Služba učiteli

Název ācāryopāsanam se skládá ze slov ācārya, učitel, a upāsana, uctívání i služba. Hodnota s krátkým názvem „služba učiteli“ tak zahrnuje víc než samotnou službu: úctu k učiteli a ochotu učit se od něj, pozorné naslouchání, respekt k jeho vedení a podle možností i praktickou službu. Rozhoduje vnitřní postoj, ochota posloužit čímkoli, malým i velkým, ne jednotlivé úkony. Slovo ācārya označuje toho, kdo učení sám rozumí a žije podle něj, a druhé k porozumění vede slovem i příkladem.

Úcta patří učiteli jako nositeli učení. Úplně se odevzdat smí žák jen učiteli, který má jasné a pevné Sebe-poznání a od žáka nic nepotřebuje, ani službu, ani úctu, takže prospěch má jen žák. U jiného učitele by se ochota sloužit mohla stát příležitostí ke zneužití. Ani úplné odevzdání neznamená slepou poslušnost: kde jde o poznání, žák se musí smět ptát.

Pravé Já (ātmā) nelze poznat smysly, vědou, úsudkem ani meditací, jen ze slov učení. Jako prostředek poznání (pramāṇa) však tato slova působí jen v rukou učitele, který s nimi umí zacházet podle tradice výkladu (sampradāya). Úcta k učiteli je tedy stejně důležitá jako úcta k učení samotnému. Slovům učitele je třeba naslouchat s důvěrou (śraddhā) a s ochotou přijmout jako nové poznání to, co učení říká o pravém Já a co jiné prostředky poznání nemohou potvrdit ani vyvrátit. Důvěra také drží na uzdě představu „já“ (ahaṅkāra), která by jinak do naslouchání zasahovala, a člověk by pak rozuměl jen tomu, co už zná. Mysl je tak vnímavá a učení může působit.

Úcta k učiteli se pěstuje ochotou sloužit a pozorným nasloucháním, při kterém se člověk zdržuje soudu, dokud učení nepochopí, a ptá se tam, kde nerozumí.