9. Čtyři kvalifikace (sādhana-catuṣṭaya-sampatti)

Sādhana-catuṣṭaya-sampatti označuje soubor čtyř kvalifikací, které student potřebuje, aby mohl učení Védánty správně pochopit a promyslet. Patří k nim rozlišování (viveka), odpoutanost (vairāgya), soubor šesti vnitřních kvalit (śamādi-ṣaṭka-sampatti) a touha po osvobození (mumukṣutvam).

Nejde o čtyři samostatná cvičení, která člověk jednou dokončí. Jsou to vzájemně související kvality mysli, které postupně sílí a prohlubují se. Připravují mysl na studium Védánty a Sebe-poznání. Samy Sebe-nevědomost neodstraňují.

Viveka obecně znamená schopnost rozlišovat. V karma-józe má nejprve podobu rozlišování mezi tím, co je v souladu s dharmou, a tím, co je s ní v rozporu (dharma-adharma-viveka). Patří sem také rozlišování mezi trvale prospěšným (śreyas) a pouze příjemným (preyas), tedy śreyaḥ-preyaḥ-viveka, které vykládá téma 01.

V souboru čtyř kvalifikací (sādhana-catuṣṭaya-sampatti) má viveka konkrétnější význam. Jde o rozlišování mezi tím, co je trvalé, a tím, co je pomíjivé (nitya-anitya-vastu-viveka). Student chápe, že tělo, mysl, vztahy, majetek, postavení i výsledky jednání jsou proměnlivé a omezené. Trvalou a neomezenou svobodu proto zaručit nemohou. Trvalé je pouze ātmā neboli Brahman.

V jñāna-józe má viveka podobu rozlišování mezi pravým Já a tím, co není pravé Já (ātma-anātma-viveka). Student zkoumá svou běžnou představu o sobě a rozlišuje pravé Já od všeho, co je poznávané a proměnlivé. Nakonec poznává, že pravé Já (ātmā) není tělem, myslí ani individuální osobností, ale Vědomím, díky kterému jsou tělo, mysl i všechny prožitky známé.

Vairāgya je odpoutanost, která vychází z rozlišování (viveka). Člověk chápe, že omezené a pomíjivé objekty mu mohou přinést jen omezený a pomíjivý výsledek. Platí to pro bezpečí a jistotu (artha), potěšení (kāma) i další dosažitelné cíle. Neznamená to odmítat svět nebo příjemné věci. Člověk je může dál využívat a těšit se z nich. Neočekává však, že v nich najde trvalé naplnění nebo svobodu.

Śamādi-ṣaṭka-sampatti je soubor šesti vnitřních kvalit: śama, dama, uparati, titikṣā, śraddhā a samādhāna.

Śama je schopnost usměrňovat mysl a dama je schopnost usměrňovat orgány poznání a orgány činnosti. Uparati znamená věnovat se tomu, co je třeba dělat, a nezabývat se zbytečným jednáním. Tradičně se definuje jako plnění vlastní dharmy (svadharma-anuṣṭhānam). Titikṣā je schopnost snášet nevyhnutelné protiklady, aniž nás odvádějí od cíle.

Śraddhā je důvěra ve Védántu jako platný prostředek poznání (pramāṇa) a v učitele, který ji správně vykládá. Nejde o slepou víru. Student Védántě a učiteli důvěřuje, dokud sám jasně nepochopí význam učení. Samādhāna je schopnost udržet mysl u toho, čemu se právě věnujeme, a vracet ji zpět, když odbíhá. Zároveň znamená neztrácet ze zřetele konečný cíl, osvobození (mokṣa), ani uprostřed běžných životních povinností. Jako cestující ve vlaku víme, kam jedeme, i když po cestě míjíme mnoho zastávek.

Mumukṣutvam je touha po osvobození, tedy po svobodě od samsáry. Saṃsāra je život v pocitu omezenosti, spojený s koloběhem zrození a smrti. Nejde o touhu po mimořádném prožitku, dokonale příjemném životě ani zvláštním duchovním stavu.

Člověk chápe, že žádný nový prožitek pocit omezenosti neodstraní, protože jeho příčinou je Sebe-nevědomost. Mumukṣutvam znamená, že se mokṣa stává jeho nejdůležitějším životním cílem.

Vairāgya, tedy odpoutanost, je přirozeným důsledkem rozlišování (viveka). Když člověk jasně chápe, že omezené a pomíjivé objekty mu mohou přinést jen omezené a pomíjivé výsledky, přestává od nich očekávat trvalé naplnění a svobodu.

Vairāgya a mumukṣutvam vycházejí z rozlišování (viveka). Když člověk jasně chápe omezenost materiálního zabezpečení (artha), potěšení (kāma) a dalších dosažitelných cílů, přestává od nich očekávat trvalé naplnění. To je vairāgya.

Zároveň chápe, že skutečnou svobodu nemůže získat prostřednictvím omezených objektů. Proto se mokṣa stává jeho hlavním cílem. To je mumukṣutvam.

Sebe-nevědomost odstraňuje pouze Sebe-poznání. K tomu však člověk potřebuje dostatečně připravenou mysl. Silné touhy, emoce a rozptýlenost mu znesnadňují jasně pochopit a promyslet učení Védánty.

Śamādi-ṣaṭka-sampatti patří k přípravě mysli. Jejích šest kvalit posiluje způsobilost k poznání (jñāna-yogyatā), aby mysl mohla dobře plnit svou roli při Sebe-poznání.

Śraddhā není slepá víra ani bezmyšlenkovité přijímání tvrzení Védánty. Je to důvěra ve Védántu jako platný prostředek poznání (pramāṇa) a v učitele, který její učení správně vykládá.

Student tedy učení předem neodmítá jen proto, že odporuje jeho dosavadním představám, ale snaží se přesně pochopit, co říká. Pochybnosti jsou přirozenou součástí studia. Odstraňuje je promýšlením učení (mananam) a rozumovým zkoumáním (yukti).

Není. Samādhāna v souboru čtyř kvalifikací (sādhana-catuṣṭaya-sampatti) znamená soustředěnost a schopnost udržet mysl u toho, čemu se člověk právě věnuje. Když pozornost odběhne, člověk ji dokáže vrátit zpět. Jde o kvalitu mysli, která je důležitá pro studium Védánty.

Samādhi naproti tomu označuje stav, ve kterém mysl po určitou dobu zůstává soustředěná na jediný objekt, aniž by ji člověk musel znovu a znovu vracet zpět. Ani samādhi však samo o sobě nevede k Sebe-poznání. Ātmā není objekt, který by se v takovém stavu nově objevil. Je přítomné ve všech stavech jako samotné Vědomí. Neznámá je jen jeho skutečná povaha. Tu neukáže žádný stav mysli, ale jen prostředek poznání (pramāṇa).

Ne. Člověk může mít rád dobré jídlo, vztahy, práci či majetek a může usilovat o tyto i jiné oprávněné životní cíle. Vairāgya, tedy odpoutanost, neznamená vzdát se příjemných věcí, ale přestat od nich očekávat trvalé bezpečí, naplnění a svobodu.

Vairāgya se projevuje tím, že celková spokojenost člověka už nezávisí na tom, zda určitou věc získá nebo ztratí. Proto je plně slučitelná s aktivním životem.

Ne. Student je však potřebuje alespoň v takové míře, aby dokázal učení pozorně sledovat, promýšlet je a pracovat s vlastními pochybnostmi.

Tyto kvality se mohou dále posilovat při karma-józe, upásana-józe, vědomém pěstování správných hodnot i při samotném studiu Védánty. Pokud mysl ještě není dostatečně připravená, nemusí student studium opouštět.

Śama se projevuje tím, že člověka každá myšlenka nebo emoce hned nestrhne. Dama tím, že se automaticky neřídí každým smyslovým podnětem nebo impulzem k jednání.

Titikṣā se ukazuje ve chvílích nepohodlí, zklamání nebo frustrace. Člověk dokáže nevyhnutelné nepříjemnosti snášet, aniž na ně hned reaguje odporem, stížnostmi nebo nepřiměřeným jednáním.

Ne nutně. Touha po mimořádných duchovních stavech může být jen další podobou hledání příjemného nebo výjimečného prožitku. Každý prožitek však vzniká, nějakou dobu trvá a končí. Nemůže proto sám o sobě být osvobozením.

Mumukṣutvam je silná touha po svobodě od samsáry, ne po novém prožitku. Člověk, který jasně rozlišuje (viveka), chápe, že mokṣa nemůže být zvláštní ani časově omezený stav mysli.

Mumukṣutvam je touha po osvobození. Tradice rozlišuje čtyři stupně této touhy podle její síly. Velmi slabá touha (ati-manda) se dá vyjádřit slovy: „Bude dobře, když se osvobodím, a když ne, snad příště.“ Za touhu po osvobození se ani nepovažuje. Člověk se slabou touhou (manda) odkládá studium na později, třeba na dobu, kdy už nebude mít tolik pracovních a rodinných povinností. Při střední touze (madhyama) chce svobodu co nejdříve. Při silné touze (tīvra) ji chce nyní, s naléhavostí tonoucího, který potřebuje vzduch.

Pro účinné a vytrvalé studium ano. Silná touha po osvobození (mumukṣutvam) přirozeně podporuje i ostatní tři kvalifikace. Když má člověk jeden hlavní cíl, zaměří na něj svou pozornost i úsilí. Ví, proč potřebuje rozlišování, odpoutanost a šest vnitřních kvalit, a má důvod na nich pracovat. Studium Védánty navíc vyžaduje vytrvalost a ochotu zůstat u učení tak dlouho, dokud mu člověk skutečně neporozumí. Slabá touha na to často nestačí.

Síla této touhy však nerozhoduje o samotném osvobození. Sebe-nevědomost odstraňuje pouze Sebe-poznání. Mokṣa je skutečnou povahou ātmā a tato svoboda je přítomná i tehdy, když ji člověk ještě nezná.

Ani dokonale připravená mysl sama o sobě neodstraňuje Sebe-nevědomost. Karma-jóga, upásana-jóga, správné hodnoty a další prostředky přípravy vedou ke způsobilosti k poznání (jñāna-yogyatā). Sebe-nevědomost však odstraňuje pouze Sebe-poznání.