Procvičování, téma 20
Doslovný a zamýšlený význam
podle knihy Základy Védánty v otázkách a odpovědích
-
Co znamená pojem omezující podmínka (upādhi)?
Omezující podmínka, kvůli které se něco jeví jako omezené nebo jako nositel vlastnosti, aniž se mění jeho skutečná povaha (prostor v nádobě). Kvůli různým upādhi se jedno Vědomí jeví jako omezený jīva nebo jako Íšvara, omezení patří upādhi, ne Vědomí.
-
Co je avidyā-upādhi u jedince (jīva)?
Avidyā spolu s tělem, smysly a myslí. Kvůli ní se neomezené Vědomí jeví jako jedinec s omezeným poznáním a schopnostmi, omezení však patří tělu a mysli, ne Vědomí.
-
Co je Māyā-upādhi u Íšvary?
Mája, ve které jsou neprojevená všechna nāma-rūpa. Brahman ve vztahu k ní je Íšvara, vševědoucí a všemocná příčina vesmíru. Tyto vlastnosti mu patří v objektivním řádu (vyāvahārika), skutečná povaha Brahmanu (svarūpa) je nirguṇa.
-
Co znamená vācyārtha?
Přímý, doslovný význam slova: u jedince (jīva) konkrétní osoba s tělem, myslí a omezeným poznáním, u Íšvary vševědoucí a všemocný Pán vesmíru. V doslovném významu jsou zjevně rozdílní.
-
Co znamená lakṣyārtha?
Zamýšlený nepřímý význam slova, když doslovný význam nelze přijmout celý. U jedince (jīva) a Íšvary se odhlédne od vlastností daných jejich upādhi a zůstane to, co je oběma společné, Vědomí. Umožňuje pochopit totožnost ve výroku (mahāvākya).
-
Proč nelze říci, že jīva a Íšvara jsou totožní na úrovni doslovného významu (vācyārtha)?
Doslovné významy zahrnují neslučitelné vlastnosti (omezený jedinec proti vševědoucí a všemocné příčině vesmíru). Totožnost se týká toho, co je oběma společné po odhlédnutí od rozdílů daných upādhi, tedy Vědomí.
-
Jak spolu souvisejí upādhi a protikladné vlastnosti jedince (jīva) a Íšvary?
Rozdílné vlastnosti nevycházejí z Vědomí, ale z upādhi: avidyā-upādhi vytváří zdání omezenosti, s Májou se pojí vševědoucnost a všemocnost. Vědomí samo není omezené svým poznáním ani vševědoucí, skutečná povaha obou je tatáž.
-
Jsou saguṇa Brahman a nirguṇa Brahman dvě různé skutečnosti?
Ne, saguṇa Brahman je Brahman ve vztahu k Máji a vesmíru (Íšvara), nirguṇa Brahman táž skutečnost podle své skutečné povahy (svarūpa), kterou neomezují žádné vlastnosti.
-
Jak se liší Vědomí od odraženého Vědomí (cidābhāsa)?
Vědomí je nezávislé a neměnné, cidābhāsa je jeho odraz v jemném těle, především v mysli, díky kterému se mysl jeví jako vědomá. Nejsou to dvě vědomí, odraz závisí na původním Vědomí i na mysli jako odraz slunce na slunci a hladině.
-
Jaký je vztah mezi modelem odrazu (pratibimba-vāda) a učením o omezujících podmínkách (upādhi)?
Oba výklady ukazují, proč se jedno Vědomí jeví jako mnoho vědomých bytostí: upādhi vytvářejí zdání omezeného jedince, model odrazu totéž vysvětluje obrazem slunce v mnoha hladinách. Jsou to dva výukové postupy, ne dvě teorie skutečnosti.
-
Jaký omyl vzniká, když člověk připisuje vlastnosti mysli samotnému pravému Já (ātmā)?
Soudy jako „jsem zmatený“ připisují stavy mysli ātmā. Zmatek a omezené poznání patří mysli jako součásti upādhi, ātmā je Vědomí, díky kterému jsou tyto stavy známé, a samo se jimi nemění.
-
Je správné chápat Íšvaru jako Brahman zahalený nějakou vadou zvanou Mája?
Ne, Mája není vada, která by Brahman omezovala nebo uváděla do nevědomosti, a Íšvara zná svou skutečnou povahu. V objektivním řádu je Mája upādhi Íšvary jako příčiny vesmíru a nelze ji zaměňovat s avidyā-upādhi jedince.
-
Znamená rozlišení zamýšleného významu (lakṣyārtha), že máme osobnost nebo svět jednoduše popřít jako neexistující?
Ne, tělo, mysl, osobnost i svět dál existují v objektivním řádu (vyāvahārika). Jde jen o to, že jejich vlastnosti neurčují skutečnou povahu Vědomí.
-
Jaký omyl může vzniknout, když odražené Vědomí (cidābhāsa) chápeme příliš doslovně?
Představa druhého, samostatného Vědomí v mysli. Cidābhāsa je závislý odraz, model jen vysvětluje, proč se mysl jeví jako vědomá, Vědomí samo se nemění ani neomezuje.
-
Jak může porozumění omezujícím podmínkám (upādhi), doslovnému významu (vācyārtha) a zamýšlenému nepřímému významu (lakṣyārtha) změnit pohled člověka na sebe sama?
Člověk dál žije jako konkrétní osoba, ale výrok „jsem omezený“ chápe jako výpověď o těle, mysli a schopnostech, ne o ātmā. Není to autosugesce, ale odstranění omylu o tom, za koho se považuje.