Procvičování, téma 15

Skutečná povaha Já

podle knihy Základy Védánty v otázkách a odpovědích

1. Co znamená, že sat, cit a ānanda vyjadřují skutečnou povahu (svarūpa) ātmā?

   Svarūpa je vlastní povaha, to, co od věci nelze oddělit (teplo u ohně). Ātmā Existenci, Vědomí a Neomezenost nemá, ale samo jimi je. Nejsou to vlastnosti, které by získávalo nebo mohlo ztratit.

2. Co znamená sat ve vztahu k ātmā?

   Existence, která nevzniká ani nezaniká v minulosti, přítomnosti ani budoucnosti, zatímco každý objekt světa v některém čase neexistuje. Ātmā je Existence, díky které cokoli existuje. Odstraňuje představu „jednou přestanu existovat“.

3. Co znamená cit ve vztahu k ātmā?

   Vědomí, díky kterému je známo vše, co člověk prožívá, včetně stavů mysli. Není to myšlenka, pozornost ani schopnost mozku. Odstraňuje představu, že pravé Já je nevědomé a Vědomí získává prostřednictvím mysli.

4. Co znamená ānanda jako skutečná povaha ātmā?

   Především neomezenost (anantatvam), a proto plnost (pūrṇatvam), ne emocionální blaženost ani trvale příjemný stav mysli. Odstraňuje přesvědčení „jsem omezený a neúplný“.

5. Proč nejsou sat, cit a ānanda tři vlastnosti ātmā?

   Vlastnost patří nositeli a dá se od něj odlišit. Pak by ātmā muselo být samo něčím jiným a tyto vlastnosti jen mít. Jsou to tři způsoby, jak ukázat na jedno nedělitelné ātmā.

6. Jakými dvěma způsoby lze popsat ātmā?

   Přímo (svarūpa-lakṣaṇa): čím ātmā samo je, tedy sat, cit a ānanda. Nepřímo (taṭastha-lakṣaṇa): pomocí vztahu k něčemu, co k jeho skutečné povaze nepatří, například jako svědek stavů mysli nebo Brahman ve vztahu k Māyi jako Īśvara. Oba způsoby popisují totéž ātmā.

7. Jak spolu sat, cit a ānanda souvisejí?

   Nejsou to tři složky ke spojení. Každý výraz označuje totéž ātmā a odstraňuje jiný omyl: sat pomíjivost Já, cit představu, že postrádá Vědomí, ānanda jeho omezenost.

8. Proč se cit nesmí zaměnit s myslí nebo empirickým poznávajícím?

   Mysl se jeví jako poznávající, ale sama je poznávaná (myšlenky, emoce, pochybnosti) a patří k anātmā. Cit je Vědomí, díky kterému jsou známy objekty, mysl i empirický poznávající.

9. Proč ānanda neznamená příjemný psychický stav?

   Každý stav vzniká a mizí, nemůže být skutečnou povahou (svarūpa) ātmā. Smutek nebo bolest mění stav mysli a těla, ne povahu ātmā. Ānanda znamená plnost a neomezenost, ne nepřetržitý pocit štěstí.

10. Jaký je vztah mezi prožitkem štěstí a ānandou jako skutečnou povahou (svarūpa)?

    Když se splní touha, mysl se zklidní a projeví se v ní odraz ānandy. Objekt štěstí nevytvořil, jen na čas odstranil touhu. Ānanda sama není prožitek ani stav mysli, je to plnost a neomezenost, skutečná povaha ātmā.

11. Proč je ātmā to, co člověk miluje nejvíc?

    Prostředky máme rádi kvůli cílům, cíle kvůli štěstí, které od nich čekáme, a vlastní štěstí už není prostředkem k ničemu dalšímu. Vše je nám milé kvůli pravému Já (Bṛhadāraṇyaka-Upaniṣad 2.4.5).

12. Co plyne z toho, že člověk miluje nejvíc sám sebe?

    Sebe člověk nechce kvůli něčemu jinému, ānanda proto není získaná vlastnost pravého Já, ale jeho skutečná povaha (svarūpa). Štěstí hledáme v objektech jen kvůli Sebe-nevědomosti.

13. Jak se ānanda ātmā liší od ānandamaya-kośa?

    Ānandamaya-kośa patří k anātmā, souvisí s kāraṇa-śarīra a projevuje se v ní dočasný klid a štěstí, které vznikají a zanikají. Ānanda není stav ani prožitek, je skutečnou povahou ātmā. V klidné mysli se projeví jen její odraz, zdroj štěstí není v obalu.

14. Jaký omyl stojí za hledáním trvalého štěstí v objektech?

    Přesvědčení „jsem neúplný a něco mě musí doplnit“. Cíle přinesou skutečné, ale omezené uspokojení a omezeného jedince v neomezeného nezmění. Chybný je už předpoklad, že pravé Já je neúplné.

15. Jak lze ověřit, že štěstí není vlastností objektů?

    Kdyby štěstí pocházelo z objektu, přinášel by tentýž objekt štěstí každému a vždy a s jeho množstvím by štěstí přibývalo. Táž čokoláda ale těší jednoho a ne druhého, odpoledne a ne o půlnoci, a z padesáté tabulky je člověku špatně.

16. Co ukazuje hluboký spánek o zdroji štěstí?

    V hlubokém spánku nejsou žádné objekty, a přece se člověk probouzí s tím, že spal dobře, štěstí tedy z objektů nepochází. Blaženost spánku je však jen odrazem ānandy, nevědomost trvá dál a spánek není mokṣa.

17. Musí být jñānī stále příjemně naladěn?

    Ne, mysl se dál mění, jñānī však ví, že žádný její stav neurčuje, kým ve skutečnosti je. Nepříjemná emoce není v rozporu s poznáním, že ātmā je ānanda a pūrṇam.

18. Je silný prožitek blaženosti důkazem poznání ātmā?

    Není, každý prožitek má začátek a konec a je poznávaným stavem mysli. Poznání je pochopení skutečnosti přítomné během všech prožitků, ne výjimečný prožitek.

19. Jak může být ātmā plné (pūrṇam), když člověku mnoho věcí chybí?

    V objektivním řádu může tělu a mysli něco chybět a Vedānta tyto potřeby nepopírá. Omyl vzniká přenesením těchto omezení na ātmā a závěrem, že neúplné je pravé Já.

20. Jak pracovat při promýšlení učení (mananam) s tvrzením, že ātmā je sat-cit-ānanda?

    Ne mechanicky opakovat pro lepší pocit, ale zkoumat, zda jsou pomíjivost, nevědomost a omezenost vlastnostmi ātmā, nebo patří k poznávanému anātmā. Zvlášť zpochybnit, že plnost přijde budoucím prožitkem.

Zpět na témata