Sebeovládání

Slovo ātmā označuje cokoli, co člověk myslí slovem „já“: tělo, životní funkce, mysl, ego i pravé Já. V názvu ātma-vinigraha však neoznačuje pravé Já, které žádné ovládání nepotřebuje, ale celek těla, smyslů a mysli (kārya-karaṇa-saṅghāta). Vinigraha je ovládnutí, a tak se hodnota krátce nazývá sebeovládání. Tělo, smysly i mysl mají být zdravé, pod kontrolou a mají spolupracovat, aby jimi člověk mohl dojít k cíli. U mysli se neovládá mozek, ale vlastní způsoby myšlení. Mysl je proměnlivý proud rozmarných myšlenek. Ten, kdo myslí, jim ale vyhovět nemusí, protože myšlenky schvaluje on. Myšlení bývá impulzivní, ovládané neprověřenými impulzy, mechanické, v němž rozhodují dřívější návyky, nebo záměrné, v němž intelekt myšlenky posoudí podle toho, čeho si člověk cení, a přijme je, nebo odmítne.

Sebeovládání neznamená nátlak ani potlačování. Nejde ani o to vzdát se ostatních zájmů jen silou vůle: kdo chce jedno a hlásí se k druhému, žije ve vnitřním konfliktu, a ten úsilí o poznání maří. Touha se musí shodovat s přesvědčením, a proto je třeba si ujasnit, na čem záleží nejvíc. Od vytrvalosti (sthairyam) se sebeovládání liší tím, že nejde o vytrvání v úsilí, ale o to nenechat se od cíle odvést impulzy těla a mysli.

Tělo, smysly a mysl jsou nástroje, s jejichž pomocí člověk usiluje o osvobození (mokṣa). Když se intelekt rozhodne studovat, ale mysl bloudí jinde, je rozhodnutí sice správné, ale nepřináší užitek, protože při studiu musí být mysl soustředěná. Hledání osvobození jde proti přirozenému směru těla, mysli a smyslů, a proto je člověk musí znovu a znovu usměrňovat. Úplné ovládnutí, kdy je myšlení přirozeně v souladu s osvojenými hodnotami, přichází až se Sebe-poznáním, protože teprve ono zbavuje člověka závislosti na touhách a averzích (rāga-dveṣa). Když tedy Kršna řadí ātma-vinigraha mezi postoje, které nazývá poznáním (jñānam), má na mysli takovou míru sebeovládání, jaké lze dosáhnout při přípravě na Sebe-poznání.

Sebeovládání se rozvíjí tím, že si člověk všímá vlastních myšlenek a reakcí. Díky tomu má možnost své myšlenky posoudit a rozhodnout se, zda se jimi bude řídit. Nemusí tak automaticky podléhat impulzům ani zažitým návykům.