Absence sebedůležitosti

A jak ten problém vzniká? To už víme. V Sebe-nevědomosti, že? A co ta Sebe-nevědomost vytváří? K čemu vede?

Doplnění: Komplex inferiority a superiority. Člověk se přeceňuje, nebo podceňuje.

Odpověď: A proč to dělá?

Doplnění: Protože nezná sám sebe.

Doplnění: Chtěla jsem jen doplnit, že si myslí, že je tím vykonavatelem a tím, kdo je odpovědný za výsledky svých činů a za to, co se kolem něj děje. Nebo že jeho vliv je maximální.

Odpověď: V podstatě všichni odpovídáte správně a jednoduchá odpověď zní, že si myslí, že je tím egem. Díky Sebe-nevědomosti si myslíme, že jsme něčím jiným, než ve skutečnosti jsme. A ego je synonymum pro to, že si myslíme, že jsme tělem, myslí nebo intelektem, můžeme říct i myšlenkami nebo emocemi a tak dále. A to nejsme. Řešením je poznat své pravé Já, ale k tomu vede, jak víme, poznání. Momentálně sice probíráme karma-jógu, ale vždycky se zmíní, že karma-jóga je přípravná cesta na jñāna-jógu, protože jenom jñāna-jóga vede k odstranění Sebe-nevědomosti.

Doplnění: Můžeme se ho zbavit, ale nejde to jen tak, z ničeho nic.

Odpověď: Přesně tak. Není to tak jednoduché.

Doplnění: Ani se ho nechceme zbavit, ne?

Odpověď: Védántská cesta je vlastně strašně jednoduchá. Nejdřív se musíme připravit, musíme projít základkou a střední školou, a pak můžeme na vysokou školu, abychom získali poznání. Hodnoty, které teď probíráme, můžeme zahrnout do té přípravné fáze, kam patří karma-jóga, kterou momentálně probíráme v Bhagavadgítě. Myslím, že za chvilku Kršna řekne Ardžunovi, že karma-jóga je vlastně dharma, že je to udržování harmonie ve stvoření. A k udržování harmonie ve stvoření potřebujeme žít podle hodnot. Vím samozřejmě, že některé z hodnot, které jsme probírali, probíráme nebo ještě budeme probírat, nemůžeme úplně nazvat hodnotami. Někdy jsou to spíš postoje, vzorce chování a tak dále.

V této fázi se prostě nemůžeme jen tak zbavit ega. Nemůžeme si říct: „Ego, jdi pryč,“ a ono odejde. Neodejde. Musíme se na to připravit, aby pak díky poznání ego samo jako by odešlo, samo se jako by rozpustilo. Ale když je ego příliš nafouklé, když jsme příliš zaměření na já a moje, Sebe-poznání prostě nefunguje. Nejenže spoustu věcí nejsme schopni správně pochopit, ale i když je správně pochopíme, nepřinesou ještě ovoce, o které nám jde.

Ovocem je míněno phalam, jak se v sanskrtu často říká. To jsou výsledky, které přijdou až na emocionální úrovni. To znamená, že nás nic nevykolejí. Žádná složitá, těžká situace s námi nezamává, a když zamává, tak jenom na velice krátkou dobu, protože díky Sebe-poznání víme, že tento svět, ve kterém žijeme, na nás vlastně nemá žádný vliv.

Doplnění: Postupně.

Doplnění: Postupně. Nejdřív si musíme uvědomit, že ego máme. A mimochodem, slyšel jsem někde takovou zajímavou větu, že ego nám brání v rozhledu.

Odpověď: Přesně tak. Jinými slovy, ego nám brání v čem?

Doplnění: V poznání.

Odpověď: Taky. Můžeme říct, že v objektivitě, ve vairāgya, viveka, abychom měli správné rozlišování. Takže právě proto v této fázi vůbec neusilujeme o to zbavit se ega. Naopak říkáme: „Ego, my tě máme rádi, ale jsi moc velké. Potřebujeme, abys bylo trošku menší.“ To je právě tato fáze.

Jak už jste se toho dotkli, jedna věc je nějaká reflexe nebo sebereflexe. Zamyslet se, jaké vzorce chování například neustále opakuji, že to vede k tomu, že myslím jenom na já, já, já a moje, a jak to třeba změnit. Takže první věc je sebereflexe. Druhá věc, jak můžeme potlačit ego, o čemž jsme ještě nemluvili, je služba a dárcovství. Jen si vzpomeňte na pañca-mahā-yajña. Ideální. Zase tam vidíme to krásné propojení s karma-jógou.

Trénink empatie a aktivní naslouchání je další z možných metod. Aktivní znamená, že toho druhého vnímáme a opravdu posloucháme. Další metodu zmínil myslím minule nebo předminule Radek, a to je praktikování vděčnosti. Prostě si jen tak občas říct: „Jsem rád, že jsem se probudil, že je mi dobře, že žiju v Čechách, že žiju v Praze, že žiju v tomhle století, protože to je vlastně zatím to nejlepší století, které kdy bylo,“ a tak dále. I když se to třeba na první pohled tak nemusí jevit. Další metoda je to, co právě děláme, studium Bhagavadgíty či Véd. To nám samozřejmě pomáhá uvědomovat si důležité věci a to, že rozvoj přílišného egocentrismu určitě ničemu nemůže pomáhat.

A další, a tím bych to dneska asi uzavřel, je umění přijímat věci tak, jak jsou, a ne tak, jak bychom si přáli, aby byly. To už jsme samozřejmě probírali, ale sami víme, že v praxi je strašně těžké to takhle aplikovat. A poslední je praxe umět odpouštět. I když si to myslíme, většinou odpouštět neumíme. A když se nad tím zamyslíme, když někomu nejsme schopni odpustit, neškodíme vlastně tomu člověku, ale jenom sami sobě, protože si zbytečně ničíme mysl.

Takže jsme zase trošku z jiného úhlu šli do hloubky hodnoty, která se na první pohled zdá jednoduchá. A na závěr jen zdůrazním, že hodnoty nám slouží právě k přípravě mysli na poznání, což je jediný lék na naši nevědomost. Takže problém jsme my a řešení jsme taky my.