Neubližování

Neubližování (ahiṃsā) je vědomá snaha neubližovat druhým živým bytostem, a to činem, slovem ani myšlenkou. Slovo vychází ze slovesného kořene hiṃs, který znamená ublížit, zranit, způsobit škodu, a předpona a- jeho význam popírá. Slovem se dá zranit hlouběji než rukou. Ublížit může i nepřátelský postoj: kdo ví, že o něm druhý smýšlí zle, trpí, i když ten druhý nic neřekne ani neudělá. Nikdo nechce, aby mu bylo ubližováno, a také ostatní živé bytosti se bolesti a utrpení vyhýbají. Na tom stojí známé zlaté pravidlo: „Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim.“ Neubližování je proto základní zásadou dharmy a jeho smysl člověk chápe i bez zvláštního poučení. Kdo ji porušuje, ubližuje i sám sobě a ztrácí klid.

Tato zdánlivě jednoduchá zásada ale vyžaduje porozumění. Neznamená nenásilí za každou cenu. Řez chirurga sice doslova zraňuje, ale protože má nemocnému pomoci, není porušením zásady neubližování. Ve světě, kde se jeden život živí druhým, není úplné neubližování možné. Jsou i situace, kdy je nutné použít sílu, jako ve válce popsané v Bhagavadgítě, kde Kršna vyzývá Ardžunu, aby konal svou dharmu. Neubližování nevylučuje ani rozhodnou obranu před napadením či spravedlivý trest, uložený s rozvahou, nestranně a po vyslechnutí druhé strany. Jak tuto zásadu uplatnit, záleží na okolnostech. Její jádro je ale jasné: neubližovat úmyslně ze zloby ani kvůli vlastnímu prospěchu. Zásada se vztahuje i na neúmyslné ublížení, kterému lze předejít větší pozorností k vlastnímu jednání. Na neubližování navazuje další hodnota, chápavé přijímání (kṣānti). Neubližování znamená druhé nezraňovat, kṣānti unést ublížení od druhých bez nenávisti a potřeby odplaty.

Kršna řadí neubližování mezi postoje, které nazývá poznáním (jñānam), protože mysl k poznání připravují. Komu někdo ublížil, má často sklon ublížení oplatit. Tento sklon dokáže zastavit mysl, která je natolik citlivá, že vnímá i bolest druhého. Ublížit jinému je pro ni jako ublížit sobě. Hrubá mysl ubližuje bez zábran. Brahman je celek, z něhož není nic vyloučeno, a aby to mysl dokázala pochopit, musí být dostatečně vnímavá i k bolesti druhých. Jemné učení Védánty vyžaduje jemnou mysl.

Neubližování se nepěstuje přidáváním nové vlastnosti, ale postupným odstraňováním sklonu ubližovat. Pomáhá k tomu každodenní pozorné sledování vlastních slov, činů a myšlenek, citlivost k bolesti druhých, kterou nesmí zastínit ospravedlňování vlastního jednání, a zvládání hněvu, v němž člověk snadno ospravedlní ublížení jako zasloužený trest.