16. Mája a tři guny (guṇa-traya)

Mája je síla Íšvary (śakti), ze které se projevuje svět jmen a forem (nāma-rūpa). Před projevením v ní jména a formy existují v neprojevené podobě. Proto se slovem Mája někdy označuje i celý projevený svět.

Z hlediska celku (samaṣṭi) se Mája označuje také jako makrokosmická nevědomost. Má dvě síly: zakrývající (āvaraṇa-śakti) a promítající (vikṣepa-śakti). První zakrývá skutečnou povahu Brahmanu, druhá promítá svět jmen a forem. U jedince (vyaṣṭi) se nevědomost o skutečné povaze ātmā označuje jako avidyā. Íšvara však Máji nepodléhá, ale vládne jí.

Mája sama není vědomá (jaḍa), nemá počátek (anādi) a její existence závisí na Brahmanu (brahmāśrayā). Není tedy druhou samostatnou skutečností vedle Brahmanu. Je anirvacanīyā: není skutečná v nejvyšším řádu skutečnosti, ale zároveň nelze říci, že vůbec neexistuje. Védánta ji proto označuje jako mithyā.

Anādi znamená, že Mája nemá počátek v čase. Nelze tedy určit okamžik, kdy Brahman už existoval a Mája ještě ne. To však neznamená, že by byla stejně nezávislou a absolutní skutečností jako Brahman. Její existence je vždy závislá na Brahmanu.

Brahmāśrayā znamená, že Mája má základ v Brahmanu. Nemůže existovat nezávisle na něm. Brahman však není jednou ze složek Máji a její změny ho ve skutečnosti nemění. Nelze ji postavit vedle Brahmanu jako druhou samostatnou skutečnost. Jak se o Brahmanu mluví ve vztahu ke vzniku vesmíru, vysvětluje až téma o Íšvarovi jako příčině.

Triguṇātmikā znamená, že Mája má tři guny: sattvu, radžas a tamas (sattva, rajas, tamas). Sattva se projevuje jasností a schopností poznávat. Radžas aktivitou, pohybem a neklidem. Tamas otupělostí, nečinností a neschopností jasně vnímat. Každý projev toho, co není pravé Já (anātmā), obsahuje všechny tři guny, jen v různém poměru. Ātmā žádné guny nemá.

Jaḍa znamená „nevědomá“, tedy bez vlastní schopnosti poznávat nebo prožívat. Mája sama nic nepoznává, nerozhoduje ani nejedná jako samostatná vědomá bytost. Stejně jako vše, co není pravé Já (anātmā), je sama poznávaná.

Proto Mája není druhou vědomou silou vedle Brahmanu.

Máji se připisují dvě síly (śakti). Síla zakrývat (āvaraṇa-śakti) odpovídá nevědomosti o skutečné povaze Brahmanu. Síla promítat (vikṣepa-śakti) je spojena s projevením jmen a forem (nāma-rūpa), tedy celého vesmíru (jagat).

Jejich vztah ukazuje příklad provazu a hada (Přehled 5). Dokud člověk neví, že před ním leží provaz, může jej považovat za hada. Když provaz jasně pozná, tento omyl zmizí. Podobně kvůli nevědomosti považujeme svět za nezávisle skutečný, i když jeho existence závisí na Brahmanu.

S první silou se spojuje tamas, s druhou radžas. Sattva umožňuje jasné poznání. Všechny tyto síly patří Máji, tedy oblasti anātmā. Brahman se jimi nijak nemění.

Sebe-poznání odstraňuje nevědomost (āvaraṇa). Svět proto po poznání nezmizí. Člověk jej dál vnímá, ale už jej nepovažuje za nezávisle skutečný.

Mája se vztahuje k celku (samaṣṭi), avidyā k jedinci (vyaṣṭi).

Íšvara je Brahman s Májou jako samaṣṭi-upādhi. Pojem Mája slouží k vysvětlení projeveného vesmíru, jeho rozmanitosti a uspořádání.

Avidyā je Sebe-nevědomost jedince. Kvůli ní člověk nezná skutečnou povahu ātmā a ztotožňuje se s tělem a myslí. Proto si myslí například „jsem tělo“, „jsem smutný“ nebo „jsem nedostatečný“.

Tělo, mysl i celý projevený svět patří do oblasti Máji. Problém jedince však vzniká tehdy, když je kvůli Sebe-nevědomosti (avidyā) považuje za sebe nebo za něco, co určuje jeho skutečnou povahu.

Guny náležejí Máji a všemu, co z ní pochází, tedy oblasti anātmā. Tělo, smysly i mysl proto mohou být sattvické, radžasické nebo tamasické. Ātmā naproti tomu žádnou z těchto gun nemá. Je guṇātīta, tedy vždy mimo jejich dosah.

Sattvická mysl je klidnější, jasnější a způsobilejší k pochopení učení Védánty. Proto je pěstování sattvy důležitou součástí přípravy na poznání. Sattva však stále patří mysli, a tedy k tomu, co není pravé Já (anātmā). Mokṣa proto není výsledkem zdokonalení mysli. Je svobodou, která je skutečnou povahou ātmā.

V objektivním řádu (vyāvahārika) je Mája spojena s Íšvarou. Neznamená to však, že by Íšvara Máji podléhal nebo že by ho Mája klamala. Naopak se o Máji mluví jako o jeho síle (śakti), kterou vládne. Proto se Íšvara označuje jako vládce Máji (Māyā-adhīśa).

V tom se Íšvara liší od jedince. Jīva podléhá Sebe-nevědomosti (avidyā). Proto nezná svou skutečnou povahu a ztotožňuje se s tělem a myslí. Tradice ho označuje jako podřízeného Máji (Māyā-adhīna).

Vesmír se projevuje prostřednictvím Máji jako Íšvarovy síly. Přesný vztah mezi Brahmanem, Májou, Íšvarou a vesmírem se vysvětluje až později.

Bhagavadgíta používá pojmy prakṛti a puruṣa v různých významech. Proto je třeba vždy sledovat, v jakém významu je text na daném místě používá.

V sedmé kapitole Kršna rozlišuje dvě podoby principu prakṛti. Aparā-prakṛti, tedy nižší prakṛti, zahrnuje pět prvků, mysl, intelekt a ego. Patří tedy k tomu, co není pravé Já (anātmā), a odpovídá oblasti Máji a jejích projevů. Parā-prakṛti, tedy vyšší prakṛti, naopak označuje Vědomí, díky kterému je tělo živé a všechny jeho funkce jsou poznávané.

Také slovo puruṣa může v Bhagavadgítě označovat vědomý princip, jeho přesný význam však závisí na konkrétním místě.

Védánta se v tom liší od školy sánkhja. Nepřijímá názor, že prakṛti a puruṣa jsou dva na sobě nezávislé základní principy. Nižší prakṛti závisí na Vědomí a sama o sobě neexistuje. Vědomí je jen jedno. Sánkhja naproti tomu učí, že existuje mnoho vědomých principů (puruṣa).

Převaha sattvy se projevuje větší jasností, vyrovnaností, schopností rozlišovat a učit se. Převaha radžasu vede k aktivitě, neklidu a silným touhám a ztěžuje soustředění. Převaha tamasu se projevuje otupělostí, nepozorností, pasivitou nebo neschopností správně chápat situaci. Mysl není trvale jen sattvická, radžasická nebo tamasická, protože poměr gun se v ní neustále mění.

Ne. Sattvická mysl je pro duchovní cestu velmi důležitá, protože je klidná, jasná a připravená správně pochopit učení. Proto sattva podporuje naslouchání učení (śravaṇam), jeho promýšlení (mananam) i upevňování poznání (nididhyāsanam) a vytváří vhodné podmínky pro Sebe-poznání.

To však platí i opačně. Když člověk získá jasné Sebe-poznání a postupně z něj vychází i v běžném životě, slábne pocit omezenosti, lpění, strach a další zdroje neklidu. Mysl se proto přirozeně stává vyrovnanější a převážně sattvickou.

Ani tak však není cílem vytvořit mysl, ve které už nikdy nevznikne radžas nebo tamas. Všechny tři guny patří k tomu, co není pravé Já (anātmā), a jejich poměr se může měnit podle těla, okolností a dozrávající karmy (prārabdha). Konečným cílem je poznání, že ātmā stojí mimo všechny tři guny.

Ne. Védánta netvrdí, že svět vůbec neexistuje nebo že je pouhou halucinací jedince. Svět běžně vnímáme, má svůj řád a platí v něm zákonitosti i vztahy příčiny a následku.

Pojem Mája má ukázat, že svět není nezávisle skutečný. Jeho existence závisí na Brahmanu a jeho projevení je spojeno s Íšvarou. To však neznamená, že je svět v běžné zkušenosti jednoduše „nereálný“.

V jakém smyslu svět existuje a v jakém smyslu není nezávisle skutečný, vysvětlí přesněji až pozdější rozbor pojmů satyam a mithyā.

Ano. To, že avidyā nemá počátek, neznamená, že ji nelze odstranit. Co nemá počátek, může mít konec. Nevědomost odstraňuje poznání, ať trvala jakkoli dlouho. Pro člověka, který usiluje o osvobození, je rozhodující odstranit Sebe-nevědomost. Její první okamžik nelze určit. Sebe-poznáním ji však lze odstranit. Sebe-poznání přitom neodstraňuje Máju jako sílu Íšvary ani svět. Odstraňuje Sebe-nevědomost jedince.

Ne. Guṇātīta neznamená, že mysl přestane podléhat radžasu a tamasu. Mysl stále patří k tomu, co není pravé Já (anātmā), a její stav se může měnit podle okolností, těla i dalších vlivů.

Označení guṇātīta se vztahuje k pravému Já (ātmā), které vždy stojí mimo všechny tři guny. Sebe-poznání znamená jasně poznat, že tyto proměnlivé stavy patří mysli a nevypovídají nic o skutečné povaze ātmā.