Procvičování, Bhagavadgíta, 12. kapitola

Oddanost

1. Na co se Ardžuna ptá ve verši 12.1?

   Kdo je lepší jogín, zda ten, kdo medituje o Bohu s vlastnostmi (saguṇa), nebo ten, kdo medituje o Bohu bez vlastností (nirguṇa). Nepřímo se tím ptá, zda je vyšší Bůh s vlastnostmi, nebo Bůh bez vlastností.

2. Co znamenají slova akṣara a avyakta ve verši 12.1?

   Akṣara, nepomíjivé, tu znamená Brahman bez vlastností, jak ho Kršna nazval v 8. kapitole. Avyakta, neprojevené, znamená, že ho žádný smysl nemůže vnímat.

3. Jak lze meditovat o Brahmanu bez vlastností, když nemůže být objektem?

   Jen jako o subjektu, o tom, kdo medituje. Meditace o Brahmanu bez vlastností je meditací o pravém Já (ātma-dhyāna).

4. Proč nelze odpovědět, zda je lepší oddanost Bohu s vlastnostmi, nebo Bohu bez vlastností?

   Srovnávat lze jen věci téhož druhu, mezi kterými se volí. Oddanost Bohu s vlastnostmi je prostředek a oddanost Bohu bez vlastností cíl, a mezi cestou a cílem se nevolí.

5. Čím se liší oddanost Bohu s vlastnostmi od oddanosti Bohu bez vlastností?

   V oddanosti Bohu s vlastnostmi trvá dvojnost (dvaita), rozdíl mezi oddaným a Bohem. Oddanost Bohu bez vlastností je nedvojnost (advaita), poznání, že rozdíl není.

6. Lze meditaci o Bohu s vlastnostmi a meditaci o Bohu bez vlastností provádět současně?

   Ne, mají pevné pořadí. Každý musí projít oběma, ale postupně, protože meditace o Bohu s vlastnostmi mysl tříbí a připravuje ji na meditaci o Bohu bez vlastností.

7. Proč oddaní ve verši 12.2 potřebují nejvyšší víru (śraddhā)?

   Meditace o Bohu s vlastnostmi nepřináší hmotný užitek, jejím výsledkem je vnitřní růst mysli, který není hmatatelný ani viditelný. Proto je třeba víra, že meditace vnitřně promění toho, kdo medituje.

8. Proč Kršna ve verši 12.2 chválí ty, kdo meditují o Bohu s vlastnostmi, když je Ardžunova otázka, který jogín je lepší, položena chybně?

   Nechce žáka zahanbit tím, že by mu řekl, že se ptá špatně. Chválou docílí, že každý začne oddaností Bohu s vlastnostmi, a v dalších verších řekne, že i ti, kdo meditují o Bohu bez vlastností, k němu dojdou, takže smysl odpovědi zní: nesrovnávejte.

9. Co znamená uctívání nepomíjivého (akṣara-upāsana) ve verši 12.3?

   Zkoumání Brahmanu bez vlastností nasloucháním učení (śravaṇam), jeho promýšlením (mananam) a upevňováním poznání (nididhyāsanam). Není to obřad, v tomto uctívání člověk obětuje vlastní nevědomost do ohně poznání.

10. Co o Brahmanu bez vlastností říkají slova avyakta, acintya a anirdeśya?

    Že ho nemůže vnímat žádný smysl, nemůže ho pojmout mysl a nelze ho popsat slovy. Všechna tři shrnuje slovo aprameya, to, co není objektem žádného prostředku poznání.

11. Jak lze podle svámího Dajánandy poznat Brahman, když je nepopsatelný?

    Brahman není doslovným významem žádného slova (śabda-vācya), slova na něj ale ukazují svým zamýšleným významem (śabda-lakṣya). Proto o něm může učit Védánta a výrok „to jsi ty“ (tat tvam asi) může vést k bezprostřednímu poznání.

12. Co říkají o Brahmanu slova sarvatraga a acala a co slova kūṭastha a dhruva?

    Všudypřítomný a nehybný znamená, že Brahman není omezen prostorem. Neměnný a věčný znamená, že není omezen časem.

13. Proč je k meditaci o Bohu bez vlastností třeba ovládnout smysly?

    Bůh bez vlastností nemůže být objektem, a přesto existuje, proto není odlišný od pozorujícího Vědomí. Meditace o něm je meditací o pravém Já (ātma-dhyāna), ne o těle, a smysly obrácené ven k objektům by od ní odváděly.

14. Jaké další dvě kvalifikace kromě ovládnutí smyslů uvádí verš 12.4?

    Vyrovnanost v každé situaci, tedy mysl bez silných tužeb a averzí (rāga-dveṣa), a přání dobra všem bytostem, tedy rozšířená mysl schopná soucitu (dayā).

15. Co je podle verše 12.5 hlavní překážkou jñāna-jógy?

    Připoutanost k tělu a ztotožnění s ním (deha-abhimāna). Kdo je k tělu silně připoutaný, má silný pocit vlastní individuality, která ho omezuje, a beztvarý Brahman si nedokáže ani představit.

16. Má ten, komu je jñāna-jóga příliš těžká, zvolit jinou cestu k osvobození?

    Ne, nevědomost odstraní jen poznání a poznání vzniká jen soustavným studiem. Jñāna-jógu je třeba si usnadnit přípravou, připravenému je snadná.

17. Na který stupeň bhakti-jógy sestupuje Kršna ve verších 12.6 až 12.8?

    Z pátého stupně, jñāna-jógy, na čtvrtý, na meditaci o Bohu jako celém vesmíru (viśvarūpa). Kdo ještě nestačí na poznání Boha bez vlastností, má meditovat o Bohu s vlastnostmi.

18. Co znamená ve verši 12.6 odevzdat všechno jednání Bohu (mayi saṃnyasya)?

    Není to zřeknutí se jednání, ale vnitřní připravenost přijmout bez reptání jakýkoli výsledek jako od Boha, který ho dává podle zákona karmy. Tomuto postoji se říká odevzdání jednání Bohu (īśvarārpaṇa-buddhi).

19. Co znamená ananya-yoga ve verši 12.6?

    Neochvějné zaměření na duchovní cíl. Ani uprostřed povinností člověk nezapomíná, že je na čtvrtém stupni jen proto, aby se připravil na pátý, na poznání Boha bez vlastností.

20. Jak Kršna podle verše 12.7 zachrání ty, kdo meditují o Bohu jako vesmíru?

    Neosvobodí je přímo ze čtvrtého stupně, protože osvobozuje jen poznání. Připraví je na pátý stupeň, dá jim potřebnou způsobilost, a když potřebují učitele, pošle ho.

21. Co znamená ve verši 12.8 upřít mysl na Boha a ukotvit v něm intelekt?

    Mysl má hledat všechnu citovou oporu u Boha jako celého vesmíru, ne u lidí. Intelekt má díky studiu dospět k přesvědčení, že svět není oddělený od Boha, protože následek není oddělený od své příčiny.

22. Proč je meditace o Bohu jako vesmíru těžká?

    Vyžaduje rozšířenou mysl, která přijme každou část stvoření jako Boží. Mysl se silnými touhami a averzemi (rāga-dveṣa) je úzká a celý vesmír nepojme.

23. Co je podle svámího Paramárthánandy abhyāsa-yoga ve verši 12.9 a jak vede k osvobození?

    Je to uctívání Boha v jedné zvolené podobě (iṣṭa-devatā-upāsanā), třetí stupeň bhakti-jógy. K osvobození nevede přímo, ale nepřímo (paramparā-kāraṇa), přes meditaci o Bohu jako vesmíru a poznání Boha bez vlastností.

24. Na který stupeň bhakti-jógy Kršna sestupuje ve verši 12.10 a komu je určený?

    Na druhý stupeň, život služby, ve kterém převažuje jednání bez osobních tužeb (niṣkāma-karma). Je pro toho, kdo je příliš obrácený ven, než aby zvládl uctívání Boha v jedné zvolené podobě.

25. Co znamenají ve verši 12.10 činy pro Boha (mat-karma)?

    Činy odevzdané Bohu, konané bez osobních tužeb, jejichž hlavním smyslem je čistota mysli (citta-śuddhi). Především služba druhým a společnosti, například pěti velkými oběťmi (pañca-mahā-yajña).

26. Proč má člověk při službě druhým pohlížet na společnost jako na Boha?

    Služba bez správného postoje snadno vede k pýše „tolik jsem toho udělal“. Kdo pohlíží na společnost jako na Boha, chápe službu jako příležitost uctívat Boha jako celý vesmír.

27. Vede nesobecká služba přímo k osvobození?

    Ne, vede k němu jen nepřímo. Připraví mysl k uctívání zvolené podoby Boha, to k meditaci o Bohu jako vesmíru a ta k poznání „Já jsem Brahman“ (ahaṃ brahmāsmi), které teprve osvobozuje.

28. Proč Kršna ve verši 12.11 dovoluje plnit osobní touhy?

    Oprávněné touhy nejsou špatné, Védy samy předepisují obřady k jejich splnění (kāmya-karma) a nesplněné by mysl při studiu a meditaci stále rozptylovaly. Podmínkou je, aby člověk i takové jednání odevzdával Bohu (īśvarārpaṇa-buddhi).

29. Jak může jednání vedené vlastními touhami (sakāma-karma) čistit mysl?

    Když ho člověk odevzdá Bohu a výsledek nepovažuje za svůj, ale přijme ho jako Boží dar (īśvara-prasāda). Sobecké jednání samo mysl nečistí, protože sobectví je nečistota mysli.

30. Čeho se člověk podle verše 12.11 vzdává?

    Plodů všech činů (sarva-karma-phala-tyāga): Bohu odevzdává výsledky veškerého jednání, včetně jednání vedeného vlastními touhami i nevyhnutelných provinění při životě v rodině. Výsledky si smí užít, ale nepovažuje je za své, přijímá je jako Boží dar.

31. Proč někdo může začít rovnou na čtvrtém nebo pátém stupni bhakti-jógy?

    Nižší stupně prošel v předchozích životech. Pořadí stupňů se tím neporušuje, jen jeho dřívější úsilí není vidět.

32. Čím se liší abhyāsa, jñānam a dhyānam ve verši 12.12?

    Abhyāsa je meditace o Bohu bez poznání, jñānam poznání bez meditace a dhyānam meditace po získání poznání, která obojí spojuje.

33. Proč podle svámího Paramárthánandy Kršna ve verši 12.12 staví vzdání se plodů činů nejvýš, když ve výčtu pěti stupňů bhakti-jógy stálo nejníž?

    Verš zveličuje hodnotu tohoto prostředku, aby povzbudil většinu lidí, kteří jsou zatím připravení jen na tento stupeň. Takovému verši se říká arthavāda, skutečné pořadí stupňů se jím nemění a rozpor je jen zdánlivý.

34. Co znamená vzdát se plodů činů (karma-phala-tyāga)?

    Každý výsledek jednání nejdřív odevzdat Bohu a teprve pak ho přijmout a užít jako jeho dar. Bůh si nic nevezme, obětování je jen uznání, že cokoli si člověk užije, je možné jen díky Boží milosti.

35. Proč se výsledku přijatému od Boha říká prasāda?

    Slovo prasāda znamená klid a vyrovnanost mysli, ne jen posvěcený pokrm. Kdo přijímá každý výsledek jako dar, přestane se mu vnitřně bránit a mysl se zklidní.

36. Koho Kršna popisuje od verše 12.13 jako nejvyššího oddaného (parā-bhakta)?

    Člověka, který prošel všemi pěti stupni bhakti-jógy. Protože pátým je zkoumání Boha bez vlastností, má nutně Sebe-poznání a poznal nedvojnost (advaita).

37. Proč podle výkladu neexistuje oprávněná nenávist?

    Nezaslouží si ji ani člověk, protože je ve své podstatě čisté pravé Já, ani jeho chování, protože nenávist ho nezmění. Nenávist navíc škodí mysli toho, kdo nenávidí, a špatné chování si zaslouží přiměřenou odpověď, ale ne z nenávisti.

38. Jaký je rozdíl mezi pocitem „moje“ (mamakāra) a představou „já“ (ahaṅkāra)?

    Mamakāra je ztotožnění s vnějším světem a nárok na něj, ahaṅkāra ztotožnění s vlastními třemi těly, hrubým, jemným a příčinným.

39. Co znamená, že jñānī je vyrovnaný v radosti i smutku (sama-duḥkha-sukha)?

    Příjemné i nepříjemné situace ho potkávají dál, protože i on vyčerpává svou dozrávající karmu (prārabdha). Díky poznání ho ale nevyvedou z rovnováhy.

40. Z čeho vychází stálá spokojenost (satataṃ santuṣṭaḥ) člověka se Sebe-poznáním?

    Z poznání, že je sám neomezený (pūrṇa), protože neomezený Bůh od něj nemůže být odlišný. Proto mu v životě nic nechybí a jeho spokojenost není přechodná jako ta, která přijde s úspěchem a brzy zmizí.

41. Co znamená slovo yogī ve verši 12.14?

    Člověka s poznáním, ne toho, kdo cvičí pozice nebo dělá zázraky. Jógou je v hlavním smyslu poznání, protože jen ono odstraní domnělou vzdálenost mezi jedincem a Bohem.

42. Musí mít jñānī zvláštní schopnosti (siddhi)?

    Ne. Osvobozený je ten, kdo má poznání, se schopnostmi i bez nich. Kdo se na zvláštní schopnosti zaměřuje, tomu jsou na cestě k osvobození překážkou.

43. Co znamená yatātmā?

    Člověk, který ovládá tělo, smysly a mysl a zachází s nimi jako se svými nástroji. Ātmā tu neznamená pravé Já, ale celek těla, smyslů a mysli.

44. Jak vzniká pevné poznání (dṛḍha-niścaya)?

    Soustavným nasloucháním celému učení (śravaṇam), při kterém člověk pochybnosti zatím odkládá. Zbylé pochybnosti pak odstraní promýšlením učení (mananam).

45. Ruší poznání Boha bez podoby oddanost k Bohu v podobě?

    Ne, vyšší úrovně chápání Boha nižší nevytlačují. Kdo poznal nedvojnost, může dál uctívat Boha v podobě, tak jako Šankaráčárja psal básně Šivovi a Déví.

46. Co znamená mayyarpita-mano-buddhiḥ?

    Že u Pána spočívá mysl (manas), citová stránka člověka, i intelekt, který se ptá a zkoumá (buddhi). Když převládají city, obrací se člověk k Bohu v podobě, když převládá rozum, k Brahmanu bez vlastností.

47. Co podle svámího Dajánandy znamenají slova „takový oddaný je Mi drahý“ (madbhaktaḥ sa me priyaḥ)?

    Že je s Bohem jedno. Šestý pád me tu stejně jako ve spojení mama ātmā nevyjadřuje vlastnictví, protože tu nejsou dvě věci, z nichž by jedna patřila druhé.

48. Jak jñānī podle verše 12.15 zachází se světem a jak svět působí na něj?

    Když jedná s druhými, je jemný a ohleduplný, a proto svět nezneklidňuje. Když od světa přijímá zkušenosti, je pevný, a proto svět nezneklidňuje jeho.

49. Proč citlivost potřebuje oporu v moudrosti a zralosti?

    Čím je člověk citlivější, tím víc vnímá hrubost kolem sebe. Zralost znamená chápat, že lidé jsou různě zralí a různě citliví, a s nezralostí druhých počítat.

50. V čem spočívá svoboda, o které mluví verš 12.15?

    Ve vnitřní svobodě tady a teď: mysl nepodléhá přehnanému nadšení (harṣa), nesnášenlivosti (amarṣa), strachu (bhayam) ani úzkosti (udvega). Nejde o opuštění rodiny, mnišské roucho ani zázračné schopnosti.

51. Proč škodí přehnané nadšení (harṣa), i když je to radost?

    Zatemní schopnost rozlišovat (viveka), takže člověk zapomene, že i největší radost je dočasná, a čeká, že vydrží navždy. Mylné očekávání pak končí otřesem.

52. Jaké dvě podoby má amarṣa podle svámího Paramárthánandy?

    Nesnášenlivost, tedy netrpělivost a podrážděnost, když druzí nejsou dost rychlí nebo věci nejsou dokonalé, a závist, bolest při pohledu na to, že se druhému daří lépe.

53. Odkud podle Bhartrhariho pochází strach (bhayam)?

    Z toho, že člověk lpí na nesprávných věcech, a skoro všechno, na čem lpí, s sebou nese nějaký strach. Nebojácnost dává jen odpoutanost (vairāgya).

54. Znamená odpoutanost (vairāgya) zahodit svět?

    Ne. Člověk se vším zachází a těší se z toho, dokud to má, jen se o to neopírá.

55. Jak člověk podle výkladu postupně dospívá k vnitřní svobodě?

    Nejdřív přesune svou závislost ze světa na Boha, potom Boha objeví v sobě samém. Ze závislosti na Bohu se tak stane spoléhání na sebe, na pravé Já.

56. Proč člověk se Sebe-poznáním podle verše 12.16 nic neočekává (anapekṣa)?

    Protože ke štěstí nepotřebuje nic vnějšího a citově na ničem vnějším nezávisí. Závislost se projevuje jako očekávání a bez očekávání nepřichází ani zklamání.

57. Co radí védské učení (śāstra) tomu, kdo se očekávání vzdát nedokáže?

    Ať má aspoň očekávání nezávazná: když se splní, je to báječné, a když ne, přijme to.

58. Co znamená, že je člověk se Sebe-poznáním čistý (śuci)?

    Dbá na vnější čistotu, ale důležitější je čistota vnitřní, myšlenky v souladu s dharmou. Je pánem své mysli a nepustí do ní myšlenku, která by narušila jeho duševní zdraví.

59. Mezi jakými dvěma krajnostmi stojí obratnost (dakṣatvam), tedy schopnost jednat přiměřeně?

    Mezi unáhlenou reakcí bez rozlišování a nečinností, kdy člověk ve jménu soucitu dovolí druhým, aby ho zneužívali. Védánta odmítá obojí, přiměřeně jedná člověk, jehož mysl nezatemňují touhy a averze (rāga-dveṣa).

60. Znamená udāsīna ve verši 12.16 lhostejnost?

    Doslova ano, ale v záporném smyslu lhostejnosti se tu chápat nemá. Znamená nestrannost: člověk nikomu nestraní a nepatří k žádné klice, nepatří nikomu a zároveň patří všem.

61. Proč jñānī nic netrápí (gatavyatha), ať ho potká cokoli?

    Ví, že zkušenosti závisí na místě, čase a dozrávající karmě (prārabdha) a že každá, kterou mu Bůh dává, slouží jeho duchovnímu růstu. Proto vítá všechny zkušenosti a otázku „Proč zrovna já?“ si neklade.

62. Kterých činů se podle svámího Paramárthánandy vzdal sarvārambha-parityāgī?

    Svazujících činů, které člověk koná s představou, že po jejich úspěchu bude úplný. Plnost (pūrṇatvam) v žádném jednání ani jeho výsledku není, a jñānī proto nic nedělá kvůli naplnění a jedná z plnosti, která je jeho povahou.

63. Kdo se podle svámího Dajánandy může vzdát všech počinů?

    Jen ten, koho poznání zbavilo přesvědčení „já jednám“ (kartṛtva). Neznamená to přestat jednat a žádná metoda k tomu nevede, protože každou metodu musí použít právě ten, kdo jedná.

64. Co znamená, že se jñānī neraduje ani netruchlí (na hṛṣyati na śocati)?

    Nepřemůže ho nadšení ani skleslost. Radost a rozrušení jsou přirozené, nemají ale být tak silné, aby zatemnily schopnost rozlišovat (viveka).

65. Znamená verš 12.17, že člověk nemá mít žádná očekávání?

    Ne, bez očekávání není nikdo. Verš mluví o svazujících očekáváních: Védánta radí mít očekávání, ale být připravený na jejich splnění i nesplnění, protože budoucnost můžeme plánovat, ne ovládat.

66. Proč se jñānī vzdává zásluh i provinění (puṇyam a pāpam)?

    Z hlediska Védánty je obojí pouto, puṇyam zlaté a pāpam železné. Dobré skutky koná dál, ale ne kvůli puṇyam.

67. Znamená vyrovnanost k nepříteli, že jñānī snáší jeho nesprávné jednání?

    Ne. Nesprávné jednání odsoudí a podnikne přiměřené kroky, ale bez averze a s cílem druhého napravit, ne aby trpěl.

68. Jaké dva tlumiče nárazů pomáhají člověku snášet dvojice protikladů (dvandva)?

    Dokud nepřijde poznání, posiluje ho oddanost Bohu v podobě, ke které tíhne (iṣṭa-devatā). Jñānī už má tlumič, kterým je poznání.

69. Co podle svámího Dajánandy znamená, že je jñānī maunī, ten, jehož řeč je ukázněná?

    Neznamená to, že jñānī nemluví. Mluví uvážlivě, myslí vážně, co řekne, a nemá potřebu mluvit naprázdno, protože prázdné mluvení je projevem neklidu.

70. Odkud má jñānī sílu mysli popsanou ve verších 12.13 až 12.19?

    Ze Sebe-poznání. Verš 12.19 ho nazývá sthiramati, ten, jehož poznání je pevné, tedy bez pochybností. Je to poznání „Já jsem Brahman“ (ahaṃ brahmāsmi).

71. Jak se podle verše 12.20 dojde ke stavu mysli člověka se Sebe-poznáním?

    Zkratka neexistuje. Je třeba projít bhakti-jógou o pěti stupních, s důvěrou v její účinnost a s Pánem jako nejvyšším cílem.

Zpět na Procvičování