Soulad myšlenek, slov a činů

Název hodnoty ārjavam je odvozen od slova ṛju, přímý jako šíp. Český název, soulad myšlenek, slov a činů, říká, v čem přímost spočívá: činy člověka odpovídají jeho slovům a slova myšlenkám. Myšlenky, slova a činy jsou v souladu. Člověk není vnitřně rozpolcený. Opakem přímosti je křivost (vakratva): člověk si myslí jedno, říká druhé a dělá ještě něco třetího.

Přímost neznamená, že člověk musí vyslovit nebo uskutečnit každou myšlenku, která ho napadne. Znamená, že nejedná jinak, než mluví, a nemluví jinak, než myslí. Pravdivost (satyam) k přímosti patří, přímost je ale širší, protože se netýká jen řeči, ale i myšlenek a činů. Ani samotná „upřímnost“ ji proto plně nevystihuje. Pravdivost přitom neznamená zraňovat pravdou: kde by pravda ublížila, má přednost neubližování (ahiṃsā) a pravda se nemusí vyslovit, lhát se však ani tehdy nemá. Od nepředstírání (adambhitvam) se přímost liší tím, že nepředstírání znamená nevydávat se před druhými za někoho, kdo má vlastnosti, znalosti nebo schopnosti, které ve skutečnosti nemá, kdežto přímost se týká toho, zda si jeho myšlenky, slova a činy navzájem odpovídají.

Při nesouladu se člověk vnitřně rozdělí: jeho slova a činy se rozcházejí s tím, co si myslí a čeho si cení. Rozpor v něm vyvolává konflikt, pocity viny a napětí. Napětí se hromadí, i když ho člověk zprvu necítí. Mysl, kterou sužují pocity viny a konflikty, není klidná ani vnímavá, není připravená se učit a k Sebe-poznání má daleko. Aby člověk mohl naslouchat učení Védánty, nesmí být rozpolcený.

Přímost se pěstuje v malých věcech: člověk chodí včas a dodržuje slovo dané druhým i sobě. Když slovo dané druhému dodržet nemůže, dá mu vědět. Každým dodrženým slovem posiluje schopnost uskutečnit svá předsevzetí (saṅkalpa-śakti).