19. Příčina, následek a řády skutečnosti (kārya-kāraṇa, satyam-mithyā)

Kārya znamená následek, tedy něco, co vzniká z příčiny. Kāraṇa znamená příčinu. Pro toto téma je rozhodující především materiální příčina (upādāna-kāraṇa). Zlatý šperk je například následkem a zlato jeho materiální příčinou. Nádoba je následkem a hlína její materiální příčinou.

Šperk nemůže existovat bez zlata. Je z něj vyroben. Je to vikāra, tedy proměněná podoba zlata. Jeho jméno, tvar a funkce patří ke jménům a formám (nāma-rūpa), které na zlatě závisejí. Zlato však může existovat i bez tohoto konkrétního šperku.

Ne. Šperk existuje a lze ho vidět, nosit, koupit nebo prodat. Jeho existence však není nezávislá na zlatě. Proto se o něm neříká, že neexistuje, ale že existuje závisle. Tento způsob existence vyjadřuje pojem mithyā.

Satyam označuje to, co ve své existenci nezávisí na něčem jiném. Podle konečného výkladu Védánty je takto nezávislý pouze Brahman. To, co závisí na něčem jiném a nemá samostatnou existenci, není satyam v tomto absolutním smyslu. Neznamená to však, že neexistuje.

Mithyā označuje to, co existuje, ale ne samo o sobě. Jeho existence závisí na něčem jiném. Šperk je mithyā ve vztahu ke zlatu, protože bez zlata nemůže jako šperk existovat. Mithyā tedy neznamená „neexistující“ ani „pouhá iluze“.

Následek závisí na své materiální příčině. Materiální příčina ale na tomto konkrétním následku nezávisí. Šperk nemůže existovat bez zlata, zatímco zlato může existovat bez šperku. Stejně tak nádoba nemůže existovat bez hlíny, zatímco hlína může existovat bez nádoby.

Šperk se od zlata liší jménem, tvarem a způsobem použití. Neexistuje však odděleně od zlata. Když si zlato odmyslíme, nezůstane nic, co by bylo šperkem. Šperk se tedy od zlata liší jménem a formou, ale neexistuje jako něco samostatného.

Zkoumání příčiny a následku ukazuje, že něco může být součástí běžné zkušenosti, a přitom jeho existence závisí na něčem jiném. Následek je proto ve vztahu ke své materiální příčině mithyā. Védánta tento princip používá také při zkoumání vztahu mezi světem a tím, na čem jeho existence závisí. Příčinou světa se podrobně zabývá předchozí téma o Íšvarovi, tedy Brahmanu ve vztahu k Máji.

Védánta rozlišuje tři řády skutečnosti. Pāramārthika je nejvyšší řád skutečnosti. Skutečný v tomto smyslu je pouze Brahman. Vyāvahārika je objektivní řád, tedy svět, ve kterém žijeme, jednáme a poznáváme. Platí v něm vztah příčiny a následku, dharma i zákon karmy. Prātibhāsika je subjektivní řád skutečnosti založený na chybném poznání. Patří sem například svět snu nebo had mylně viděný v provaze.

Vyāvahārika je objektivní řád, který sdílíme s ostatními. Patří do něj svět, který běžně vnímáme a ve kterém jednáme. Naproti tomu prātibhāsika je subjektivní řád skutečnosti. Platí jen pro konkrétního člověka a po určitou dobu, například ve snu nebo při záměně provazu za hada.

Když se člověk probudí nebo zjistí, že se zmýlil, přestane sen či chybný vjem považovat za skutečný. Poznání platné v objektivním řádu (vyāvahārika) tak ukáže, že to, co patřilo k subjektivnímu řádu (prātibhāsika), bylo pouze zdánlivé. Běžný sdílený svět tím však nezaniká.

Ne. V objektivním řádu (vyāvahārika) svět existuje a řídí se svými zákonitostmi. Tělo potřebuje potravu, oheň pálí a každé jednání má své důsledky. Jednání v souladu nebo v rozporu s dharmou proto přináší odpovídající výsledky.

Říci, že svět je mithyā, tedy neznamená tvrdit, že neexistuje nebo že na něm nezáleží. Znamená to pochopit, že svět neexistuje nezávisle. Jeho existence závisí na Brahmanu.

Slovo „iluze“ často vyvolává dojem, že něco vůbec neexistuje nebo že jde jen o subjektivní klam. Védánta ale empirický svět neřadí do stejného řádu skutečnosti jako sen nebo chybný vjem. Empirický svět patří do objektivního řádu (vyāvahārika), zatímco sen nebo chybný vjem do subjektivního řádu (prātibhāsika). Mithyā je proto přesnější chápat jako závislou skutečnost.

Ne. Śūnya by zde znamenalo úplnou nepřítomnost nebo neexistenci. Mithyā naopak označuje něco, co se běžně jeví a funguje, ale nemá vlastní nezávislou existenci. Nádoba není nicota, protože ji můžeme vidět, používat a rozbít. Neexistuje však odděleně od hlíny, na které závisí.

Asat je něco, co nemůže existovat vůbec. Příkladem je kulatý čtverec nebo dítě neplodné ženy. Nejde o skutečný objekt, se kterým bychom se mohli setkat.

Mithyā je něco jiného. S takovou věcí se setkáváme a můžeme ji vnímat, ale její existence není nezávislá. Nádoba závisí na hlíně, šperk na zlatě a celý svět na svém podkladu. Proto nejsou asat, ale ani satyam.

Stejně je to s hadem, kterého člověk omylem vidí v provaze. Člověk může hada vnímat a mít z něj strach, ale had nemá samostatnou existenci. Kulatý čtverec se naproti tomu objevit nemůže vůbec.

Sat je pouze to, co nikdy nepřestává být a není závislé na ničem jiném. V tomto smyslu je satyam pouze Brahman.

Šperk má své jméno, tvar a funkci, ale jeho existence není oddělená od zlata. Bez zlata žádný šperk není. Rozdíl mezi prstenem, náramkem nebo řetízkem tedy patří ke jménu a formě, ne k jejich existenci.

Stejným způsobem běžně vidíme jagat jako množství samostatných objektů. Védánta ukazuje, že jejich existence není nezávislá. Rozbor vztahu příčiny a následku (kārya-kāraṇa) učí mysl rozlišovat mezi různými jmény a formami a tím, na čem jejich existence závisí. Tím připravuje mysl na pochopení, že svět (jagat) je mithyā.

Omyl je v tom, že závislou skutečnost považujeme za nezávislou. To, co je proměnlivé a samo nemá vlastní nezávislou existenci, bereme jako něco pevného a trvalého.

Proto od majetku, vztahů, postavení nebo prožitků čekáme trvalou jistotu, bezpečí nebo plnost. Védánta jejich význam v běžném životě nepopírá. Ukazuje jen, že jsou závislé a omezené. To, co je omezené a pomíjivé, nám nemůže zajistit něco trvalého.