13. Tři těla a pět obalů (śarīra-traya a pañcakośa)

Śarīra-traya je rozbor jedince pomocí tří těl: hrubé tělo (sthūla-śarīra), jemné tělo (sūkṣma-śarīra) a příčinné tělo (kāraṇa-śarīra). Všechna tři patří k tomu, co není pravé Já (anātmā). Jedinec se s nimi přesto chybně ztotožňuje a považuje je za pravé Já. Ātmā není žádným z těchto tří těl.

Sthūla-śarīra je hrubé tělo složené z pěti hrubých prvků. Konkrétní tělo, do kterého se jedinec narodí, je výsledkem jeho dřívější karmy. Lidské hrubé tělo je plodem dobrých činů (sat-karma-janya). V něm jedinec prožívá příjemné a nepříjemné výsledky své dřívější karmy. Hrubé tělo má ještě jeden znak: podléhá šesti proměnám (ṣaḍ-vikāra). Existuje (asti), rodí se (jāyate), roste (vardhate), proměňuje se (vipariṇamate), chřadne (apakṣīyate) a zaniká (vinaśyati). Všechny tyto proměny jsou poznávané, a proto patří tělu, ne tomu, kdo je zná. V členění pañcakośa mu odpovídá annamaya-kośa, tedy obal tvořený a udržovaný potravou. Patří k tomu, co není pravé Já (anātmā), a nemůže být ātmā. V běžném životě přesto říkáme například „jsem vysoký“ nebo „jsem unavený“.

Sūkṣma-śarīra je jemné tělo. Vzniká z pěti jemných prvků podle karmy. Také lidské jemné tělo je plodem dobrých činů (sat-karma-janya). Jedinec s jeho pomocí prožívá příjemné a nepříjemné výsledky karmy. Tvoří ho sedmnáct složek. Patří sem pět orgánů poznání (jñānendriyāṇi), pět orgánů činnosti (karmendriyāṇi), pět životních funkcí (prāṇāḥ), mysl (manas) a intelekt (buddhi).

Jemné tělo tak zahrnuje schopnosti vnímání a jednání, životní funkce, myšlení a rozhodování. Orgány poznání a činnosti zde neznamenají viditelné části těla. Oko nebo ruka jsou jen sídlem příslušného orgánu (golaka) a patří k hrubému tělu. Orgánem (indriya) se zde myslí schopnost, například vidět nebo uchopovat. Tato schopnost působí prostřednictvím příslušné části těla. Slepý člověk má oči, ale nemá zrak.

Kāraṇa-śarīra je příčinné tělo. Nejde ale o další tělo podobné hrubému nebo jemnému tělu. Je to Sebe-nevědomost (avidyā) v nerozlišeném příčinném stavu. Nazývá se příčinným, protože jemné a hrubé tělo jsou v něm přítomny v zárodečné podobě a znovu se z něj projevují.

Příčinné tělo nemá počátek (anādi), je nevysvětlitelné (anirvācya) a nerozlišené (nirvikalpa). Člověk v tomto stavu nezná své pravé Já ani svou skutečnou povahu, kterou je Existence (sat) nezávislá na těle a mysli. Nerozlišené znamená, že zde ještě není rozlišení na poznávajícího a poznávané. Příčinné tělo obsahuje také otisky dřívějších zkušeností (vásany). V členění pěti obalů mu odpovídá ānandamaya-kośa.

Pañcakośa rozlišuje pět obalů, se kterými se člověk z nevědomosti ztotožňuje. Jsou to obal potravy (annamaya-kośa), obal životních funkcí (prāṇamaya-kośa), obal mysli (manomaya-kośa), obal intelektu (vijñānamaya-kośa) a obal blaženosti (ānandamaya-kośa). Nejde o pět skutečných vrstev, které by fyzicky obklopovaly ātmā. Jde o členění různých složek toho, co není pravé Já (anātmā), pro účely výuky.

Obě členění popisují z různých hledisek tentýž celek, tedy to, co není pravé Já (anātmā). Śarīra-traya jej člení na tři těla, zatímco pañcakośa jej rozlišuje podrobněji na pět obalů. Nejde o dva různé soubory částí jedince. Rozdíl je jen v tom, jak jsou pro výuku uspořádány.

Hrubému tělu (sthūla-śarīra) odpovídá obal potravy (annamaya-kośa). Jemné tělo (sūkṣma-śarīra) se v systému pěti obalů dělí na obal životních funkcí (prāṇamaya-kośa), obal mysli (manomaya-kośa) a obal intelektu (vijñānamaya-kośa). Příčinnému tělu (kāraṇa-śarīra) odpovídá obal blaženosti (ānandamaya-kośa).

Jednotlivé obaly jemného těla se rozlišují podle své funkce. Obal životních funkcí zahrnuje pět životních funkcí (prāṇāḥ) a pět orgánů činnosti (karmendriyāṇi). Obal mysli zahrnuje mysl (manas) spolu s pěti orgány poznání (jñānendriyāṇi). Obal intelektu zahrnuje intelekt (buddhi) spolu s týmiž pěti orgány poznání.

Každému ze tří obalů jemného těla odpovídá jedna ze tří schopností, kterými jedinec ve světě působí. Obalu životních funkcí odpovídá schopnost jednat (kriyā-śakti), obalu mysli schopnost chtít (icchā-śakti) a obalu intelektu schopnost poznávat (jñāna-śakti). Orgány poznání se počítají k oběma posledním obalům, protože poznání i touha na nich závisí. Nelze toužit po tom, co člověk nezná.

Takové počítání směšuje dvě různá členění. Tři těla jsou jedno členění a pět obalů druhé členění téhož celku, toho, co není pravé Já (anātmā). Například prāṇamaya-kośa, manomaya-kośa a vijñānamaya-kośa společně spadají do jemného těla. Proto neplatí, že by člověk měl tři těla a k nim dalších pět obalů.

Hrubé tělo mohu vnímat já i druzí. Jemné tělo je přímo dostupné jen mně. Své myšlenky a pocity znám, druzí k nim přímý přístup nemají. Příčinné tělo běžnými smysly nevnímáme. Jemné a hrubé tělo jsou v něm v nerozlišeném stavu. Na jeho přítomnost usuzujeme z toho, že se z něj znovu projevuje jemné a hrubé tělo, například při novém projevení vesmíru. Při rozboru spánku na přítomnost příčinného těla podobně usuzujeme z toho, že se po probuzení znovu projeví mysl.

Tři těla se liší také délkou trvání. Hrubé tělo trvá nejvýš jeden život. Jemné tělo přetrvává i po smrti hrubého těla. Pokud jedinec nepoznal svou skutečnou povahu, jeho jemné tělo se spojuje s dalšími hrubými těly až do rozplynutí projeveného vesmíru (pralaya). Příčinné tělo, tedy Sebe-nevědomost, trvá i po rozplynutí vesmíru a končí teprve Sebe-poznáním. Rozbor postupuje od nejhrubšího těla k nejjemnějšímu a zároveň od nejkratšího trvání k nejdelšímu.

V počtu sedmnácti složek se mysl (manas) a intelekt (buddhi) počítají jako dvě samostatné složky. Paměť (citta) a ego (ahaṅkāra) se zvlášť nepřidávají, protože jsou zahrnuty do funkcí mysli a intelektu. Jindy se vnitřní nástroj popisuje podrobněji a rozlišují se čtyři jeho funkce: mysl, intelekt, paměť a ego (manas, buddhi, citta, ahaṅkāra). Počet sedmnácti složek se tím nemění. Jde jen o podrobnější popis téhož jemného těla.

Ānandamaya-kośa patří k příčinnému tělu, a tedy k tomu, co není pravé Já (anātmā). Označení ānandamaya proto neznamená, že tento obal je neomezené ātmā.

Tento obal má čtyři znaky. Je spojen se Sebe-nevědomostí, protože ani v tomto stavu člověk nezná svou skutečnou povahu. Proto je nečistý. Má podobu příčinného těla. Je spojen také s příjemnými stavy mysli: s radostí z myšlenky na milovanou věc (priya), z jejího získání (moda) a z jejího užívání (pramoda). Tyto radosti jsou proměnlivé stavy mysli. Když se touha na chvíli utiší, mysl je klidnější a může se v ní projevit štěstí. Toto štěstí je jen odrazem blaženosti (ānanda) v klidné mysli, nikoli blažeností samotnou.

Ānanda ve spojení sat-cit-ānanda ale neznamená nějaký vyšší nebo trvalejší pocit blaženosti. Označuje neomezenost a plnost, která je skutečnou povahou ātmā.

Neznamená to, že tělo neexistuje nebo že je třeba jeho existenci popřít. Znamená to opravit chybný závěr, že hrubé tělo je pravým Já. Tělo empiricky existuje a funguje v běžném životě, ale patří k tomu, co není pravé Já (anātmā). Jednoduše to ukazuje slovo „moje“: náramek, dům nebo hodinky označuji jako „moje“, a proto jimi nejsem. Stejně říkám „moje tělo“, „můj dech“ a „moje mysl“. Co poznávám jako své, se ode mne liší. Pravé Já je Vědomí, díky kterému je to všechno známé.

Není, protože rozlišení pravého Já (ātmā) a toho, co není pravé Já (anātmā), neruší běžné fungování. Hrubé tělo zůstává prostředkem jednání a studia a vyžaduje odpovídající péči. Chybou není starat se o tělo, ale považovat je za pravé Já. Díky poznání člověk tělo správně chápe.

Člověk se tak místo hrubého těla začne ztotožňovat s jemným tělem. Myšlenky, emoce, vzpomínky a rozhodnutí patří k jemnému tělu (sūkṣma-śarīra) a jsou stejně anātmā jako hrubé tělo. Co je jemné nebo neviditelné, není proto ještě pravým Já (ātmā). Rozbor proto nekončí u poznání, že hrubé tělo není Já.

Člověk si pak může představit, že ātmā je skutečně ukryté pod pěti vrstvami, které je třeba jednu po druhé odstranit. Tak to ale není. Členění na pět obalů (kośāḥ) je způsob, jak při výuce rozdělit různé části toho, co není pravé Já (anātmā), se kterými se člověk ztotožňuje. Ātmā není něco schovaného uvnitř, co bychom po odstranění těchto vrstev mohli najít nebo nově prožít.

Pomáhá přesně určit, co je anātmā, tedy to, co není pravé Já a nemůže jím být. Student postupně chápe, že hrubé tělo, životní funkce, mysl, intelekt i příčinná nevědomost patří k tomu, co není ātmā. Nejde o zničení těla, životních funkcí ani mysli. Jde o odstranění omylu, kvůli kterému jejich vlastnosti připisujeme pravému Já a tyto složky považujeme za sebe.