Pole a jeho znalec

První šestice se zabývá třemi hlavními tématy. Mohli bychom říci povahou jednotlivce, jīva-svarūpam, karma-jógou, hlavně karma-jógou, nikoli jenom karma-jógou, a potom něčím, co můžeme nazvat individuálním úsilím nebo svobodnou vůlí. V sanskrtu se to řekne prayatna. To znamená, že v první šestici Pán Kršna zdůrazňuje, že máme svobodnou vůli. Jinými slovy Védánta nepřijímá fatalismus, přijímá něco, co můžeme nazvat střední cestou. Na náš život má vliv jak osud, tak naše svobodná vůle. Proto je i v 6. kapitole pátý verš, který obsahuje to slavné spojení uddhared ātmanātmānam. První šestice se tedy zabývá jednotlivým člověkem, karma-jógou a vlastním úsilím.

Pak je ten prostředek, a to si asi pamatujete, který se zabývá zejména povahou Pána nebo Pána Boha. Můžeme také říci Íšvary, v sanskrtu īśvara-svarūpam. Mockrát jsme si tam říkali, jak ta cesta probíhá, jak se představa hledajícího nebo míra jeho pochopení postupně utváří. Šli jsme krůček za krůčkem, chvílemi docela příkrou cestou. To je jedno téma. Druhé téma, které se tam dalo nalézt, je upásana-jóga, to znamená meditace nad Pánem v nějaké formě, ať už v konkrétní podobě, nebo nad samotným vesmírem. To vrcholilo právě 11. kapitolou, která v tomhle kontextu představuje vrchol, kdy celý svět vidím jako projev Pána.

S tím ladí i to, že je tady poněkud víc zdůrazňována důležitost toho, co bychom mohli nazvat milostí Boží. Svámí Paramárthánanda tady říká zajímavě, přestože česky to pro někoho z nás může znít kostrbatě, že Boží milost je tady neustále a jde jen o to umět si pro ni sáhnout. Například sluníčko tady svítí od nepaměti, ale není to tak dlouho, co jsme si dokázali sáhnout pro solární energii. Podobně velké vodopády, řeky, přílivy a odlivy jsou tady od nepaměti a postupně se učíme používat i vodní energii. Podobně je tady neustále i milost Pána, otázka je, jestli ji umíme dostatečně využít a jestli jsme tak nastaveni. Mimo jiné i proto začínáme tou takzvanou invocation, česky bychom asi mohli říct modlitbou, i když mně se to nezdá jako úplně přesný překlad, a podobně i končíme. Takže to je ta prostřední část.

Teď krátce k té jednotě, protože o tu tady vlastně běží. Jsme ve třinácté kapitole, kde se o trochu později, zhruba od osmého, devátého verše, dostaneme k hodnotám, ale především se i třináctá kapitola zabývá jñāna-jógou. Pokud hovoříme o jednotě mezi jednotlivcem a celkem, myslím si, že opravdu báječným příkladem je vlna a oceán. Umíme si to všichni představit, u moře jsme byli všichni. Na první pohled se vlna a oceán samozřejmě odlišují. Oceán je obrovský a hluboký, vlna je maličká, odněkud někam putuje a má nějaký tvar, který se neustále mění. Na jisté úrovni pochopení bychom dokonce mohli říct, že oceán je příčina a vlna je efekt. Mohli bychom také říci, že oceán je relativně věčný a vlna je relativně pomíjivá, je tu obvykle chvilku. Na první pohled tedy mezi vlnou a oceánem vidíme spoustu rozdílů. Na povrchu. Jenže když se podíváme na podstatu vlny a oceánu, víme, že podstatou je voda. Pomíjím, že ta voda je slaná a mineralizovaná, je to příklad.

Podstatou vlny je voda, podstatou oceánu je voda. Pokud tedy přesunu svoji pozornost na aspekt vody, na to, co nazýváme svarūpa, na tu pravou podstatu, můžeme říci, že vlna a oceán jsou v podstatě jedno a totéž. Neříkáme ani, že jsou stejné, říkáme, že jsou jedno a totéž. Tady by se možná dalo použít slovo ekam.

Podobně Védánta říká něco, co je potřeba pochopit a potom také vstřebat: že já, jīvātmā, tenhle člověk, živá bytost, jsem ve své podstatě ātmā, Vědomí, bytí. Podobně celek, paramātmā, je ve své podstatě také Vědomí a bytí. Přestože vidím rozdíly všude, kam se podívám, to jsou slavné bheda, differences, rozdíly, vidím různá jména, formy a funkce, můžu intelektuálně seznat, že podstata je jedna. Bytí, Vědomí, které je neomezené.

Jñāna-jóga, můžeme také říct nejjemnější sādhanā, neboli duchovní praxe, protože karma-jóga a upāsana jsou přípravou, mi umožňuje pochopit, že jsem ve skutečnosti ātmā, Brahman, Vědomí. Ahaṃ brahmāsmi. V tu chvíli vím, že se nerodím a neumírám. Ano, tělo se narodilo a tělo musí umřít, podobně jako vlna vznikla a dříve či později se rozplyne, buď ji pohltí jiná vlna, nebo se rozbije o skaliska, ale ve skutečnosti je voda.

Tuhle jednotu právě vyjadřují ty takzvané mahāvākya. Nejznámější jsou čtyři, pro nás nejznámější je tat tvam asi, ale ve skutečnosti, Honza by to asi věděl přesněji, je jich spíš stovky než desítky. Stovky, viď, Honzo? V Upanišadách je jich nespočet. Jsou součástí Upanišad, jeden takzvaně velký výrok za druhým hovoří o jednotě.

Koncept rovnice je zajímavý a svámí Paramárthánanda ho hezky vysvětluje. Kdy používáme rovnici? Známe to všichni ze školy, někteří z nás i z vysoké školy, z matematiky, z chemie, z fyziky a z dalších oborů. Víme, že když máme dvě úplně odlišné věci, rovnici použít nemůžeme. Nebudu říkat, že 8 = 9, to nedává smysl. A rovnici už na základní škole nepoužíváme ani v případě, kdy je ta rovnost zřejmá. Obvykle nenapíšeme 8 = 8 nebo 14 = 14 a nezačneme to zkoumat. Kdy tedy rovnice používáme? Když máme, zůstanu u rovnice, levou a pravou stranu zdánlivě odlišné, když zkoumám dvě části, které se na první pohled i vizuálně, očima liší. Můžu mít rovnici 9 − 2 = 3 + 4 = 5 + 2, snad je to správně. Zjednoduším to: 9 − 2 = 3 + 4. Oči hlásí rozdíl, pořád ukazují rozdíly, rozdílné tvary, rozdílné číslice, ale můj intelekt ví, že na obou stranách je ve skutečnosti pravá podstata, esence, 7. Svarūpa je 7.

Podobně když se podívám na kohokoli z nás tady nebo na obrazovce, když pohlédnu na džívu, na člověka, na bytost, a když pohlédnu na celý svět nebo na Pána, na Boha v podobě celého světa, je to evidentně odlišné. Když hovoříme o Íšvarovi, v Bhagavadgítě bychom našli, že je všemocný a vševědoucí, a jednotlivec naproti tomu samozřejmě není všemocný ani vševědoucí. Na první pohled jsou tedy Bůh a jednotlivec úplně odlišní. Dokonce bychom mohli říct, že jsou protiklady, protože v jisté fázi poznání nahlížíme na Pána jako na tvůrce a na svět nebo objekty, případně živé bytosti, jako na produkty.

Upanišady, a Bhagavadgíta z Upanišad vychází, ale říkají, že tyhle rozdíly jsou pouze povrchní. Když vytrváme a pod vedením učitele zkoumáme esenci jednotlivce a celku, jīvātmā a paramātmā, zjistíme, že ve skutečnosti já jsem Brahman. Ve své pravé podstatě, ahaṃ brahmāsmi. To je ta takzvaná velká rovnice, jīvātma-paramātma-aikyam. Jednota. K tomu nám slouží jñāna-jóga, která má ty tři části, které dobře známe: śravaṇam, mananam, nididhyāsanam. Nididhyāsanam mimo jiné proto, že i když to pochopím, může někomu z nás chvíli trvat, než to vstřebá.

Svámídží k tomu mimochodem říkal hezký příklad, myslím, že to byl svámí Parthasarathy, který je takový poetický. Říkal, že ještě když byl malý, a není to tak dlouho, se v Indii všude samozřejmě vařilo na ohni. Topilo se dřevem, vařilo se na nějakých klacíkách nebo později také na odpadcích. Nepochybně to tak bylo, že v nějaké té obci nebo komunitě se někde oheň rozhořel nejdřív, prostě někdo začal vařit. Dýmalo se, však to znáte. A ostatní, protože zapálit oheň nebylo vždycky tak jednoduché, si pro ten oheň přišli, přišli si pro žhavé uhlíky. Samozřejmě když přijdeš pro žhavé uhlíky a potřebuješ je ponést do vedlejší chatrče, nemůžeš přijít s novinovým papírem. Protože když dostaneš žhavé uhlíky, prostě se ti propálí a propadnou. Podobně i když guru dává perfektně strukturované učení, je śrotriya, je brahmaniṣṭha, to znamená, že je pevně ukotvený ve své esenci, a zná tradiční systematický výklad, pokud přijdeme s novinami, zkrátka se propálí.

Proto se budeme v té třetí části zabývat hodnotami. Jsou v podstatě v každé kapitole, i ve čtrnácté, i v patnácté, i v šestnácté a tak dále. Těmto ctnostem se někdy říká sadguṇa, ale víme, že v kontextu třinácté kapitoly se nazývají jñānam. K tomu se ještě dostaneme.

Takže to je třetí část Gíty, do které teď vstupujeme poté, co jsme zdolali, řekl bych, tu prostřední. Třináctá kapitola někdy začíná Ardžunovou otázkou, v některých verzích se vynechává, ale já jsem připravený začít Ardžunovou otázkou jako veršem jedna.

Díky, Honzo, trošku jsi nám pomohl tím, že jsi slova přeložil. V anglických překladech, které mám, jsou používány původní sanskrtské výrazy, a vždycky, když jsem tenhle verš viděl, protočily se mi panenky, byl jsem úplně ztracený a pak jsem byl ztracený ještě několik dalších veršů. Ale to my nebudeme. Zkrátka a dobře, Ardžuna pokládá otázku, ve které se ptá na význam šesti technických termínů. Tak jako každý obor pracuje i Védánta s nějakými termíny. Víme, že jazyk Védánty je bohatý, a vidíme to, když třeba anglicky řekneme inflate. Budeme hovořit o inflaci, inflation, v ekonomice, ale také můžeš poprosit kamaráda: „Could you inflate my tire?“ Můžeš mi nafouknout pneumatiku? V různých kontextech to má různý význam.

Ardžuna se tady tedy ptá a jsou tady, tuším, tři dvojice. Naštěstí jsou některé z těch termínů synonyma, takže těch šest termínů ve finále v zásadě zredukujeme na tři. Ve skutečnosti tady půjde o rozlišování mezi ātmā a anātmā. Neboli Já a, doslova bych mohl říct, ne-Já, ale tím ne-Já myslím všechno ostatní. Krátce se u toho zastavím a pak se dnes zastavíme hlavně u termínu kṣetra, který je docela zajímavý.

Prakrti jsme často překládali jako matter, jako hmota. A kṣetram, obojí znamená v zásadě hmotu nebo materiální vesmír, něco, co jsem schopný vnímat a prožívat. Prakrti tady Honza uvádí a slovo kṣetram přeložil jako pole. Vzpomenete si, že Kurukšétra je bojiště, kde se setkali Pánduovci a Kauravovci. Kṣetra je tedy pole, i doslova, zemědělské pole nebo bitevní pole. Prakrti a kṣetram je zkrátka nějaký hmotný, materiální vesmír. Ale patří sem i věci, které nevidíme, třeba energie. Víme, že energie je forma hmoty, to by tady řada z vás věděla mnohem víc. A sem samozřejmě patří nejenom naše tělo, ale i naše mysl. Dobře víme a je potřeba si to znovu a znovu zdůrazňovat, že mysl, a myslím tím mysl, intelekt i smyslové orgány, je také forma hmoty, takzvaná jemná hmota. Je produktem pěti jemných elementů, o tom jsme mluvili a někdy se k tomu vrátíme. Proč je mysl hmota? Protože víme, že je hmotou ovlivnitelná. Když něco vypiju, sním nebo vykouřím, nebo nevím, jak se to dá všelijak absorbovat, zkrátka to s mojí myslí něco dělá. Dojde k nějaké biochemické změně na úrovni našeho těla a to ovlivní naši mysl, naše emoce.

To jsou tyhle dva termíny. Potom je tady další termín, Puruša, kṣetrajñam a jñeyam. Jsou to tři termíny a všechny tři v zásadě znamenají Vědomí, princip Vědomí. Vlastně opak té první dvojice.

Doplnění: Caitanya.

Odpověď: Spirit, bychom řekli anglicky. Kṣetrajña je, tuším, právě ten znalec a jñeyam je to, co má být poznáno. Je to blízké slovu jñānam, které dobře znáte.

Zbývá nám jenom jñānam. Všichni víte, že v kontextu 13. kapitoly má jiný význam, než který mu obvykle přisuzujeme. Nejjednodušší překlad jñānam je vědění, ale v kontextu Védánty máme obvykle na mysli sebepoznání. V kontextu 13. kapitoly má Kršna na mysli, je to taková slovní hříčka, můžeme říci, těch dvacet hodnot, které bude vyjmenovávat. Někde tam říká: „This alone is jñānam.“ Jenom těchto dvacet hodnot je ve skutečnosti jñānam. Je to proto, aby opravdu přitáhl pozornost nás studentů k tomu, že je potřeba kultivovat naši osobnost tak, abychom tyto hodnoty v relativní míře měli, asimilovali je. Protože potom výklad učitele zblajzneme jako dobrý, zralý, oloupaný banán, jak někdy říká svámídží.

To je tedy ten prvotní Ardžunův hlavolam. Ptá se zkrátka na ātmā, anātmā a jñānam, a jñānam jsou v tomhle kontextu hodnoty.

„Šrí Bhagaván pravil: Toto tělo, synu Kuntí, se nazývá polem. Kdo toto pole zná, toho mudrci nazývají znalcem pole.“

To je úžasné, že? Kdyby se k téhle přednášce někdo připojil poprvé, myslel by si, že jsme se všichni zbláznili. Naštěstí tu pro vás mám krásné a inspirativní vysvětlení slov kṣetra a kṣetrajña. Mimochodem kdykoli jsem v minulosti dospěl ke 13. kapitole, myslím, že se to anglicky překládalo yoga of field and knower of the field, v podstatě jóga pole a znalce pole, šla mi z toho samozřejmě hlava kolem. Ale teď si to vysvětlíme, myslím, že zajímavým a hezkým způsobem. Ten výklad jde samozřejmě tou linií, kterou dnes popsal Honza, kousíček té linie je svámí Dajánanda, svámí Paramárthánanda, ale sahá někam k Ádi Šankaráčárjovi. Zkrátka a dobře, kṣetram neboli pole, a podle mě nám v češtině pomůže termín pole působnosti, znamená v tomhle kontextu tělo. Prostě tohle tělo, tak jak ho běžně chápete, jak ho lidé chápou.

Je několik důvodů, proč tělo, fyzické tělo, nazývat polem, můžeme říci polem působnosti. Je to dané kořenem toho slova. A tohle je opravdu zajímavé a myslím, že pro nás inspirativní. Jedním z možných kořenů slova kṣetram je něco, co se jmenuje kṣi, a to znamená to, co je z definice předmětem rozkladu nebo destrukce. Kṣi doslova znamená, dneska to bude trochu drsné, to, co se rozpadá, co hnije a nakonec zemře. Svámí Parthasarathy to ještě zdůrazní, říká: „Hele, to je jenom decaying matter.“ Rozkládající se hmota. Stejný význam má i slovo śarīram, které bylo použité určitě minimálně ve druhé kapitole, asi víckrát. Śarīram také znamená to, co v každém okamžiku hnije. Podobně slovo deha. Měli jsme tu dvojici, deha znamená tělo a dehī je ten, kdo v těle bydlí, přebývá. Zrovna tak deha znamená něco velmi podobného, to, co je bičováno, spalováno nemocí, vnějším prostředím a karmou. To je, řekl bych, první zdroj slova kṣetram, který vychází z kořene kṣi.

Druhý význam, a jsou možná ještě další, je právě půda nebo pole, tak jak to slovo používáme v běžném kontextu zemědělství. Proč může být naše tělo přirovnáváno k poli? Když budeme hospodáři, máme v rukou semínka nebo rostlinky a díky půdě, díky poli jim můžeme dát šanci vyrůst, ale k tomu potřebujeme tu půdu a pole. Podobně my jsme v minulosti, třeba zjednodušeně jenom v tomhle životě, vykonali spoustu karmy, spoustu činů, spoustu jednání. Všechny tyhle naše činy, někdy jim zkráceně a zjednodušeně říkáme také karma, vyklíčí, dozrají v to, co dobře známe, karma-phalam, neboli plody našeho jednání. Vyklíčí. Abychom mohli konzumovat to, co se nazývá puṇyam a pāpam, Honzo, řekni mi svůj poslední překlad, protože ten je skvělý.

Doplnění: Příznivý nebo nepříznivý, a můžeme ještě dodat karmický výsledek jednání.

Odpověď: Děkuju. Abych tedy mohl zkonzumovat příznivý nebo nepříznivý výsledek jednání, potřebuju k tomu tělo, potřebuju to pole. To byl strašně primitivní příklad. Pokud zůstanu u té fyzické zahrádky: pokud jsem hospodář a starám se dobře o své hospodářství, sklidím a někdo uvaří večeři, plodem bude dobré jídlo. A když půjdu trošku komplikovaněji: pokud budu se svými dětmi po dobu jejich dětství a dospívání hrubě zacházet, nejspíš v budoucnu sklidím hrubé jednání. Takže to je druhý kořen slova kṣetram, které znamená pole. Má to zaprvé základ ve slově kṣi, to, co se rozkládá, hnije a rozpadá, myslí se tím tělo, anebo jde o pole v kontextu zákona příčiny a následku, zákona karmy.

Otázka z diskuse: Takže tady to není myšleno jenom jako tělo, ale opravdu tak, že to pak sklízím i skrze mysl a skrze celý svět, skrze to, co se děje?

Odpověď: Ano. Protože prostřednictvím mysli samozřejmě prožívám a vnímám svět kolem sebe. Svět prožívám. Napil jsem se horkého čaje a spálil jsem se, nebo mám vlažný čaj oslazený medem a vychutnávám si sladkost. Tělo prožívám a vnímám. Někdy mě bolí a v padesáti dvou můžu dosvědčit, že je to rozpadající se hmota, že tu a tam bolí víc a víc, pomalu. A podobně intimně vnímám i své emoce, myšlenky, mysl. Vím o příchodu každé emoce. A pokud mě takzvaně emoce přemohou, neboli intelekt není k dispozici, jsem schopen si to uvědomit aspoň zpětně.

Všechny tyhle tři, a teď jsme opravdu u Védánty a je to podstatné, svět, tělo i mysl s velkým M, jsou vnímatelné, jsou předmětem prožitku, jsou tvořeny hmotou, mají vlastnosti a neustále se mění. Tyhle čtyři věci řeknu v sanskrtu. Zkuste jim naslouchat, je to opravdu něco, co bychom měli mít úplně pevně kdykoli k dispozici, kdybychom se vzbudili o půlnoci. Všechny tři jsou dṛśyatvam, jsem schopen je v podstatě vidět, vnímat. Jsou hmota neboli bhautikatvam, jsou tvořeny hmotou, i mysl, jak jsme si řekli, je jemná hmota. Jsou saguṇa, saguṇatvam, mají vlastnosti. A jsou savikāram, neustále se mění. Svět se neustále mění, tělo se mění, mysl se neustále mění. Tohle všechno je kṣetram, to pole. A to nejsem já.

Protože já jsem subjekt a nejsem předmětem prožitku. Oči nevidí samy sebe, oči mohou spatřit svůj odraz v zrcadle. Já, míněno bytí, Vědomí, nejsem hmota. Jsem bez vlastností. Všechny vlastnosti patří objektům a pouze objekty se mění. Já, ātmā, Brahman, nejsem schopen se spatřit, vidět, ochutnat a tak dále, nejsem předmětem prožitku. Jsem spirit, řeklo by se anglicky, neboli nejsem hmotou, jsem Vědomí, bytí, jsem bez vlastností a neměním se. Takže já jsem právě ten kṣetrajña, ten vnímající subjekt.

Otázka z diskuse: Jako sākṣī, myslíš?

Odpověď: Jako sākṣī.

Doplnění: Ne, tak to vnímáš skrze ty smyslové orgány, ne? To přece nevnímáš skrze to pole.

Odpověď: Jsi blízko, jsi strašně blízko. My používáme slovo sākṣī. Někdy se překládá jako pozorovatel, někdy se překládá trochu přesněji nebo se snaží překládat trošku přesněji jako nezaujatý svědek. Jenže, jak ses k tomu přiblížil, jen ta kombinace je schopna vnímat to pole. Protože mysl sama o sobě je neživá, tak jako měsíc sám o sobě nesvítí, ale pouze odráží světlo, jehož zdrojem je sluníčko. Podobně ten princip, který oživuje mysl, potažmo potom naše smyslové orgány a tělo, jsem já, Vědomí. Takže já, ātmā, sám, říká se sám i sama, samo, nejsem schopen to pole vnímat.

Doplnění: Ještě bych možná dodal k tomu překladu sākṣī jako pozorovatel nebo svědek. Mně se to v podstatě moc nelíbilo překládat jako svědek, protože pozorovatel zní líp. Nicméně pozorovatel je dost zavádějící překlad, pokud se nevysvětlí. Slovo pozorovatel totiž zároveň implikuje, že nějak aktivně něco pozoruje. Ale jakmile něco začne aktivně pozorovat, už to není svědek a není to sākṣī. Sanskrt pro to má také název, jmenuje se to pramātā. A to už je součástí pole.

Odpověď: Ano. A myslím, že s tím ladí, Honzo, že na úrovni těch nejjemnějších částic, které už asi nejsou částicemi tak, jak si je představujeme, ale jakýmisi vlnami, existuje celá řada pokusů, řada lidí to bude vědět mnohem přesněji než já, že ten takzvaný pozorovatel, slovem pramātā, už tím, že se dívá, ovlivňuje to, na co se dívá. Tudíž je součástí toho pole, to ladí s tím, co jsi říkal, Honzo. Pro nás je důležité, a myslím, že to chápeme, že Vědomí jako takové žádnou aktivní činnost nevyvíjí, ani aktivní činnost pozorovatele.

Tolik vstup do 13. kapitoly. Myslím si, že už aspoň lépe rozumíme jejímu názvu a víme, že vlna i oceán jsou ve skutečnosti voda, přestože na první pohled vypadají jinak. Moc vám děkuju.