Studium Védánty

Vytištěno z https://studiumvedanty.cz/studium/bhagavadgita/13/gita-13-03-04/

Verše 13.3–4

Jedno Vědomí ve všech polích

Díl 159, 13. 11. 2026 50:39 159 Bhagavadgíta

Poslouchat v aplikaci: Apple PodcastsSpotify

Výklad

Čtvrtý krok poznání (13.3)

13.3

kṣetrajñaṃ cāpi māṃ viddhi sarvakṣetreṣu bhārata |
kṣetrakṣetrajñayorjñānaṃ yattajjñānaṃ mataṃ mama ||13.3||

Věz také, Bháratovče, že Já sám jsem znalcem pole ve všech polích. Za skutečné poznání pokládám jen poznání pole a jeho znalce.

Tímto veršem vede Kršna Ardžunu k dalšímu kroku poznání. Výklad každého z těchto kroků si člověk vyslechne za minutu, osvojit si takové poznání ale trvá roky. Proto je dobré si připomenout dosavadní postup výkladu.

Prvním krokem je přesvědčení, se kterým začíná každý: jsem tělo. Ve druhém kroku člověk pochopí, že za tělem stojí ještě jiný princip, Vědomí (caitanyam). Ve třetím zjistí, že ani to není přesné, protože není tělem, které má Vědomí, ale Vědomím, které má dočasné, vypůjčené tělo. Svámí Paramárthánanda radí říkat si stále „vypůjčené tělo“, aby si ho člověk nepřivlastňoval. Bůh mu tělo propůjčil a může si ho kdykoli vzít zpět.

Čtvrtý krok začíná otázkou, která vyplývá z předchozího kroku. Jsem-li Vědomím ve svém těle, pak i ty jsi Vědomím ve svém těle a stejně tak každá bytost, člověk i komár. Kolik je tedy Vědomí? Obvykle usuzujeme, že každému tělu patří jiné Vědomí a že kolik je těl, tolik je i Vědomí. Ke stejnému závěru dochází filozofická škola sánkhja, podle které má každé tělo své vlastní ātmā.

Kršna učí něco jiného. Těl neboli polí (kṣetra) je mnoho, ale Vědomí je ve všech jedno a totéž. Znalec pole (kṣetrajña), pravé Já (ātmā) i Vědomí (caitanyam) tu označují totéž.

Vědomí i mezi těly

Vědomí není jen v tělech, je i mezi nimi. V tělech ho rozpoznáváme, protože se v nich projevuje jako život. Mezi těly existuje stejně jako v nich, ale nerozpoznáme ho tam, protože tam není tělo, ve kterém by se projevilo. Podobně poznáme elektřinu ve dvou ventilátorech, které se točí, ale v kabelu mezi nimi ji nepoznáme, přestože jím proudí. Také světlo vidíme jen na předmětech, od kterých se odráží. V prostoru mezi nimi ho nevidíme, ačkoli tam je.

Védánta tedy říká, že Vědomí prostupuje vším. Kde jsou těla, projevuje se jako život, kde těla nejsou, zůstává neprojevené. Je to ale totéž všeprostupující Vědomí (sarvagata), ať se projevuje, nebo zůstává neprojevené. Na otázku, co je Vědomí a kde je, hledá odpověď i věda. Védánta odpovídá, že Vědomí se liší od hmoty a prostupuje všechno, hmota je jen prostředí, ve kterém se projevuje. Když hmota zanikne, Vědomí nezaniká, zaniká jen jeho projev.

Dvě jména téhož Vědomí

Přestože je Vědomí jedno a všeprostupující, označujeme ho dvěma jmény podle toho, z jakého hlediska se na ně díváme. Také téhož člověka označujeme různě podle toho, kdo se na něj dívá. Pro své děti je otcem, pro své rodiče dítětem a pro jiné manželem nebo bratrem, a přitom zůstává stále týž.

Z hlediska jednoho těla (vyaṣṭi) se Vědomí nazývá jīvātmā. Je to Vědomí, které oživuje toto tělo a tuto mysl a prožívá okolní svět. Z hlediska všech těl, tedy z hlediska celku (samaṣṭi), se totéž Vědomí nazývá paramātmā. Když odhlédneme od jednotlivého těla i od celku, nezůstane ani jīvātmā, ani paramātmā, ale jen ātmā. Přívlastkem jīva označujeme Vědomí z hlediska jedince a přívlastkem parama z hlediska celku.

Jīvātmā je tedy ātmā a paramātmā je také ātmā. Poznání, že jsou v podstatě jedno a totéž, se nazývá poznáním totožnosti jīvātmā a paramātmā (jīvātma-paramātma-aikyam). Kdo to ví, může říct: Když se já, Vědomí, projevuji skrze jednotlivé tělo, nazývám se jīva. Když se projevuji skrze celé stvoření, nazývám se paramātmā. A když odhlédnu od těla i od světa, jsem prostě ātmā.

Védánta tuto totožnost obvykle přibližuje na příkladu vlny a oceánu. Z hlediska jména a formy (nāma-rūpa) jednotlivé vlny nazýváme vodu vlnou. Z hlediska celku jmen a forem nazýváme tutéž vodu oceánem. Když odhlédneme od jména a formy vlny i oceánu, zůstává jen voda.

Verš velkého výroku

Tuto totožnost Kršna ve verši vyslovuje, a verš 13.3 se proto nazývá veršem velkého výroku (mahāvākya). Velkým výrokem se rozumí každý výrok, který ukazuje, že jīvātmā a paramātmā jsou v podstatě jedno. Šankaráčárja k verši napsal komentář na mnoho stran a jeho vykladači ještě obsáhlejší komentáře, takže by výklady tohoto jediného verše vydaly na celou knihu.

Slova kṣetrajñaṃ māṃ viddhi („věz, že znalcem pole jsem Já“) říkají, že znalec pole, tedy Vědomí v jednom těle (jīvātmā), je Kršna jako paramātmā. Tělo jedince a tělo Kršny se liší. Jsou to různé nádoby, ale Vědomí v nich je jedno a totéž.

Slovo sarvakṣetreṣu („ve všech polích“) dodává, že totéž Vědomí je ve všech tělech. Proto mohu jako Vědomí říct: „Já jsem ty a ty jsi já.“ Z hlediska těla to říct nemohu, protože moje tělo je jiné než tvoje. Nemohu to říct ani z hlediska mysli, protože každá z našich myslí má své vlastní emoce. Totéž platí pro intelekt, protože moje poznání a nevědomost nejsou tvoje. Teprve když se obrátím k Vědomí, které prožívá, mohu říct, že jsem ty a ty jsi já. Na tom stojí známá mantra so ‘ham, „já jsem on“, tedy já jsem paramātmā, a stejnou pravdu vyjadřuje výrok ahaṃ brahmāsmi, „Já jsem Brahman“.

Jediné skutečné poznání

Ve druhé polovině verše Kršna říká, že jen poznání pole a jeho znalce je skutečné poznání (jñānam) a že je tak užitečné, že by ho měl získat každý. Všechno ostatní poznání se získat dá, ve skutečnosti je ale bezcenné, protože kvalitu života nezmění. Kdo byl nešťastný jako bakalář, zůstává nešťastný i jako magistr a doktor. Tituly se mění, trápení zůstává. Jen toto poznání mění samu kvalitu života.

V upanišadě Mundaka se toto poznání nazývá vyšším poznáním (parā vidyā) a všechno ostatní nižším poznáním (aparā vidyā). Šankaráčárja jinde říká, že nižší poznání není o nic lepší než nevědomost (aparā vidyā hi avidyā).

Poznání a pocit bezpečí

Jak toto poznání mění život, ukazuje svámí Paramárthánanda znovu na vlně a oceánu. Představme si dvě vlny, které umějí myslet a mluvit. Jedna ví „jsem vlna“, druhá ví „jsem voda“. Dokud se první vlna považuje za vlnu, myslí si: vznikla jsem z oceánu, rostu, ženu se k pobřeží a tam se roztříštím. Považuje se za smrtelnou a omezenou, a dokud se tak vidí, nezbaví se nejistoty. Pocit nejistoty pak stojí za vším, co dělá.

Stejně je to s člověkem, který si myslí, že je tělo. Má se za smrtelného, a proto ho pocit nejistoty ovládá v každé chvíli života. Školu i obor si nevybírá podle toho, co ho baví, ale podle toho, kde vydělá nejvíc a s co nejmenší námahou. Ze zaměstnání odchází, kdykoli mu jinde nabídnou víc peněz, a na vztazích ani věrnosti mu nezáleží. Často si i děti pořizuje jako investici, aby se o něj ve stáří postaraly. Ve všem ho vede touha po bezpečí, a peníze pro něj proto znamenají totéž co bezpečí. Kdo má peníze a bezpečí za jedno a totéž, toho Védánta nazývá saṃsārī. O peníze usiluje proto, že se cítí ohrožený, a ohrožený se cítí proto, že se považuje za tělo.

Druhá, osvícená vlna se nebojí. Ví, že vlna je jen jméno a forma, které zanikají a které si nikdo neudrží. Na svém pomíjivém jménu a formě nelpí, protože ví: jsem voda, byla jsem voda a budu voda, a jako voda nezaniknu. I když se v létě vypaří a lidé ji přestanou vidět, existuje dál jako pára. Rozdíl mezi poznáním a nevědomostí je tedy rozdíl mezi bezpečím a nejistotou.

Bez tohoto poznání se podle Védánty člověk nejistoty nezbaví, ať dělá cokoli. Peníze, postavení, majetek ani vztahy mu skutečné bezpečí nezaručí, nanejvýš mu dodají zdánlivý pocit bezpečí. Védánta to nikomu nevnucuje: kdo si myslí, že bezpečí najde jinde, ať to zkusí. Až se sám přesvědčí, že mu nic z toho skutečné bezpečí nezaručí, přijde k Védántě a bude naslouchat s plným zaujetím. Jinak by mu Védánta zůstala jen koníčkem.

Bezpečí, které nepřichází zvenčí

Znamená to tedy, že bezpečí člověku zaručí Védánta? Ani to ne. Védánta ukazuje, že člověk žádné bezpečí zvenčí nepotřebuje, protože ve své skutečné povaze je vždy v bezpečí. Bezpečí tedy nevytváří, jen odstraňuje pocit nejistoty. Proto se lidé se Sebe-poznáním cítí bezpečněji než ti, kdo mají majetek. Přitom se mnozí z nich vzdali světa (sannyāsī), nemají rodinu, bankovní účet ani kuchyni a nevědí, odkud vezmou další jídlo. Čím víc majetku člověk má, tím víc potřebuje stráží.

Poznání pole a jeho znalce, které Kršna nazývá jediným skutečným poznáním, je Sebe-poznání (ātma-jñānam).

Ohlášení podrobného výkladu (13.4)

13.4

tatkṣetraṃ yacca yādṛkca yadvikāri yataśca yat |
sa ca yo yatprabhāvaśca tatsamāsena me śṛṇu ||13.4||

Stručně ti povím, co je pole, jaké má vlastnosti, jakými proměnami prochází a co z čeho vzniká. Poslechni si ode Mě také, kdo je znalcem tohoto pole a jakou má slávu.

Ve verších 13.2 a 13.3 Kršna jen stručně vysvětlil, co je pole a kdo je jeho znalcem. Pole je tělo, které zastupuje všechno, co člověk prožívá, a znalec pole je ten, kdo prožívá. Protože je toto vysvětlení příliš stručné, ohlašuje Kršna v tomto verši, že obojí vyloží o něco podrobněji, i když stále stručně (samāsena).

O poli řekne nejprve, co všechno k němu patří a jakou má povahu. Polem tu je celý objektivní vesmír, tedy všechno, co je objektem prožívání, na rozdíl od toho, kdo prožívá. Pak řekne, jakými proměnami pole prochází a co z čeho vzniká. V obou případech jde o příčiny a následky (kāraṇa a kārya), ze kterých se pole skládá. Celý objektivní vesmír totiž tvoří jen řetěz příčin a následků. Každý z nás je následkem svých rodičů a oni zase svých rodičů. Všechno má svou příčinu a samo je příčinou něčeho dalšího.

Z toho plyne závěr, který Kršna nevyslovuje, jen naznačuje. Když k poli patří všechny příčiny i všechny následky, musí se znalec pole, princip Vědomí, od příčin i následků lišit (kārya-kāraṇa-vilakṣaṇam).

Sláva znalce pole

Ve druhé polovině verše Kršna slibuje, že víc poví i o znalci pole. Dosud ho jen stručně popsal jako toho, kdo prožívá vesmír. Teď chce vysvětlit, co Vědomí je, a vyložit i jeho slávu (prabhāva, také mahimā nebo vibhūti), tedy jeho vznešené vlastnosti. Později ukáže, že Vědomí je nedělitelné a neměnné a že je mimo čas i prostor. Jeden vědec to vystihl slovy, že Vědomí nepodléhá zákonům stvoření, nevztahují se na ně fyzikální ani chemické zákony. Nelze ani určit, kde se nachází, protože nezaujímá žádné místo.

Kršna vyzývá Ardžunu, aby pozorně poslouchal. Důvod uvedl už v předchozím verši: jen poznání pole a jeho znalce je skutečné poznání, které osvobozuje.

Pojmy

  • kṣetra
    kšétra

    Kṣetra znamená „pole“, oblast poznávaného. Zahrnuje tělo, mysl a všechno, co lze poznávat.

    Jak číst sanskrt
  • kṣetrajña
    kšétragňa

    Kṣetrajña je „znalec pole“, ten, kdo pole poznává. V konečném významu je to Vědomí, ne člověk, který má odborné znalosti o nějakém oboru.

    Jak číst sanskrt
  • ātmā
    átmá

    Ātmā je pravé Já. Není tělem, myslí ani individuální osobností, ale Vědomím, díky kterému jsou tělo, mysl i všechny prožitky známé.

    Jak číst sanskrt
  • caitanyam
    čaitanjam

    Caitanyam je Vědomí, díky kterému je známo všechno, co člověk prožívá, včetně stavů mysli. Není to myšlenka, pozornost ani schopnost mozku něco poznávat.

    Jak číst sanskrt
  • sarvagata
    sarvagata

    Sarvagata znamená všeprostupující. Tak se popisuje ātmā, které tělo neomezuje, podobně jako nádoba neomezuje prostor.

    Jak číst sanskrt
  • jīvātmā
    džívátmá

    Jīvātmā je ātmā ve vztahu k jedinci (jīva). Je to Vědomí, které je skutečnou povahou jedince, ne jeho tělo a mysl.

    Jak číst sanskrt
  • paramātmā
    paramátmá

    Paramātmā je ātmā ve vztahu k celku. Je to Vědomí, které je skutečnou povahou celku, tedy Brahman.

    Jak číst sanskrt
  • aikyam
    aikjam

    Aikyam znamená totožnost. Ve Védántě označuje totožnost ātmā a Brahmanu, kterou učí výroky Upanišad (mahāvākya).

    Jak číst sanskrt
  • mahāvākya
    mahávákja

    Mahāvākya je výrok Upanišad, který vyslovuje totožnost jedince a Brahmanu. Je prostředkem poznání (pramāṇa).

    Jak číst sanskrt
  • upādhi
    upádhi

    Omezující podmínka (upādhi) způsobuje, že se něco jeví jako omezené nebo jako nositel určité vlastnosti, aniž by se tím měnila jeho skutečná povaha.

    Jak číst sanskrt
  • parā vidyā
    pará vidjá

    Parā vidyā je vyšší poznání, tedy poznání pole a jeho znalce, Sebe-poznání (ātma-jñānam). Všechno ostatní poznání se nazývá nižším poznáním (aparā vidyā).

    Jak číst sanskrt
  • nāma-rūpa
    náma-rúpa

    Nāma-rūpa znamená jména a formy. Projevený svět (jagat) je soubor jmen a forem, které byly před projevením v příčinném stavu nerozlišené.

    Jak číst sanskrt
  • saṃsāra
    samsára

    Saṃsāra je život v pocitu omezenosti, spojený s koloběhem zrození a smrti.

    Jak číst sanskrt
  • kāraṇa
    kárana

    Kāraṇa znamená příčinu. Kārya znamená následek, tedy něco, co vzniká z příčiny.

    Jak číst sanskrt

Jak číst sanskrt

Procvičit kapitolu 13

Přepis přednášky zobrazit skrýt

Pole a jeho znalec

Zkusme s postojem studenta, který připouští, že ve skutečnosti až tak úplně neví, podívat se společně o kousek dál do třinácté kapitoly, která pro někoho může mít tajuplný název kṣetra-kṣetrajña-vibhāga-yoga, pole a znalec pole. My už víme, co se tím rozumí, a ještě se k tomu dneska vrátíme. Možná si matně vzpomínáte, že se na začátku téhle kapitoly Ardžuna zeptal na šest technických termínů, které se objevují v jiných textech. Byly to dvojice: kṣetra a kṣetrajña, v tom druhém slově uslyšíte jñānam, druhá dvojice Prakrti a Puruša a třetí jñānam a jñeyam. V téhle fázi odpovědí se Pán Kršna zaměřuje na první dvojici, kṣetram a kṣetrajña.

Kṣetram neboli pole. Mně vždycky pro porozumění pomohlo říct si pole působnosti, lidově řečeno česky hřiště. Tím polem, tím hřištěm, se myslí celý objektivní, to znamená vnímatelný vesmír včetně těla a mysli. Když říkám mysl, mám tím na mysli intelekt a myslím tím mysl takzvaně, jak někdy říkáme, s velkým M. Tohle všechno totiž spadá do pole mého prožívání. Prožívám svět, prožívám své tělo, někdy příjemně, někdy méně příjemně, a prožívám své myšlenky.

Když se nad tím zamyslíme, jediný rozdíl mezi tělem a myslí, teď je spojuji dohromady, a takzvaným světem tam venku je v tom, že svět je od nás o kousek dál. Obrazovka, na kterou se díváte, nebo telefon, který máte v kapse, je od vás o kousek dál, zatímco tělo a mysl jsou mi jako pozorovateli intimně blízko, a proto se zdají být mnou samotným. Je to podobné, jako kdybychom se v restauraci zeptali kamarádky, co má před sebou. Vyjmenovala by všechno možné, jídelní lístek, zápisník, kapučíno a větrník, a zapomněla by na jednu věc, na svoje brýle, pokud by byla brýlatá. Přestože brýle nejsou součástí našeho těla, nemáme je pevně přimontované a jsou jen nástrojem pozorování, lehce se nám stane, že tenhle objekt považujeme za svou součást. Z toho lze vyvodit důležité, zákon je možná trochu silné slovo, pravidlo, zásadu, kterou se automaticky, leč mylně řídíme: objekt, který nám slouží jako nástroj, obvykle považujeme za nedílnou součást sebe samotného.

Jenže Védánta říká, že tělo je jen nástroj pro kontaktování světa, pro transakce se světem, a podobně i mysl je nástroj pro kontaktování světa. Je to, jako kdybychom měli brýle se dvěma čočkami a jednu z nich si představili jako tělo a druhou jako mysl. Když používám tělo a mysl, používám je v bdělém stavu a prožívám vnější, bdělý svět. Když sním, prožívám svět vytvořený v mé mysli. Ve stavu hlubokého spánku tělo i mysl odkládám a svět, ani malý sen, ani velký sen, neprožívám. Mimochodem, pro bdělý stav, což je ve skutečnosti stav naší mysli, někdy používáme sanskrtský termín mahāsvapna, velký sen.

Ještě jednou to zopakuji: Védánta říká, že tělo je objekt a mysl je objekt, obojí nám slouží jako nástroj, a proto se nám bez bližšího zkoumání jeví jako součást já, jako součást subjektu. Kršna ve verši, který jsme studovali, zmínil pouze tělo, a měl k tomu dobrý důvod. V dalších verších rozebere termín kṣetram ještě podrobněji a zahrne do něj i zbývající složky, ale v předchozím verši zmínil pouze tělo, protože naše identifikace s tělem je daleko nejsilnější. Myslíme si, že jsme tohle tělo. Dokonce i když studujeme Védántu a druhý den naskočíme do práce, řada z nás si může myslet, že jsme tělo.

Oproti tomu kṣetrajña je princip vědomí, který se od těla liší. Slovo jña má podobný nebo stejný kořen jako jñānam a znamená vědomý princip, prožívající princip. Prvním úkolem, a možná si vzpomenete i na texty, které jste studovali, a na jednoduché obrázky svámího Parthasarathyho, je tedy v prvním kroku Védánty dobré pochopit, že jedinec je spojením dvou věcí: těla, zjednodušuji, myslím tím i mysl, a vědomí. Podobně když se větrák spojí s elektřinou, začne se točit a proudící vzduch nás příjemně chladí.

Fungující jedinec, jak stačí se rozhlédnout kolem sebe, tedy není ani pouhé tělo, ani pouhé vědomí. Kdybychom si položili otázku, kdo jedná, nebo jak někdy říkáme, kdo provádí transakce se světem, kdo kontaktuje objekty, víme, že tělo samo o sobě transakce se světem provádět nedokáže. Entita, která toho je schopná, je právě mixem těla a vědomí, a ještě se k tomu vrátíme, co se tím myslí. To znamená kṣetrajña, teď jsem ty termíny přehodil, a kṣetram. Ve druhé kapitole se mimochodem říká deha, to je tělo, a dehī, obyvatel těla. Nebo také, to vám bude znít povědoměji, ātmā a anātmā, přičemž slovem anātmā teď myslím specificky tělo.

V běžné řeči slovo já obvykle používáme pro označení těla, někdy také pro označení mysli a tak dále, ale teď mám na mysli specificky tělo. Před studiem Védánty obvykle nikdo nepochybuje: já jsem tohle tělo, které je někdy zdravé, někdy nemocné, unavené, čerstvé, staré, mladé, špinavé, čisté a tak dále. Po jistém studiu Védánty se posuneme dál a dojdeme k závěru, že jsme tělo, ve kterém je ātmā, neboli vědomí. To ještě samozřejmě není správné pochopení, protože potřebujeme, a vrátíme se k tomu podrobně, rozkrokujeme si to v příštím verši, vytrénovat svou mysl tak, aby si opravdu vstřebala myšlenku, že ve skutečnosti jsem vědomí, bytí, a tělo včetně mysli je jen dočasný nástroj, který používám pro interakci se světem. Jde o to, a na tom teď pracujeme, abychom posunuli svou identifikaci od kṣetram, od pole, od hřiště, ke kṣetrajña.

Jedno vědomí ve všech tělech

Tolik návrat k druhému verši, kterému jsme se věnovali minule. Teď půjdeme na verš, o kterém svámí Paramárthánanda říká, že o něm byly napsané knihy. My to zvládneme relativně rychle, ale obsahuje jeden z velkých výroků, mahāvākyam. Je to třetí verš 13. kapitoly.

Věz také, Bháratovče, že Já sám jsem znalcem pole ve všech polích. Za skutečné poznání pokládám jen poznání pole a jeho znalce.

Kršna teď přistupuje k dalšímu kroku učení Védánty nebo k dalšímu kroku pochopení. Každý z těch kroků si teď rozfázujeme, někdo si je třeba bude chtít i napsat, tak jako jsem to udělal já. Každý z nich jsme schopní si vysvětlit za minutu nebo za několik minut, ale může vyžadovat pár let nebo roky, abychom ho opravdu vstřebali.

Krok jedna, mohl bych říct i krok nula, ale pojďme mu říkat krok jedna, zní: jsem tělo. Krok dva zní: jsem tělo, které má vědomí. Krok tři zní: jsem ve skutečnosti vědomí, které má dočasné nebo vypůjčené tělo, které používá tělo. Angličtina v podání našich učitelů pro to má, řekl bych, dobré slovo: body is incidental. Incidental nemá úplně konotaci náhodný, ale spíš ne tak úplně podstatný. To slovo je asi potřeba trošku nacítit. V téhle fázi, kdy chápu, že jsem vědomí, které používá tělo, to tělo obývám, podobně, i když ne úplně stejně, jako mají lidé pocit, že obývají nějaký pokoj, kancelář nebo byt.

V téhle fázi si člověk myslí: já jsem vědomí v tomhle těle, ty, Mario, jsi vědomí v tamtom těle, Marie je konkrétní vědomí v těle Marie a nějaký konkrétní komár, který tady teď kolem mě lítá, bude zase jiné vědomí v tom daném komářím těle. Zkrátka a dobře, v každém těle je nějaké vědomí. To si myslí řada lidí, řada lidí si v téhle fázi myslí, že každý z nás je konkrétní vědomí v konkrétním těle. Také bychom mohli říci: kolik těl, tolik vědomí.

Kršna ale říká něco jiného. Říká: já jsem jedno vědomí ve všech tělech. Těl je mnoho, vědomí je jedno. Kṣetrajña, ātmā, vědomí, používáme to jako synonyma, je jedno a totéž ve všech tělech.

A nejen to. Vědomí není jen ve všech tělech, ale je i mezi nimi, pouze s tím rozdílem, že v tělech je rozeznatelné, projevené. Podobně se třeba elektřina projevuje tady v lampičce u mě na stole, ale není jen v lampičce, je i v elektrické síti. Nebo podobně jako světlo: kdo se díváte, tak tady svítí na tohle tělo, které vám něco povídá, ale světlo je všude kolem, jen tam, kde není odrazivý povrch, se neprojevuje. Světlo tedy není jen na objektech, které jsou osvětlené, ale i mezi nimi.

Védánta tedy říká, že vědomí prostupuje vším a tam, kde jsou těla a mysli, zjednodušeně řeknu těla, se projevuje, jak vždycky poeticky říkával svámídží, as a scintillating expression of life. Slovo scintillating jsem si překládal jako zářivý projev života. Tam, kde jsou těla, se vědomí projevuje, tam, kde je jen stůl, se vědomí jako vědomí neprojevuje. Vědomí je tedy všeprostupující, všudypřítomné, sarvagata.

Ve finále můžeme jít ještě dál a říci (a měli bychom být schopni obou těchto pohledů, myslím, že jsme se jim podrobně věnovali zřejmě ve čtvrté nebo páté kapitole, kdybych si musel tipnout, řekl bych ve čtvrté, ale nejsem si jistý), že nejenom vědomí prostupuje vším, ale ve skutečnosti je všechno ve vědomí.

Jīvātmā a paramātmā

V kontextu tohoto verše je dobré si připomenout, že podobně jako jeden člen rodiny může být nazýván manželkou, případně mou paní, poeticky také sestrou, dcerou, maminkou, ředitelkou a tak dále, máme i pro vědomí s ohledem na úhel pohledu a kontext víc názvů. Z pohledu individuálního těla ho nazýváme jīvātmā. To jedno a totéž vědomí z pohledu všech těl nazýváme paramātmā. A pokud bych chtěl použít neutrální termín, můžu říct ātmā. Proto platí, že jīvātmā je ve skutečnosti ātmā a také paramātmā je ātmā.

To nám ve skutečnosti odhaluje tenhle verš. Sděluje nám, že jīvātmā je paramātmā a paramātmā je jīvātmā, a to je takzvaná aikyam neboli jednota. Tenhle verš nás tedy vede k poznání, k prozření toho, že jsem vědomí, funguji skrze toto individuální tělo i jiná individuální těla jako jīva a zároveň jsem vědomí, které prostupuje veškerým stvořením, celým vesmírem, jako paramātmā. A když ponechám stranou jak tohle konkrétní tělo, tak celý vesmír, jsem zkrátka a dobře ātmā.

Příklad, který dobře známe, ale je dobré se k němu vracet, protože je dosti názorný, je příklad vlny a oceánu. Když se podívám na vodu z pohledu konkrétní vlny, maličké formy a jména (v češtině vlna), jedná se o vlnu. Když se podívám na vodu z pohledu celku, jedná se o oceán. Ale já už asi na základní škole bezpečně vím, že substance, podstata je voda. Vlna je voda, oceán je voda. To je to poznání, o které nám jde: jīvātma-paramātma-aikya-jñānam.

To znamená, že ve své pravé podstatě můžeme říci: já jsem ty a ty jsi já. Což není totéž, jako kdybychom řekli: jsem stejný jako ty a ty jsi stejný jako já. Védánta tady říká, že ty a já jsme jedno a totéž. Proto se používají dva termíny: eka, které znamená jedno nebo jeden nebo jedna, a také advaita neboli ne dva. Jinými slovy: ty a já nejsme dva, ale jsme jedno.

Jediné skutečné poznání

A ten verš říká (a myslím, že jsme se toho už dotkli, možná v sedmé kapitole, kde jsme hovořili o parā vidyā a aparā vidyā, ale můžu se kapitolou mýlit), Kršna říká, že tohle je jediné pravé vědění, pravé poznání. Je to tak důležité a nutné poznání, že by ho měl každý pochopit. Všechno ostatní, co se ve skutečnosti učíme a snažíme se poznat, je ve světle tohoto poznání bezcenné, protože nevede k lepší kvalitě života, mohli bychom říci s jistou malou nadsázkou a v některém kontextu i bez nadsázky, pokud si řekneme, že naším cílem a cílem lidských bytostí je klid, bezpečí a štěstí. Můžu být mizerně se cítící mladý dospívající kluk a později ještě mizerněji se cítící profesor. Můžou se měnit moje tituly, vysoké školy, které jsem vystudoval, firmy, které jsem vybudoval a případně prodal, a když budu hovořit z pohledu muže, manželky, které jsem měl a třeba už nemám. Mizérie je stejná, jen jsem možná procestoval víc zemí, ale v zásadě jsem tam, kde jsem byl.

Proto v některých upanišadách, nevím, jestli je to příklad Šaunaky a Angirasa, už mi to trošku splývá, přijde právě ten opravdu takzvaně úspěšný gṛhastha za guruem. A koneckonců tady máme příklad Ardžuny, který měl nejvíc sledujících na TikToku a na Instagramu, a stejně položil luk a šíp a říká: „Kršno, pomoz mi.“ Proto Kršna říká kṣetra-kṣetrajñayor jñānaṃ: tohle jediné je skutečné poznání. Poznání pole a znalce pole, což zní záhadně, ale my víme, že je to ve skutečnosti, když použiji stejné pořadí, poznání anātmā a ātmā.

Mimochodem, upanišada Mundaka, kterou jsme tuším už také studovali, někteří z vás i sami, používá termín parā vidyā a aparā vidyā. Všechny ostatní vědy jsou aparā vidyā, tohle je parā vidyā. A Šankaráčárja říká, že všechno ostatní je stejně dobré jako žádné poznání, jako nevědomost, protože když budu studovat fyziku, fyzika je báječná, krásná věda, nicméně pohybuje se na úrovni empirické reality, která je mithyā. A takhle bych mohl jít dál.

Dvě vlny

Pokud tedy získám tohle kṣetra-kṣetrajña-jñānam, nebo také, když se vrátím k názvu kapitoly, vibhāga znamená rozlišování, kṣetra-kṣetrajña-vibhāga, je to podobné, jako kdybych si představil dvě vlny, které by vedle sebe pluly po hladině moře. Jedna říká: „Já jsem krásná, veliká vlna.“ A druhá si pomyslí a možná to i řekne: „Já jsem voda.“ Pokud si ta první vlna o sobě bude myslet, že je krásná, pěkně tvarovaná vlna, a řada z nás si o sobě myslí, že jsme krásní a pěkně tvarovaní, bude si říkat: „Zrodila jsem se z oceánu a přejela jsem stovky kilometrů, ale pomalu se blížím k východnímu pobřeží Nového Zélandu, a až tam narazím na skaliska někde na West Coast, bude to můj konec. Roztříštím se na molekuly, jsem smrtelná, omezená, za chvilku bude po mně.“

Pokud se v takovém případě identifikuji s tělem, jménem a formou, je strach nevyhnutelný. Můžu udělat cokoli na světě, získat všechny tituly, libovolné množství bohatství a peněz, ale pocitu vnitřní nejistoty se nezbavím. Pokud o tom moc nepřemýšlíme, většina z nás se intuitivně honí za penězi, za bohatstvím, protože intuitivně a mylně cítíme, že nám zajistí pocit bezpečí. To neznamená, že bychom neměli mít peníze nebo se o ně přiměřeně nepostarat. Peníze nebo bohatství v různých formách a pocit bezpečí jsou v myslích, neřekl bych ani v intelektech, většiny lidí synonyma. A to je pravá saṃsāra. Proč? Protože lidé se považují za tělo a mají pocit, že bohatství zajistí bezpečí pro tělo, a v téhle mýlce proběhne jejich život.

Takzvaná osvícená vlna chápe, že je voda. I kdyby měla krásné jméno, třeba Isabela, i vlna Isabela, když ví, že je voda, ví, že tahle forma je nāma-rūpa, jméno a forma, a že forma bude zničená, forma se mění, ale já, voda, tady budu. Během léta, nebo až se roztříštím o skaliska, na která svítí sluníčko, se proměním v páru, ale pořád budu jako voda, promění se jen forma. Tenhle rozdíl mezi věděním a nevědomostí tedy znamená rozdíl mezi bezpečím a nejistotou. A podle Védánty je pouze vědění, poznání, rozlišování mezi polem a znalcem pole a jeho pochopení jediné, co nám může dát jistotu a klid.

Poslouchej

Podíváme se ještě na kousíček čtvrtého verše.

Stručně ti povím, co je pole, jaké má vlastnosti, jakými proměnami prochází a co z čeho vzniká. Poslechni si ode Mě také, kdo je znalcem tohoto pole a jakou má slávu.

Śṛṇu znamená poslouchej. Kršna uvádí další termíny, které se chystá probírat. Jednoduše řečeno říká, že bude důkladněji rozebírat téma kṣetra a kṣetrajña, pole a znalce pole, co přesně jsou zač. Už jsme si řekli, že polem, kṣetram, je tělo, ale on nám řekne, že to není jen tělo, ale i další věci, především mysl a svět kolem. A že je to objekt, takzvaný objektivní svět nebo objektivní vesmír, který se liší od subjektu, který to všechno pozoruje.

Druhým tématem, které tu uvádí, je, co z čeho vzniká a jakými proměnami to prochází, to znamená téma řetězce příčina a následek. Jaké jsou v tom poli, kṣetram, příčiny a jaké následky. Bude tedy detailně popisovat, jak to v tom poli, poli našeho pozorování, všechno probíhá. A pak bude také mluvit o znalci tohohle pole, o kṣetrajña, o principu vědomí, a poskytne nám o něm další detaily. Bude říkat, že vědomí je nedělitelné, mimo čas, mimo prostor, neměnné, bez vlastností. To nám ukáže později, a my si to asi ukážeme na příští hodině, protože myslím, že jsme si toho dneska řekli víc než dost.