sattvická činnost se nazývá bhūta-yajña. Je to všechno dobré, co dělám pro ostatní živé bytosti, rostliny, přírodu a planetu jako takovou. Když jsem o tom přemýšlel, jako společnost jsme se skutečně posunuli. Kdysi dávno, když jsme ještě měli hospodářství, nemyslím my doma, ale my tady v Čechách, naši předkové, šlo se před snídaní, jak matně tuším, nasypat slepičkám, podojit kravičku, možná se pustily ven ovce, pokud nebyly venku přes noc, a pejskovi se nalila voda. Udělala se spousta věcí. Na zahrádce se něco udělalo, možná se tam něco utrhlo, a teprve potom jsme sami zasedli k jídlu.

Dnes je to jinak. Dnes ani nevíme, kde se vzalo všechno, co máme na talíři. Pokud jste cestovali třeba do Asie, vidíte, že tam někdo dá něco i pro hmyz. V Indii se dokonce dávalo ven před dům něco pro hmyz. My se tu dnes hmyz snažíme spíš zabíjet, ale tam dávali něco mravencům a dalším, protože tím chtěli vyjádřit, že jsou to také živé bytosti. Mimochodem, to málo, co nám tu ve městech myslím zbylo, je třeba v zimě nasypat ptáčkům.

To je tedy ten princip. Zase nám tu nejde o množství ani o efektivitu. Diskutujeme filozofii, duchovní kultivaci člověka, takže to zmiňuji z pohledu našeho postoje. A ten postoj je, že myslím na ostatní živé bytosti, nejen na lidi, na okolí a na planetu, a vnímám, že jsem jejich součástí, že dohromady tvoříme jeden celek a že jeden bez druhého vlastně nemůžeme být.

Pro jistotu to ještě jednou shrnu, než půjdu dál. Řekli jsme si, že karma-yoga je jednou z důležitých spirituálních disciplín. Sādhana znamená disciplína. Esencí karma-yogy je činnost, práce, akce. Řekli jsme si, že to, co děláme, má z duchovního pohledu různou kvalitu, a mluvili jsme o takzvané sattvické činnosti.

Řekli jsme si, že Védy doporučují pět takových oblastí. Nejjemnější, a možná proto dnes zanedbávaná, protože není vidět, je modlitba. Druhá je úcta a respekt k našim předkům. Třetí je studium Véd, respektive Vedānty, nebo učení. Čtvrtá je služba ostatním lidem, širokému okolí, nejen vlastní rodině. Pátá je respekt a péče o všechno živé i neživé kolem nás. Tolik tedy k sattvické činnosti, takzvané sāttvika-karma.

Radžasické a tamasické jednání

Teď se podíváme na kvalitativně prostřední oblast našeho jednání. To je takzvaná radžasická činnost, radžasické jednání, rājasa-karma. Mohli bychom také říci sobecké jednání. Patří sem všechno, co děláme pro sebe, včetně naší nejbližší rodiny. Protože potřebujeme z něčeho žít, obstarat si jídlo, mít přístřeší, nějak se pohybovat, mít co na sebe a odpočívat, je tato činnost samozřejmě nutnou součástí našeho života. Jde ale o to, aby její proporce v celku nebyla dominantní.

Když se podíváme sami na sebe, můžeme si položit otázku, jak velkou část své kapacity věnuji první skupině, kterou jsem před chvílí poměrně podrobně popsal, tedy sattvické činnosti. A jak velkou část věnuji tomu, že se zabývám sám sebou, svými starostmi, radostmi a přáními, nebo svou bezprostřední rodinou. I když odvezu své děti do školy, není to tedy sattvická činnost, ale radžasická. Péče o nejbližší je totiž z duchovního pohledu ve skutečnosti z velké části smíšená se zájmem o sebe samotného.

Člověk, který je na duchovní cestě a vykonává karma-yogu, proto ví, že kvalitativně prostřední část, takzvanou rājasa-karma, se má snažit spíš omezit a přidat v první oblasti. Třetí skupinou, jak asi tušíte, je něco, co se nazývá tāmasa-karma, tamasické jednání. Je to jednání, které má v zásadě dva parametry. Abych pro sebe něco získal, ublížím někomu jinému. Může to být podvod, násilí nebo manipulace. Není třeba to moc rozebírat, protože je to jednoduché a nikdo na to návod nepotřebuje. Člověk, který usiluje o svobodu a pracuje sám na sobě, se tuto oblast snaží úplně eliminovat.

Správný postoj

Jestli si vzpomínáte, na začátku jsem říkal, že karma-yoga je definovaná jako správné jednání se správným postojem. V první části jsem se pokusil shrnout ono správné jednání. Teď se podíváme na správný postoj. Správným postojem mám na mysli, že přestože mám do značné míry pod kontrolou to, co dělám, své jednání, výsledek, který se dostaví, pod kontrolou nemám. V lepším případě určuji pravděpodobnost. Je to proto, že ve světě, ve vesmíru, na trhu i doma působí spousta sil a zákonitostí. Přestože něco udělám, výsledek může být zcela odlišný, než jaký jsem očekával.

Vedānta tu používá dva termíny. První znáte, to je karma, ona zmíněná činnost. Výsledek činnosti, důsledek našeho jednání, nazývá phala. To je skutečný výsledek, který se dostaví. Správný postoj spočívá v tom, že v každém okamžiku udělám, co mohu. To, co dělám, dělám jako službu, službu světu. A na každý výsledek, který se dostaví, se dívám jako na dar. V sanskrtu se mu říká prasāda.

Jak víte, i česky se říká: darovanému koni na zuby nekoukej. Cokoli jako výsledek obdržím, je dar, a nepřísluší mi hodnotit, jestli to dopadlo přesně tak, jak jsem čekal, nebo trochu hůř. Můžete si to představit na příkladu podnikatele, který založí firmu, postaví pekárnu a začne podnikat. Jak se jeho podniku daří, ale nezáleží jen na něm, na jeho práci, postoji a schopnostech. Záleží to na spoustě dalších okolností. Jaká je konkurence, jestli se nezmění módní trendy a všichni nezačnou jíst bezlepkově, jestli lidé mají peníze, jestli nepřijde nějaký lockdown a podobně.

Karma-yogī, tedy ten, kdo vykonává karma-yogu, kdo jedná a slouží s cílem být svobodný, proto ví, že své jednání pod kontrolou má, ale jeho výsledky ne. Právě tato kombinace správného jednání a správného postoje vede k něčemu, čemu říkáme citta-śuddhi, neboli klidná mysl. Ta je základní podmínkou nejen pro spokojený, klidný a šťastný život, ale také pro to, abychom se mohli posunout dál na své cestě za svobodou.

Pokud je moje mysl klidná, je i moje schopnost přemýšlet, rozhodovat se a jednat mnohem lepší, než když jsem nespokojený, mám starosti, hněvám se nebo jsem ve stresu. Klidná mysl je tedy v našem případě obojí, prostředek i cíl. Když se podíváme na to, jak svět, vesmír, my jako lidé a naše akce dohromady fungujeme, je to asi jako když vystřelím šíp z luku. Ve chvíli, kdy pustím tětivu, už ho nemám pod kontrolou. Může foukat vítr, do cesty se mu může dostat nějaká překážka. Kdybych byl na lovu, může se zarazit o větev. Může to zkrátka dopadnout jakkoli.

Když se podíváme, jak funguje svět a vesmír, svět kolem nás je vlastně soubor zákonů, kterých je spousta. Fyzikální, matematické, všelijaké přírodní i morální zákony. Lze předpokládat, že pokud někde platí zákony, tak jako když v nějaké zemi platí zákony, existuje nebo existoval určitý zákonodárce, díky kterému zákony máme a díky kterému platí. Lze tedy předpokládat, že i ve vesmíru, ve světě, ve kterém žijeme, je určitý princip. Můžeme mu říkat jakkoli, Bůh, Vědomí, prozřetelnost, Vesmír, vyšší princip, Brahman. Tuto entitu, tuto skutečnost můžeme nazvat jakkoli. Jasné ale je, že platí celá řada zákonů.

Pokud tedy jednám v duchu karma-yogy, jednám správně, postupně pochopím, že všechny problémy života, které takzvaně mám a prožívám, ve skutečnosti nezpůsobuje vnější svět, ale to, že já se světem špatně zacházím. Karma-yoga není žádná zázračná rychlá dieta, která za týden nebo za měsíc změní naši osobnost. Pokud ale karma-yogu vykonávám dlouho, po léta, porozumím tomu, jak svět funguje. Výsledkem je klidná mysl a osobnost připravená na další fázi, které říkáme upāsana-yoga. Na tu se podíváme příště.