Vnitřní vyrovnanost

Slovo sama znamená stejný a cittatva stav mysli. Celý název hodnoty zní nityaṃ sama-cittatvam iṣṭāniṣṭopapattiṣu, tedy neustále stejný stav mysli, když přichází to, co je žádoucí, i to, co je nežádoucí. Krátký název je „vnitřní vyrovnanost“. Kdo ji má, nejásá, když dostane, co chtěl, a neklesá na duchu, když přijde, co nechtěl. Kdo jásá nad ziskem, při ztrátě spadne až na dno. Vyrovnaný člověk se nenechá unést ani příznivou situací, protože nezapomíná, že je dočasná, a v nepříznivé ví, že i ta pomine. Taková vyrovnanost (samatva) je jádrem karma-jógy.

Vyrovnanost neznamená necitlivost ani potlačování citů. Lidská mysl není kámen a smí se rozrušit. Nesmí ale přehnaně reagovat, tedy ztratit rovnováhu a úsudek a nechat se strhnout k neuváženým slovům a činům. Vyrovnaná mysl se nebrání přijmout ani nepříjemný fakt. Kdo ho odmítá přijmout, tomu se z faktu stává problém. Samotný fakt přitom mysl z rovnováhy nevyvede, vyvede ji záliba nebo nechuť, kterou do něj člověk promítá. Vyrovnanost není ani fatalismus: co se změnit dá, člověk změní, co ne, přijme a udělá, co je potřeba. Od trpělivého snášení nepříznivých okolností (titikṣā) se vyrovnanost liší tím, že se týká i příznivých.

Mysl, která se mění spolu s okolnostmi a jednou jásá, jindy klesá na duchu, se nemůže učit. A celé úsilí o Sebe-poznání je učení. Védánta pak učí, že fakta i celý svět objektů existují jen závisle (mithyā). Aby to mysl mohla pochopit, musí nejdřív vidět fakta věcně, bez vlastních projekcí.

Pěstovat tuto hodnotu pomáhá postoj, ve kterém člověk přijímá všechno, co ho potká, jako dar od Boha (prasāda-buddhi): na člověku je jednat, výsledky přicházejí od Boha. Tento postoj stojí na neochvějné oddanosti Bohu (avyabhicāriṇī bhakti), šestnácté hodnotě.