Jednání

Možná si někteří z vás vzpomenete na první verš téhle kapitoly, kde na samém počátku je takzvaný seed verse, semínko, ze kterého tahle kapitola vyrostla. To je Ardžunova otázka. A ta Ardžunova otázka se rodí z Ardžunových pochybností po druhé kapitole. Možná si vzpomenete, že když jsme probírali druhou kapitolu, Kršna nejprve začal zvysoka, záměrně, a v zásadě řekl, mně utkvěla věta z jednoho z anglických překladů: The wise grieve neither for the living nor for the dead. Zkrátka a dobře, moudří nesmutní. To je část jedenáctého verše. To znamená, že Kršna začal rovnou jñāna-jógou.

A to mi vždycky připomene citát. Dneska jsem hledal jeho autora a pak jsem si ho ani nepoznamenal, je to někdo, kdo žil před dvěma sty lety, ale vyjádřil v zásadě to samé a moc hezky. Už jsem vám to říkal: The world is a comedy for those who think and a tragedy for those who feel. Zkrátka a dobře, pro lidi, kteří mají intelekt, kteří jsou moudří, je to v zásadě jako film, jako komedie. Ale pro lidi, kteří jsou ovládaní svou myslí, je to nikdy nekončící drama.

To znamená, že Kršna začal jñāna-jógou, potom hovořil o karma-józe, perfektně ji definoval, Honza tady zmínil jednu z brilantních definic, a potom zase skončil jñāna-jógou, takže karma-jógu tam dal tak trochu jako sendvič. A když mluvil o karma-józe, žádal Ardžunu, aby plnil své povinnosti a šel bojovat. Karma-jógu vyjádřil brilantně. Mám tady pár veršů, asi čtyři jsem si vytáhl, povětšinou v Honzových překladech. Ve 48. verši, když mluvil o karma-józe, říkal: „Vykonávej své činnosti ve stavu jógy, Dhanaňdžajo, odhoď připoutanost a zůstaň vyrovnaný bez ohledu na úspěch nebo neúspěch. Tato vyrovnanost mysli se nazývá jóga.“ Samatvaṃ yoga ucyate.

A protože Ardžuna poslouchal filtrovaně, tak jako mnozí z nás posloucháme filtrovaně, nebylo mu to úplně jasné a měl pochybnost. Pamatuje si mimochodem někdo, jakou měl pochybnost na začátku třetí kapitoly? Radek trošku?

Doplnění: Měl pochybnost, že když je lékem jñāna-jóga, tak proč bych měl dělat karma-jógu?

Přesně tak. V podstatě říká, přesně jak říkáš, Radku: když je jñāna-jóga jediným řešením, jako jediná vede k osvobození, proč mi, Kršno, říkáš, abych dělal karma-jógu? To je jako kdybychom někomu něco prodávali, třeba lyže. Třeba by si Pavel přišel do obchodu koupit lyže a řeknou mu: „Tyhle jsou nejlepší, ale kup si tyhle.“

První věc, kterou zdůrazní a vysvětlí, je, že ve skutečnosti není volba mezi karma-jógou a jñāna-jógou. Je to, jako kdybychom šli na hodinu Védánty a Jindra se mě zeptala: „Hele, mám si vzít sukni, nebo tričko?“ Pravděpodobně potřebuje obojí. Můžeme si vybrat mezi různými sukněmi, můžeme si vybrat mezi různými tričky a tak podobně, ale mezi těmito dvěma volba není. Kdyby karma-jóga byla prostředkem přímo vedoucím k osvobození, k mókše, tak by o tom písmo, śāstra, mluvilo. Ale to se neděje. Písmo říká jasně na mnoha místech, že jediným řešením samsáry, skutečným řešením samsáry, je poznání, je jñāna, pochopení, co jsem zač. Pokud je problém nevědomost, řešením je poznání, nikoli třeba zametání.

To znamená, že pokud chci být svobodný, ať už relativně, třeba do té míry, že mě nerozčílí každá drobnost, ale pokud chci být úplně svobodný, tak aby na mě nikdo a nic, žádný objekt nade mnou neměl moc, to je ta pravá svoboda, tak mi nezbývá, než se dřív nebo později pustit do jñāna-jógy. Jenže tady mám problém, většina z nás má problém, že i k tomu, abych k jñāna-józe přistoupil, potřebuju co? Kvalifikaci. Nějakou kvalifikaci.

Mimochodem, cokoli v životě děláme, potřebujeme na to nějakou kvalifikaci. I když jdeme třeba na volitelnou operaci a chceme nastoupit do Motola na výměnu kolena, budou chtít předoperační vyšetření. A můžou někomu říct: „Hele, vám ho nevyměníme, tady bychom vás možná museli zachraňovat.“ Když chci studovat fyziku, potřebuju umět číst, mimo jiné, a asi taky počítat a další věci. Podobně i jñāna-jóga vyžaduje kvalifikaci. A naprostá většina z nás tuhle kvalifikaci nemá, nebo ji nemá v dostatečné míře. Což se mimochodem projevuje tak, že Védánta i naše středeční hodiny tady v zásadě nikoho nezajímají. A nezajímají je proto, že lidem chybí právě viveka, vairāgya, nějaká sebedisciplína a touha vůbec být svobodný.

Pokud lidé touží vydělat balík peněz a mají, jak jsme o tom včera mluvili, dlouhý wishlist, kam se chtějí podívat, nebude je pravděpodobně zajímat jedenáctá kapitola Bhagavadgíty. Naprostá většina lidí tuhle základní kvalifikaci nemá, a tak jim vlastně nezbývá, než začít karma-jógou. Karma-józe se v zásadě nejde vyhnout. Získat aspoň do nějaké míry kvalifikaci, o kvalifikaci jsme mluvili jinde, pak studovat jñāna-jógu a být svobodný. Proto je Ardžunova otázka špatně položená, nedává smysl, jenže Kršna je tak brilantní učitel, že to Ardžunovi neřekne. Ale my díky vysvětlení našich učitelů to víme a chápeme, protože nám to řekli.

Ardžuno, ať už si zvolíš jakýkoli životní styl, a Ardžuna je hospodář, když si zvolíš život hospodáře, musíš projít karma-jógou a dostat se k jñāna-józe. A i když zvolíš sannjásu, existují i v tomhle případě určité možnosti, jak vykonávat karma-jógu. Je tam nějaká karma-jóga, byť jí je tam mnohem míň, a musíš opět projít karma-jógou a jñāna-jógou. Ať si zvolíš kteroukoli z těch dvou variant, gṛhastha, nebo sannyāsa, musíš dělat obě tyhle jógy.

Možná si vzpomínáte, že Kršna tady celkem jasně říká, že pro 99, asi 99,9, možná 99,99 procenta lidí, v podstatě skoro pro všechny dneska, je vhodnější ten aktivní život hospodáře, můžeme říct ve společnosti, v rodině, gṛhasthāśrama. Především proto, že podle védské tradice je to jednosměrná cesta, nejde si odskočit na rok do ášramu a pak se vrátit. A taky proto, že lidé, kteří před něčím nebo někým utíkají a vezmou na sebe sannjásu nesprávně, budou dříve či později frustrovaní. V podstatě si poškodí psychickou stránku osobnosti.

Tolik zhruba Kršnův úvod, prvních sedm veršů. Říká: „Ardžuno, pokračuj jako householder, jako gṛhastha, splň svoje povinnosti, očisti svoji osobnost, získej poznání a buď svobodný jako jñānī gṛhastha.“ Protože je velmi možné být ve společnosti a mít plné poznání, jak se taky někdy říká, dosáhnout osvícení, a je to rozhodně lepší stav než nevzdělaný sannyāsī. Frustrovaný sannyāsī.

A nejlepší příklad je Kršna, který měl podle mytologie, musel jsem si to včera napsat, 16 008 žen. Takže to byl takzvaný mahā-gṛhastha, mahā jako v Mahátma Gándhí. I kdyby tady nebyl učitelem v Bhagavadgítě, tak už jenom proto by si asi zasloužil náš respekt.

Doplnění: Akce.

Akce, je tam taky akce, ano. Ale není tam jenom akce.

Doplnění: Je to i příprava a čištění mysli.

Taky můžeme říct, ano. Jsou to dvě slova: karma, akce, a jóga. Karma je akce.

Doplnění: A jóga je přístup.

Přístup, perfektní, nebo postoj, ale přístup je úplně dobré slovo. Nejenom k práci. Mohli bychom říci dva postoje nebo dvojí postoj.

Doplnění: A není to jakákoli práce.

Tak. Čili je to nejdřív správná činnost se správným postojem nebo správnými postoji. Hned vám to naskočí, protože jste to mockrát slyšeli. Když se podíváme na správnou činnost nebo správné jednání, jaké je to jednání, zhruba, jak jsme si ho definovali?

Doplnění: Nesobecké. Služba Bohu, druhým. Ideálně sattvické.

Ano, přesně tak. Když se v zásadě podíváme na jednání, na činnost, z pohledu kvalitativního a z pohledu spirituálního, duchovního, nikoli materiálního, co vydělá víc peněz, tak máme sattvické jednání, radžasické jednání a tamasické jednání. To první vede k rychlému rozvoji osobnosti, k očištění osobnosti, vnitřní osobnosti. A jak tady někdo řekl, nevím, jestli to byla Jindra, ty, nebo někdo jiný, je to jednání, které slouží co nejširšímu okruhu lidí nebo dokonce živých bytostí. Je opravdu nesobecké, hodně jednoduše řečeno. Radžasické jednání známe: dělám něco pro sebe, nikomu neuškodím a všichni jsou mi tak trochu jedno. A tamasické je, že opravdu beru a ubližuju druhým lidem, když jednám.

Takže jsme u karma-jógy. Jednání neboli karma by mělo mít co nejvíc sattvických prvků, méně radžasických a pokud možno vyeliminované tamasické jednání. Je to celkem jednoduchá matice.

A potom jsou postoje. Základní pohled na postoj, proto tady slyšíte to naše populární slovo, je samatvam, vyrovnaná mysl. Když se nad tím zamyslíme, a tak nějak mě to trklo až s Védántou, je vždycky dobré si uvědomit, co je příčina a co je následek. Je těžké usilovat o vyrovnanou mysl: „Musím mít vyrovnanou mysl, nesmím se rozčilovat.“ To moc nefunguje. Takže samatvam je, řekl bych, vlastně důsledkem právě těch dvou postojů. Až si je řekneme, tak se vám to propojí. Pamatujete si, které jsou to postoje?

Doplnění: Přijímáme jako dar. To znamená, že nehledíme na výsledek, ať to dopadne tak, nebo tak.

Ano. Zkrátka dva postoje. První je, že všechno, co dělám, dělám jako službu Bohu, světu, celku. A druhý postoj je, jak jsi, Radku, řekl, že přijímám jakýkoli výsledek jako dar, prasāda. Čili to první je īśvara-arpaṇa-buddhi nebo taky īśvarārpaṇa-buddhi a druhé je prasāda-buddhi. Slovo buddhi tady neznamená intelekt, jinak buddhi intelekt znamená, ale tady to znamená postoj. Čili je to dvojí postoj.

A dává to perfektní smysl. My jsme se o tom třeba dneska bavili v nějakém kontextu: ať už někomu pomáhám s nákupem, myju nádobí, dělám excelovskou tabulku, právní smlouvu, snažím se starat o peníze svých klientů, moderuju, dělám to jako službu něčemu vyššímu, celku, Bohu, vesmíru, světu, tak jak si to umím představit podle své vnitřní vyspělosti. Což vede k tomu, že vlastně neexistuje činnost, kterou bych nedělal rád, protože v tu chvíli každá činnost, i takzvaná nepříjemná nebo špinavá práce, třeba čištění záchodů, dává smysl. A to je obrovská změna. Proto je v akademii takzvaná karma chvilka, zvláště když jsou tam hosti, řada z nás to zažila, aby si ti manažeři vyzkoušeli, jaké je to zametat listí, sbírat odpadky a dělat tyhle věci. A protože je jejich postoj v tu chvíli jiný, je to najednou vlastně báječné. To znamená, pokud nejsem v životě schopen najít práci, kterou dělám rád, a jsem karma-yogī, naučím se mít rád jakoukoli práci, protože jí dám ten vyšší smysl. A to vede k samatvam. To logické pojítko je jasné, ne?

Druhý je prasāda-buddhi, protože v každém okamžiku, mimochodem nonstop, sklízíme plody svých minulých činů. Pokud má někdo z vás momentálně hlad, je to nějaký výsledek, nebo pokud je někdo ospalý, někoho bolí hlava, pokud byl včera na večírku. Neustále k nám proudí výsledky našich minulých činů, je jich nesčetně. A někdy se nám zdá, že buď my, nebo lidé okolo nás žijeme zdánlivě uspořádaný, dobrý život, a přesto k nám přijde něco a my si položíme otázku, kterou zkušený védántin úplně nepoloží: „Proč zrovna já?“ Protože karma-yogī ví, že pokud k němu dorazí nějaký výsledek, nějaký plod ve smyslu ovoce, sklízí to, co zasel. Nechtěl jsem tě opravit, Radku, protože jsi to myslel správně: není mu to jedno, ale je připraven přijmout jakýkoli výsledek. Je tam taková jemná nuance, kterou určitě vnímáš.

Takže jako kartā, jednající, ten, kdo jedná, je potřeba v sobě kultivovat postoj īśvarārpaṇa-buddhi, všechno, co dělám, dělám jako službu Bohu. A jako ten, kdo sklízí to, co zasel, jako bhoktā, přijmu veškeré výsledky, protože vím, že svět a vesmír funguje naštěstí spravedlivě, a jsem připraven přijmout jakýkoli výsledek. A tyhle dva postoje právě vedou k samatvam, de facto vedou k té hodnotě, o které mluvil Honza, a tím, že mysl je relativně klidná, je připravená vstřebávat učení Védánty.

Doplnění: I když se to někdy nezdá být spravedlivé, svět stejně funguje podle nějakých zákonů a je třeba ty zákony respektovat, přestože se to lidem líbit nemusí. Není to věc individuálního postoje, ale prostě celku.

Ano. Protože svět není zařízený tak, aby vyhovoval zrovna mně. Mně v uvozovkách, tam si můžete dosadit samozřejmě kohokoli.

Doplnění: Takže otázka „Proč zrovna já?“ je vlastně strašně špatně položená.

Doplnění: Má se odpovědět: „Právě že ty, protože si to zasloužíš, ty to potřebuješ.“ A nemusí to být tak, že si to zasloužíš zrovna v tomto životě, protože čistě teoreticky sklízíš to, co jsi zasel v některém z předchozích životů. Někdy to člověk nevypátrá. Vlastně o tom Petr mluvil, že se říká: „Vždyť já dělám všechno správně, dodržuju všechna pravidla, všechny etické zákony, chovám se ke všem hezky. Jak to, že to přišlo zrovna ke mně?“ No, protože sis to třeba zasloužil někdy v nějakém z předchozích životů.

Což ovšem neznamená, a tady si možná můžeme vzpomenout na jeden příklad, který někteří z nás znají: Suka v jisté fázi ztratil v zásadě schopnost slyšet na jedno ucho. A jako studovaný védántin mnoho let, to neznamená, že by si nepoložil otázku a nezapátral, co se kdy stalo a co by mohlo být příčinou. To určitě stojí za to, protože pokud známe příčinu, můžeme hledat řešení. Ale v jeho případě na to úplně nepřišel. Předpokládám ale, že se nerozčiloval a neříkal: „Proč zrovna já?“, tak jak to někdy máme tendenci dělat.

Ten nejhrubší je dívat se na karma-jógu jako na Boží přikázání, popřípadě přikázání písma, což asi na většinu lidí v Evropské unii a v České republice nebude fungovat, ale například v Indii nepochybně ano, a v minulosti nepochybně ano. To je takzvaná Īśvara-ājñā, Boží přikázání. Ze strachu, že když nebudu sloužit, nebudu užitečný, stihne mě trest, vykonávám v nějaké jakési takési formě karma-jógu. Je to trošku jako když někteří dodržují dopravní předpisy proto, aby nepřišli o body a eventuálně o řidičák. A pak jsou mezi námi lidé, kteří dodržují dopravní předpisy v zásadě proto, že jsou zkrátka ohleduplní k jiným lidem, a v jejich hlavě se otázka bodů možná vůbec nevyskytuje.

Takže to je první, nejhrubší pohled. A není úplně špatně, protože i pokud někdo začne tady, postupně se jeho osobnost očistí a doroste do druhé úrovně, kdy si řekne: „Hele, byl mi dán dar života, jsem tady a je to pro mě příležitost trochu pomoct, sloužit a udělat taky něco dobrého.“ A to je karma-jóga jako yajña, to slovo znáte od svámídžího. Je to pro vyzrálejší lidi a je to vlastně život jako služba Bohu nebo služba celku. Pro takového člověka je to, jak naloží se svým životem, vyjádřením vděčnosti za to, že tady může být.

Pak je třetí stupeň, a to je pohled, myslím, u kterého se nejčastěji zastavujeme: karma-jóga jako nástroj očištění naší vnitřní osobnosti, chcete-li očištění mysli. Jako śodhakam, ale to si pamatovat nemusíte. Očistí mě právě od rāga, dveṣa, krodha, lobha, moha, mada, mātsarya, do jisté míry. A je to jasné, protože pokud si plním svoje povinnosti, dělám to, co mám dělat, a jsem připravený přijmout výsledek, který se dostaví, moje preference a averze opravdu postupně klesají. Takže práce šlechtí člověka. Práce kultivuje člověka.

A konečně čtvrtý pohled je karma-jóga jako dharma, jako součást dharmy, vlastně jako jediná možnost žít v harmonii s celkem, s komunitou, se zemí, s vesmírem, se všemi. Život v dharmě znamená, že ekologie bude v zásadě v pořádku, sociální vazby budou v zásadě v pořádku, majetkové vztahy budou v zásadě v pořádku a tak dále. Takový člověk má to, čemu někdy anglicky říkáme expanded mind. To znamená, že není soustředěný na to zrníčko prachu, na to konkrétní ego v tomhle obrovském vesmíru, ale má mysl rozšířenou a do nějaké míry, každý samozřejmě jinak, vnímá celek, aspoň do jisté míry. A vnímá tu harmonii, která se může chvilkami projevovat disharmonicky, ale rozhodně nechce vytvářet disharmonii. Jako když posloucháte koncert a ozve se tam nějaký skřípavý tón: nechce být tím skřípavým tónem. Protože to by byla adharma.

Takže Kršna říká: „Dělejte všichni karma-jógu,“ my víme proč, „a můžete se na ni dívat z různých úhlů. Buď jako na přikázání, jako na povinnost, jinak na to doplatíte, když nebudete sloužit, nebo jako na službu celku, jako výraz vděčnosti, nebo k ní přistupujte jako k perfektnímu, geniálnímu nástroji, jak očistit svou osobnost, a nebo jako k možnosti, jak přispět k harmonii, k dharmě.“

Ještě připomenu, že jñānī je někdo, kdo dosáhl cíle. Jeho cílem bylo osvícení, absolutní svoboda, mokṣa. Takže on už tam je. A pokud je karma-jóga prostředek, a už jsme dosáhli cíle, prostředek nepotřebujeme. Ten je mu k ničemu. Karma-jóga je jñānīmu k ničemu, není pro něj relevantní. Nepotřebuje ji vykonávat, nepotřebuje ani karma-jógu, a nepotřebuje ani jñāna-jógu, protože ví, co je zač.

Doplnění: Ale může. Dělá to, aby byl dobrým příkladem. Loka-saṅgraha.

Radek si už vzpomněl. Loka-saṅgraha. Dělá to jako loka-saṅgraha a jako příklad, protože ostatní lidé ve společnosti, kteří jsou vesměs ajñānī, nemají poznání, což jsou v zásadě všichni, potřebují jistou sebedisciplínu. To znamená, že pokud je jñānī ve společnosti mezi lidmi, což většina z nich je, není úplně izolovaný, potřebuje být vzorem pro ostatní, žít, řekněme, disciplinovaný život a sloužit jako model. A protože jñānī je výjimečný, většina lidí nebo jistý okruh lidí k němu vzhlíží. Je to stejné, jako když se člověk bude chtít stát nejlepším hokejistou. Kluci, holky možná taky, já nevím, budou mít plakát Jaromíra Jágra a budou sledovat, jak trénuje, jakým autem jezdí, kde momentálně hraje, jaká má a nemá zranění, co jí, jak odpočívá a tak podobně. Ostatní ho chtějí napodobit, a proto je tady docela pěkný verš, který si vždycky pamatuju anglicky, ne přesně, ale myslím si, že významově ano: Whatever the leader does, that alone others will do. Whatever standard he sets, others will emulate.

Honzův překlad je lepší: „Činy vznešených jsou vzorem pro ostatní a svět následuje normy, které oni nastolí.“ Doplnil bych: slepě. Společnost chce vzory. Typicky mladí mají sportovce, zpěváky, herce, a pokud nebudeme mít dobré, kvalitní vzory, volné místo zaplní všelijaké vzory.

A možná si vzpomenete, my jsme se tomu smáli, že Kršna tuší, že by Ardžuna mohl předstírat, že je jñānī, a utéct z boje do lesa. A proto mu říká: „Ardžuno, i pokud jsi jñānī,“ jako že nejsi, ale to mu neříká, „i tak konej svoji povinnost. Ne pro sebe, ale pro loka-saṅgraha, blaho společnosti. Protože jinak je zmatek.“ A tady dál Kršna říká Honzovými slovy: „Moudrý by do intelektu nevědomých, k činům připoutaných, neměl zmatek vnášet. Konaje všechny povinnosti efektivně a s kázní, by je měl inspirovat.“ Jñānī v mysli ajñānīch.

Přestože je tahle část primárně rada pro jñānīho, Radek si dobře pamatoval, že je relevantní i pro mnoho dalších lidí, pro velkou část, většinu dospělých lidí, protože pro každého z nás jsou obvykle čtyři důležité vzory: maminka, tatínek, prezident a učitel. Učitel a nějaký vůdce, řekněme prezident, řekl bych v tomhle pořadí, zhruba. To znamená, že Kršna dává varování všem rodičům: hlídejte si svůj životní styl, i když nic přímo neříkáte, vaše děti vás pozorují, protože to má audiovizuální efekt. A je to mnohem silnější než jakékoli vaše rady. Svámídží nám za ty tři roky řekl, nevím, jestli tisíckrát, ale určitě stokrát, abychom dětem vůbec žádné rady nedávali.

Ten návod v pěti bodech je potřeba z toho umět vydestilovat, ale to za nás udělali jiní. Proto potřebujeme učitele, proto já potřebuju učitele, a možná vy taky. Těch pět bodů, které z nás udělají karma-jogína, které tam musí být všechny, jsou následující. Řeknu je jednoduše.

Zaprvé: svoboda neboli mokṣa je můj hlavní životní cíl. Pokud mám jiný hlavní životní cíl, třeba jako jeden z našich synů být miliardářem, nejsem karma-yogī. Takže to je první indikace, mokṣa jako hlavní životní cíl, první podmínka.

Zadruhé, řekli jsme si, īśvarārpaṇa-buddhi. To je ten postoj, jednání takové, že všechno, co dělám, dělám jako službu Bohu. V tu chvíli v zásadě odpadá rozdělování mých povinností na příjemné a nepříjemné. Prostě už mám jenom povinnosti. A v případě Ardžuny je teď jeho povinností bojovat proti Kauravům. A vyplývá z toho, nebo je z toho zřejmé, že pokud něco dělám jako úctu, službu Bohu, celku, dělám to rád.

Takže svoboda jako cíl, všechno, co dělám, dělám jako službu Bohu, prasāda-buddhi jsme si vysvětlili perfektně, nebudu opakovat. Pokora v úspěchu a nepřivlastňování si úspěchu, tady je na to slůvko nirmamaḥ. A je to jasné, protože i když jsme v něčem úspěšní, řekněme, že třeba někdo je báječně úspěšný ve sjezdovém lyžování a zároveň ve snowboardingu, pravděpodobně na tom má zásluhu obrovská škála lidí, podmínek, talentu, přírodních podmínek, narození ve správné zemi ve správné době a ne třeba ve středověku, kdy se moc nesnowboardovalo, Boží milost. A mimochodem, Védánta má pro tyhle šťastné okolnosti takové hezké slovo, daivam. A těch jsou mimochodem stovky, možná tisíce, kdybychom šli do důsledku. Karma-yogī tohle chápe a je pokorný.

Jindra mluvila o Schwarzeneggerovi, který to v podstatě řekl, když se ho ptali, jestli je self-made man: že není žádný self-made man, že na tom má jistý podíl nepochybně, ale že to je výsledek spolupráce obrovského množství lidí a okolností.

Doplnění: Vložil jenom motivaci, úsilí a energii, všechen ten úspěch je vlastně díky lidem a okolnostem kolem něj.

Tak. Což mi připomíná: vidyā goes along with vinaya. Pokora a moudrost jdou ruku v ruce. Jinými slovy, pokud je někdo arogantní, tak víme, nebo pokud já jsem arogantní, tak nejsem moudrý.

A poslední je klid mysli, de facto samatvam, případně druhá interpretace svámídžího je vyhnout se horečnatému, zbrklému, nepřetržitému, zběsilému jednání. Takže tolik pět složek. Zkusíme je dát dohromady?

Doplnění: Vyhnout se Fast and Furious.

Vyhnout se Fast and Furious je dobré, ano. To je ta poslední. Tak co je první?

Doplnění: První je mokṣa. Druhý je služba Bohu. Třetí je prasāda-buddhi. Čtvrtý je ta pokora.

Pamatuj si čtvrtý: Schwarzenegger. Pokora, to znamená pokora v úspěchu, nepřivlastňování si úspěchu, to jsem udělal já.

Doplnění: A taky se neobviňovat z neúspěchu.

Tak. A pátý, myslím, že to není špatné: vyhnout se Fast and Furious, vyrovnaná mysl, absence horečného jednání. Pokud dokáže člověk těchhle pět následovat, nebo se o to snaží, nemusí to dělat dokonale, je to karma-yogī. Jinak ne.

Doplnění: Proč tu karma-jógu, když je tak přirozená, všichni vždy nedělají v každém okamžiku? Proč ji vlastně porušují, proč ji nedělají?

Ano, přesně tak. Co nám vlastně brání žít v karma-józe nebo dělat karma-jógu, jak někdy říkáme? Přesně tak, Mário, bravo. A Kršna odpovídá, co je překážkou: touha, kāma, a ještě zmiňuje jednu věc, krodha. Překážkou je kāma, krodha. Jinak bychom taky mohli v zásadě říct rāga, dveṣa. To znamená, že materialistická lákadla, svět kolem nás nám zaberou celý život a tak nás zaměstnají, hlavně mentálně, ale i fyzicky, že nemáme vůbec čas přemýšlet o nějakém spirituálním aspektu. Je to jednoduché.

Doplnění: A navíc těch pět bodů shrnutí karma-jógy nám neustále nabourávají. Říkají: „Vyměň mókšu třeba za dovolenou někde.“ Nebo: „Pojď, pojedeme rychle a zběsile za úspěchem, který bude jenom tvůj.“ Takhle všech těch pět svět stále pokouší běžného člověka a říká mu: „Hele, tohle je to, proč jsi tady.“ Může se zdát, že tohle je smysl života, ale on vlastně není.

Doplnění: To vlastně činil Jama mladému Načikétovi. Nabízel mu panny, palác, všechny statky světa.

Ano, Načikéta se jmenoval. Pán Jama ho testoval. Ovečky mu nabízel a podobně. Mimochodem, kdybychom tam byli my, řekneme: „Jasně, to bereme, protože mokṣa je věčná, ta počká.“ To znamená, že v případě většiny lidí jsou artha a kāma tak dominantní, že nemají vůbec čas na ty druhé dvě: život v dharmě a usilování o mókšu.

To je ten verš z Bhadža Góvindam, možná někteří znáte: bālas tāvat krīḍāsaktaḥ taruṇas tāvat taruṇīsaktaḥ a tak dále. Řeknu to asi česky. Když jsme malí, když jsme děti, lpíme na hračkách a na hrách. Když jsme mladí, lpíme na své dívce, hovoří se tu o chlapci. A když zestárneme, lpíme na svých starostech, což je velká pravda: „So long old age lasts, one is attached to worry.“ A pak se tady Ádi Šankaráčárja ptá: „A kdo lpí na nejvyšší realitě?“ Zkrátka se chytíme a někteří začnou studovat Gítu až na konci života, což je trochu pozdě, protože to má smysl spíš dřív, abychom ji ještě vůbec stihli použít.

V závěru Kršna zmiňuje, jak dostat kámu pod kontrolu. Vzpomíná si někdo na některou ze tří možností, jak ji dostat pod relativní kontrolu?

Doplnění: To je ten verš, kterému já říkám logistika touhy. Mluví se tam o třech základnách. Podobně jako armáda, když chce zaútočit na nějaký jiný stát, potřebuje mít blízko logistické základny, aby mohla zásobovat své vojsko na frontě. A ty tři základny jsou smyslové orgány, mysl a intelekt.

A proto jsou obranné mechanismy dama, śama, viveka. Dama je jistá kontrola smyslových orgánů, očí, uší, jazyka a tak dále. Nepustím je navolno bez dozoru, protože když je pustím navolno, přinesou do mojí mysli cokoli, v zásadě odpad. „No admission without permission.“ „The mind is not a public toilet.“

Ve druhé instanci je to kontrola mysli, protože mysl má tu vlastnost, že je to super lepidlo. Má tendenci se nalepit na všechno. Všimněte si, často i třeba na poradách sedíme na svých místech. Nebo když někam cestujeme, máme tendenci se tam vracet. Nebo když běháme v parku, běháme kolečko jedním směrem a je poměrně obtížné oběhnout ho obráceně. Mysl se nalepí absolutně na všechno. A karma-yogī ví, že je potřeba si na to dávat pozor a pokud možno nedovolit mysli, aby na nějakém objektu příliš ulpěla.

Třetí je viveka na úrovni intelektu. To znamená mít aspoň nějaký intelekt, který chápe, že 10 milionů plus 10 milionů je pořád ještě konečná částka a mysl jako oheň nikdy nebude mít dost. Že konečné plus konečné je pořád konečné. Že když jsem vnitřně nejistý, najdu si partnerku, která je taky nejistá, a budeme mít dva nejisté teenagery, výsledkem je mnohem větší nejistota. Takový člověk chápe, že jistotu, plnost je potřeba objevit v sobě. Že svět sám o sobě není ani zdrojem štěstí, ani zdrojem neštěstí, a je nejistý.

To znamená, že duchovní cesta začíná v momentě, kdy se rozhodnu změnit sám sebe. Především sám sebe. To neznamená, že neudělám nějaké drobné věci okolo sebe, že přestanu cokoli dělat, ale že pochopím, že problém jsem já a řešení jsem ve skutečnosti já. Takže tyhle tři metody, které se týkají těch tří základen, jak Honza pěkně řekl, dostanou kámu pod relativní kontrolu. Ohlídám si svoje smyslové orgány, mysl, aby se úplně nenalepila, a znovu a znovu si připomínám, jak ty věci ve skutečnosti jsou, to je ta viveka.

A finální řešení, které Kršna připomíná v posledním verši, a tím uzavírá třetí kapitolu a my spolu s ním, je získání Sebe-poznání a objevení vnitřní neomezenosti, plnosti neboli pūrṇatvam. Tím jsou kāma, krodha a ostatní variace, nebudu je vyjmenovávat, vyřešené nadobro. To neznamená, že takový člověk třeba nemá raději hořkou čokoládu než mléčnou. Má jisté preference, ale ty jsou nezávazné, nesvazující a tak dále. Takže tím Kršna odpověděl na Ardžunovu otázku, na Máriovu otázku: „Co nám brání žít v karma-józe?“ Je to kāma, je to krodha, a máme schopnost je dostat pod kontrolu díky damě, šamě, vivéce. A pokud postoupíme do dalších kapitol Bhagavadgíty, získáme Sebe-poznání a poradíme si s nimi nadobro. Tolik shrnutí třetí kapitoly.