Procvičování, téma 17

Projevení vesmíru

podle knihy Základy Védánty v otázkách a odpovědích

1. Co znamená sṛṣṭi-prakriyā?

   Tradiční výklad projevení vesmíru od neprojeveného příčinného stavu (avyakta) přes jemný vesmír (sūkṣma-prapañca) k hrubému (sthūla-prapañca), výukový model pro soustavné zkoumání jedince (vyaṣṭi) a celku (samaṣṭi).

2. Jaké tři úrovně vesmíru sṛṣṭi-prakriyā rozlišuje?

   Neprojevený příčinný stav (avyakta), kde jsou budoucí nāma-rūpa nerozlišené a tři guṇy v rovnováze (u celku Māyā, u jedince avidyā). Jemný vesmír (sūkṣma-prapañca): z Māyi se projevuje pět jemných prvků (tanmātrāṇi) a z jejich sattvických a radžasických podílů orgány poznání a činnosti, životní funkce a antaḥkaraṇa. Hrubý vesmír (sthūla-prapañca) z tamasických podílů prvků prostřednictvím pañcīkaraṇy.

3. Co je míněno caturviṃśati-tattva?

   Dvacet čtyři základních složek (tattvāni) rozboru jedince i jagatu: pět prvků (bhūtāni), pět jñānendriyāṇi, pět karmendriyāṇi, pañca prāṇāḥ a čtyři funkce antaḥkaraṇa. Ātmā mezi ně nepatří.

4. Co je čtyřsložková antaḥkaraṇa?

   Jeden vnitřní nástroj, podle funkce rozlišený na mysl (manas), intelekt (buddhi), paměť (citta) a ego (ahaṅkāra).

5. Jaké jsou funkce manas a buddhi?

   Manas pochybuje, zvažuje možnosti a prožívá emoce. Buddhi rozlišuje a rozhoduje.

6. Jaké jsou funkce citta a ahaṅkāra?

   Citta uchovává a vybavuje vzpomínky. Ahaṅkāra si myšlení a jednání připisuje jako vlastní: „já myslím“, „já jednám“.

7. Co je pañcīkaraṇa?

   Výklad vzniku pěti hrubých prvků (pañcīkṛta-mahābhūtāni) z tamasických podílů pěti jemných prvků: každý prvek se rozdělí na poloviny, jedna zůstává, druhá se dělí na čtyři části pro ostatní prvky. Každý hrubý prvek tak obsahuje polovinu vlastního prvku a po osmině ostatních čtyř.

8. Jak vzniká pět orgánů poznání (jñānendriyāṇi)?

   Ze sattvických podílů jednotlivých jemných prvků: z prostoru sluch, ze vzduchu hmat, z ohně zrak, z vody chuť, ze země čich.

9. Jak se orgán poznání (jñānendriya) liší od fyzického orgánu?

   Je jemnou schopností vnímat a patří k jemnému tělu. Fyzické oko nebo ucho je jen jeho sídlo (golaka) a patří k hrubému tělu.

10. Jak vzniká antaḥkaraṇa a jak se tím liší od orgánů poznání (jñānendriyāṇi)?

    Ze společného sattvického podílu všech pěti jemných prvků, zatímco každý orgán poznání ze sattvického podílu jednoho prvku. Proto vnitřní nástroj přijímá a spojuje vjemy všech pěti orgánů poznání.

11. Jak vzniká pět orgánů činnosti (karmendriyāṇi)?

    Z radžasických podílů jednotlivých jemných prvků: řeč (vāk), ruce (pāṇi), nohy (pāda), vylučovací orgán (pāyu) a rozmnožovací orgán (upastha). Radžas je spojen s aktivitou, proto z něj vznikají schopnosti jednat.

12. Jak vzniká pět životních funkcí (pañca prāṇāḥ) a proč je nelze ztotožnit pouze s dýcháním?

    Ze společného radžasického podílu všech pěti jemných prvků. Prāṇa zde neznamená jen dech, ale souhrn životních sil, které umožňují fungování těla, dýchání je jen jednou z nich.

13. Jaké úlohy má pět životních funkcí (pañca prāṇāḥ)?

    Prāṇa dýchání a přijímání, apāna vylučování, vyāna rozvádění po těle, samāna trávení, udāna pohyb vzhůru, řeč a odchod jemného těla při smrti.

14. Jak spolu souvisejí jedinec (vyaṣṭi) a celek (samaṣṭi)?

    Vyaṣṭi je jedinec nebo jednotlivý projev (piṇḍa), samaṣṭi celek, do kterého patří (brahmāṇḍa). Tělo i mysl jsou součástí téhož vesmíru a podléhají stejným zákonitostem, člověk není samostatný systém oddělený od světa.

15. Co jsou dohlížející božstva (adhiṣṭhātṛ-devatāḥ) jednotlivých orgánů?

    Každý orgán poznání, orgán činnosti i funkce vnitřního nástroje má dohlížející božstvo. Božstva označují odpovídající síly na úrovni celku (samaṣṭi), nejsou to nezávislí bohové vedle Īśvary, jejich moc patří do jeho řádu, a nejsou ātmā.

16. Proč je výklad o dohlížejících božstvech pro studenta důležitý?

    Ukazuje, že schopnosti jedince (vyaṣṭi) nejsou nezávislé a fungují jen v řádu Īśvary (zrak potřebuje světlo). Tím oslabuje představu „já sám vidím, slyším, myslím a jednám“.

17. Jak se Īśvara označuje ve vztahu k hrubému, jemnému a příčinnému vesmíru?

    Ve vztahu k hrubému vesmíru virāṭ, k jemnému hiraṇyagarbha, k příčinnému antaryāmī (vnitřní vládce). U jedince tomu odpovídá viśva, taijasa a prājña.

18. Je sṛṣṭi-prakriyā konečným fyzikálním popisem vzniku vesmíru?

    Ne, je to výuková prakriyā, která umožňuje rozlišení potřebné pro další učení Vedānty. Převádění na současnou fyziku zaměňuje výukový smysl výkladu za přírodovědeckou teorii.

19. Je projevení světa jednorázová událost?

    Ne, projevení (sṛṣṭi), trvání (sthiti) a rozplynutí (laya, u celého vesmíru pralaya) se opakují v cyklech. Nic nevzniká z ničeho ani nezaniká v nic, projevené se vrací do příčinného stavu jako roztavený prsten do zlata.

20. Je pralaya totéž co mokṣa?

    Ne, při pralayi nezaniká nevědomost ani příčiny budoucího projevení, bytosti se v dalším cyklu znovu objevují podle své karmy. Koloběh ukončuje jen Sebe-poznání.

21. Patří ātmā mezi dvacet čtyři základních složek (tattvāni)?

    Ne, všech dvacet čtyři složek patří k anātmā. Ātmā není pětadvacátou součástí ukrytou uvnitř těla, je Vědomím, díky kterému jsou všechny tyto složky známé.

22. Znamená „jemný“ něco duchovního nebo transcendentního?

    Ne, jemné znamená nedostupné vnějším smyslům. Mysl, intelekt, orgány poznání a činnosti i životní funkce patří k projevenému světu a k anātmā, neviditelnost z nich nedělá ātmā.

23. Vzniká prostřednictvím pañcīkaraṇy také jemné tělo?

    Ne, jemné tělo vzniká před pañcīkaraṇou ze sattvických a radžasických podílů jemných prvků (tanmātrāṇi). Pañcīkaraṇa se týká tamasických podílů a jejím výsledkem je pět hrubých prvků (mahābhūtāni) a hrubý svět včetně hrubého těla.

24. Jaký praktický význam má sṛṣṭi-prakriyā pro mananam?

    Tělo, smysly, životní funkce a mysl jsou součástí téhož řádu jako celý vesmír (piṇḍa jako součást brahmāṇḍa). Při mananam to pomáhá odstraňovat pochybnosti a upevňuje rozlišení ātmā a anātmā.

Zpět na témata