Závazek k Sebe-poznání

Krátký název hodnoty tattva-jñānārtha-darśanam zní „závazek k Sebe-poznání“. Tattva je skutečnost, pravda o tom, co doopravdy je, jñānam poznání, artha cíl a darśanam mít něco stále na zřeteli. Poznáním skutečnosti se myslí poznání pravdy o sobě, o světě i o Bohu. Je to Sebe-poznání, protože se při zkoumání ukáže, že skutečnost člověka je táž jako skutečnost Boha a světa. Cílem tohoto poznání je osvobození (mokṣa), svoboda od pocitu omezenosti, neúplnosti a nedostatečnosti. Kdo tuto hodnotu má, neztrácí osvobození ze zřetele a žádný jiný cíl ho nezastíní. Tradičně se tento postoj nazývá také mumukṣutvam, touha po osvobození.

Touha po osvobození nemá být jen jednou z mnoha tužeb. Ostatní touhy mohou člověka připravovat o čas a sílu, a proto je důležité neztrácet ze zřetele svůj hlavní cíl. Touha po osvobození přitom není něčím, čeho by se měl zbavit. Bez ní by neměl důvod studovat Védántu. Předchozí hodnota adhyātma-jñāna-nityatvam se týká soustavného studia, při kterém vzniká Sebe-poznání. Tato hodnota se týká cíle, kvůli kterému člověk studuje, a důležitosti, jakou mu přikládá. Ve verši následuje až po hodnotě soustavného studia, ve výkladu se však obvykle probírá jako první. Kdo si totiž jasně uvědomuje, čeho chce dosáhnout, má přirozenou motivaci ke studiu.

Čím víc si člověk cení cíle, tím víc si cení i prostředku. Kdo cíl vidí jasně, tomu se ostatní hodnoty i studium stanou samozřejmými a úsilí se mu nezdá těžké, protože cíl za to stojí. Osvobozuje jen poznání. Hledaná svoboda je neomezenost a tu nelze vytvořit žádným úsilím. Je-li svoboda skutečnou povahou člověka, brání mu ji vidět jen nevědomost, a tu odstraní jedině poznání. Plodem Sebe-poznání (jñāna-phalam) je v životě vnitřní svoboda: nepříznivé okolnosti člověka nerozruší, v příznivých se neztratí a vnitřně není na nikom závislý.

Tuto hodnotu člověk pěstuje tak, že si pravidelně připomíná, k čemu Sebe-poznání vede. Kdykoli mysl od cíle odbíhá, vrací ho do popředí a znovu si ujasňuje, o co v životě doopravdy usiluje.