Láska ke klidnému místu

Krátký název hodnoty vivikta-deśa-sevitvam zní „láska ke klidnému místu“. Vivikta-deśa je místo stranou od ruchu, kde je člověk sám, a sevitvam znamená na takové místo se uchylovat. Jde tedy o to čas od času vyhledat klidné, nerušené prostředí a pobýt v něm sám se sebou. Hodnotou přitom není místo samo, ale mysl, která je na takovém místě spokojená a je ráda sama se sebou.

Nejde o trvalou samotu ani o útěk před lidmi. Kdo vyhledává ústraní, protože lidi nesnáší nebo se jich bojí, tuto hodnotu nemá. Hodnota tvoří dvojici se sousední arati jana-saṃsadi: ta znamená nevyhledávat neustálý společenský ruch, tato se týká času, který člověk tráví sám se sebou. Nikam odjíždět přitom není třeba. Samotou ale není chvíle s přítelem ani chvíle u televize nebo s telefonem v ruce, protože i to mysl zaměstnává a nenechá ji být samu se sebou. Žádná činnost není únikem sama o sobě, rozhoduje, proč ji člověk dělá. Že se činnost stala únikem, pozná člověk podle toho, že se bez ní cítí ztracený, smutný nebo neúplný. Může se jím stát i poslech výkladu Gíty.

Před sebou člověk utíká proto, že si připadá jiný, než by chtěl být. Ve shonu navíc snadno zapomene, k čemu mu byl lidský život dán, a samota mu to připomene. Teprve o samotě se vynoří, s čím se doopravdy potýká. Základní problém, kterému Védánta říká saṃsāra, pozná, jen když před sebou přestane utíkat. Kdo nedokáže čelit sám sobě, potřebuje stále nějaký únik. Když člověk nemusí s nikým jednat, mysl ho sama přivede k otázce, co je to „já“, a pak je možné studium a rozjímání. Kdo se se sebou smíří, může sám sebe jasně poznat.

Tuto hodnotu člověk pěstuje tak, že občas jde sám na procházku nebo si sedne do ticha, bez společnosti a bez únikových činností. Nechá myšlenky přicházet, ať jsou jakékoli, a učí se přijímat sám sebe. Kde nenajde klidné místo, najde aspoň klidnou chvíli.