Procvičování, téma 11

Metoda připsání a odvolání

podle knihy Základy Védánty v otázkách a odpovědích

1. Co znamená metoda adhyāropa-apavāda?

   Adhyāropa je dočasné výukové připuštění rozlišení nebo vysvětlení, apavāda jeho pozdější odvolání. Výklad tak postupuje od běžného chápání k přesnějšímu poznání (nejprve Īśvara jako příčina a svět jako následek, potom se ukáže, že svět nemá existenci nezávislou na Brahmanu).

2. Proč śāstra používá adhyāropu, když ji později odvolá?

   Student začíná s hotovými představami o sobě, světě a Īśvarovi. Śāstra nejprve použije předběžné vysvětlení, odstraní jím hrubší omyly a teprve potom je pomocí apavādy odvolá.

3. Je adhyāropa omyl, který śāstra učí nevědomky?

   Ne, je to vědomě použitý výukový prostředek s přesným účelem v dané fázi výuky. Chybou by bylo považovat dočasné vysvětlení za konečné učení.

4. Co je prakriyā v kontextu Vedānty?

   Výukový postup, kterým śāstra odstraňuje konkrétní omyl studenta (například rozbor tří stavů ukazuje, že ātmā není žádný z nich). Každý postup má svůj účel a není úplným ani konečným popisem skutečnosti.

5. Jaký je konečný účel apavādy?

   Odvolat to, co výklad dočasně připustil, spolu s původním omylem. Nezanechává nový objekt, stav ani představu, výsledkem je jasnější poznání skutečnosti.

6. Proč Vedānta používá různé výklady, které někdy vypadají, jako by si odporovaly?

   Každá prakriyā řeší určitý problém vhodnými pojmy. Zdánlivé rozpory mizí, když pochopíme, k čemu jednotlivá vysvětlení slouží a jaký omyl mají odstranit.

7. Popírá śāstra v apavādě své předchozí učení?

   Ne, dřívější výklad odpovídal tomu, čemu student dokázal porozumět. Když splní svou funkci, śāstra ukáže jeho omezenost (nakonec je třeba opustit i představu svědka, sākṣī, jako něčeho odděleného od poznávaného). Nejde o rozpor ani opravu chyby.

8. Jak souvisí neti neti s metodou adhyāropa-apavāda?

   „Ne toto, ne toto“ říká, že nic z toho, co člověk mylně považuje za pravé Já nebo mu připisuje, není jeho skutečnou povahou. Patří k apavādě a odstraňuje jen omyl, ztotožnění s tím, co není ātmā, ne to, co člověk prožívá.

9. Je neti neti samostatná meditační cesta k nedualitě?

   V tradiční Vedāntě ne. Funguje uvnitř výukové metody śāstry a samotné opakování negací bez pochopení nezaručuje poznání. Není to technika stavu bez myšlenek.

10. Znamená negace v apavādě, že vše kromě ātmā přestává existovat?

    Ne, negace se týká chybného ztotožnění a představy, že poznávané je nezávisle skutečné. Apavāda odstraňuje chybnou představu o světě, ne svět, a jeho vztah ke skutečnosti vykládá učení o satyam-mithyā.

11. Jaký omyl vzniká ulpěním na určité prakriyi?

    Student zamění výukový postup za konečný popis skutečnosti a model se stane novou představou (například ātmā jako nejvnitřnější jádro u pañcakośa). Správná otázka zní, jaký omyl má daný postup odstranit.

12. Co dělat, když se dva védántské výklady zdají být v rozporu?

    Nejprve zjistit souvislost a problém, který každý řeší. Zdánlivý rozpor často vzniká srovnáním výroku z fáze adhyāropy s výrokem apavādy, které mohou patřit k různým řádům skutečnosti. Důležitý je výklad způsobilého gurua.

13. Proč je chybné chápat neti neti jako snahu přestat vnímat tělo, mysl a svět?

    Cílem není změnit to, co člověk vnímá a prožívá. Výklad odmítá jen představu „toto jsem skutečně já“ a nezávislou existenci toho, co je závislé. Poznání nevyžaduje stav, ve kterém člověk nic nevnímá.

14. Jak se pozná správné pochopení principu adhyāropa-apavāda?

    Dokážeme odlišit výukový prostředek od konečného záměru učení. Apavādu nechápeme jako nihilistické popření ani jako techniku prázdnoty a výukové konstrukce nepovažujeme za víc, než čím podle Vedānty jsou.

Zpět na témata