Uvědomování si omezení života

Dlouhý název hodnoty vyjmenovává zrození (janma), smrt (mṛtyu), stáří (jarā) a nemoc (vyādhi) a utrpení (duḥkha), které je provází. To jsou vady čili omezení (doṣa), které k životu patří a kterým nikdo neunikne. Co se narodilo, zemře. Kdo žije dost dlouho, zestárne. Nemoc a bolest tělesná i duševní mohou přijít v kterémkoli věku. Anudarśana znamená vidět jasně, a to znovu a znovu. Vidět tu znamená vědět, ne o věci jen přemýšlet. Celá složenina tak označuje důsledně věcný postoj k životu. Krátký název hodnoty zní „uvědomování si omezení života“.

Nejde o pesimismus ani o chmurný pohled na přirozený běh života. Člověk s touto hodnotou vidí život věcně, takový, jaký je. Vidí také, že je teď naživu a že čas, který má, je vzácný. Chce ho co nejlépe využít a to, že žije, bere jako důvod k radosti. Desátá hodnota, odpoutanost od smyslových objektů (indriyārtheṣu vairāgyam), stojí na věcném pohledu na věci a na očekávání, která s nimi člověk spojuje. Tady se týž věcný pohled obrací k životu samému. Uvědomování si omezení života přitom podporuje odpoutanost (vairāgya) jako stav mysli i rozlišování (viveka).

Kdo si vady života uvědomuje znovu a znovu, v tom sílí touha po osvobození (mokṣa). Patří k tomu i druhá strana: vidět, že osvobození takové vady nemá. Obojí dohromady je rozlišování trvalého od pomíjivého (nitya-anitya-vastu-viveka). Člověk je však na koloběh zrození a smrti (saṃsāra) zvyklý natolik, že cenu osvobození nevidí. Kdo rozlišování pěstuje stále, časem si začne osvobození cenit víc než tohoto koloběhu.

Tuto hodnotu člověk pěstuje tak, že si stále znovu připomíná omezení lidského života. Nemusí všechno prožít sám: zrození a smrt vidí kolem sebe a může se poučit ze zkušeností druhých. Svůj čas přitom využívá uvážlivě, ať už pracuje, odpočívá, nebo si hraje.