Dvojí poznání Boha

Doplnění: Forma není úplně správné slovo.

Podobě?

Doplnění: Povaze. Forma už implikuje…

… něco nižšího, ano. Nevím, jestli jste Honzu slyšeli. Honza správně rozporoval nebo upozornil na použití termínu forma, protože v případě parā-prakṛti o žádné formě nemůžeme hovořit. A v tom je mimochodem Védánta zajímavá, protože používáme slova a ta slova někdy použijeme nevhodně, jako v tomhle případě, a někdy, i když je použijeme vhodně, selhávají. Jazyk selhává, protože se snažíme popsat něco, co je obtížně popsatelné. Ale to platí i u běžnějších věcí, jako je například láska. A o té bylo napsáno a zazpíváno mnoho.

Takže sedmá kapitola. Dochází k jistému přelomu v toku Bhagavadgíty. V té první části se Kršna zabýval hlavně tématem jednotlivce, povahou jednotlivce, což nazýváme jīva-svarūpam: svarūpa je povaha, jīva jednotlivec. Pak se zabýval naší svobodnou vůlí, jīva-prayatna, a karma-jógou. To byla tři hlavní, ne jediná, témata té první šestice. My taky víme a pamatujeme si, že kapitola druhá svým způsobem shrnovala celou Gítu, ale přesto tahle tři témata dominují.

A pokud bych se u nich chtěl jen krátce zastavit, abychom měli všichni pokud možno celistvý obrázek: to, co bychom měli pochopit, pamatovat si a zažít si, je, že jednotlivec není ani pomíjivé tělo, ani neustále se měnící mysl, ani neustále se měnící intelekt a tak dále, to bych mohl pokračovat, ale neměnné Vědomí. A téma svobodné vůle, nebo chcete-li individuálního úsilí, je důležité mimo jiné proto, že to je unikátní lidská vlastnost, schopnost, dar, který jako lidé máme. Kršna se tomu věnuje mimo jiné i proto, aby vzal útokem tendenci některých lidí být fatalistickými. Možná si někdo, jak se tady vidíme nebo jak nás někdo poslouchá, řekne: „To se mě netýká.“ Ale řady lidí se to týká. To znamená, Kršna ukazuje, že jako jednotlivec nemám zcela pod kontrolou svoji budoucnost, ale mohu ji do značné míry ovlivnit.

A pak je tam oblíbené téma karma-jógy. Definici karma-jógy umíme všichni ve snu?

Doplnění: Správné jednání se správným postojem.

Já si myslím, že kdybychom si do života zapamatovali tohle a uměli to z velké části aplikovat, bude se nám dařit dost dobře, jak materiálně, tak spirituálně: správné jednání se správným postojem. Takže to byla ta první šestice.

A teď Kršna přepíná, trošku jako kdyby zařadil jiný rychlostní stupeň, a zabývá se povahou Boha neboli Īśvara-svarūpam. Na to hned přejde v sedmé kapitole, za chviličku se k tomu dostaneme. Pak se zabývá boží milostí, což zase možná v našich zeměpisných šířkách není pro každého lehce stravitelné slovo, ale zkrátka chce se říct, že ne všechno zvládneme sami. Honzo?

Doplnění: Možná bychom mohli říct štěstí, neštěstí, že nám to pomáhá.

Můžeme říci, že nám byly hvězdy nakloněny. A třetí téma, opět možná trošku méně relevantní pro řadu z nás, je upásana-jóga jako disciplína, kdy meditujeme nad Bohem v jakékoli formě. Protože se jedná o přípravnou meditaci, je konotace, pokud hovoříme o upásaně, meditace nad Bohem s formou. Libovolnou formou. A tomu se budeme hodně věnovat v příštích kapitolách, takže pokud je to pro některé z vás trošku mlhavé, nedělejte si s tím starosti, protože mlha se rozplyne.

Podobně, a to už je možná trošku stravitelnější, ani ona zmíněná aparā-prakṛti neboli hmota nebyla nikdy stvořena. A my víme, že hmotu nejde vyrobit. Že žádný vědec neumí vyrobit hmotu. Umíme ji transformovat na energii. Nevím, jestli zase zpět, možná fyzici by řekli, že ano, nebo minimálně teoreticky ano. Možná Mário by věděl lépe. Ale zkrátka hmotu nejde vyrobit. Já si vždycky vzpomenu na krále Leara, který říká: „Nothing comes out of nothing.“ Říká to v jistém kontextu, hovoří ke Kordelii. A má to samozřejmě, řekl bych, jednoduše srozumitelný kontext: „Kordelie, tys mi nelichotila, nic nedostaneš.“ Ale Shakespeare nepochybně hodně věděl. Takže nothing comes out of nothing, hmotu nejde vyrobit. Takže to, co je oběma těm principům společné, je, že obojí je anādi, bez počátku.

Ještě půjdeme na jednodušší příklady, které nám to pomůžou vstřebat. Přestože už jste to slyšeli, myslím si, že to půjde lépe. Když vezmeme cihlu nebo hroudu čistého zlata a zlatník na ní bude pracovat, tak za pár hodin nebo za pár dní tady bude z hroudy hromádka šperků. Předtím jsme to nazývali zlato, teď už to obvykle nazýváme šperky. A nazýváme to zlato a šperky pro účely transakcí, z praktických důvodů. Protože když řeknu: „Mám tady hromadu šperků,“ Johan bude mít trošku jinou představu, než když řeknu: „Mám tady hromadu zlata.“ No a to, co je na tom podstatné: pokud je zlato materiální příčinou, my víme, že je ještě inteligentní příčina a to je ten zlatník, čili pokud je zlato materiální příčinou a tady jsou šperky, tak tady nemáme novou substanci. Je to pořád zlato. Je to zlato se jménem a formou. Někdy můžeme říct taky se jménem, formou a funkcí. A to už pro naše uvažování, myslím si, není klíčové.

To znamená, že je to úžasná schopnost, jak se vlastně my, co studujeme Védántu, můžeme dívat na svět. Ve skutečnosti to všechno tady, včetně téhle obrazovky a hrnečku a támhle tmavnoucí oblohy, to, na co se dívám, není svět oddělitelný od Boha, ale je to pořád Bůh, jenom v jiné konfiguraci. S nekonečným množstvím jmen a forem. A tímhle směrem mimochodem bude postupně plynout sedmá až dvanáctá kapitola. Je to takový dlouhý build-up, nevím, jak se to řekne česky, takové postupné budování naší schopnosti vidět svět a dívat se na svět vlastně už úplně jinak a novým způsobem.

To znamená, ještě jednou to zopakuju, že vlastně svět, vesmír, je jenom jiný termín pro Boha v nekonečném množství konfigurací nebo, chcete-li, forem a jmen. To znamená, že svět a Boha nejde oddělit. To jenom Bůh se jako svět jeví. Podobně jako když vaší dívce dáte snubní prsten, Johane, zlatý, tak nejde oddělit prstýnek od zlata. Jinými slovy, naše babičky to tak říkaly, já si někdy nepamatuju přesně: „Krásný je pohled…“, nebo jak to říkaly?

Doplnění: Na ten boží svět.

Na ten boží svět. Nebo říkají: „To je ten širý boží svět.“ A tak nějak intuitivně to možná vnímaly a cítily, přestože to nejspíš takhle do hloubky nestudovaly. Ale to jsou tady všechny ty příklady. Vy to nevidíte, ale tady je dřevěný stůl. Stůl je jméno a forma, ve skutečnosti to je dřevo.

A já, když jsem to slyšel, jsem se musel smát, protože v devadesátých letech, když jsme podnikali, vycházely různé knihy od tehdejších obdivovaných byznysmenů a manažerů, mluvili pořád o té rychlé změně v devadesátkách a o tom, jak je potřeba, aby se firma neustále měnila, adaptovala. A byl to velký objev, byl to velký hit, učilo se to na těch byznys školách. A tady zkrátka Védánta řekne: „Hele, tohle je jagat.“ Proto není špatné občas se zastavit u některých slov, protože pak k nám vlastně lépe, víc do hloubky hovoří. Jagat prostě znamená to, co se mění. A kdybychom neříkali svět, ale používali slovo, které samo o sobě říká „to, co se mění“, tak bychom možná méně hledali klid, štěstí, bezpečí v tom, co se mění.

A tam teď Kršna míří. Protože nic na světě není stabilní. Vnější svět se samozřejmě mění, naše tělo se mění, mění se v průběhu týdnů, měsíců, let, ale mění se i v průběhu dne. Lidé kolem nás se mění a především naše mysl se mění. A mysl všech lidí okolo nás se mění. To znamená, přestože se my, někteří, pachtíme, nejde vytvořit a udržet ideální podmínky po celý čas. To prostě nejde. A vlastně většina z nás stráví převážnou část života dvěma činnostmi a používá se to opět jako idiom v sanskrtu, ve Védántě, jako sousloví: yoga-kṣema. Acquisition, maintenance. Postavím si, jak vždycky říká svámídží, tenisový kurt a pak udržuju tenisový kurt. Zametám ho, zavlažuju ho, škrabu z něho listí, na jaře na něj navezu novou antuku a tak dále.

A vlastně Kršna přechází k definici samsáry. Existuje celá řada definic samsáry, existuje celá řada metafor samsáry. Budeme studovat krásnou metaforu samsáry v podobě stromu, velkého stromu, myslím, že se jmenuje aśvattha, někdy se používá i jiný obrovský strom. A v tomhle kontextu říká Kršna, že saṃsāra znamená to, že se opíráme o něco, o co se opřít nedá. To znamená, základní mýlka je, že očekávám jistotu, bezpečí od hmoty. A hmota to prostě nemůže poskytnout.

Védántin ví, a myslím si, že i student Védánty ví, nemusí to být nutně jñānī nebo sthitaprajña, že v zásadě hmotu, řečeno jazykem 7. kapitoly aparā-prakṛti, prostě hmotu, můžu používat pro zábavu, legraci, sport a taky pro kultivaci osobnosti. Samozřejmě to není ani cynismus, ani pasivita. Dělám to, co umím, tak, jak umím, ale vím, že hmota je prostě nestabilní. Že to je její povaha. A proto svámí Paramárthánanda používá čas od času ten příklad papírové židle, kterou třeba vidím na výstavě jako prototyp, jako model. Můžu se na ni podívat, můžu se s ní potěšit, míněno pohledem na tu židli, ale neměl bych si na ni sedat. To znamená, že pokud chci bezpečí, jistotu, štěstí, je potřeba hledat jinde.

A my jsme si zmínili, a myslím, že to všichni chápeme, že nejenom svět kolem je hmota, tělo je hmota, ale i naše mysl je hmota. A je to zřejmé, protože, já jsem do toho Honzovi už nevstoupil, my víme i z vlastní zkušenosti, že to, co jíme, a jídlo je hmota, působí na naši mysl. To, co pijeme, působí na naši mysl. Podobně léky a všelijaké další ingredience a chemické látky působí na naše emoce, na naši mysl.

Doplnění: V sobě. A hlavně ji hledat nemusím, protože už ji mám, jestli je tohle ten chyták.

Jsi blizoučko, jsi skoro tam. Je to chyták.

Doplnění: Takže ji nikde hledat nemám, protože už je všude. A to je to Vědomí, ne?

Jste strašně blízko.

Doplnění: Jsem to já?

Jsem to já. Tohle je chyták, ale není cílem samozřejmě někoho nachytávat, je to pro nás, uvědomit si to. Protože, řekl bych, past, do které vstoupí naprostá většina studentů Védánty, i opravdu seriózních, systematických studentů Védánty, je, že se snaží mít prožitek Vědomí, najít Boha, spatřit Boha, realizovat Boha, zejména během meditace. Případně jinou technikou. A tady jde o to, že já parā-prakṛti nemůžu nikdy najít, protože já jsem ten, kdo hledá. To jsem já. Mimochodem, nemůžu nikdy spatřit vlastní oči. Můžu spatřit jejich odraz, můžu spatřit jejich fotografii, ale nemůžu je vidět. A tomu se říká tendence k objektivizaci a nám jde o to pochopit, že já, Vědomí, které se taky nazývá Brahman nebo ātmā, to jsou všechno jména, jsem, vždycky jsem byl, budu, všechno je ve mně a nemůžu sám sebe najít.

Občas si vzpomenu na Gluma, jak dole v té jeskyni dával Bilbovi hádanky: „Co je to, co nikdy nemůžu najít?“

Takže tady jde o to, a je to zajímavé, vy si pamatujete, že svámí Parthasarathy rozlišoval hrubý intelekt a jemný intelekt. Nebudu to příliš opakovat, protože si to pamatujete, vy, kdo to znáte. Ale svámí Paramárthánanda používá termín jemný intelekt nebo jemnost intelektu trošku v jiné konotaci, a sice v té, že intelekt, který je zjemněný, nemá právě tendenci k objektivizaci. Protože vlastně během života, během naší práce, když vychováváme děti, když organizujeme naše dovolené, když čteme, studujeme, intelekt používáme tím způsobem, že rozlišuje mezi objekty. Což je dobré, důležité, ale my potřebujeme dosáhnout toho, že se intelekt zjemní natolik, že pochopí, že ten, kdo hledá, já, jsem ten, kdo je tím věčným pozorovatelem. Pozorovatelem vlastních myšlenek, vlastní mysli. A mysl potom následně samozřejmě prostřednictvím smyslových orgánů vnímá svět kolem. Ale to Vědomí za tím, to jsem já.

A pokud bychom si řekli, jestli tady není nějaké vědomí, které vidí tohle Vědomí, tak to není cesta, protože bychom se vlastně propadali pořád dál. Říká se tomu nekonečný regres, což si představuju tak, že jdeme pořád dál a dál. To znamená, ještě jednou tu otázku, a myslím, že Štěpán ještě chtěl něco říct, tak ti dám příležitost. Kde najdu Vědomí? Vědomí nenajdu, protože to jsem já. Chtěl jsi něco, Štěpáne?

Doplnění: Chtěl jsem jenom podotknout, nechci to komplikovat, ale napadá mě taková myšlenka, že ta sémantika je důležitá. V zásadě se jenom snažím vyvést sám sebe z omylu. A to se mi může podařit pouze skrze knowledge, což se překládá jako slovo poznání, ale poznání v češtině taky znamená, že něco poznávám smysly, což není tenhle případ. Takže to slovo poznání vlastně není vhodné. A vhodnější je asi spíš slovo, nevím, přemýšlím, studium, prostě znalost.

Doplnění: Zbavit se sebeiluzí.

Doplnění: Prostě vyvést se z omylu a tím dosáhnu toho poznání Vědomí. Skrze jñānam. Nechci to komplikovat, jenom přemýšlím nad tou sémantikou a nad těmi slovy.

Doplnění: Podle mě si s tím nemusíme dělat hlavu. Někdy najdeme dokonalejší slovo a někdy méně dokonalé slovo, protože jsme si vědomi, že žijeme v dualitě, a proto je ten jazyk dualistický. Ale přesto je pořád možné ho použít na to, abychom pochopili to, co pochopit chceme. Takže víme, že třeba slovo poznání není úplně dokonalé. Víme taky, že to je překlad ze sanskrtského termínu, kde to může znít úplně jinak. To jñānam, a dokonce správně vyslovovat slovo jñānam, ale to je zase komplikovat. Můžeme používat slovo jñānam, pokud nám vadí slovo poznání. Ale pokud to chápeme, jak to chápeme, tak to asi není problém, myslím.

Dobře. Takže já to ještě jednou zopakuju, abyste to mohli strávit. Když si položím otázku: Kde najdu Vědomí? Jinými slovy: Kde najdu parā-prakṛti? Nenajdu, protože Vědomí je to, co hledá. A ještě k tomu doplním jednu drobnost. To všechno chce čas, abychom to vstřebali. Ve skutečnosti, a v tom je ta báječnost lidského zrození, já, Vědomí, potřebuju nástroje, mysl a intelekt, i tělo, abych získal poznání. Protože já jako Vědomí jsem i bez mysli, bez intelektu, bez těla, ale pokud nemám k dispozici tyhle nástroje, tak to třeba nemůžu říct.

Doplnění: Já zpátky ještě k tomu slovu, které hledáme. Opravdu mi přijde slovo uvědomění jako skvělé, protože obsahuje už to vědomí. A uvědomění si sama sebe. A to vyvolává ten proces uvolňování a tak dále.

A Kršna říká, že lékem na samsáru je bhakti, což může někoho zmást. Nás ne, protože jsme byli opatrní a protože nám to naši učitelé dobře vysvětlili. Protože ve druhé kapitole Kršna říká, že jediným lékem na samsáru je poznání. A tady v sedmé kapitole říká, že jediným lékem na samsáru je bhakti. To je samozřejmě zdánlivý rozpor. Proto mnohokrát v akademii uslyšíte, jak se studenti ptají, studenti často říkají: „Svámídží, mně se zdá, že tenhle verš a tenhle verš jsou ve vzájemné kolizi. Can you reconcile the two verses? Jak vlastně usmířit ty dva verše?“ Jinými slovy, ten student má důležitou klíčovou vlastnost studenta, má śraddhā, má víru v to, že písmo a učitel mají pravdu, a uvědomuje si, že nejspíš to nechápe on sám. Podobné je to tady: řešením samsáry je bhakti, kapitola sedmá, řešením samsáry je jñānam, kapitola druhá.

A pro nás je podstatné vědět, že bhakti není konkrétní sādhana, není to konkrétní disciplína, ale je to, jak se říká, slovo nadřazené, mohli bychom říci, slovo nadřazené celé řadě duchovních disciplín. Nebo jsme taky říkali, že to je atmosféra, postoj, který má člověk, který usiluje o svobodu, a myslím si, že i člověk, který pochopil, že je svobodný.

A Kršna probírá několik úrovní bhakti. Já je zmíním a vy si je možná budete po letech matně pamatovat, ale to nevadí. Je to jako od školky po PhD. První byl ārta, arthārthī, pak byl jijñāsu a pak byl jñāni-bhakta. A je to jistý vývoj, který je přirozený. Některým z nás se může stát, že to přeskakujeme. Předpokládám, že většina z nás se nemodlila za to, aby naše firma měla dobrou, velkou zakázku, a neslíbila, že když ta zakázka dopadne, odnese do chrámu nebo do kostela pět procent ze zisku, který na ní udělá. Třeba kdybychom byli stavební firma, to asi neděláme. Ale v řadě kultur to nepochybně probíhá, v historii lidstva to probíhalo, a je to zkrátka jistý vývoj. Ārta, arthārthī, to je ten člověk, který se modlí, když je v krizi, přijde diagnóza. To už je nám možná trochu bližší. Potom je jijñāsu, to je ten zbožný člověk, který usiluje o poznání sebe sama. To by nám mělo být ještě mnohem bližší. A tihle tři jsou všichni ještě v samsáře. Možná se míra její zamotanosti liší, někdo je tam po kotníky, někdo po pás, někdo až po krk, ale pouze jñāni-bhakta je ten, kdo je skutečně svobodný.

Doplnění: Jenom vsuvka k tomu ārta: říká se, že stěny nemocnic zažily více modliteb než stěny kostela.

Tak to dost může být. Hezky řečeno.

Doplnění: Možná by se ta niṣkāma mohla lépe přeložit jako bezpodmínečná pokora.

Třeba.

Doplnění: Jako bezpodmínečná láska: nemáš tam vlastně žádnou podmínku, za které jsi pokorný, nebo nejsi. Je to vždy pokora. Navždy pokora, navždy láska.

A nebo můžeš taky použít pohled, myslím, že jsme si to říkali před pár hodinami, že existují zbožní materialisté, dokonce i velice zbožní materialisté, a existují lidé, kteří jsou zbožní a už nejsou materialističtí. Jsou spirituálně zbožní.

Doplnění: Ale pořád tam mají tu podmínku, protože berou Boha jako cíl svého snažení. Berou Boha pořád jako něco, co stojí mimo ně, a oni se snaží k tomu Bohu přiblížit. A je tam vlastně ta podmíněná láska, která pořád není ta konečná, protože je omezená. Kdežto ta bezpodmínečná láska je ta plnost, je to ta ultimátní ānanda.

Ta ultimátní… Myslím si, že právě ta niṣkāma se mi tady v tom kontextu zdá jistým způsobem pořád ještě podmíněná, protože já netoužím po novém telefonu a novém počítači nebo novém domě, ale toužím po tom, abych mohl jet do akademie a studovat. A ve skutečnosti to finále je, že pochopím, že ve skutečnosti jsem jenom já, Vědomí, a tady momentálně prožívám nějakou empirickou realitu. A netoužím vůbec po ničem. Mimochodem ani po mókše, ani po svobodě. Tak budeme ještě přemýšlet. To je možná i naším cílem.

Takže to je sakāma, niṣkāma. Pro nás mimochodem cílem, řekl bych, téhle kapitoly, a to, o co Kršnovi šlo, tak jak to chápu, je, aby řekl: „Hele, i když máte všelijaké touhy a jste zbožní, jste ve fázi vaší duchovní cesty, je to v pořádku, protože z toho vyrostete.“ Není to samo o sobě špatné. Dostanete se z fáze sakāma-bhakti k niṣkāma-bhakti.

No a potom na konci, tím bych to asi uzavřel, Kršna zmíní šest technických slov, která si ani všechna nepamatuju, máme to tady napsané: karma, brahma, adhyātmam, adhibhūtam, adhidaivam, adhiyajñam. Čímž de facto jako dobrý učitel skončí v napjatém momentu a doufá, že se Ardžuna zeptá, a tím se dostaneme k osmé kapitole.

Takže tolik kapitola sedmá, která nás v zásadě učí rozlišovat mezi Vědomím a hmotou, a to už ne tak primárně na úrovni jednotlivce, ale na úrovni celku. Jñāna-vijñāna-yoga.