10. Sebe-nevědomost a superimpozice (avidyā a adhyāsa)

Avidyā znamená nevědomost o skutečné povaze sebe sama. Nejde o nedostatek běžných informací ani o nízkou inteligenci. Člověk neví, že ātmā je svobodné a nepodléhá vlastnostem těla a mysli. Tato nevědomost je anādi. Není událostí v čase a počátek vůbec nemá. Má však konec, protože ji lze odstranit poznáním.

Anādi znamená „bez počátku“. Sebe-nevědomost (avidyā) nevznikla v určitém okamžiku. Neplatí tedy, že jsme kdysi znali svou skutečnou povahu a později na ni zapomněli. Kvůli Sebe-nevědomosti se mylně považujeme za omezeného jedince (jīva). Ātmā však omezené nikdy nebylo.

Pomáhá příměr stromu a semene. Ze semene vyroste strom, který vytvoří další semena. Každé semeno pochází z předchozího stromu a každý strom z předchozího semene. Nelze určit první strom ani první semeno. Stejně tak nelze v samsáře určit první okamžik Sebe-nevědomosti. Z ní vzniká mylné ztotožnění, z něj touhy a averze, potom jednání a jeho následky. Tento koloběh nemá počátek.

To ale neznamená, že Sebe-nevědomost nemůže skončit. Když člověk díky Védántě pozná svou skutečnou povahu, avidyā končí. Není třeba vědět, kdy začala.

Adhyāsa znamená superimpozici. Člověk zaměňuje to, co patří pravému Já (ātmā), s vlastnostmi toho, co není pravé Já (anātmā), a naopak.

Vlastnosti těla a mysli připisuje sobě: „jsem starý“, „jsem unavený“, „jsem smutný“. Tím bere vlastnosti toho, co není ātmā, za vlastnosti Já. Zároveň považuje tělo a mysl za vědomé a skutečné samy o sobě, přestože Existence a Vědomí patří pravému Já.

Z této vzájemné superimpozice vzniká ztotožnění s tělem a myslí (dehātma-buddhi): „já jsem toto tělo a mysl“. Na něj navazuje přesvědčení „já jednám“ (kartṛtva) a „já sklízím plody činů“ (bhoktṛtva). Tím vzniká saṃsāra.

Příklad: Když řeknu „jsem unavený“, připisuji únavu, která náleží tělu nebo mysli, pravému Já. Když naopak považuji tělo samo za vědomého jedince, připisuji tělu Vědomí, které není jeho vlastní povahou.

Dehātma-buddhi je přesvědčení „já jsem toto tělo“. V širším smyslu se člověk ztotožňuje také se smysly, myslí, emocemi, intelektem a dalšími složkami toho, co není pravé Já (anātmā).

Když říká „jsem vysoký“, „jsem nemocný“ nebo „jsem smutný“, bere vlastnost těla nebo mysli za svou vlastní. Vlastnosti těchto složek tak připisuje pravému Já. Toto chybné ztotožnění je jedním z hlavních projevů superimpozice (adhyāsa).

Kartṛtva je přesvědčení „já jednám“. Tím se považujeme za toho, kdo jedná (kartā). Bhoktṛtva je přesvědčení „já sklízím plody činů“. Tím se považujeme za toho, kdo sklízí plody činů (bhoktā). Obojí vzniká kvůli superimpozici (adhyāsa). Činnosti těla, smyslů a mysli připisujeme pravému Já (ātmā), a proto se považujeme za toho, kdo jedná a sklízí plody činů. Ātmā samo však nejedná ani nesklízí plody činů.

Avidyā je Sebe-nevědomost. Adhyāsa je omyl, který z ní vzniká. Protože neznám skutečnou povahu ātmā, připisuji mu vlastnosti těla, smyslů a mysli, i když mu nepatří. Zároveň připisuji tomu, co není pravé Já (anātmā), Existenci a Vědomí, které mu samo o sobě nepatří.

Chybné připisování probíhá v obou směrech. Vlastnosti toho, co není pravé Já (anātmā), například smrtelnost, velikost, věk, emoce nebo změna, se připisují pravému Já (ātmā). Současně se tělu a mysli připisují Existence a Vědomí, které patří pravému Já. Říkáme pak například „tělo je vědomé“ nebo považujeme mysl za samostatně existující vědomou skutečnost.

Ne. Sat a cit nejsou vlastnosti přidané k nějakému samostatnému pravému Já (ātmā). Označují skutečnou povahu ātmā (svarūpa). Význam termínů sat, cit a ānanda podrobně vysvětluje pozdější rozbor skutečné povahy Já (ātma-svarūpa). Existence a Vědomí zároveň nejsou nezávislými vlastnostmi těla a mysli.

Jakmile se považuji za tělo a mysl, považuji jejich činnosti za své. Tělo jedná a mysl se rozhoduje, ale protože se s nimi ztotožňuji, vzniká přesvědčení „já jednám“. Tím se považuji za toho, kdo jedná (kartā). Stejně tak považuji za své i příjemné a nepříjemné výsledky jednání a vzniká přesvědčení „já sklízím plody činů“. Tím se považuji za toho, kdo sklízí plody činů (bhoktā).

Avidyā vede k superimpozici (adhyāsa) a adhyāsa k chybné představě o tom, kdo jsem. Z ní vznikají kartṛtva a bhoktṛtva a s nimi pocit omezení, závislosti a neúplnosti. Člověk se pak snaží tuto domnělou neúplnost odstranit. Chce získat to, co považuje za žádoucí, a vyhnout se tomu, co považuje za nežádoucí. Tím vznikají další touhy, jednání a jejich následky.

Projevuje se pokaždé, když vlastnost těla nebo mysli považujeme za vlastnost pravého Já. Výroky jako „jsem starý“, „jsem úzkostný“, „jsem neúspěšný“ nebo „jsem šťastný“ na běžné úrovni směšují pravé Já s měnícími se stavy toho, co není pravé Já (anātmā). Védánta nepopírá, že tělo stárne nebo že mysl může být smutná. Zpochybňuje pouze závěr, že tyto vlastnosti určují skutečnou povahu ātmā.

Ne. Problémem není tělo, mysl ani svět, ale chybné ztotožnění s nimi. Védánta proto neusiluje o jejich odstranění. Odstraňuje Sebe-nevědomost, kvůli které člověk považuje tělo a mysl za svou skutečnou povahu.

Prostředkem je Sebe-poznání. Tělo a mysl mohou dál fungovat, aniž se s nimi člověk ztotožňuje nebo je považuje za pravé Já (ātmā).

Ne. Jednání může něco vytvořit nebo změnit, ale nemůže odstranit nevědomost. Tu může odstranit jen poznání. Meditace a další praxe mohou mysl připravit a zklidnit. Pro studium Védánty je to důležité. Samy však Sebe-nevědomost neodstraňují.

Stejně tak ji neodstraní ani zvláštní duchovní prožitek. Každý prožitek se odehrává v mysli a po určité době končí. Není prostředkem poznání (pramāṇa). Sebe-nevědomost přímo odstraňuje pouze Sebe-poznání.

Ne. Člověk může běžný jazyk používat i po poznání. Nemusí si zakazovat určité věty. Rozumí však tomu, co označují a čeho se týkají. V objektivním řádu může být tělo unavené a mysl rozrušená. Díky poznání člověk tyto proměnlivé stavy nezaměňuje za skutečnou povahu ātmā.

Pouhé opakování výroku ještě není poznání. Je třeba přesně pochopit, co Védánta označuje jako ātmā a co jako to, co není pravé Já (anātmā), a jak jejich směšování vzniká. Toto poznání musí člověk získat platným prostředkem poznání a odstranit své pochybnosti o něm. Jinak zůstane věta „nejsem tělo“ jen další představou, která Sebe-nevědomost neodstraňuje.