Rozlišení pole a jeho znalce

Třináctou kapitolou začíná poslední šestice kapitol Bhagavadgíty. Gíta se dělí na tři šestice (ṣaṭkam) a v každé vystupují do popředí tři témata. První šestice vykládá povahu jedince (jīva-svarūpa), karma-jógu jako duchovní praxi a význam vlastního úsilí (prayatna). Kršna v ní ukazuje, že ne všechno je předem dané: osud budoucnost člověka ovlivňuje, ale není jediným činitelem, protože člověk má také svobodnou vůli. Prostřední šestice vykládá povahu Boha (īśvara-svarūpa), meditaci o Bohu a význam Boží milosti. Milost je k dispozici stále, člověk se ji ale musí naučit využívat, tak jako energii slunce nebo vodopádu, která je tu stále a užitek z ní člověk má teprve tehdy, když ji umí zachytit. Proto i studium Bhagavadgíty začíná modlitbou.

Poslední šestice zdůrazňuje tři další témata. Prvním je jednota jedince a Boha v jejich podstatě (jīva-īśvara-svarūpa-aikya). Ve výroku tat tvam asi, „to jsi ty“, vykládá první šestice význam slova „ty“, prostřední význam slova „to“ a poslední slovo „jsi“, tedy totožnost obojího. Jedinec a Bůh se zdají úplně odlišní: Bůh je vševědoucí a všemocný, kdežto jedinec ví a zmůže jen málo, Bůh tvoří a jedinec je stvořený. Rozdíly jsou ale jen povrchní, tak jako mezi vlnou a oceánem. Oceán je obrovský a vlna malá, oceán je příčinou a vlna jeho následkem, oceán trvá poměrně dlouho a vlna rychle pomíjí, a přece je obojí jen voda. Stejně tak je podstatou jedince i Boha Vědomí.

Druhým tématem je jñāna-jóga, prostředek, kterým člověk tuto jednotu pozná. Pod vedením učitele zkoumá povahu jedince i povahu Boha, až pochopí, že jejich podstata je jedna, a může říct „Já jsem Brahman“ (ahaṃ brahmāsmi). Jñāna-jóga zahrnuje naslouchání učení (śravaṇam), jeho promýšlení (mananam) a upevňování poznání (nididhyāsanam). Třetím tématem jsou hodnoty. Učení Védánty vstřebá jen mysl člověka, který má dobré vlastnosti a žije v souladu s dharmou. Kdo by učení předával mysli, která na ně připravená není, zasel by semeno do suchého písku. Kršna hodnoty vyjmenovává ve třinácté kapitole a vrací se k nim i v dalších kapitolách, podrobně v šestnácté a sedmnácté.

Kapitola začíná Ardžunovou otázkou, kterou mají jen některá vydání. Ardžuna se ptá na šest odborných slov Védánty a Kršna všechna postupně vysvětluje. Vykládá pole a jeho znalce, tedy hmotu a Vědomí, a hodnoty, které mysl připravují na poznání.