18. Íšvara jako příčina

Védánta říká, že Íšvara je příčinou vesmíru ve dvojím smyslu. Je zdrojem jeho uspořádání i materiálu, ze kterého se vesmír projevuje. Svět tedy nevytváří z nějakého materiálu, který by existoval nezávisle na něm. Íšvara je zároveň inteligentní příčinou (nimitta-kāraṇa) i materiální příčinou (upādāna-kāraṇa) vesmíru. Tento vztah vyjadřuje pojem abhinna-nimitta-upādāna-kāraṇa, tedy neoddělená inteligentní a materiální příčina světa.

Nimitta-kāraṇa je inteligentní příčina, tedy ten, kdo má znalosti a schopnosti potřebné k vytvoření a uspořádání následku. V běžném příkladu je hrnčíř inteligentní příčinou nádoby, protože zná její podobu a způsob výroby. Íšvara je inteligentní příčinou celého vesmíru (jagat), protože řád, uspořádání a zákonitosti vesmíru nejsou oddělené od vševědoucnosti Íšvary. Nejde přitom o lidské plánování přenesené na kosmickou úroveň.

Upādāna-kāraṇa je materiální příčina, tedy to, z čeho je následek vytvořen. Hlína je například materiální příčinou hliněné nádoby a zlato je materiální příčinou zlatého šperku. Védánta říká, že ani vesmír nemá materiální příčinu existující mimo Íšvaru. Proto je Íšvara nejen inteligentní, ale také materiální příčinou vesmíru (jagat).

Abhinna znamená neoddělený. U běžného výrobku mohou být inteligentní a materiální příčina oddělené, například hrnčíř a hlína. U vesmíru však vedle Íšvary není žádný nezávislý materiál. Íšvara je proto zároveň inteligentní i materiální příčinou vesmíru.

Mája je závislý princip. Díky ní se projevují rozmanitá jména a formy (nāma-rūpa). Brahman ve spojení s Májou, tedy jako příčina vesmíru, se označuje jako Íšvara. Mája není druhá nezávislá skutečnost vedle Brahmanu.

Běžný výrobce zpravidla potřebuje materiál, který existuje nezávisle na něm. Hrnčíř potřebuje hlínu a tesař dřevo. Íšvara však žádný materiál mimo sebe nemá. Před projevením nebylo nic jiného než Íšvara. Proto je Íšvara současně nimitta-kāraṇa i upādāna-kāraṇa. Tradičním příkladem je pavouk. Síť tvoří podle svého záměru, a je tedy její inteligentní příčinou. Vlákno pochází z jeho vlastního těla, a pavouk je tedy i příčinou materiální. Příklad přibližuje neoddělenost obou příčin, nikoli skutečnou přeměnu příčiny v následek. Proto je třeba tento příklad chápat v souvislosti s výkladem zdánlivé proměny (vivarta).

Ne. Védánta neříká, že by Brahman prošel skutečnou změnou a přestal být tím, čím byl. Projevení světa se vysvětluje jako vivarta, tedy jako projev, při kterém se základní skutečnost sama nemění. Rozmanitá jména a formy (nāma-rūpa) se projevují skrze Máju, zatímco Brahman zůstává beze změny.

Při skutečné přeměně se příčina mění ve svůj následek. Tradice takovou přeměnu označuje jako pariṇāma. Mléko se například skutečně promění v jogurt a původní stav mléka už nezůstává zachován. Při zdánlivé proměně (vivarta) se rozmanité formy jen projevují. Neexistují nezávisle na Brahmanu. Brahman se přitom skutečně nemění. Brahman se proto nedělí na části rozptýlené v jednotlivých objektech.

Projevují se nāma-rūpa, tedy jména a formy, které byly dosud v příčinném stavu nerozlišené. Projevení (sṛṣṭi) proto není vytvoření něčeho zcela nového z ničeho. Je to přechod jmen a forem z neprojeveného stavu do projeveného. Děje se skrze Máju. Celý tento projev závisí na Brahmanu.

Brahman je nezávislá skutečnost, na které závisí celý projev. Ve vztahu k Máji a jako příčina vesmíru se Brahman nazývá Íšvara. Jagat je projevený soubor jmen a forem (nāma-rūpa), který není na Brahmanu nezávislý. Toto téma však ještě neřeší totožnost pravého Já (ātmā) a Brahmanu. Tu vykládá až velký výrok (mahāvākya).

Člověk pak chápe Íšvaru pouze jako inteligentní příčinu, ale nedokáže vysvětlit, odkud pochází materiál světa. Védánta však nepřijímá nezávislou hmotu stojící vedle Íšvary. Vše, co se ve vesmíru objevuje jako látka, tělo nebo objekt, patří k projeveným jménům a formám (nāma-rūpa). Proto nelze Íšvaru chápat jako bytost, která stojí někde mimo vesmír a z vnějšího materiálu ho vyrábí.

Takto jednoduše to formulovat nelze. Jednotlivé objekty mají svá vlastní jména a formy (nāma-rūpa) a své empirické vlastnosti, které nelze připisovat Brahmanu. Existence, která se v každém objektu projevuje jako „je“, nepatří jménu a formě, ale Brahmanu. Jméno a forma samy Brahmanem nejsou. Výrok o materiální příčině ukazuje, že existence světa není nezávislá na Brahmanu. Přesný vztah mezi příčinou a následkem a význam pojmů satyam a mithyā rozebírá až následující téma.

Protože podle Védánty následek nevzniká z absolutní neexistence. Před projevením jsou nāma-rūpa v Máji v neprojeveném stavu. Při vzniku vesmíru (sṛṣṭi) se projevují. Není tedy žádný okamžik, kdy by nezávislý Íšvara stál proti absolutní nicotě a z ní vytvořil svět. Vesmír je projev závislý na své příčině.

Ne. Taková představa by z Brahmanu udělala jakousi vesmírnou látku, která se skutečně rozdělila a proměnila v množství věcí. Védánta této představě brání učením o zdánlivé proměně (vivarta). Brahman zůstává nedělitelný a neměnný, zatímco skrze Máju se projevují rozmanitá jména a formy (nāma-rūpa).

Nejprve je Íšvara chápán jako inteligentní příčina (nimitta-kāraṇa), tedy jako tvůrce uspořádaného světa.

Další otázka zní, z čeho svět vznikl. Protože před jeho projevením nebylo nic mimo Íšvaru, musí být Íšvara také jeho materiální příčinou (upādāna-kāraṇa). Nestojí tedy mimo svět. Svět z něj není vytvořen jako z cizího materiálu.

Nakonec je třeba pochopit, že Íšvara se světem skutečně nestává. Je podkladem (adhiṣṭhānam) všech jmen a forem, které ho však nemění. Tento vztah vyjadřuje pojem vivarta.

Tři stupně odpovídají postupu, který téma 11 popisuje jako adhyāropa-apavāda. Nejprve se přijme představa tvůrce a materiální příčiny, protože bez ní by student nepochopil, že svět nemá příčinu mimo Íšvaru. Potom se tato představa opraví. Třetí stupeň přitom nepopírá svět ani Íšvaru jako jeho příčinu. Popírá jen to, že by se Íšvara světem skutečně stal a že by ho některá podoba omezovala.

Předchozí stupně tím neztrácejí smysl. Student, který pochopil třetí stupeň, může Íšvaru dál ctít jako osobu i jako celek světa. Ví ale, že žádná z těchto podob není skutečnou povahou Íšvary.

Odstraňuje představu, že svět, jeho příčina a jedinec jsou tři nezávislé skutečnosti. Zároveň připravuje studenta na přesnější rozbor vztahu mezi příčinou a následkem a mezi pojmy satyam a mithyā. Teprve potom lze správně vyložit velký výrok (mahāvākya) a totožnost pravého Já (ātmā) a Brahmanu. Kdyby student slyšel o této totožnosti dřív, než pochopí příčinnost a závislost světa, snadno by ji chápal jako fyzickou totožnost jedince s vesmírem.