Neztotožňování se s osudy blízkých

Celý název hodnoty zní putra-dāra-gṛhādiṣu anabhiṣvaṅgaḥ. Znamená, že člověk nemá přílišnou připoutanost (abhiṣvaṅga) k dítěti, partnerovi, domovu a dalším lidem i věcem, které jsou mu nejbližší. Přílišná připoutanost je náklonnost, která přerůstá ve ztotožnění: štěstí a neštěstí člověka závisí na tom, jak se daří jeho blízkým, a když blízký zemře, má pocit, jako by zemřel i on sám. Krátký název hodnoty proto zní „neztotožňování se s osudy blízkých“.

Tato hodnota neznamená, že má být člověk k blízkým citově odtažitý. Péče a náklonnost zůstávají důležité, člověk je potřebuje při výchově dětí i v blízkých vztazích. Kršna mluví k lidem, kteří žijí v rodině, a připoutanost k nejbližším jim dovoluje, odmítá jen její přehnanou míru. Problémem je citová závislost, kvůli které náklonnost dusí člověka i toho, koho má rád. Hranici ukazuje rozdíl mezi sounáležitostí a ztotožněním. Pocit „patří mi, patřím mu“ (mamakāra) tu znamená sounáležitost, předpokládá dva lidi a smí zůstat. Při ztotožnění „já jsem ty, ty jsi já“ už člověk rozdíl nevidí. To je přílišná připoutanost. Poznat ji lze podle pocitu, že bez druhého nemá smysl žít. Při ztrátě blízkého se truchlit smí, potlačovaný žal škodí. Kde však péče přechází v úzkost a působí bolest, je to už přílišná připoutanost, ne péče. Hodnota vychází z nepřipoutanosti (asakti): kdo vidí, že ani na nejbližší nemá úplný nárok, ten na nich příliš nelpí, a přesto o ně s náklonností pečuje. Od asakti se liší tím, že se týká nejbližších a ztotožnění s nimi.

Přílišná připoutanost otupuje myšlení. Kdo je s druhým ztotožněný, reaguje na jeho osud tak silně, že se ptá, proč vůbec žít, a je ochoten jednat proti dharmě. Kdo není příliš připoutaný, při ztrátě truchlí, ale nezapomíná, jak to v životě je: každý jde k osvobození (mokṣa) svou cestou, s druhými jde jen část cesty a život každého má smysl sám o sobě.

Tuto hodnotu člověk rozvíjí studiem, při kterém si tyto skutečnosti o životě znovu a znovu připomíná. Při péči o blízké si všímá vlastních reakcí, protože hranice mezi péčí a přílišnou připoutaností je tenká a právě podle svých reakcí může poznat, kdy ji překračuje.