Procvičování, téma 10

Sebe-nevědomost a superimpozice

podle knihy Základy Védánty v otázkách a odpovědích

1. Co znamená avidyā v kontextu Vedānty?

   Nevědomost o skutečné povaze sebe sama, ne nedostatek informací ani nízká inteligence: člověk neví, že ātmā je svobodné a nepodléhá vlastnostem těla a mysli.

2. Co znamená, že avidyā je anādi?

   Počátek vůbec nemá, není událostí, která by v čase nastala. Nejde o to, že počátek existuje a jen není znám. Není však věčná ani neodstranitelná, správné poznání ji odstraňuje.

3. Co je adhyāsa?

   Superimpozice: člověk zaměňuje to, co patří ātmā, s tím, co patří anātmā, a naopak. Vlastnosti těla a mysli připisuje sobě a tělo a mysl považuje za vědomé a skutečné samy o sobě. Vzniká tak dehātma-buddhi („já jsem toto tělo a mysl“).

4. Co je dehātma-buddhi?

   Přesvědčení, že tělo (šířeji i smysly, mysl, emoce a intelekt) je „já“, hlavní projev adhyāsy, například „jsem vysoký“, „jsem smutný“.

5. Co znamenají kartṛtva a bhoktṛtva?

   Kartṛtva je přesvědčení „já jednám“, bhoktṛtva přesvědčení „já sklízím plody činů“. Vznikají tím, že činnosti těla, smyslů a mysli připisujeme ātmā, které samo nejedná ani nesklízí plody činů.

6. Jaký je vztah mezi avidyou a adhyāsou?

   Avidyā je Sebe-nevědomost a adhyāsa omyl, který z ní vzniká: protože neznám skutečnou povahu ātmā, připisuji mu vlastnosti těla a mysli a anātmā připisuji Existenci a Vědomí.

7. Proč se adhyāsa označuje jako vzájemná superimpozice?

   Vlastnosti anātmā (smrtelnost, věk, emoce) se připisují ātmā a současně se Existence a Vědomí náležející ātmā připisují tělu a mysli („tělo je vědomé“).

8. Jsou sat a cit dvě vlastnosti ātmā?

   Ne, nejsou to vlastnosti přidané k samostatnému ātmā, označují jeho skutečnou povahu (svarūpa). Existence a Vědomí zároveň nejsou nezávislými vlastnostmi těla a mysli.

9. Jak ze ztotožnění s tělem (dehātma-buddhi) vznikají přesvědčení „já jednám“ (kartṛtva) a „já sklízím plody činů“ (bhoktṛtva)?

   Kdo se považuje za tělo a mysl, pokládá jejich činnosti za své („já jednám“) a považuje se za toho, kdo jedná (kartā). Za své pokládá i příjemné a nepříjemné výsledky jednání („já sklízím plody činů“) a považuje se za toho, kdo sklízí plody činů (bhoktā).

10. Jak souvisejí avidyā, adhyāsa a saṃsāra?

    Avidyā vede k adhyāse, ta k chybné představě o sobě s kartṛtva a bhoktṛtva a k pocitu neúplnosti. Snaha odstranit jej získáváním žádoucího a vyhýbáním se nežádoucímu plodí další touhy, jednání a následky.

11. Jak se adhyāsa projevuje v běžném životě?

    Kdykoli vlastnost těla nebo mysli považujeme za vlastnost pravého Já („jsem starý“, „jsem úzkostný“). Vedānta nepopírá stárnutí ani smutek, jen závěr, že určují skutečnou povahu ātmā.

12. Je cílem odstranit tělo, mysl nebo to, co člověk prožívá, aby zmizela adhyāsa?

    Ne, problémem není tělo, mysl ani svět, ale chybné ztotožnění s nimi. Sebe-poznání odstraňuje Sebe-nevědomost a tělo a mysl dál fungují.

13. Lze avidyu odstranit meditací, jednáním nebo zvláštním duchovním prožitkem?

    Ne, jednání něco vytváří nebo mění, meditace mysl jen připravuje a zklidňuje a zvláštní prožitek se odehrává v mysli, končí a není pramāṇa. Avidyu přímo odstraňuje pouze Sebe-poznání.

14. Přestane jñānī po poznání říkat „jsem unavený“?

    Ne, běžný jazyk používá dál, rozumí však tomu, čeho se týká. V objektivním řádu může být tělo unavené a mysl rozrušená, tyto stavy už nezaměňuje za skutečnou povahu ātmā.

15. Proč nestačí intelektuálně přijmout „nejsem tělo ani mysl“?

    Opakování výroku není poznání. Je třeba přesně pochopit, co je ātmā a co anātmā, získat toto poznání platným prostředkem poznání a odstranit pochybnosti, jinak jde jen o další představu.

Zpět na témata