Absence touhy po společnosti

Krátký název hodnoty arati jana-saṃsadi zní „absence touhy po společnosti“. Rati je záliba nebo náklonnost, předpona a- ji popírá a jana-saṃsad je společnost lidí, shromáždění. Kdo tuto hodnotu má, po společnosti netouží a nevyhledává neustálý společenský ruch a rozptýlení. Ze společnosti druhých se ale těšit smí. Když lidé přijdou, je s nimi rád, když odejdou, je rád sám se sebou, protože ví, že lidi ke štěstí nepotřebuje.

Hodnota neznamená lidi nenávidět ani se jim vyhýbat. Být pořád bez lidí ostatně ani nejde. Kdo vyhledává samotu, protože lidi nesnáší, ve skutečnosti se jich bojí. Strach z lidí a honba za jejich společností jsou dva stejně nežádoucí krajní postoje se společným kořenem: člověk nedokáže čelit sám sobě. Kdo lidi neustále vyhledává, utíká před sebou, kdo se jich bojí, necítí se mezi nimi dobře, protože si připadá malý. Potřeba společnosti navíc vychází z pomýlení (moha): člověk si myslí, že lidé tu budou vždy a že se na ně může trvale spolehnout. Kdo na nich závisí, cítí se osamělý, když odejdou. Hodnota tvoří dvojici se sousední vivikta-deśa-sevitvam: ta se týká času, který člověk tráví sám se sebou, tato znamená nevyhledávat neustálý společenský ruch. Kdo má obě, zůstane klidný s lidmi i bez nich.

Ve společnosti lidí člověk snadno zapomene na sebe i na své problémy. Zprvu mezi ně chodí z nutnosti, pak se z toho stane zvyk. Mysl tím slábne a člověk nakonec nedokáže trávit čas sám se sebou. Mysl, která společnost nepotřebuje, má dobré podmínky ke zkoumání (vicāra) základních otázek: kdo jsem, co je stvoření, kdo je Bůh a jaký je vztah mezi mnou, Bohem a stvořením.

Tuto hodnotu člověk rozvíjí tím, že si uvážlivě vybírá, s kým tráví čas. Vyhledává společnost učitelů a lidí, kteří se také snaží rozvíjet dobré vlastnosti a lépe porozumět sobě (satsaṅga). Vyhýbá se naopak společnosti, která ho od tohoto úsilí odvádí a mohla by oslabit jeho důvěru v učení (śraddhā). Druhé přitom neodsuzuje. Nejsou špatní, jen mu v jeho úsilí nepomáhají.