7. Hodnoty připravující mysl (amānitvādi)

Jde o dvacet vlastností a postojů, které připravují mysl na Sebe-poznání. Označení jñānam zde neznamená, že tyto hodnoty samy jsou poznáním. Bhagavadgíta je tak nazývá proto, že díky nim je mysl způsobilá k poznání (jñāna-yogyatā). Nevědomost však odstraňuje pouze poznání.

Amānitvam znamená, že člověk netrvá na vlastní důležitosti a nevyžaduje od druhých úctu ani uznání. Adambhitvam znamená nepředstírat vlastnosti, znalosti nebo duchovní schopnosti, které člověk ve skutečnosti nemá. Ahiṃsā znamená vědomou snahu neubližovat druhým tělem, řečí ani myslí. Kṣānti je chápavé přijímání neboli snášenlivost, tedy schopnost unést nepříjemné nebo zraňující jednání druhých bez vnitřní nenávisti a bez potřeby odplaty. Ārjavam je přímost, tedy soulad mezi tím, co si člověk myslí, co říká a co dělá.

Ācāryopāsanam je úcta k učiteli a ochota učit se od něj. Student pozorně naslouchá jeho výkladu, bere jeho vedení vážně a podle možností mu také prakticky slouží (śuśrūṣā).

Śaucam znamená vnější i vnitřní čistotu. Vnější čistota se týká těla a prostředí. Vnitřní čistota znamená očišťování mysli od postojů a sklonů, které brání jasnému pochopení učení.

Sthairyam je pevnost a vytrvalost. Člověk pokračuje ve studiu a praxi i tehdy, když přijdou překážky, nepohodlí nebo pokles motivace.

Ātma-vinigraha je sebeovládání. Člověk má své tělo, smysly a mysl natolik ve své moci, aby se neřídil jen okamžitými impulzy a dokázal jednat podle toho, co vědomě považuje za správné. Slovo ātma zde označuje celek těla, orgánů poznání, orgánů činnosti a mysli (kārya-karaṇa-saṅghāta), nikoli ātmā jako pravé Já. Ātmā žádné ovládání nepotřebuje, protože nejedná a nelze je poznat jako objekt.

Indriyārtheṣu vairāgyam znamená odpoutanost od smyslových objektů a od toho, co od nich člověk očekává. Nejde jen o potěšení (kāma), ale i o bezpečí, jistotu a další formy zabezpečení (artha). Člověk tyto věci neodmítá. Chápe však jejich omezenost a nečeká od nich trvalé štěstí ani svobodu.

Anahaṅkāra znamená neztotožňovat se mylně s tělem, myslí, schopnostmi, rolemi a dalšími součástmi toho, co není pravé Já (anātmā). Neznamená zničení praktického neboli empirického „já“, které člověk potřebuje k běžnému jednání. Jako přípravná hodnota tento omyl postupně oslabuje. Odstranit jej může až Sebe-poznání.

Janma-mṛtyu-jarā-vyādhi-duḥkha-doṣānudarśanam znamená opakovaně si připomínat omezení spojená se zrozením, smrtí, stářím, nemocí a dalšími nevyhnutelnými podobami utrpení. Smyslem není pěstovat pesimismus. Člověk má střízlivě vidět omezení života ve světě a přestat od něj očekávat trvalé a bezpodmínečné naplnění.

Avyabhicāriṇī bhakti znamená výlučnou a neochvějnou oddanost Íšvarovi. Trvá bez ohledu na to, zda se člověku daří nebo zda z ní má nějaký osobní prospěch.

Adhyātma-jñāna-nityatvam znamená vytrvale usilovat o Sebe-poznání a soustavně se věnovat studiu a zkoumání vlastní skutečné povahy.

Tattva-jñānārtha-darśanam znamená jasně chápat, k čemu poznání skutečnosti směřuje: k osvobození.

Amānitvam znamená nepovažovat uznání, úctu nebo zvláštní zacházení od druhých za něco, na co máme nárok. Adambhitvam znamená nesnažit se před druhými vzbudit dojem, že jsme lepší, schopnější nebo máme větší zásluhy než ve skutečnosti. Člověk může o sobě mluvit pravdivě, a přesto od druhých vyžadovat uznání a respekt. Ani jedna z těchto hodnot neznamená sebepodceňování ani popírání skutečných schopností.

Sthairyam znamená stálost a vytrvalost v úsilí, které považujeme za správné. Ātma-vinigraha znamená sebeovládání, tedy schopnost řídit tělo, orgány poznání, orgány činnosti a mysl tak, aby nás jejich impulzy neodváděly od zvoleného cíle. Slovo ātma zde označuje tento celek (kārya-karaṇa-saṅghāta), ne ātmā jako pravé Já. Pravé Já žádné ovládání nepotřebuje.

Bez stálosti a vytrvalosti člověk od svého úsilí snadno upustí. Bez sebeovládání může mít člověk správně zvolený cíl, ale tělo, smysly a mysl ho budou stále odvádět jinam.

Vairāgya znamená odpoutanost od smyslových objektů a od toho, co od nich člověk očekává. Netýká se jen potěšení (kāma), ale také bezpečí a jistoty (artha). Člověk chápe, že tyto věci jsou omezené a nemohou mu zajistit trvalé štěstí ani svobodu.

Asakti znamená nepřipoutanost k věcem a lidem, se kterými jsme spojeni. Člověk je může mít rád, pečovat o ně a využívat je. Jeho vnitřní jistota na nich ale nezávisí.

Anabhiṣvaṅga se týká hlavně vztahu k blízkým lidem, zejména k dětem a partnerovi. Člověk jejich stav nepovažuje za svůj vlastní. Když se jim daří, má z toho radost. Když trpí, dotýká se ho to. Neodvozuje však svůj vlastní pocit štěstí nebo neštěstí přímo od toho, co se děje jim.

Sama-cittatvam iṣṭa-aniṣṭa-upapattiṣu znamená vyrovnanost při příznivých i nepříznivých událostech. Student si ji postupně osvojuje. Neznamená to potlačit emoce ani reagovat na všechno stejně. Mysl se však nenechá událostí snadno vyvést z rovnováhy.

V karma-józe tuto vyrovnanost podporuje postoj přijetí výsledku jako daru Íšvary (prasāda-buddhi). Člověk přijímá výsledek jako součást řádu Íšvary. Oddanost Íšvarovi tak pomáhá přijmout i nečekaný výsledek a neztratit rovnováhu.

Vivikta-deśa-sevitvam znamená, že si člověk cení klidného a nerušeného prostředí a vyhledává je pro studium, promýšlení učení a soustředění. Arati jana-saṃsadi znamená nevyhledávat neustále společnost, společenský ruch a rozptýlení.

Ani jedna z těchto hodnot neznamená nechuť k lidem ani požadavek žít v odloučení. Člověk omezuje kontakt se společností, která jeho mysl převážně obrací k vnějším záležitostem. Neznamená to ale, že se vyhýbá učiteli nebo společnosti lidí zaměřených na poznání (satsaṅga).

Člověk dál plní své povinnosti, pečuje o blízké a má je přirozeně rád. Asakti znamená, že na nich není závislý a jejich chování, úspěch ani souhlas nepovažuje za podmínku své spokojenosti a úplnosti. Anabhiṣvaṅga znamená, že se s nimi neztotožňuje natolik, aby všechno, co se děje jim, automaticky prožíval jako něco, co se děje jemu. Má radost z úspěchu dítěte a trápí ho jeho bolest, ale jeho duševní rovnováha není zcela závislá na tom, co se dítěti právě děje.

Díky chápavému přijímání (kṣānti) člověk nepříjemnost unese bez okamžitého vnitřního odporu, stížností nebo touhy po odplatě. Sama-cittatvam mu pomůže zachovat vnitřní vyrovnanost, aby situaci neposuzoval jen pod vlivem první reakce. Ahiṃsā ho vede k tomu, aby svým jednáním zbytečně nezpůsobil další újmu. Tyto hodnoty neznamenají nečinnost. Člověk může jednat rozhodně, stanovit hranici nebo zasáhnout proti nespravedlnosti, aniž by jednal z nenávisti nebo touhy po pomstě.

Ācāryopāsanam se projevuje ochotou studenta držet se způsobu výuky a tradice výkladu způsobilého učitele, místo aby si z jednotlivých výroků skládal vlastní systém. Ārjavam znamená intelektuální poctivost: přiznat si, čemu skutečně rozumíme a čemu ještě ne, a nepředstírat, že chápeme víc, než ve skutečnosti chápeme. Adhyātma-jñāna-nityatvam znamená trvale se věnovat Sebe-poznání. Studium Védánty tak není nahodilé ani závislé jen na chvilkovém nadšení. Tyto hodnoty vytvářejí podmínky pro účinné naslouchání učení (śravaṇam) a jeho promýšlení (mananam).

Ne. Způsobilost ke jñāna-józe neznamená mravní ani psychickou dokonalost. Student potřebuje dostatečně zralou mysl, aby mohl učení správně pochopit a promyslet. Nemusí však mít všech dvacet hodnot dokonale osvojených.

Práce na těchto hodnotách proto nekončí, když student začne studovat Védántu. Karma-jóga, upásana-jóga i vědomé pěstování těchto hodnot mohou pokračovat souběžně s jñāna-jógou. Pomáhají dál očišťovat a zklidňovat mysl a odstraňovat překážky, které mohou bránit pevnému zakotvení v poznání.

Nejzávažnějším omylem je zaměnit přípravu mysli za Sebe-poznání. Člověk může být klidný, skromný, ukázněný a laskavý, a přesto u něj může přetrvávat Sebe-nevědomost. U člověka se Sebe-poznáním se tyto hodnoty projevují přirozeně. Pokud některé z nich nejsou pevné, může to znamenat, že poznání ještě není plně upevněné (jñāna-niṣṭhā). Samotné poznání tím ale nezaniká. Tyto hodnoty jsou mimořádně důležité jako prostředky přípravy mysli na Sebe-poznání (jñāna-sādhanāni).