6. Upásana-jóga: meditační praxe

Upásana-jóga je soustavná meditační praxe. Jejím objektem je především saguṇa Íšvara. Student záměrně a opakovaně přivádí mysl k jednomu zvolenému objektu podle pokynů védského učení (śāstra). Mysl se tím méně rozptyluje a člověk se dokáže déle soustředit na jedno téma. Hlavním výsledkem je soustředěnost mysli (citta-ekāgratā). Díky ní je mysl způsobilejší pro následné studium Védánty a Sebe-poznání.

Saguṇa Íšvara je Brahman ve spojení s Májou. Mája je jeho upādhi. Proto Védánta mluví o Íšvarovi jako o vševědoucím, všemocném a všeprostupujícím. Íšvara je inteligentní i materiální příčinou celého světa a svět se řídí jeho řádem.

V upásana-józe člověk medituje o Íšvarovi způsobem, který je pro mysl přístupný. Může se soustředit na určitou božskou podobu, jméno, vlastnost nebo funkci. Může také meditovat o Íšvarovi jako o inteligenci a řádu, které jsou přítomné v celém světě.

Nejde o libovolné představy vytvořené jen proto, aby se mysl snáze soustředila. Tyto podoby meditace vycházejí z védského učení (śāstra) a patří k tradiční oddanosti (bhakti) k Íšvarovi.

V tradiční Védántě není upāsana libovolně zvolená meditační technika. Védské učení (śāstra) určuje, o čem má student meditovat, jak má zvolený objekt chápat a jaký význam s ním má při meditaci spojovat. Tím se upāsana liší od pouhého cvičení soustředění.

Upásana-jóga v širším smyslu nezahrnuje jen meditaci. Člověk se učí usměrňovat tělo, řeč, smysly a mysl, aby zbytečně nerozptyloval své síly a mohl je využít při úsilí o osvobození. Patří sem schopnost chtít (icchā-śakti), poznávat (jñāna-śakti) a jednat (kriyā-śakti).

Příměrem je přehrada. Zadržená voda neodteče, ale může být využita tam, kde je třeba. Podobně kázeň pomáhá soustředit naše síly na zvolený cíl.

Kázeň těla znamená rozumnou péči o zdraví a střídmost. Kázeň řeči znamená vyhýbat se hádkám, pomluvám a zbytečným řečem. Řeč má být pravdivá, zdvořilá a užitečná. Kázeň smyslů spočívá v tom, že si hlídáme, čemu je vystavujeme. Nejdůležitější je kázeň mysli, kterou dále posiluje meditace. Bhagavadgíta (17.14–16) podobně mluví o kázni těla, řeči a mysli.

Upanišada Katha (1.3.3–4) přirovnává člověka k vozu. Pro upásana-jógu stačí část příměru, která se týká nástrojů člověka: tělo je vůz, smysly jsou koně, mysl jsou otěže a intelekt je vozataj. Aby vůz bezpečně směřoval k cíli, musí být v pořádku, koně musí být ukáznění a vozataj musí umět pevně držet otěže. Stejně tak člověk potřebuje usměrňovat tělo, smysly a mysl a intelektem vědomě řídit svůj život.

Hlavním výsledkem upásana-jógy je soustředěnost mysli (citta-ekāgratā). Mysl je méně rozptýlená množstvím nesouvisejících myšlenek a dokáže déle setrvat u jednoho objektu. Získává tak větší stálost a schopnost soustavně sledovat jedno téma. Rozptýlenost mysli označuje tradice termínem vikṣepa a řadí ji mezi tři překážky poznání, kterým odpovídají tři jógy. Vysvětluje to téma 08. Takto připravená mysl dokáže lépe naslouchat učení (śravaṇam), promýšlet je (mananam) a upevňovat získané poznání (nididhyāsanam).

Upásana-jóga není přímým prostředkem k osvobození. Mokṣa vyžaduje odstranění Sebe-nevědomosti a nevědomost může odstranit pouze poznání. Upásana-jóga připravuje mysl tím, že posiluje její soustředěnost. Mysl je pak způsobilejší pro Sebe-poznání. Upásana-jóga je důležitým nepřímým prostředkem k osvobození, ne náhradou za jñāna-jógu.

Karma-jóga se týká jednání a postoje k jeho výsledkům. Jejím hlavním výsledkem je očištění mysli (citta-śuddhi). Upásana-jóga pracuje s myslí prostřednictvím meditace. Jejím výsledkem je soustředěnost mysli (citta-ekāgratā). Obě připravují studenta na jñāna-jógu.

Upásana-jóga souvisí především se soustředěností mysli (citta-ekāgratā). Pro výklad lze její širší přínos shrnout do čtyř oblastí: uvolnění, soustředění, širší pohled a zjemnění mysli. Nejde o tradiční členění upásana-jógy, ale o praktickou pomůcku.

Sledování dechu může zklidnit tělo i mysl. Meditace na jeden objekt, například na Íšvaru, posvátnou formuli (mantra) nebo verš, posiluje soustředění.

Meditace může také pomoci vidět vlastní život jako součást většího celku. Příkladem je jedenáctá kapitola Bhagavadgíty, kde Kršna ukazuje Ardžunovi celý vesmír jako svou podobu. Osobní problémy pak člověk snáze vidí v širších souvislostech.

Meditace o hodnotách pomáhá zjemnit mysl. Člověk přemýšlí například o významu pravdivosti, soucitu a trpělivosti a o tom, jak závist nebo nenávist mysli škodí. Podrobněji se tomu věnuje téma 07 o hodnotách.

Bhakti není v tradiční Védántě pouze citová náklonnost k Bohu. Je to postoj oddanosti a úcty k Íšvarovi, který se může projevovat v jednání, modlitbě, meditaci i studiu Védánty.

V upásana-józe má tato oddanost především podobu modlitby a meditace. Člověk při ní znovu a znovu obrací mysl k Íšvarovi a učí se ji u něj soustředěně udržet. Upāsana proto není pouhé cvičení pozornosti. Soustředěnost mysli (citta-ekāgratā) je jejím důležitým výsledkem, ale samotná praxe je projevem oddanosti Íšvarovi (bhakti).

Upásana-jóga je přípravná praxe. Jejím objektem je především saguṇa Íšvara a jejím hlavním výsledkem soustředěnost mysli. Upevňování poznání (nididhyāsanam) naproti tomu patří k jñāna-józe. Předpokládá, že student už nasloucháním učení (śravaṇam) získal Sebe-poznání a promýšlením učení (mananam) odstranil zásadní pochybnosti. Nididhyāsanam má postupně odstranit hluboce zakořeněné způsoby myšlení a reagování, které ještě odporují získanému poznání (viparīta-bhāvanā). Objektem meditace (upāsana) je Íšvara, kterého meditující chápe jako odlišného od sebe. Při upevňování poznání se student vrací k poznání své skutečné povahy. Nididhyāsanam pomáhá, aby se již získané poznání plně promítlo do toho, jak člověk chápe sebe a svůj život. Proto nelze nididhyāsanam chápat jen jako pokročilejší podobu meditace (upāsana).

Není. Soustředěnost mysli (citta-ekāgratā) znamená, že mysl dokáže klidně a soustavně zůstat u jednoho tématu. Sebe-poznání je poznání skutečné povahy ātmā a odstraňuje Sebe-nevědomost.

Člověk může mít velmi soustředěnou mysl a přitom se dál považovat za omezeného jedince. Samotné soustředění tento základní omyl neodstraňuje.

Upásana-jóga připravuje mysl tím, že posiluje její soustředěnost (citta-ekāgratā). Takto připravená mysl dokáže pozorně a soustavně sledovat výklad Védánty. V jñāna-józe pak student nasloucháním učení (śravaṇam) získává Sebe-poznání a promýšlením učení (mananam) odstraňuje pochybnosti.

Student může rozumět jednotlivým větám a pojmům, ale přesto nedokáže souvisle sledovat delší výklad. Mysl mu snadno odbíhá k osobním starostem, plánům, vzpomínkám nebo okolním podnětům. Student pak ztrácí přehled o tom, jak spolu probírané myšlenky souvisejí. Nemusí to znamenat nedostatek inteligence ani nepochopení učení. Příčinou může být nedostatečná soustředěnost mysli (citta-ekāgratā), kterou má upásana-jóga posilovat.

Není. Cílem upásana-jógy není stav bez myšlenek, ale schopnost soustředěně a soustavně udržovat mysl u zvoleného objektu. Mysl pak neodbíhá od jednoho tématu k druhému. Myšlenky plynule navazují a stále se týkají téhož tématu.

I kdyby při praxi nastal stav, kdy se myšlenky téměř neobjevují, šlo by pouze o dočasný stav mysli.

Není. Hluboký klid, blaženost, pocit splynutí s celkem nebo dočasné oslabení běžného pocitu vlastní oddělenosti jsou prožitky, které se objevují v mysli. Každý takový prožitek vzniká a zaniká, a proto sám nemůže být osvobozením.

Nemůže, pokud je cílem mokṣa. Meditace může mysl zklidnit, zlepšit soustředění nebo navodit různé stavy mysli. Sebe-nevědomost však není způsobena tím, že člověku chybí určitý prožitek. Spočívá v tom, že nezná skutečnou povahu ātmā.

Nový prožitek proto Sebe-nevědomost neodstraní. Odstranit ji může pouze Sebe-poznání. Skutečnou povahu ātmā student poznává díky Védántě, která zde slouží jako prostředek poznání (pramāṇa).

V praxi se to projevuje tím, že člověk dokáže lépe zaměřit mysl na zvolené téma a soustředit se na ně. Okolní podněty a vlastní myšlenky ho tak snadno nerozptýlí. Když jeho pozornost odběhne, rychleji si toho všimne a dokáže se znovu soustředit. Snáze také souvisle sleduje delší výklad nebo promýšlí jedno téma bez častého odbíhání. To se může projevit při studiu Védánty, modlitbě i v běžném životě.