Vnitřní a vnější čistota

Śaucam znamená čistotu, a to vnější i vnitřní, jak napovídá český název hodnoty. Vnější čistota se týká okolí, obydlí, oblečení i těla a patří k ní také pořádek. Vnitřní čistota se týká mysli (antaḥkaraṇa). K nečistotám mysli patří závist (mātsarya), hněv, nenávist, strach, sobectví, sebeodsuzování, pocity viny, pýcha a majetnickost. Obecně jde o všechny postoje, které jsou v rozporu s hodnotami, například přetvářku nebo ubližování. Svámí Paramárthánanda k této hodnotě řadí také čistotu smyslů a čistotu intelektu, tedy schopnost jasně a logicky myslet.

Tělo není cílem, ale prostředkem duchovní praxe, a proto ho člověk nemá ani hýčkat, ani zanedbávat s odůvodněním, že tělem není. Skromné oblékání přitom neznamená zanedbávat čistotu. Nečistotou mysli je negativní postoj i tehdy, když se zdá oprávněný: i když byl čin druhého nesprávný, zášť vůči němu je nečistota v mysli toho, kdo ji chová. Ani sebeodsuzování nepomáhá člověku změnit se k lepšímu, ale je další, méně nápadnou nečistotou mysli.

Mysl se používá neustále, a proto se špiní jako všechno, co se používá. Ve styku s lidmi a okolnostmi se v ní denně něco usadí, a když ji člověk nečistí, nečistota se hromadí. Uspořádané okolí se odráží v mysli. V nepořádku se člověk nedokáže modlit ani meditovat. Tělo a okolí se proto udržují čisté, aby se mohla očistit i mysl, nástroj, který člověk potřebuje k naslouchání učení (śravaṇam). Čistá mysl je klidná, vnímavá a připravená učení přijmout.

Mysl je třeba čistit denně, jako tělo potřebuje denní koupel: když se v ní usadí negativní postoj, člověk proti němu záměrně staví opačnou myšlenku. Takové pěstování opačné myšlenky (pratipakṣa-bhāvanā) se zprvu může zdát strojené, opakováním se ale stane přirozeným.